Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1812
1812
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Příběh jedné rodiny v 17ti letech. Téma otřelé, které autorka umí bravurně popsat...během čtení jsem s postavami knihy byla v kuchyni, na chatě, v obýváku všude....a sledovala co se děje. Ono se toho moc nedělo...děl se život...stereotypní život...plyne a přináší s sebou různá úskalí. Při čtení jsem měla pocit, že tohle jsem už zažila, tohle mi už někdo vyprávěl, tohle jsem už někde četla...nejprve jsem se s knihou trápila, vadil mi styl psaní přímé řeči...ale když jsem se po odmlce vrátila, začetla jsem se a nevadilo mi, že jsem četla před rokem...jsem ráda, že jsem dočetla a dala knize šanci, mám od autorky celkem 6 knih a toto je má první dočtená...vlastně nevím co si myslet...jsou to dva dny, kdy jsem dočetla, ale pořád myslím na Richarda, děti, Alici...vryla se pod kůži, ačkoli jsem ji moc šancí nedávala...
Tahle kniha je život sám. Ano, věci se dají řešit dopředu a jinak, ale kdo v té situaci nebyl, tak nemá na to to pochopit. Zakázaná kniha pro moralisty :)
(SPOILER)
Vůbec nechápu, proč jsem to četla.
Že dva docela inteligentní lidi dokážou sobě i společným dětem udělat ze života tohle. Jo, je to asi ze života, ale nic mi to prostě nedalo (a přesto jsem to dočetla do konce, asi jsem pořád čekala na nějakou katarzi). Jinak nejvíc se mi to líbilo od chvíle, kdy na Richarda prasklo, že má jinou.
Rozesmálo mě, jak si Richard stěžoval, když nesl tříletou dceru Lolu z auta do bytu, celých 15 kilo! Můj stejně starý syn má 18 kg a unesu ho bez problémů, to Richard teda moc nevydrží.
A jinak mi přišlo, jakoby jim bylo dávno přes 50 a ne 40, jak Alice si o Richardovi myslí, že je starý, že jsou oba starý. Mně je 42 a fakt si stará nepřijdu :D
Moje poznatky:
Rodiče fakt dost pijou.
Děti fakt dost čumí do mobilů a tabletů.
Opět skvělá Petra Soukupová - strohost i hloubka, jedinečnost i klišé, velké emoce i apatie, běžný nudný život a přitom situace, které vás nenechají chladnými. Tento román mě od začáku pohltil. Přináší přůřez životem jedné rodiny a nabízí úhly pohledu otce, matky i obou dětí. Obdivuju, jak autenticky autorka dokáže popisovat dění. V jejích knihách se musí najít snad každý člověk. Chápu však, že tento styl nesedí každému, možná je to na někoho až moc přímočaré nebo drsné, ale můj šálek kávy to rozhodně je a čtení jsem si maximálně užila.
Způsob vyprávění zvláštní, stručný, jednoduché věty bez širšího popisu situací. Příběh dvou, kteří k sobe nepatří, ale žijou v rodině s dětmi. Samozřejmě vyvrcholí krizí, ale...
Knihu jsem po pár stránkách chtěla odložit. Pak jsem koukla, že má tak skvělé hodnocení, tak jsem ji dala šanci. Pro mě naprosto strašný styl psaní. Dočetla jsem, ale proč má tak vysoké hodnocení jsem stále nepochopila.
Příběh jednoho manželství. A to dost realistický. Autorka umí výborně a uvěřitelně vykreslit jednotlivé postavy a myslím, že si mnohý čtenář najde i ledaco ze svých vlastních zkušeností. Prostě taková kniha ze života.
Věci, na které nastal čas...
Před nějakou dobou jsem od Petry Soukupové četl Nejlepší pro všechny... Celkem jsem si čtenářsky pošmáknul a tak nyní nastal čas na další knihu autorky... A nezklamala... Opět jsem si u knížky skvěle odpočinul, zjistil jsem, že problémy všedních i nevšedních dnů mají i jiní lidé... ;-)
K samotné knize...
Seznámíte se s Alicí a Richardem a to v době, kdy to spolu dávají dohromady... Během společných let přibude ještě Kája a Lola... Připravte se na to, že budete v knize pročítat děj z pohledu jak Alice a Richarda, ale také z pohledu Káji a Loly...
Já jsem se u knížky moc dobře bavil, těšil jsem se na chvíli, kdy ji budu moci opět otevřít a začíst se...
Takže nastal čas k hodnocení... ;-) U mě je to jasných pět hvězdiček a určitě si v brzké době od Petry Soukupové ještě nějakou knihu přečtu...
Jsem nadšeným čtenářem knih této autorky, její styl mi sedí. Po předchozí nespokojenosti s knihou Nikdo není sám (ta mi výjimečně "nesedla") je pro mě toto "stará dobrá" Soukupová ;-)
Mám ráda knihy Petry Soukupové o rodinných vztazích. Richard a Alice řeší každodenní radosti, postupem času hlavně starosti ve vztahu. Do toho přijdou starosti dětí a všichni chtějí všechno a nikdo nic nechce obětovat ze svého. Stereotyp ve kterém žije většina z nás. Tato kniha mě přiměla zhodnotit svůj život a přidat do něj trochu koření a pochopení.
Posloucháno na ČRo. Knihy paní Soukupové mám ráda a tahle se mi taky moc líbila, když jsem dala 5*. Tak proč po dvou měsících, kdy jdu napsat komentář, si vůbec nic nepamatuju. Jen pocit, že každému z té rodiny šlo jen o to svoje ...
Vyslechtuté jako audiokniha v rozhlase. Tento příběh viděný oběma aktéry se mi fakt moc líbil.
Stereotyp - noční můra téměř všech párů, které jsou spolu delší dobu. Člověk se do něj propadá jako do tekutého písku a často ani neví, kdy se do něj začal vztah nořit, a už vůbec nezná odpověď na otázku, jak z toho deprimujícího stavu ven. Přichází nelehké dilema, co s životem dál, jsou přednější mé pocity anebo rodina, co bude nejlepší pro všechny apod. Autorka velmi empaticky, s jistou dávkou hořkosti všední reality vykresluje běžný život snad každého z nás. Perspektiva čtyř pohledů, a sice obou manželů a jejich dětí, posouvá knihu o level výše a dodává příběhu na autentičnosti. Poslouchala jsem ve skvělém zpracování na Dvojce jako četbu na pokračování.
Tak jak to Soukupová bravurně umí. Život. Popsané každodennosti řítící se do průseru. Román začne v neděli odpoledne a skončí za pár let v sobotu ráno :-)) Bez ohledu na to, zda se něco vyřešilo. Život nemá řešení. Prostě plyne. Průsery se stávají. A nemusí mít nějakého viníka, na kterého lze ukázat prstem. Je to ten nezadržitelný sled událostí, náhod, emocí. Knihy od Soukupové si vždycky velmi ráda přečtu. Ale už je posílávám až na výjimky dál. Nechávám je také plynout životem.
Zaryla se hluboko. Až si říkám: Má vůbec Petra Soukupová ráda lidi? Co svým postavám provádí, je skoro na hranici sadismu :D Krátké intenzivní kapitoly, povídky, z rodinného života. Rozpad atomové rodinky. Fascinovaně zírám na tu cestu do průseru, něco je mi nepříjemně povědomé. Vím, že takhle nechci skončit, přesto nevím, co bych udělal jinak. Skvěle odpozorované dialogy, motivace postav, život sám. Zasloužených 5 hvězd a trvalé místo v mojí knihovně.
Na rozdíl od novější knihy Nikdo není sám. Oba 2 romány rozebírám v podcastu Proč je to bestseller: YouTube.com/@PJTBpodcast
Zvu vás k poslechu! ;)
Soukupová opět nezklamala. Umí mistrně vykreslit realitu, naprosto běžné situace a myšlenky, které se honí hlavou snad každému z nás. Pro mě je tahle kniha hlavně o komunikaci, o tom, kam to vede, když si neříkáme, jak se cítíme a co cítíme. Vyprávění z různých úhlů pohledu byli příjemné osvěžení.
Vždy si vzpomenu na to, že síla naší lásky neznamená nic, pokud ji neumíme dát tomu druhému správně najevo. Soukupová umí neskutečně dobře vykreslit atmosféru rodiny a její nefunkčnosti, člověku při čtení až mrazí, jak moc jsou jednotliví rodinní členové nešťastní.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Ach, tohle bylo bolavé čtení. Petra Soukupová to vystihla naprosto přesně, sama jsem se (nejspíš bohužel) občas s Alicí ztotožňovala a viděla v rodinných situacích tu svou. Kniha o životě a jak sice něco může vypadat jako stereotyp, ale když to skončí, tak by se do něj každý rád vrátil. Kniha, kterou jsem opravdu prožívala s každou postavou a dokázala se vcítit do všech emocí, si jiné hodnocení než 5* nezaslouží.