Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470760/bmid_pribeh-arthura-truluva-U6Z-470760.jpg
4
553
147
Citlivý román o třech lidech, kteří po prožité ztrátě hledají cestu z osamělosti k novému štěstí. Vdovec Artur se seznámí s problémovou dospívající dívkou Maddy, která se snaží vyhnout škole a raději tráví čas na hřbitově. Právě tam chodívá Artur každý den, aby si při obědě popovídal se svou zesnulou ženou a popřemýšlel o někdejších životech dalších mrtvých. Zrodí se přátelství, které oběma pomůže vystoupit z izolace. Arturova schopnost reagovat laskavě a pozitivně na jakoukoli rozčilující věc, kterou Maddy řekne nebo udělá, mu vyslouží přezdívku Truluv. Společně s Arturovou všetečnou sousedkou Lucille vytvoří neobvyklou milující rodinu, která je živoucím důkazem toho, že nejvzácnější momenty v životě jsou ještě krásnější, když je s někým sdílíme.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , KontrastOriginální název:
The Story of Arthur Truluv , 2017
více info...
Přidat komentář
Milá knížka, dosud jsem nečetla nic, k čemu bych to mohla přirovnat. Kniha vyznívá pozitivně a myslím, že dokáže povzbudit i zvednout náladu. Četba mne bavila. Ráda bych si přečetla i ten další díl i Muže jménem Ove, ke kterému knihu hodně čtenářů přirovnává.
EDIT: Možná přeci jen bych to mohla přirovnat ke knize Až na ten konec dobrý, kde bych pojítko viděla téma smrti, transgenerační porozumění, pozitivní vyznění knihy.
Přidám se na stranu těch co jim to připomíná Muž jménem Ove. A proto mě to až tak nebavilo číst. Muž jménem Ove to je někde o mnoho laťek výš.Tato kniha byla taková plochá i ty charaktery těch osob. Nevím. Dala bych 3,5* tak jsem to zaokrouhlil a, ale....
Příběh mě ne jen nenadchnul, ale přímo nudil. Děj je plochý a nereálný, postavy až patetické. Od dvou hvězdiček knihu zachránil až tragi-sentimentální konec. #Nola
Kniha byla součástí jedné čtenářské výzvy. Ve výzvě to byla jedna z těch knih, které nejsou z mých oblíbených žánrů a ani anotace by pro mě nebyla dostatečně zajímavá. Přesto mě kniha mile překvapila. Příběh Arthura mě chytil za srdce a samotný Arthur si mě zaháčkoval po pár stránkách knihy stejně jako příběh.
Žádné dějové zvraty, žádná pořádná akce, ale příběh, kdy se proplétají životy tří lidí a každý z nich si nese nějaké to břímě. A pilířem všeho je Arthur. Muž, který dospěl skoro na konci své cesty a stále má své srdce otevřené.
Arthura jsem si zamilovala díky jeho otevřené, dobrosrdečné a vstřícné povaze. Má srdce na správném místě a dokáže se rvát za někoho, když je to potřeba a na kom mu záleží. Jeho srdce miluje a líbilo se mi, jaký měl vztah se svou ženou. Dnes se něco takového nenosí. Kdyby svět měl více Arthurů, myslím, že by bylo hned lépe. To, jak vyprávěl o svém životě bylo milé, krásné a jeho pohled na svět jsem si užívala.
Ale nejen Arthur si mě získal. Byla to i Maddy, jenž jsem v jistém ohledu chápala a porozuměla jí, neboť jsem si prožila něco podobného - ne úplně doslova její příběh, ale jistou část.
Lucille byla postava, která mě chvílemi lezla na nervy - neustále měla potřebu někomu něco diktovat a plést se do života druhých. V reálném světě bych ji vedle sebe nechtěla mít, ale nakonec i ona si mě dokázala získat a i ona měla v příběhu své místo. Její pohled na svět se střetl s pohledem Arthura a tyhle rozhovory zapředávali i do filozofických otázek.
A ke konci jsem neudržela slzy. Byl to krásný příběh o tom, že štěstí můžete potkat v každém věku a můžete ho najít i tam, kde byste nečekali. O tom, že láska může mít několik podob. Je těžké pro mě vyjádřit slovy, jak jsem se během knihy cítila a co všechno ve mě příběh vyvolal. Vím, že jsem si to užila, že mě kniha dokázala rozesmát, ale i dojmout. Kniha mě pohladila na duši a jsem ráda za možnost si ji přečíst.
Nejsem si sice jistá, jestli bych sáhla po knize znovu, ale to nemění nic na tom, že kniha je skvělá. Jen celá tahle recenze je možná trochu kostrbatá, díky tomu, že díky nedostatku času ji píšu dost pozdě a chtělo ji napsat nejlépe hned, abych dokázala všechny ty emoce uchopit.
Je to označováno jako feel good román. A ano, přesně do téhle škatulky to spadá. Člověk z toho má po dočteni takový fajn pocit. Za mě to je vlastně povídka rozvedená do Románu, v něčem to připomíná Backmanovy knihy, ale Backman je ještě trošku někde jinde a jiný. Blízko to má také k Lessovi od A.S. Greena. Oproti Backmanovy má Truluv nádech vážné a seriozní literatury, řekla bych, že na ni i vlastně aspiruje a byl to autorův záměr, ale přitom je tam záměrně ten hřejivý a vlastně oddechový pocit.
Já vlastně ani nevím, proč se mi tato kniha líbila. Měla jsem z ní ale velice dobrý pocit - byla taková uklidňující a měla jsem z ní dobrý pocit.
Prišlo mi to ako odľahčená verzia "muža menom Ove", príbeh je jednoduchší , postavy jednofarebné ich motivácie predvídateľnejšie. Nedá sa tomu uprieť určitá melanchólia a okatá snaha ukázať že pri každej šlamastike existuje svetlo na konci tunela. Ten pozitívny podtón necháva také teplo, ale to možno robia tie Vianoce, ako audio hlavne v tomto čase ale môžem odporučiť.
Moc milý přesto smutný příběh ideální na podzimní večery.
Pan Truluv (Arthur Moses) je čilý stařík, žijící po smrti své milované ženy sám a každý den jde na hřbitov, aby s ní poobědval. Na hřbitově potkává dívku Maddy, která ztratila matku po narození. Současně máme i příběh Arthurovi sousedky Lucille, která opět nachází svou lásku ze střední školy a pak ji náhle ztrácí....
Řekla bych, že se jedná o příběh plný naděje, že ve stáří nebudeme sami a že kolem sebe vždy budeme mít někoho, kdo nás má rád.
Kniha se dá přečíst za jediný večer, je velmi oddechová. Připomínala mi Knihonoše. :)
Příběh Arthura jsem přečetla za jediný den. Kniha se moc dobře četla a pro mě je milá ,oddechová. U knih bývám málokdy dojatá,ale příběh mi přišel tak silný a opravdový, že mi oči zvlhly.
Lahké, odpočinkové čítanie do metra. Niektoré veci by sa dali rozpísať aj podrobnejšie, ale keďže táto kniha neaspiruje na Nobelovku, tak sa jej to dá odpustiť :)
Podle anotace a hodnocení knihy jsem čekala trochu více hlubší příběh. Přišlo mi, že spousta věcí byla brána až moc povrchově, takže na mě kniha neměla nějaký velký dopad. Musím se taky přiznat, že ze začátku mě kniha i celkem nudila. Ale poté nastal zlom a já jsem ji přečetla pomalu na jeden dech. Celkově je to opravdu milý příběh o životě, přátelství, naději i ztrátě, který vás pohladí na duši.
Moc příjemné čtení. Postavy za mě dost nereálné, i když se to celé tváří jako příběh z dnešní doby. Ale to nic neubírá na laskavosti a melancholii, kterou to ve mě zanechalo. Každý by měl mít ve svém životě pana Truluva.
Je to vo svojej podstate milé a nenáročné čítanie, ale nič viac.
Po prečítaní to mnou až tak veľmi neotriaslo ako to autorka zamýšľala.
Na to by sa mohla ponoriť hlbšie...
Lebo akonáhle načrtne nejakú myšlienku akosi ju nedotiahne do konca a pritom ten potenciál tam bol.
Postavy sú milo uletené, ale majú podivné motivácie (Lucille) a celý príbeh je akýsi kostrbatý a nie až tak uveriteľný.
Čo je škoda, lebo hlavná postava je naozaj veľmi zlatý starý pán.
Ale čo z toho, keď je to len samá dobrota a pekné prázdne slová, keď celkové vyznenie je vlastne iba priemerné.
Co udělat s časem, který máme mezitím než se narodíme a než zemřeme? Užít si to! A kéž by, každý z nás měl v životě štěstí potkat Arthura Truluva.
Máme tu příběh tří lidí, kteří ztratili milovaného člověka. Arthur svou ženu Nolu, kterou velmi miloval. Mimochodem moc krásné jméno. Maddy, která ztratila svou maminku pár dní po porodu. A vlastně nikdy neměla možnost ji poznat, protože její otec o ni odmítal vyprávět. A Lucille, ztratila svoji první školní lásku, kterou ve stáří znovu našla, aby ho velmi brzy ztratila znovu a navždy.
Román je plný krásných, smutných a dojemných myšlenek o tom, co je v životě důležité.
"Koho zajímá co bylo předtím než jsme se narodili, nebo potom co zemřeme? Otázka která mi postupem času připadá čím dál více důležitější je, co uděláme s časem mezi tím."
Líbil se mi pohled starých lidí, kteří už o všechny své přátele přišli. "Koho bychom tak mohli pozvat na Den Díkuvzdání, když všichni moji přátelé již zemřeli."
Takového přítele jako byl pan Truluv by si přál snad opravdu každý. Galantní gentleman z jiné doby.
Jeho úvahy nad hroby cizích lidí o jejich osudu byly úžasně zajímavé. Hřbitovy mě nijak zvlášť nelákají, spíše mě děsí. Jako malá holka jsem na ně povinně musela s maminkou chodit. Ale po přečtení této knihy je najednou vidím v trochu jiném světle.
2023/12
Na Příběh Arthura Truluva jsem se chystala opravdu dlouho, ale rozhodně mě nezklamal. Je to hezké vyprávění, místy smutné, jindy plné naděje. To "citlivý román" dost sedí, a hezky se to čte. Některé postavy mi občas neseděly, ale o to lidštěji působily.
Štítky knihy
přátelství stáří hledání smyslu života psychologické romány hřbitovy osamělost senioři vdovci mladí lidé
Autorovy další knížky
| 2021 |  Příběh Arthura Truluva |
| 2022 | Noc zázraků |
| 2004 |  Pokoj k pronajmutí |
| 2005 | Nikdy se nezměň |
Kniha Příběh Arthura Truluva je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 701x |
| Čtenářské výzvě | 181x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 274x |
| Chystám se číst | 436x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 6x |
A mně se to líbilo. Asi jde i o to, v jakém životním období vás kniha potká. Faktem je, že knížka může na někoho působit ploše, nicméně je plná ztrát, nálezů, pochopení, odpuštění, smíření, životního nadhledu a humoru. Doporučuji teda nejít jen "po ději", ale po sdělení. A přitom je to napsané lehce, přečíst se to dá hned. Zasloužené čtyři hvězdičky.