Pod sněhem

Ja som úplne zabudla, že som tú knihu už pred pár rokmi čítala... Narazila som na ňu v knižnici a spomenula som si, že som si ju vždycky chcela prečítať. Po pár stránkach som si začala vzpomínať. Zase ma úplne vtiahla do deja, nemohla som sa od nej odtrhnúť. Zase skvelá :-)

Kniha, která v podstatě nemá děj a odehrává se během několika víkendových hodin. Popisuje rodinou návštěvu z různých úhlů pohledu zúčastněných. Naprosto strhující čtení. Obdivuji schopnost autorky vystihnout situaci a emoce, které se v ní odehrávají. Asi jsem ještě nečetla knihu, která by takto precizně a systematicky dokázala popsat vnitřní prožívání jednotlivých postav a jejich chování na venek. Rozhodně to není kniha pro každého. Tragikomická, frustrující, psychologický masakr. Byla jsem nadšená.

Napsat více jak 360 stran o ničem, to je vážně kumšt. A přečíst to, také.

Připouštím, že styl zpracování je velmi originální (byť mně vůbec "nesedl"), nicméně o příběhu či nějakém ději se ani nedá hovořit. Tato kniha je jednou velkou erupcí myšlenek, pocitů a "výlevů" mnoha osob, které údajně tvoří rodinu. Je nepochybně geniální ukázkou egoismu a neúcty ke komukoli, kdo aktuálně nesdílí mé názory a hodnoty, nastavuje zrcadlo dnešní době a mezilidským vztahům.

Děkuji autorce, že mi zase rozšířila obzory, ale jsou-li všechny její knihy psány v podobném duchu, tak už se asi více nepotkáme.

Za mě je to 360 stran čtení bez děje. Prostě člověk čte a čte, čeká ....a nic, konec. Je to spíš takový popis běžných situací v jedné obyčejné rodině. Musela jsem během čtení prokládat knihami s trochou ,,šťávy,,...takhle ji nemá....

Četla jsem na knihu moc hezké recenze, ale asi poprvé jsem se spálila. Když jsem knihu na pár dní odložila, rázem jsem zapomněla, jaká sestra je jaká, kdo má jaké dítě... Za mě lehce chaotické a upřímně mi vadila absence přímé řeči. Zkusila jsem knihu vzít na milost pak ještě po roce, ale bez úspěchu, nezačetla jsem se...

Celou dobu prakticky sledujeme nekončící spory tří sester a napětí mezi nimi. Na nervy mi pěkně lezl rozmazlený Oliver i Olina a chybělo mi tam aspoň pár stránek z pohledu otce. Konec trochu useklý, jak to dopadlo s Davidem a Liborem si musí čtenář jen domyslet.. i tak mě to ale hodně bavilo.

(SPOILER) Od knihy jsem neměla žádné očekávání a přesto mě velmi bavila. Jedna z knih, kterou jsem přečetla za pár dní. Tak jsem se v té rodině viděla!Sestry mě lezly tedy řádně na nervy! Nejvíc sympatií jsem měla ke Kristýně, alespoň si na nic nehrála. Nejnormalnejsi ze všech mi ale přišla má maminka a nedávala jsem nepochopení a nepřijmutí její situace od dcer. Velmi jsem se u knihy bavila

Soukupová opět surová! Sestry během jízdy mě pěkně štvaly. Nikdo tak nechce žít, ale přesto se to děje. Nejlépe se mi četly pasáže z pohledu matky.

Tři sestry, několik dětí, zima a cesta autem k rodičům, kteří je očekávají, aby oslavili tatínkovy narozeniny. Blanka má nejpočetnější rodinu. Manžela, tři děti a psa. Olina žije sama s malým synem Oliverem a Kristýna je svobodná, bezdětná, ale randící se ženatým mužem. Ač jsou sestry, jsou naprosto rozdílné. Blanka je taková trochu matka kvočna, která potřebuje mít vše pod kontrolou a dokáže si v hlavě předem vytvořit negativní scénáře snad na každou situaci. Miluje svoji rodinu, ale je vyčerpaná a unavená. Olina je matka samoživitelka, která má dítě s cizincem, ale nejsou v kontaktu. Je to matka, která se musí hodně otáčet, aby sebe i syna uživila, ale nechce polevit z vyšších nároků. Nejen na vzhled, ale i na oblečení a celkové působení na okolí. S Blankou jsou si věkově blízké, protože Kristýna je benjamínek, která je mezi nimi občas jako mlýnský kámen. Cestou k rodičům, která není úplně pohodová se projevují jednotlivé povahy všech sester a nejen jich, ale i dětiček. Všichni se těší na babičku a dědu, ale netuší, že ani u nich není vše tak jak dosud bylo.

Můžu vám říct, že tahle knížka mi neuvěřitelně sedla. Od začátku do konce je čtivá s perfektním vykreslením postav. Dokázala jsem se vžít do všech. Nejvíc protivná postava pro měl byl malý uřvaný, tvrdohlavý, protivný a rozcapený Oliver. Dítě, které bych i v reálném životě těžce rozdýchávala. Postupným čtením jsem si utvářela názor na všechny postavy a vlastně jediný tak nějak normální nebo nekomplikovaný byl asi dědeček.

Knížku doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst poutavý příběh ze života, který vyvolává spousty emocí.

08.05.2026

No nazdar, tak to je rodinka, nikdo není upřímný, nikdo nic neřekne otevřeně. Ségry jsou jedna jak druhá, i když každá s jinými problémy. Jako maminka a babička jen doufám, že s takovou nechutí ke mě děti nejezdí. Nikdo jí nechápe, nikdo jí neobejme, nepochopí její celoživotní oběť. Ale abych byla spravedlivá, ani vztah k tátovi není o nic lepší.

Rodinné drama plný emocí.Knihy Petry Soukupová mám moc ráda.

Příběh vypráví o třech sestrách, které jedou se svými rodinami na oslavu otcových narozenin. Během společné cesty a následného setkání postupně vyplouvají na povrch jejich osobní problémy, staré křivdy i napětí ve vzájemných vztazích.

Blanka jako nejstarší sestra působí jako „ta rozumná a moudrá“, ale ve skutečnosti sama není ve svém životě úplně šťastná. Olina je naopak velmi nejistá a má pocit, že se musí neustále někomu zavděčit. Nejmladší Kristýna se zase potýká se složitým vztahem se zadaným mužem a hledá své místo v životě.

Co se může stát, když se tyto tři sestry i s dětmi sejdou v jednom autě? Je jasné, že nepůjde o obyčejnou cestu. Napětí a nevyřčené problémy se postupně stupňují a ani návrat do rodného domu nepřináší uklidnění.

Kniha ukazuje složitost rodinných vztahů, neporozumění mezi lidmi i to, jak málo stačí k tomu, aby vznikl konflikt. Zdůrazňuje, že každý člověk vnímá stejnou situaci jinak a že komunikace v rodině bývá často nedostatečná.

Příběh se zaměřuje na běžné životní situace, takže se četl poměrně rychle – i když samotná cesta v ději působí nekonečně dlouze a místy i únavně. Díky tomu ale čtenář lépe vnímá napětí mezi postavami a jejich vnitřní prožívání.

Příběh co končí tak nějak nijak. Zároveň je velmi čtivý. Je to jako šmírovat sousedy, co si nezetahují okna. Vlastně úplně normální vztahy v rodině. Tři sestry a jejich pohledy jedna na druhou, na děti rodiče...Každý nějakým způsobem děsně otravný a to včetně dětí. Každý si nese nějaký vzorec chování a přenáší ho na další generaci. Nejvíc mi asi bylo líto maminky. Její oběť vlastně nikdo nikdy neocení

03.02.2026

Opět naprosto skvělá Soukupová, která dokáže vytáhnout do hvězdných výšin celkem obyčejný příběh bez nějakých šílených dramat a nečekaných zvratů. Tři ségry, každá naprosto jiná a jejich cesta na oslavu narozenin jejich táty. Dialogy Blanky, Oliny a Kristýny mě strašně moc bavily. Bravurní hlasy, který byly tak autentický, že jsem chvílemi měla pocit, že jsem účastníkem tohoto zájezdu. Dokonale vystiženy povahy každé z nich a jejich děti? Tihle uřvaní a rozkazující smradi ve mě dokázali vyvolávat takovou nelibost, že jsem až nechápala, kde se bere můj odpor k těmto “bambinotům”. Klobouček pro Petru Soukupovou, páč já jsem extrémně mírumilovný tvor a vyvolat u mě takový emoce, fakt není prdel :)

Tři sestry - Blanka, Olina a Kristýna, jedno auto, čtyři děti a pes. Neřekla bych, že mě tak moc bude bavit kniha, která se téměř celá odehrává víceméně během jednoho dne. A její větší část při jízdě autem.

Je naprosto neskutečné jak autorka dokázala na takovém mini manévrovacím prostoru vystavět smysluplný příběh, příběh, který mě bavil a zároveň měl hloubku a nutil mě přemýšlet o dynamice rodinných vztahů, mezigeneračních vztahů a jednoduše také o tom, že každý z nás má občas pocit, že do ostatních vidíme a že se musí mít lépe, než my, protože se takhle prostě prezentují.

Ovšem nic se nejí tak horké, jak se uvaří a když nám jednotlivé postavy nabídnou svůj pohled na stejnou událost, zjišťujeme, že ne vše je tak, jak se na první pohled zdá. A že každý člověk má své vlastní démony, se kterými bojuje a které se snaží skrývat nejen před cizími lidmi, ale kolikrát právě i sami před sebou a před svými nejbližšími :-(

Kniha Pod sněhem je velmi povedená psychologická sonda do života jedné rodiny. Řeší se v ní nejen vztahy mezi sourozenci, ale také manželství, intimita, nevěra, a spousta dalších témat, a jedním z nich je také narušený postoj k jídlu jedné z Blančiných dcer, a tohle je téma, o kterém se mluvit prostě musí, jinak může mít fatální následky.

Pokud máte rádi romány, které sice nejsou nabušené akcí, ale najdete v nich skvělý příběh a spoustu témat k zamyšlení, je kniha Pod sněhem to pravé právě pro vás :-) Ač má Petra svůj specifický styl psaní, já mám její knihy moc ráda a těším se na další :-)

Moje prvni kniha od autorky. Zajimave zvoleny styl psani, ktery me prekvapil, avsak zadne problemy mi nedelal a vlastne me ohromne bavil. Obycejne neobycejny pribeh. Mnohokrat jsem se podivovala, jak trefny pribeh je a da se aplikovat i na zivot muj ci pratel. Jedine co me zklamalo byl konec. Nemam rada otevrene konce. Prala bych si vedet, jak skoncila Kristyna ci vztah Libora a Blanky.

Vypravěčský styl mi nesedl. Horko těžko jsem přečetla 50 stran a knížku odložila. Vadila mně nekonečná souvětí. Ztrácela jsem se. Takže vlastně nevím, zda se příběh "rozjel" natolik, aby byl čtivý. Proto se zdržuji udělení hvězdiček. To abych byla fér..

Z cesty jsem byla totalně vyšťavená a v cíli to nebylo o moc lepší :-). Znovu bych to asi nedala.

Je to moje první kniha od Petry Soukupové. Doteď jsem neměla odvahu, myslela jsem z ohlasů, že budou příliš drásavě sociální, samý problém a nic víc.
Tak jsem příjemně překvapena. Ano, je to o běžném životě, v tomto případě tří sester, jejich rodiny a rodičů. Napsáno čtivě, tak to pěkně ubíhá. Někdy mě všechny hlavní postavy Olina, Blanka a Kristýna pěkně štvaly...ale to k tomu patří. Vždyť kdo z nás je tak dokonalý, že vždy zareaguje adekvátně a nikdy se na nikoho neutrhne a nepovolí mu nervy? Myslím že nikdo.
Sympatická mi byla jejich máma, že si nakonec dokázala uspořádat život. Pozdě, po 20 letech, ale přece.
Na konci by se mi líbilo ještě některé situace dovysvětlit, ale i tak to bylo dobré na 4 hvězdy.