Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1349
340
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
AUDIOKNIHA: Sonda do vztahů jedné velké rodiny, která se navenek tváří jako pevně soudržná, ve skutečnosti je však jen rozbitým talířem roztříštěným na kousíčky. Každý je vlastně strašně sám a osamělý, nespokojený sám se sebou i s těmi nejbližšími. Malé žabomyší války o nesmyslné drobnosti, které nedovolí nikomu prožívat radost z každodenních maličkostí, radost z toho, že se navzájem mají. Žádné zásadní drama se v příběhu vlastně nekoná. O to intenzivněji na vás doléhá prázdnota těchto vztahů. Audioverze je velmi autentická, takže vás po určité chvíli všechny ty nesmyslné hádky začnou strašně unavovat a řeknete si: Tak s těmi bych žít fakt nechtěl.
Zezačátku sem si musela zvykat na trošku odlišný styl psaní, ale jak sem si zvykla, tak to byla moc fajn kniha.
Je taková hodně oddechová, zavede vás mezi sourozenecké haštěření :D
Spisovatelku Petru Soukupovou mám ráda, líbí se mi její styl. Nápad dobrý, rodina jede na oslavu otcových narozenin, Proč ne. Ale...jak již někdo psal níže...všechny postavy nesympatické, každá musela mít něco, co druhému vadilo. Všechno se muselo rozebírat a obracet proti původci. Zkrátka ode zdi ke zdi. Vykreslení postav a jejich chování někdy hodně na sílu. První část, jízda v autě, zbytečně zdlouhavá. Ale jazyk a styl má autorka skvělý.
Za mě opět perfektní vykreslení rodinných vztahů, myšlenek jednotlivých postav a odlišnost povah. Pro ty, kteří se chystají mít děti, tak nedoporučuji, protože přesně takové chvilky na ,,zabití" prožije opravdu každý :D :D :D Perfektní!
První přečtená kniha od této autorky a pravděpodobně i poslední. Nevyhovoval mi styl psaní, kdy přímá řeč není graficky oddělená a člověk se v tom potom ztrácí. Od samotného začátku mě štvaly všechny postavy...měla jsem chuť s knihou praštit. Další věcí je potom děj, který stojí na nesmyslných a až příliš častých hádkách. O konci knihy raději mluvit nechci, působí to tak, že autorka zapomněla dopsat závěr. Za mě zklamání.
Obdivuhodné, že celá kniha pokrývá pouze děj jediného den. Množství postav však skýtá spoustu materiálu. A tahle matérie dává zase prostor k zamyšlení. Byť jsme z jedné rodiny, každý jsme jiný, máme jiný charakter, jiný osud, jiný způsob přemýšlení. I v tomhle příběhu se o tom můžete přesvědčit černé na bílém. Sakryš, ale že to bylo dlouhé. Možná, až moc.
Jeden den, jedné obyčejné rodiny. Kdo by řekl, že o tom jde napsat celá kniha a ještě tak, že to člověka baví číst. Mě to rozhodně bavilo.
Posloucháno jako audiokniha. Je to příběh jednoho dne a jedné rodiny. Sonda do jejich vzájemných vztahů, pocitů, snů. Vyprávění mi přišlo dost stereotypní a konec takový nijaký.
Chtěla jsem napsat, že je Petra Soukupová mou oblíbenou českou autorkou, což není tak úplně nepravda, na druhou stranu, když si připomínám knihy, které jsem od ní přečetla, uvědomuji si, že z toho českého literárního rybníčku bych do potenciálních medailových míst vybrala mnohem raději jiné autorky. Celkově mě vlastně více láká její tvorba pro děti, na kterou tedy mimochodem slyším i více chvály.
POD SNĚHEM jsem poslouchala jako audioknihu a je možné, že to bylo způsobeno takovým lehce afektovaným přednesem interpretek, ale pravda je, že toho hádání mezi hlavními hrdiny na mě bylo ke konci knihy už tak akorát dost. Příběh mi přišel místy stereotypní, ale vlastně proč ne. Na poslech jsem se vždy těšila, vřelo ve mne očekávání, jak to celé dopadne.
Pod sněhem je čtvrtá kniha Petry Soukupové, kterou jsem přečetla. I tuto, stejně jako ostatní, jsem zhltla za pár dní. Při četbě jejích knih mi v hlavě až hučí stále se opakující situace, přesně tak, jak je život přináší. Čtu a čtu a nic zvláštního se neděje a mám už chuť knihu odložit a najednou probleskne pocit, myšlenka, ano přesně tohle se mi stalo, tohle se mi děje, takhle se ke mně zachoval, takhle jsem se já zachovala. Situace jsou perfektně popsané, pocity, vlastnosti, charaktery, velkorysost či bezcharakternost, to všechno je pod povrchem. V té jednoduchosti a přímočarosti autorčina stylu je neuvěřitelná síla. V příběhu tří sester, které jedou s dětmi na oslavu narozenin otce, jsem se našla především v příběhu jejich matky Marie. Až mi bylo úzko z jejích vzpomínek na promarněná léta, na dril tchyně, která ji nikdy neuznala hodnou jejího syna, která jí nedala životní prostor, vždyť to samé jsem žila desítky let!
A pak ta služba nemilovanému manželovi, kterému se postupně vzepře, aby zachránila ještě aspoň kousíček života pro sebe. Velká odvaha a zároveň rezignace bez výčitek.
Hašteření sester se mě až tak nedotýkalo, ačkoliv jsem sama ze tří sourozenců, ale ta tichá vzpoura jejich matky proti NĚMU (za celou dobu se nedozvíme jména manžela a jeho matky - je to ONA a ON) mě ohromila a bude ve mně rezonovat ještě dlouho. Určitě si přečtu všechno, co Petra napsala, ale dám si načas.
Našla jsem si nového nejoblíbenějšího autora :-) Moje druhá kniha od Petry Soukupové a opět přečteno na jeden zátah. Styl psaní mi vyhovuje. Fascinuje mě, že se popisují běžné až banální situace, a přesto to není nudné. Soukupová umí výtečně vystihnout vnitřní svět člověka.
Opravdu vtažení do děje.. ta autentičnost až neuvěřitelná.. zajímavý čtivý román
Nelehké čtení o konfrontaci blízkých příbuzných na úzkém prostoru, nejdříve v autě, pak v domě rodičů. Měla jsem problém někomu z těchto hašteřivých osob fandit, ať už jde o dospělé nebo o děti. Povahy jednotlivých osob jsou popsány velmi šťavnatě, člověk by s nimi nejraději pořádně zatřepal, ať se konečně vzpamatují. Ale ono by to stejně nepomohlo.
Proto je příběh vlastně bez konce. Všem postavám chybí sebereflexe a empatie, takže se nezmění a budou se dál chovat svým obvyklým způsobem.
Příběh ze života, to je asi to nejvýstižnější, co k němu mohu napsat. Autorka je dobrá psycholožka a podařilo se jí tak realisticky vystihnout rodinné a milostné vztahy, mateřství a starosti všedního dne, až mi někdy bylo vlastně nepříjemné knihu číst. V tomhle se snad musí poznat každý a někdy není takové nastavení zrcadla zrovna příjemné, i když to může být užitečné.
Čtení mě moc bavilo, přestože se příběh odehrává během pár dnů a v několika málo lokacích, tak mi to mnohdy přišlo napínavé a zvědavost mě nutila otáčet stránky dál a dál.
Největší předností této knihy je ta uvěřitelnost a každodennost. Až takhle realistické syrové knihy se buď napíšou, anebo já jsem se s tím setkala prvně, takže mě kniha vyrazila dech. Nejspíš o ní budu ještě dlouho přemýšlet, protože těch scén, které mi z ní uvízly v hlavě nebo se mnou nějak rezonovaly, je celá řada.
Petra Soukupová je pro mě jednoznačně objev, líbí se mi jednoduchost a lehkost jejího psaní a témata, která si vybírá.
Nevadí mi detaily, popisy a nepotřebuji v knihách dramatický děj. U kapitol typu ,,Kdo kde sedí", detailní popisování toho, jak se jednotliví členové rodiny soukají do auta a rozhodují se, kam si kdo sedne, jsem si říkala, jestli té popisnosti a každodennosti není už příliš... a ono není! Soukupová dokáže popsat i ty nejobyčejnější nejnudnější situace naprosto bravurně a jazykem, jakým by to přesně člověk/dítě v určitém věku řekli. U tolika situací jsem se zasmála - přesně tohle jsem zažila stokrát! Ve chvíli, kdy sestry píchnou pneumatiku, jsem čekala, že přijde drama a - a vlastně jsem žádné drama nechtěla. Chtěla jsem se dál kolíbat v té obyčejnosti a hašteření mezi sestrami, které ale ukazují tolik pod povrchem, jdou přímo do hlubin mezilidských vztahů. Stejně tak mě nezklamal ani konec - opět bez dramatů. Bylo by to hrozně nudné, kdyby to nebylo tak výborně napsané. Jsem nadšená, něco takového jsem ještě nečetla.
Opět skvělá Petra Soukupová.
Děj, prostředí a hlavně naprosto uvěřitelné hlavní postavy. Nemám co vytknout.
U této autorky mám kolikrát chuť vlézt do knihy a někomu už něco říct :))
Moc jsem si čtení užila.
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Pod sněhem je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 2 024x |
| Čtenářské výzvě | 291x |
| Doporučených | 78x |
| Knihotéce | 335x |
| Chystám se číst | 420x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 6x |
(SPOILER) Tři sestry jedou na oslavu otcových narozenin. Každá si z domova veze své ratolesti (až na tu nejmladší, ktera je zatím bezdětná) a z mládí hromadu křivd, které neustále řeší.
Prostřední nemůže překousnout, že ji rodiče nedávali najevo lásku jako ostatním ségrám. Nejmladší musela nosit hadry po starších a nejstarší musela suplovat funkci rodičů, zatímco ty dvě mladší si hrály - křivdy a nespravedlnost které, jak jistě chápavý čtenář pochopí, se musí zdlouhavě a nudně řešit.
Jedna sestra je nešťastně vdaná se tremi dětmi, jedna je svobodná matka bez partnera a benjamínek chodí s ženáčem a ještě jedním dalším ňoumou - všechny nešťastné a nespokojené a pochopitelně to neustále řeší.
Do toho zlobí jejich potomci, což dámy pochopitelně opět řeší.
Auto nakonec i přes defekt dorazí do cíle.
Oslava se příliš nevyvede a dcerky se jako bonus doví, že se rodiče rozešli, což se opět musí řešit.
Poselstvím knihy je velké nic nebo také óda na nespokojenost, kterou všichni řeší.
Kniha mě opět minula.
Hrdinky knihy mi byly nesympatické, jejich děti nevychované, pribeh o ničem, ale nejvíc mě iritoval ústřední motiv knihy - neustálé řešení něčeho, co se ze své podstaty vyřešit nedá. Navíc řešení které spočívá v tom, že každá protagonistka přednese svou křivdu a ostatní ji litují a utvrzují ji v tom, jak to má těžké a společně haní domělé pachatele vyřčených nespravedlností.
Tohle opravdu dál už nehodlám řešit 40%.