Nejlepší pro všechny

od:


KoupitKoupit eknihu

Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/356864/nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg 4.5455
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (148)

Přidat komentář
lencin
předevčírem

Líbilo se mi to. Psychologická sonda do života tří generací. Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.......

Chesterton
13. listopadu

Prozaička našich traumat. Píše přebal. Opravdu. Pro mě až prvoplánově výchovná. Kdo trochu rozumí dětské duši a má něco v rodině za sebou, musí se malinko nudit. Navíc ten styl. Asi originální, ale píšou tu mnozí - ne vždy snadno uchopitelný a přehledný. Určitě psychologicky propracovaný. Jen strašně připomíná cvičebnici psychologie pro začátečníky. Dnešní doba ve veškeré své obnaženosti. A tak trochu obhajoba toho, že jinak to nejde. Ano, byly tam momenty, co mě oslovily, ale bylo jich zoufale málo na udržení pozornosti.
Měla jsem velká očekávání, i podle komentářů zde, ale pro mě zklamání. Kdyby mi bylo lehce přes dvacet, přečtu ji jedním dechem, ale jak píše Měňavka - když máte srovnání :o(

Janinnka
07. listopadu

Zkrocení městského nevzladatelnéhi dítěte a nejen jeho a zároveň dospění jeho matky v další skvělé knize Petry Soukupové, která malokdy zklame.

Len28
05. listopadu

Výborná psychologická sonda do vztahu tří generací. Velmi čtivé

Aneleh
04. listopadu

Snad ani není co dodat. Zdá se, že jde o zcela obyčejný příběh, kdy mladá matka nezvládá výchovu svého syna, na kterou zůstala sama a jak se k tomu staví zbytek její rodiny, především její matka a bratr. Jen málokdo by z tak běžné záležitosti dokázal udělat strhující vyprávění, jak to však tato autorka svým zvláštním stylem psaní perfektně dokáže. Dokáže se stoprocentně vžít do myšlení a pohnutek všech postav, především ale desetiletého kluka, což mě úplně dostalo. Petra Soukupová vlastně ukazuje, že všechno to, co se nám děje, co prožíváme, je pro každého z nás takovýto malý román. Ukazuje pravdivě hloubku vztahů i celého života nás všech, proto mám její knihy moc ráda. Tady navíc úžasně podaný konec.

bee88maja
01. listopadu

Upřímně? Prvních 200 stran se četlo hodně ztěžka. Tenhle styl psaní mi moc nevyhovuje. Avšak byly tam i dva momenty, kdy jsem slzu uronila, to by snad zlomilo i Ironmana !!! Každopádně závěr - šup šup, honem honem... proč?

harena
31. října

Je to krásný příběh a styl psaní bez přímé řeči mi naprosto nevadil. Bylo to jako když tiše plyne voda v řece. Obyčejný příběh, jakých je kolem nás tisíce, je krásně podaný, postavy tak lidské a dopodrobna vykreslené, že jen žasnu, jak se paní Soukupová umí vžít nejen do desetiletého kluka, který se stěhuje z Prahy na vesnici, tak do jeho mámy herečky, která má problémy s tím, jak se věnovat kariéře i svému synovi, tak i do babičky, která celý život žije na vesnici a má přesné představy, jak se má člověk chovat a jaký má být. V životě to často nejde tak, jak si člověk přeje. Skvělá knížka, moc se mi líbila a užila jsem si ji, myslím, že bude patřit k těm, na které hned tak nezapomenu.

intelektuálka
27. října

Pěkně napsaný rodinný román o soužití tří generací...

Postavy babičky, dcery a vnuka prožívají situace, které známe ze života...

Co chceme, víme všichni - ale co můžeme mít ?

Já tu deprese necítila - jen touhu každého prožít si svůj život a zároveň mít
ohledy ke svým nejbližším...

A závěr se mi líbil : "cesta ubíhá a všechno je před náma..."

Dresia
26. října

Uf, strašně depresivní. Proč vynechané uvozovky u přímé řeči? Rádoby umělecký styl, nebo lenost? Nedočetla jsem. Aspoň vím, že této autorce se pro příště vyhnu.

petrarka72
24. října

Výborná kniha. Trojí hlas o rodině, touhách, času - a hlavně o tom, zač je toho dospívání, a to v jakémkoli věku.

Jitaku
22. října

Příběh ze života z pohledu tří osob, z nichž ani jedna to nemá jednoduché... autorka popisuje velice reálně myšlenkové pochody každého z nich, což mě neskutečně bavilo, i když tam vlastně nikdo nebyl šťastný... ale tak to často bývá i ve skutečném životě.

Bruklinka
15. října

Styl Petry Soukupové mi neskutečně sedí. Nejvíc oceňuji, jak umí z běžného každodenního příběhu s obyčejnými lidmi vytvořit strhující román, který jen těžko odkládáte. Postavy velmi reálné, každá se svými motivacemi se snaží pro toho druhého udělat to nejlepší, nebo si alespoň alibisticky namluvit, že to je v zájmu druhých. Nikdo není ani kladnou ani zápornou postavou, všichni mají své lepší i horší stránky. A právě proto je román tak poutavý.

čika
11. října

dokaz toho, ze namet na putavu knihu sa vala doslova predo dvermi kazdeho z nas. vyborne vykreslene postavy, koniec v duchu nekonecnych serialov, na ktore sa jedna z hlavnych hrdiniek podujala.

bookfan
07. října

Petra Soukupová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, to přiznávám na úvod. Obdivuji, jak dokáže vytvořit naprosto strhující dílo bez toho, aby si vypomáhala složitými zápletkami, atraktivním prostředím, násilím a neobyčejnými hrdiny. Způsob, jak uvažují hlavní postavy, je pro mě vždy totálně uvěřitelný a snad pokaždé dokážu pochopit jejich jednání, i když jsou naprosto rozdílné a třeba mi ani nejsou sympatické. Knížka na mě sice působila dost depresivně, ale to jí na mém obdivu nijak neubírá, protože přehršle depresivních aspektů má dle mého názoru i reálný život, byť se snažíme ze všech sil si to nepřipouštět. Snažíme se, špatně komunikujeme, nerozumíme si, občas se podaří, občas ne. Styl psaní Petry Soukupové mi absolutně vyhovuje, je jako chirurg, který řízne a nemilosrdně odhalí vnitřnosti zdravé i patologické. Žádné zbytečné plácání, natírání na růžovo, klišé. Osobní poznámka na závěr: docela mě pobavilo, že jsem si dosud vůbec nevšimla jejího specifika - že nepoužívá uvozovky, dozvěděla jsem se to až zde z reakcí čtenářů. Odjakživa jsem neměla ráda v knihách dialogy a teď se konečně vysvětlilo proč - asi nemám ráda ty uvozovky, dialogy mi nevadí :-)

Bobina74
06. října

Tak už jsem zase mimo mísu... Věřím tomu, že knížka je skvělá, ale já se to bohužel nikdy nedozvím. Nejsem klasická milovnice roztomilých dětí, nerozplývám se nad každým kočárkem, vlastně mám ráda jenom ty svoje. Ale v okamžiku, kdy se v knize děje příkoří dětem, knihu odkládám a dál nečtu. Prostě na to nemám a pokud mně autorka odradila od četby hned na začátku, zřejmě to bude kvalitní psychologický román.
P.s. ale to co jsem stihla přečíst do 60. stránky vypadalo dobře....:-)

Radka_p
06. října

Skvele zachytená psychológia postáv, vzťahov medzi nimi, no mala som pocit akoby boli hlavní hrdinovia príbehu typovo presnými stereotypmi dnešnej doby -ambiciózna herečka, ktorá nezvládala svoj život v roli matky, partnerky, ani dcéry. Malý chlapec, prehliadaný matkou, zahltený modernými technológiami dnešnej doby,ktoré mu vynahrádzajú chýbajúcu pozornosť. A nakoniec stará matka, zástankyňa tradičných hodnôt, ktoré sú v súčasnosti vnímané ako staromódne. A tieto tri postavy sa stretnú v jednom príbehu.....

Acquenta
05. října

Moc krásný příběh....spisovatelku opravdu obdivuji, za to,jak se dokáže vcítit do 10 tiletého kluka... jako kdyby to psal on sám... prostě skvělé :)

salamandrina
01. října

vlastně mě to hodně bavilo, hodně dobře popsaná realita jedné rodiny, kde každý má svou pravdu. Hodně depresivní, alespoň pro mě a v mém současném stavu.

lerozka
30. září

Velmi čtivé, často k zamyšlení. Postava Hany mi byla strašně nesympatická. Dále nevím proč měla autorka potřebu na poslední stránce ve zkratce vylíčit udalosti dalších x-let? Navíc zcela klišojdně a předvídatelně? Mírně otevřený konec by tomu slušel víc.

Vilma232
30. září

Příběh mě natolik "dostal", že nějaké chybějící uvozovky jsem nevnímala. Všechny tři postavy mě velice zaujaly a snažila jsem se vcítit do jejich chování, do toho, jak se asi cítily a co vedlo k jednotlivým událostem. Nikdo z nich to neměl jednoduché, všechny situace jsem si dokázala představit v reálu. Možná by si příběh zasloužil i nějaké vizuální zpracování.

Spunttrix
25. září

Na začátku jsem se opět musela do autorcineho stylu psáni dostat, ale musím říct, ze za mě je to její nejlepší kniha :) dokonale postavy a jejich pohledy na jednotlivé situace v jejich životech ..

kristyna7552
15. září

prostě wow...

zuzana8241
10. září

Precteno temer na jeden zatah, coz uz se mi dlouho nestalo. Chybejici uvozovky mi naopak vubec nevadily, cetlo se mi to bez nic tak nejak lepe. Knihu urcite doporucuji.

Joges
04. září

Jsem na tom jako převážná většina ostatních. Absence uvozovek vadila, dlouho jsem se nemohl začíst, Hana mi nesedla a některé předzávěrečné kapitoly byly zbytečně natažené (trochu opakující). Ale jinak ...no páni, po nějakých sto stranách to byl příběh, který chytil a nepustil. Také dramatická hustá atmosféra velmi zapůsobila. Dokonce jsem se bál o některé postavy, což se mi často nestává. Takže nakonec chválím a doporučuji.

LadysČ
03. září

Petra Soukupová opět nezklamala a předvedla své mistrné vykreslování a psychologizaci postav. Střídání úzkosti, lítosti, vděku i radosti. Zkrátka jako vždy krásná, hořkosladká próza.

Karimah
02. září

Líbilo se mi vykreslení všech postav i jejich střídání ve vyprávění. Ubírám půl hvězdy za použitý styl, na nepřítomnost uvozovek jsem si nezvykla a žralo mě to až do konce. Druhou půlku hvězdy ubírám za rozvláčnost, ke konci už jsem se nudila.

Glivuska
28. srpna

Jedna z nejlepších knih Petry Soukupové. Musím říct, že vlastně už ten název knihy hovoří za vše. Fráze, která v knize zazní, je jen alibistické řešení nastalých situací. Příběh svobodné matky, která nezvládá výchovu svého syna, návrat k nefunkční rodině, snaha realizovat se nehledě na své závazky (v podobě dítěte), hledání řešení, která se stejnak ukážou jako provizorní. Stojí za přečtení, už jen proto, že témata v ní probíraná budou stále aktuální.

Hakl54
27. srpna

Na další knihu paní Soukupové jsem se těšila a opět mě nezklamala. Na jejich příbězích se mi hlavně líbí, že jsou ze života a obdivuji, jak umí vykreslit postavy všech věkových kategorií. Obzvlášť oceňuji, jako starší čtenářka, jak popisuje pocity a příběhy starých lidí. Přes její mládí je to velice obdivuhodné.

Veru.Viti
27. srpna

Petra soukupová má opravdu jedinečný styl psaní. Neuvěřitelně dlouhá souvětí - klidně přes půl stránky. Absence uvozovek v přímé řeči. Po pár stranách si ale na všechno zvyknete a ponoříte se do příběhu. Musím říct, že jsem si oblíbila babičku, to je sympaťanda. Kniha se četla opravdu dobře. Doporučuji.

tanuki
25. srpna

Kniha, která se Vám do krve dostává pozvolna. Tři postavy - babička, máma, syn. Zpočátku je těžké si k nim najít cestu, protože všichni tři mají daleko ke kladným románovým hrdinům. Tak je to ale u Petry Soukupové vždy. Časem si čtenář uvědomí, že jsou to prostě úplně obyčejní lidé, jako kdokoliv z nás, a jsou vykresleni reálně, bez příkras, téměř dokumentárně. Tři postavy, tři styly vyprávění, tři úhly pohledu. Příběh o nuceném přestěhování dítěte na vesnici má spoustu předvídatelných pasáží (obtížné hledání nových kamarádů, kteří namachrovaného Pražáka nemůžou ani vystát, zvykání si na vesnické prostředí, soužití vnuka s babičkou), ale jsou zde velmi přesně vykreslené právě ty obyčejné věci, především rodinné vztahy, které zná ze svého života snad každý. Zapůsobilo na mě potýkání se člověka a jeho okolí se stářím i popis nešťastného milostného vztahu, či nesměle vznikající dětské náklonnosti. Směs věcí hezkých, nepříjemných i obtížných, tak jak se dějí každému z nás. Kniha mohla skončit otevřeným koncem a nevím, jestli jsem rád za ten epilog v posledních pár odstavcích. Jelikož jsem ve věku, kdy přesně takový epilog svého dětství prožívám, kdy se člověk ohlédne a dokáže říct, jak to s kým dopadlo, tak proto mi asi nevadí. :o)