Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1465
1465
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Téma mi přišlo zajímavé, ale nedokázala jsem dočíst kvůli absenci označení přímé řeči, která z knihy dělala jeden velky chaos. Obrovská škoda. Snažila jsem se 100 stránek, ale nešlo to. A to jsem za život odložila opravdu málo nedočtených knih.
Nic nudnejsieho som necitala. Z principu knizka precitana do konca, ale som rada, ze to mam za sebou.
Takový styl psaní mě prostě baví. Zdánlivě nic se neděje a přitom se děje všechno.
(SPOILER)
Kniha přináší silné a autentické postavy, každou se svými vlastními problémy, které jsou postupně odkrývány v průběhu cesty tří sester na oslavu otcových narozenin.
Olina je matka, která se neustále potýká s výchovou svého syna, Olivera, který je stále více rozmazlený. Přestože je zřejmé, že její přístup k výchově není úplně správný, Olina to nevidí nebo nechce vidět. Je obklopena pocitem selhání, ale odmítá se s tím smířit a řešit to, místo toho si stále více vytváří bublinu, která ji odděluje od reality.
Blanka je žena, která se obětovala rodině. Péče o její tři děti a manžela je pro ni jediným smyslem života. Na sobě a svých vlastních potřebách vůbec nepracuje a její život je naprosto orientován na rodinný kolotoč. Zdá se, že jí nic nechybí, ale pod povrchem se skrývá frustrace a vyčerpání z toho, že je "jen" matka a manželka, a že její identita je definována výhradně těmito rolemi.
Kristýna, nejmladší sestra, je vlastně stále ještě dítě, které hledá své místo ve světě. Je ztracená v nevhodném vztahu s ženatým mužem, který nemůže nikdy přinést žádnou skutečnou budoucnost. Přesto je ochotná mu obětovat vše, včetně své vlastní důstojnosti, jen aby měla pocit, že někam patří. Je to postava, která se na začátku ještě hledá a její nezralost ji žene do vztahu, který jí nakonec může ublížit.
Tato kniha ukazuje rozdílné světy a životní cesty, které se všechny proplétají a ovlivňují osudy těchto postav. Ačkoli každá z nich na první pohled vede jiný život, všechny se potýkají s podobnými otázkami o sobě samých a své roli v životě.
Kniha Pod sněhem od Petry Dvořákové končí otevřeně, což mi zanechalo smíšené pocity. Na jedné straně je to velmi realistický závěr, který ukazuje, že život nikdy není jednoduše uzavřený, a že osudy postav nejsou předem dané. Na druhé straně mě to ale nechalo v napětí a s mnoha nevyřešenými otázkami. Zajímalo by mě, jak se vyvine vztah Kristýny – zda se konečně vzpamatuje a ukončí svůj poměr s ženatým mužem, nebo zda zůstane v tomto destruktivním vztahu.
Dále by mě zajímalo, co bude s Blankou, zda se její manželství nezhroutí pod tlakem jeho nevěry, nebo zda si Blanka najde cestu k tomu, aby začala žít i pro sebe, a ne jen pro rodinu. U Oliny je zase otevřená otázka jejího vztahu k synovi a zda se její přístup k výchově změní, než bude příliš pozdě. A nakonec, zda se její rodiče, kteří se nedávno rozešli, nějakým způsobem dají znovu dohromady, nebo zda budou navždy rozděleni.
I když tento otevřený závěr dává prostor pro vlastní domněnky a interpretace, osobně bych si přála vědět více o tom, jak se životy těchto postav dál vyvinou. Otevřený konec tak zůstává jedním z těch prvků knihy, který ve mně stále rezonuje.
Takový průlet, preferovala bych postavy pozvat víc do detailů. Konec useknuty.
Z knihy jsem trochu na rozpacích, je to takový výřez, čtenář se nedozví,co bylo předtím a nebo jen okrajově...ani co bylo pak. Ale co mi opravdu vadilo, je slovník sester. Nemám ráda vulgarismy i když někdy jsou samozřejmě na místě, ale aby takto mluvily mezi sebou tři "dámy" a ještě před dětmi...
Nemám ráda hádky. Ať už ve filmech, divadelních hrách, knihách, v životě. Dvě třetiny této knihy bylo dohadování, popichování, kritizování. Ano, vím, v některých rodinách je to realita a uznávám, že se to autorce podařilo vystihnout velmi dobře. Ostatně tak, jak to umí vždycky. Jen mi to nesedlo. Nejvíce mě zajímaly pasáže, které vypravuje Marie. Ještě zmíním, že absence uvozovek v přímé řeči mi znepříjemňovala čtení.
Líbil se mi styl, jakym je kniha napsána. Jakoby neustále někam spěchala a vytváří ve čtenáři takovou zvláštní tenzi. Vztah mezi sestrami dobře vystavěný, ne vždy je vše ideální..každá se babrá ve svých problémech.
U knih paní Soukupové oceňuji, že jde, co se vztahů mezi lidmi týče, opravdu na dřeň. A většinou se věnuje rodinným vztahům, tedy oblasti, která je velmi citlivá a každý z nás více či méně čelí různým úskalím rodinného soužití.
Tato kniha mě však rozčilovala... Měla jsem pocit, že by každá ze tří sester, které spolu prožívají road story při cestě autem na návštěvu k rodičům, zaloužila pár pohlavků... aby se trochu probrala. Je pochopitelné, že každá z nich prožívá danou situaci po svém, že si sebou "do auta" nese své bolesti, starosti, problémy, strachy... A nedá se říci, která z nich je na tom "hůře" a která "lépe", protože vnímání problémů je vždy velmi individuální a je těžké se vžít do kůže toho druhého. Pokud by každá z nich komentovala danou situaci pouze v duchu, sama pro sebe (tak, jak to obvykle děláme) a neventilovala ji navenek, byla by to velmi zdařilá kniha. Mě však velmi rozčilovalo, jak spolu sestry komunikovaly. V každé větě sprostá slova (i před dětmi v autě), neustálé osočování té druhé či třetí, téměř nulová empatie. Zkrátka každá si sobecky vede svou a vůbec ji nenapadne být alespoň trochu milá ke svým sestrám.
Možná jsem již "starší generace", která nerozumí tomu, když lidé jednají s despektem k ostatním. Nemusíme spolu souhlasit, ale je příjemné se v těžkých chvílích podržet.
Příběh rodičů je již popsán klidněji. V této části knihy vynikne dar Petry Soukupové vystihnout myšlenky a pocity hlavních hrdinů . Vyjádřit to, co si o dané situaci myslí a jak ji prožívají.
Hodně zvláštní kniha ,kde prožijeme jeden den ve společnosti tří sester a jejich cesty za rodiči na oslavu tátových narozenin. Hodně mě do bavilo ,až dojely sestry k rodičům domů, hlavně ty vztahy mezi sebou. Od knihy jsem moc nečekal, ale nakonec jsem spokojen.
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila. Chybělo mi jen nějaký uzavřený konec - chtěla bych vědět jak to dopadlo s Blankou a jejím manželem Liborem a taky bych chtěla vědět koho si Kristýna nakonec vybrala … moc otázek. Ale četlo se to dobře. Určitě si přečtu od autorky další knihy.
Tak jsem knihu dočetla, tedy doposlouchala, jeden den tzv. normální rodiny, za mě kdo uteče, tak vyhraje, to by mně nevyhovovalo
Příběhy, které píše sám život, skvěle zachycená každodennost, uvěřitelné a propracované postavy.
Pod sněhem mi ale přesto přišla jako jeden ze slabších kousků. Nějak mi tam chyběla gradace a nějaké uzavření.
V audiu to ale byla fajn oddechovka a nahlédnutí do jedné rodiny.
Audiokniha. Celkem pohodový poslech , nemusíte o ničem přemýšlet . Ale kniha vám nic nedá , a už zítra nebudu vědět o čem byla. A ten konec .....
Ále jo, dobrá knížka. Přesně to, co jsem od ní čekala, a přesně to, co jsem od ní chtěla.
Dámský konverzační román o třech sestrách, které mají sice stejné geny, ale osobnostně vlastně nemají společného vůbec nic. Moc se mi líbila dějová linka s rodiči i zákulisní minizápletky o Blance a Olze. Třetí sestra, Kristýna, mě teda kapku štvala, ale takový je život. :)
Soukupová má nicméně smůlu v tom, že jsem od ní už četla skoro všechno... A všimla jsem si tak jedné věci. Petra S. má prostě zajetou šablonu "tlusté holky", kterou v knihách používá opakovaně. Vždycky je to jiná holka s jiným jménem, ale vždycky o svém těle a váze mluví a přemýšlí úplně stejně. Autorka tenhle vzorec úspěšně bez sebemenší úpravy recykluje a píše to furt stejně. A takhle po několikáté už to mám okoukané. Pokud jste četli třeba knihu "Zmizet", možná to tam uvidíte taky. :)
Kniha se mi líbila,Blanka mi trochu připomínala mě-před pár lety,ale už jsem z toho aby vše bylo dokonalé vyrostla.
Mám rozporuplné pocity..četla jsem ji 5 dní, což je u mě zvláštní, vůbec se mi k ní nechtělo vracet, ale jak jsem se začetla, tak fajn..rodinný chaos, který asi skoro všichni známe..každý člen rodiny se babrá ve svých problémech..nemám ráda po dočtení dojem, že se tam vlastně nic nevyřešilo....
Autorčin styl psaní je tak reálný, že vás vtáhne do děje a máte pocit, že sedíte s nimi v autě a následně jste všichni na chatě. Bravurně napsané, skvělé dílo.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2022 | Nikdo není sám |
| 2015 |  Pod sněhem |
Soukupovou mám už dost načtenou, takže pro mě nic překvapivého. Stejně ale čtu její příběhy moc ráda a nemůžu se vždycky odtrhnut, jak mě to vtáhne. Je to jen nakouknutí do jedné rodiny, z kterého se ale dozvíme dost. I když se celý děj odehrává jeden jediný den. Na absenci uvozovek jsem už zvyklá, ale musím přiznat, že tady to bylo o něco těžší, když se tu prolínaly neustále tři osoby. Otevřený konec už je taky taková klasika. Všimla jsem si, že se zde objevují typy postav, které už jsem zažila v jiných knihách od autorky, kde je více rozebrala ( např. matka vychovává syna sama; manžel, který jenom pracuje a nevšímá si moc rodiny). Zajímavé tu bylo, že chyběl pohled otce. Jakoby jeho náhled mělo být tajemství a měli jsme vědět jenom pohled žen.