Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1771
470
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Originální způsob psaní této spisovatelky mám velmi ráda. Vůbec mi nevadí, že nepoužívá přímou řeč, naopak to tím více přibližuje myšlenkové pochody všech postav.
I v této knize píše o všedním životě obyčejných lidí, o jejich pocitech a nechává nás podrobně nahlédnout do jejich uvažování a tím nám je úplně přiblížit. Tohle je příběh jednoho manželství, které sledujeme od seznámení až po jeho naprosté zevšednění a citové otupění.
Každá postava se nám úplně otevírá takovým způsobem, abychom pochopili její jednání. Nejvýrazněji je degenerace manželství popsána u Richarda, ten je považován za viníka. Ale k tomu, co se nevyhnutelně stane, směřuje chování všech zúčastněných. Takhle to dopadne, když se nekomunikuje, každý si nechává své pocity a myšlenky pro sebe, nevychází druhému vstříc, nechce dělat kompromisy a stále se cítí jen ukřivděný.
Tenhle depresivní příběh nám ukazuje, jak se lze postupně a nenápadně dopracovat k úplnému rozvratu rodiny. Otevřený konec zde ani tak nevadí, stačí, že Richard tou závěrečnou větou nakonec všechno pochopil.
Za mě jednoznačně nejlepší autorčino dílo. Krásná, čtivá kniha ze života, ve které se najde snad každý.
Řadím ji mezi pár knih, které bych doporučila ostatním.
Čtení, ve kterém se leckdo najde, ať už se cítí jako Alice, Richard nebo jejich děti. Dává možnost lehce nahlédnout do pocitů toho druhého, ale klouže po povrchu. Nenáročná, čtivá, pocitová beletrie, jejíž přečtení je dobré pro to, aby si člověk připomněl, že takto svůj život neprožívá sám. Sám si ovšem své problémy musí vyřešit. Kniha správně připomene, koho všeho takové řešení může ovlivnit.
Petra Soukupová je zkušená autorka. Nepotřebuje mnoho prostoru a času a před námi se jako lavina ženou překotně události, které svedly Alici a Richarda dohromady a než se čtenář naděje mají dvě děti a je z nich rodina. Autorka popisuje poměrně podrobně každodenní život rodiny nejen zvnějšku, ale zároveň otvírá jejich duše a nahlíží do těch nejniternějších koutů všech zúčastněných a popisuje, jak tu či onu zdánlivě obyčejnou rodinnou záležitost kdo vnímá a jak na něj působí, aniž by o tom všem s ostatními mluvil. A tak běží jako úprkem rok za rokem.... Dobře se to čte, mnohdy také poznáváme v konání a myšlení členů rodiny i sami sebe, možná bychom chtěli poradit, něco udělat jinak, něčeho se vyvarovat, ale Alice, Richard, Kája a Lola neslyší a nevidí a sviští životem jako na toboganu.....
Téměř osmnáct let manželského života, se vším co s ním souvisí do nejhlubšího nitra ..
Půjčeno z knihovny.
Čtivě napsáno. Takový příběh ze života, kdy se v určitých situacích musí poznat každý, kdo žije v dlouholetém vztahu.
Kniha, která vás provede životem Alice a Richarda...dvou normálních lidí, kteří se poznali, vzali, měli děti a jak šel čas zjistili, že asi nejsou jeden pro druhého úplně to pravé ořechové.
Jedná se o uvěřitelný příběh klasické české rodiny a za mě rozhodně stojí za přečtení.
Dlouho se mi nestalo, že by mně nějaká knížka tolik štvala a dokázala ve mně vyvolat tolik emocí. Ovšem v tom dobrém slova smyslu. Postava Richarda mi přišla natolik reálná, že jsem měla chuť ho párkrát proplesknout.
Oceňuji, že autorka vytvořila zcela uvěřitelný příběh ze života, ve kterém si každý najde něco, s čím se může ztotožnit.
Jedná se o první knihu od Petry Soukupové, kterou jsem četla, ale už nyní vím, že rozhodně nebude poslední. Mimochodem - jsem jediná, komu stylem psaní připomíná Radku Třeštíkovou?
Doporučuji, přečteno téměř jedním dechem. Knížka je geniální tím, že je naprosto uvěřitelná, realistická a bez příkras.
Kniha se četla perfektně, o tom žádná. Příběh reálný, ze života ... kapitoly mi utíkaly a bavilo mě to :-)
Ale většinou hodnotím i podle toho, zda bych doporučila svým známým - a tohle není úplně knížka, u které bych kamarádce řekla "Tu si musíš přečíst!"
Nejprve jsem bojovala s tím, že knihu hned na začátku odložím, forma vyprávění mi přišla hrozná, ale pak jsem si nějak zvykla a nakonec to k tomu obyčejnému příběhu ze života jedné rodiny vlastně sedlo - máte tak nějak pocit, že jste součástí příběhu, ve spoustě situací se poznáváte, dialogy jsou autentické (zvlášť pokud máte děti, máte každou chvíli pocit, že tohle důvěrně znáte), na jednu stranu úsměvné, ale často i tísnivé a možná vás to donutí i k zamyšlení nad vlastním životem.
Jak to může autorka takhle všechno vědět? Tak přesně napsat a popsat pocity, nálady a život jedné rodiny.Já osobně jsem se tam teda našel,v některých situacích.Myslím,že se v ději uvidí hodně žen a mužů. Skvělé i když nikterak radostné.
(SPOILER) Hodnotím jako trochu slabší, i když se mi kniha líbila. Od Soukupové bych ale právě už očekával trochu víc (nebo právě ne?). Přijde mi to jako vyvařování starých témat, včetně nezbytných motivů moře-pes-holčička si přijde tlustá-chlapeček je mírně autistický. Nevadí mi, že Soukupová nejde moc do hloubky, to k jejímu stylu prostě patří: všichni jsou povrchní, mluví tak i jednají. Předchozí knihy ale měly i něco zvláštního, např. deníkovou formu Marty nebo zhuštění do jednoho dne a zaměření na sesterské vztahy v Pod sněhem. Nemůžu si pomoct, tohle je nejmíň originální kniha, kterou jsem od ní četl.
Hodně smutné. A přitom je to o tom.. mluvit, mluvit, mluvit spolu a mít chuť se ve vztahu posouvat. Pokud ovšem není chuť něco na vztahu "vylepšovat", tak bohužel celý vztah jde pak do kopru.
Je to vlastně obyčejný příběh dvou lidí a jejich sedmnáctiletý vztah, jeho proměny, malé výhry, ale spíše velké prohry a taky přeměna vztahu z původní zamilovanosti až k totálnímu odporu.
Těžko se mi to četlo, ale může to být příběh každého z nás. O to smutnější to je.
Nefiltrovaná, hluboká beznaděj už od začátku. Teda za mě. Úzkost při každý další kapitole, paneboze, jak tohle vlastně může fungovat. A jak jinak to může dopadnout.
Mojí výhodou bylo, že jsem nečetla anotaci a vlastně vůbec nic o té knize nevěděla, takže mě překvapovala každá strana. Hodně jsem to musela rozdýchavat - asi proto, že jsem přesně v tý fázi vytváření rodiny, kdy u nich se to podělalo. Kdy to vidím v okolí, že ta kniha není vůbec nadnesená, naopak bolestivě přesná.
Bolelo mě srdce za Alici, za Richarda, ale nejvíc za Lolu a Káju. Za to jak moc se toho mohlo změnit, kdyby spolu komunikovali.
Zvláštně náročný čtení. Bála jsem se, že mě bude rušit nepřítomnost přímé řeči, ale vlastně to díky tomu jen rychleji ubíhalo. A v hlavě mi zůstane asi dlouho.
Wow, někdo by si řekl, obyčejný příběh o normální rodině, ale mě to neskutečně bavilo. Bavilo mě, jak různé kapitoly byly popsány jednotlivými členy rodiny. Bavilo mě, jak v jedné knížce bylo popsané 17 let vztahu dvou lidí. Moje první kniha od autorky Soukupové a určitě ne poslední.
Soukupová již neodmyslitelně patří ke kvalitním autorům současné české prózy. Tato kniha nezklamala, opět geniální psychologizace postav a poutavě popsána každodenní všednost, což samo o sobě prokazuje autorčiny kvality.
Na jednu stranu souhlasím s některými zdejšími komentáři, že anotace prozrazuje možná až příliš mnoho, na druhou stranu není důvod se obsahem tajit, příběh samotný není unikátní, ale to, jak je zpracovaný opravdu vtáhne čtenáře do děje a donutí se zamyslet. Kdo se s něčím podobným nesetkal... Osobně mě jímala úzkost, ale čtenářský zážitek jedna radost.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Věci, na které nastal čas je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 2 468x |
| Čtenářské výzvě | 524x |
| Doporučených | 82x |
| Knihotéce | 400x |
| Chystám se číst | 795x |
| Chci si koupit | 166x |
| dalších seznamech | 12x |
Od této autorky jsem přečetla první knihu a můžu říct, že některé pasáže mi připomnělo mé manželství. Opravdu je to ze života a člověk stále čeká, jak to dopadne u nich, než jak to dopadlo u nás. S pohledu Alice a s pohledu Richarda jak vychovávat dvě děti, každý s jiným názorem, je to vždy ošemetné, jak přizpůsobit a skloubit tyto společné životy.