Pod sněhem

2 03. března

Pod sněhem je čtvrtá kniha Petry Soukupové, kterou jsem přečetla. I tuto, stejně jako ostatní, jsem zhltla za pár dní. Při četbě jejích knih mi v hlavě až hučí stále se opakující situace, přesně tak, jak je život přináší. Čtu a čtu a nic zvláštního se neděje a mám už chuť knihu odložit a najednou probleskne pocit, myšlenka, ano přesně tohle se mi stalo, tohle se mi děje, takhle se ke mně zachoval, takhle jsem se já zachovala. Situace jsou perfektně popsané, pocity, vlastnosti, charaktery, velkorysost či bezcharakternost, to všechno je pod povrchem. V té jednoduchosti a přímočarosti autorčina stylu je neuvěřitelná síla. V příběhu tří sester, které jedou s dětmi na oslavu narozenin otce, jsem se našla především v příběhu jejich matky Marie. Až mi bylo úzko z jejích vzpomínek na promarněná léta, na dril tchyně, která ji nikdy neuznala hodnou jejího syna, která jí nedala životní prostor, vždyť to samé jsem žila desítky let!
A pak ta služba nemilovanému manželovi, kterému se postupně vzepře, aby zachránila ještě aspoň kousíček života pro sebe. Velká odvaha a zároveň rezignace bez výčitek.
Hašteření sester se mě až tak nedotýkalo, ačkoliv jsem sama ze tří sourozenců, ale ta tichá vzpoura jejich matky proti NĚMU (za celou dobu se nedozvíme jména manžela a jeho matky - je to ONA a ON) mě ohromila a bude ve mně rezonovat ještě dlouho. Určitě si přečtu všechno, co Petra napsala, ale dám si načas.

3 28. února

Konečně splněná čtenářská výzva. Uff.

3 27. února

Našla jsem si nového nejoblíbenějšího autora :-) Moje druhá kniha od Petry Soukupové a opět přečteno na jeden zátah. Styl psaní mi vyhovuje. Fascinuje mě, že se popisují běžné až banální situace, a přesto to není nudné. Soukupová umí výtečně vystihnout vnitřní svět člověka.

18 12. února

Výstižně zachycený život jedné obyčejné rodiny.

1 08. února

Opravdu vtažení do děje.. ta autentičnost až neuvěřitelná.. zajímavý čtivý román

6 18. ledna

Nelehké čtení o konfrontaci blízkých příbuzných na úzkém prostoru, nejdříve v autě, pak v domě rodičů. Měla jsem problém někomu z těchto hašteřivých osob fandit, ať už jde o dospělé nebo o děti. Povahy jednotlivých osob jsou popsány velmi šťavnatě, člověk by s nimi nejraději pořádně zatřepal, ať se konečně vzpamatují. Ale ono by to stejně nepomohlo.

Proto je příběh vlastně bez konce. Všem postavám chybí sebereflexe a empatie, takže se nezmění a budou se dál chovat svým obvyklým způsobem.

6 07. ledna

Příběh ze života, to je asi to nejvýstižnější, co k němu mohu napsat. Autorka je dobrá psycholožka a podařilo se jí tak realisticky vystihnout rodinné a milostné vztahy, mateřství a starosti všedního dne, až mi někdy bylo vlastně nepříjemné knihu číst. V tomhle se snad musí poznat každý a někdy není takové nastavení zrcadla zrovna příjemné, i když to může být užitečné.

Čtení mě moc bavilo, přestože se příběh odehrává během pár dnů a v několika málo lokacích, tak mi to mnohdy přišlo napínavé a zvědavost mě nutila otáčet stránky dál a dál.

Největší předností této knihy je ta uvěřitelnost a každodennost. Až takhle realistické syrové knihy se buď napíšou, anebo já jsem se s tím setkala prvně, takže mě kniha vyrazila dech. Nejspíš o ní budu ještě dlouho přemýšlet, protože těch scén, které mi z ní uvízly v hlavě nebo se mnou nějak rezonovaly, je celá řada.

Petra Soukupová je pro mě jednoznačně objev, líbí se mi jednoduchost a lehkost jejího psaní a témata, která si vybírá.