Věci, na které nastal čas

Autorka v knize opět potvrzuje svůj mistrný vhled do lidských vztahů, odhaluje typické problémy společného soužití v rámci rodinného života a - co je obzvlášť pozoruhodné - všechny ty věty a slova, která zůstávají nevyřčena jen v naší hlavě. Přitom někdy by jejich vyslovení nahlas mohlo být tím nejrychlejším řešením nebo zkratkou ke stejně útrpnému konci. Málokdo může hodit kamenem, ale je otázkou, zda může přečtení knížky přispět k něčí sebereflexi, anebo je to jen další v řadě knih, v současnosti tak populárních, po kterých Vám prostě nikdy nebude dobře.

Má první kniha od autorky, podle hodnocení jsem se na ni moc těšila a vlastně jen díky tomu jsem ji dočetla - příběh stojí určitě za přečtení a mohu ho vážně doporučit. Co mi ale během čtení hodně vadilo, byla absence přímé řeči. Kolikrát autorka přímou řeč skryla do sáhodlouhého souvětí, rušilo mě luštění, co si teda Alice jen myslí a co doopravdy řekla nahlas…držím Alici s Richardem palce.

Tohle je moje třetí kniha od autorky, co se mi na téhle knize jevilo jako ústřední téma, tak bylo odloučení, povedlo se ho zde zachytit jako nenápadné, ale ničivé, je jasně vidět jak city vyprchávají a udržování rodiny navzdory není úplně dobrý nápad...

To se tak dobře četlo. I když mi z toho bylo ouzko... Člověk s každou stranou ocenil to, co má doma.

Poměrně typický případ (nejen) českých manželských párů a rodin, které poznamená stereotyp, neporozumění a rozpad. Tak trochu mi tam chybí něco jiného a originálního, důvod, proč kniha vlastně vznikla, sdělení, které autorka chtěla předat dál.

Myslím, že toto je hezky zachycená realita některých rodin.

Jsme účastníky parnerského soužití Alice a Richarda a to od úplného začátku vztahu až po jeho úplný konec.

Když bych měla vypíchnout ty za mě pozitivní věci, tak je to schopnost autorky vystihnout charakter postav, popsat mezilidské vztahy. Prostě se během čtení cítíte tak blbě, jako byste v tom vztahu žili sami (myšleno jako pozitivní hodnocení práce autorky). Také se mi velice líbí střídání úhlů pohledu Alice a Richarda. Tím pro mě ale pozitiva končí.

V knize jsem se nedokázala ztotožnit s Alicí. Jedna z komentujících to popsala výstižně - 30 dní v měsíci premenstruační syndrom. V tomto příběhu ode mě získával víc bodů Richard. U něj jsem měla pocit, že ho to celé spíš nějak tvarovalo a nakonec semlelo. Kdežto k Alici jsem marně hledala sympatie od samého začátku.

Co mně osobně hodně vadí, je styl psaní. Tento způsob, který já považuji za lenost a odfláknutí řemeslné práce - tj. psaní bez přímé řeči - je prostě nemožné pohodlně číst. Neustále musíte přemýšlet co z textu někdo říká, co si někdo jen myslí a co je jen prostý text. To je ještě zkomplikováno jednoduchými a heslovitými větami poskládanými do dlouhatánských souvětí. To mi vadí natolik, že dávám knize jen dvě hvězdy. I když bych dala pět, pokud by byl text psán srozumitelně s přímou řečí. Možná je Petra Soukupová autorkou, u níž mě chuť a zároveň nechuť číst její knihy donutí k poslechu e-knih.

Taková dobře napsaná manželská depka. Prostě když dva k sobě nepasují a roky v tom jsou. Všichni se snaží, všichni se trápí...a děti v tom rostou...

Síla této knihy spočívá právě v její zdánlivé obyčejnosti. Velmi realisticky až syrově zachycuje, co všechno je v lidských vztazích špatně. Zároveň ale poukazuje na to, že nic není černobílé - jak už to tak ostatně v životě bývá.

Ve tretine odkladam, postavy me nudi a zaroven serou, a z jejich vztahu je mi uzko. Jak tu nekdo psal, uplne jakobych sledovala serial Ulice.

Tahle kniha je o naprosto obyčejných nezajímavých věcech a v tom je prostě geniální. Myslim, že této spisovatelce přicházím na chuť…

Ve výsledku velice dobrý a hlavně promyšlený text, který po oslňujícím "Zmizet" rozhodně vrátil autorku do elitní čtveřice současných nejlepších českých prozaiček (vedle Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové a Karin Lednické). Uznávám, že rozjezd byl poněkud delší, konec ale jasně prokázal, že to bylo nezbytné pro udržení logické návaznosti všech událostí, tedy pro zachování celé až stísňující osudovosti příběhu. Včetně té okolnosti, že z vnějšího pohledu může vypadat opravdu zcela obvykle až banálně, ale ve zdůraznění jedinečnosti dopadu na všechny protagonisty tkví právě hlavní kvalita tohoto počinu. Počítám, že bude opravdu nemálo nás, kteří v tom (alespoň částečně, jako já) poznali svůj vlastní osud.

Kniha ukazuje příběh Alice a Richarda během 17 společných let. I když knížka ukazuje i hezké chvíle, tak po celou dobu čtení mi bylo zvláště úzko.

Tyto "příběhy ze života" čtu velmi ráda, takže kniha splnila mé očekávání.

Jako kdyby si autorka namátkou vybrala některé pasáže z mého života. Krásně vykreslené charaktery postav. Líbilo.

Četba na pokračování na ČRo. Příběh ze života, který napsaný vypadá jako banalita.

Knihy autorky nikdy nemají "pořádný" konec, ale tady mě to mrzí ještě víc..

Dlouho jsem nečetla knížku, která by byla tak zdánlivě obyčejná a přitom by mě tak neskutečně bavila. Sice jsem si chvíli musela zvykat na to, že autorka nepoužívá uvozovky u přímé řeči, ale vlastně to na samotné čtení nemělo vliv. Sledujeme příběh páru Alice a Richarda, kteří se jako mladí poznají, vezmou se, postupně mají dvě děti a prožívají takový ten zdánlivě obyčejný život. Hádky, neshody, ale i lásku, starosti s dětmi, stresy, radosti... Chválím, jak se povedlo popsat myšlenky obou hlavních hrdinů. Chvíli jsem nesnášela Alici za to, jaká je hysterka, pak mě zase rozčiloval Richard, kterému jako by byla celá rodina ukradená. Z některých rádoby běžných situací a sporů mi bylo až úzko. Vážně skvělá knížka.

Co já vím, jestli za to náhodou nemůže má vlastní krize středního věku nenápadně vykukující za rohem, ale za mě rozhodně jedna z nejlepších a zcela určitě vůbec nejsmutnější Soukupová. Žádnou z jejích postav jsem nikdy nelitoval tolik jako Richarda.

Nebylo to nejhorší, ale vlastně docela nuda. Autorku mám ráda, ale v podstatě takový nudný ničím zajímavý příběh snad každého druhého člověka.