Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1349
340
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Strašná kniha, vůbec nechápu, jak to mohl někdo vydat, a ještě k tomu to mělo obrovský PR.
na straně 226, po přemlouvání se , zda tu knihu vzdát, či nikoliv, jsem objevila trapas:
když zůstanou v autě sestry Krista a Olina.....tak tam mluví na Olího třetí sestra Blanka, která v té době už cestuje s dědou v autě? no prostě trapas. literární brak, nedalo se to číst, a to jsem tu knihu tak moc chtěla....
Styl, kterým Soukupová knihu napsala je strašný, myslím, že stylisticky by jí předčil každý žák druhého stupně základní školy......
Obraz rodinných vztahů napříč třemi generacemi v rozmezí jednoho dne se soustředí především na ženský pohled, který zprostředkovává matka, její tři dcery a jejich rodiny. Spousta sporů, dávných křivd, současných problémů s manželem či s jeho absencí. Pozorování, čí děti jsou lépe vychované, propadání do sebelítosti střídané úlevou, že zrovna můj život je lepší než ty ostatní. Kdo může říct, že je skutečně šťastný, kdo by nechtěl něco víc, něco lepšího?
Ze začátku hodně rozpačité, až jsem uvažovala o odložení, pak se to vcelku dalo, ale pořád se tam řešily spíš ty nedůležité věci a problémy (Cola v McDonaldu, mokré boty...) než aby se autorka pustila více do jejich vztahů a podstatnějších problémů (nevěra, nepřítomnost partnera, výchova dětí...).
Soukupová opět nezklamala. Další z jejích naprosto parádních knih. To, že jsou její knihy a příběhy lehce depresivní, mě nepřekvapilo ani tentokrát. Naopak, její příběhy jsou jasné, ze života. Každý se v nich může najít. V různých konkrétních postavách, příbězích a knihách, které píše. Mě osobně kniha nadchla. Autorka opět ukázala, že umí psát. Nenudila jsem se ani chvíli. Konec sice nenadchne, ale ani nezklame. Alespoň u mě to tak bylo. Celkově mám více než pozitivní dojem.
Jsem trochu zklamaná. Jakoby každý bojoval s každým i sám se sebou a jen občas problesklo trochu porozumnění či soucitu s druhým. Příjde mi to až nereálné. My jsme se sestrou také každá jiná, ale takovéhle "války" jsme mezi sebou snad nikdy nevedly. Asi mám štěstí.
Mám ráda knížky, které mě pohltí svým tématem i způsobem vyprávění. A když navíc tím, o co tu běží, jsou rodinné vztahy a vše se odehrává v současnosti a v našem českém prostředí. Chápu, že se nová kniha PS může někomu nelíbit, ale já se přidávám na tu opačnou stranu. Čtení bylo pro mne zajímavé, z mnoha různých pohledů a důvodů. U každé z žen jsem si našla něco , co znám a nejvíce jsem prožívala příběh maminky. Je to o nás, aspoň o některých a je to hodně přesné. A taky se mi velmi líbí grafická úprava knihy.
Velké zklamání. Četla jsem několik knih od autorky, ale tohle bylo utrpení. Tři protivné hlavní postavy, příběh bez konce a stále dokola opakující se pasáže. Uff.
Styl psaní této autorky mě nesedí.Byla to první kniha od ní ale již asi poslední.
Totální propadák,nutila jsem se do čtení,přeskakovala stránky a k této knize už se nevrátím! Pro mě nudné,nezáživné čtení a neseděl mi ani styl psaní.
Pod sněhem je ve srovnání s ostatními knihami Petry Soukupové trochu méně "drsná", nicméně i tak se jedná opět o knihu, která je dost neveselá a jde na dřeň současných mezilidských vztahů. Moc se mi líbilo, jak odlišné je spektrum vnitřních bojů a úzkostí jednotlivých postav, každá bojuje se svými démony a nezdary. Opět obdivuju, jak bravurně dokáže Soukupová proniknout do lidské duše a postihnout ten neklid, který jí zmítá, to, jak člověk musí každý den bojovat sám se sebou a svým životem.
To tedy nebylo právě veselé čtení. Já se tam ale viděla, viděla jsem své sourozenecké vztahy, viděla jsem tam všechny ty manželské ústupky, obhajování něčeho, co se obhájit nedá, jen abych zakryla svou slabost. V podstatě jsem ten úděsný den prožívala společně s hlavními hrdinkami, cítila jsem všechny ty křivdy a představy, které se nesplnily a asi už nikdy nesplní i ten pocit, že není kam utéct před ostatními ani před sebou. Kniha se čte skoro sama a s pocitem, že přesně tohle se mohlo klidně stát a určitě se v různých obdobách dnes a denně děje.
Ohodnotit nejvyšším možným počtem hvězdiček knihu, ze které je člověku úzko? Ale jako bych se viděla v těch situacích, z nichž zdánlivě není úniku. Texty Petry Soukupové mají sílu, ve srovnání s knížkou "K moři" by text zasloužil značně proškrtat. Pět hvězdiček z pěti za výborný název!
Já mám Petru Soukupovou moc ráda a na její knihy se těším třeba s ročním předstihem. Musím říct, že Pod Sněhem mě, jak postavy v knize často tvrdí dost "sr..lo" :) a to pro ten pro mě zvláštní styl psaní, nazvala bych ho styl psaní "povinného" deníku fotrem a matkou otráveného náctiletého, ale zvykla jsem si. Ale jinak: zklamání neproběhlo, postavy mě rovněž pěkně "sr---y", stejně tak mě uměly rozesmát, a dojmout. Nevím, já jsem ze tří dětí a já jsem nás tam se sourozenci viděla. Navíc si myslím, že tahle kniha přesně vyjadřuje různé pohledy více lidí na jednu situaci, jeden stav. Na to, čím svoje chování omlouváme, abychom zakryly svou neschopnost, na obhajoby, které používáme, abychom zakryly svou beznaděj. Na to, jak rádi vidíme to, co vidět chceme. Na to, jak si každá maminka myslí, že vychovává v rámci možností dobře a když ne, tak proto, že nemá takové možnosti jako ta druhá. A přitom dobře ví, že je to blbost, že má prostě nevychovaného spratka a závidí těm druhým, jak to zvládají lépe a přitom ty před jejich očima dělají chyby ve výchově, které budou mít nejspíš fatální následky. Všechno má rub a líc a svět není černobílý, ani vztah tří sourozenců není černobílý. Prostě tahle kniha nezměnila můj názor na obrovský talent autorky popsat postavy tak, abyste si je skutečně, ale skutečně uměly představit, mít je skutečně rádi, nebo je skutečně nenávidět. Ty tři nádhery se mi fakt vryly do paměti a jen tak nevypadnou. Já si myslím, že tam svou rodinu musí vidět trošku každý a jestli ne, tak gratuluji, nejspíš žijete v harmonickém soužití, pokud si to ovšem jen nemyslíte :). A myslím, že Petra Soukupová si nemůže stěžovat na životní zkušenosti. Tohle jen tak nevymyslíš.
Tak nevím! Na knížku jsem se docela těšila, koupila si ji a začala číst, ale už na sedmdesáté straně jsem cítila, že to není ono. Celý děj mi přišel nesmírně staticky, nic se tam pořádně nedělo, pořád se někdo na někoho čuřil a zase se kousek šlo, potom zase děti chtěli čůrat atd, atd. Zkrátka, kniha byla k nepřečkání. Dočetla jsem do stránky 220 a pak jsem to vzdala. Ano, já vím, není to příjemné číst, ale tohle je podle mě nejhorší knížka Petry Soukupové. Nejlepší byla její první knížka K moři. Tam to žilo, hýbalo se, mělo to grády! Pod sněhem byla jen statika, bohužel ...
Knížky Petry Soukupové mám nesmírně ráda, i já jsem odpočítávala dny, kdy vyjde tahle novinka. Oblíbila jsem si Petřin styl psaní, navíc je fakt dobrá pozorovatelka - ty postavy jsou často my. Píše o tom, co se mnohdy bojíme vyslovit. Je tam všechna ta lidská blbost, která se na nás valí v eMHáDéčku, v supermarketu, na ulici. Pod sněhem mě osobně ale trošku zklamalo, nicméně ne v kontextu toho, co je v knihkupectví, ale v porovnání se Zmizet nebo K moři. Člověk pouští televizi a je to jeden hnus vedle druhýho, proto když čtu knížku, chtěla bych v ní aspoň někoho normálního, aspoň jeden hezkej mezilidskej vztah, víc záviděníhodných vlastností než jen lásku k psům, kočkám a krajině, a to nejsem naivní ani sentimentální. Z rodiny sester mi bylo smutno. A jak už tady zaznělo - chyběl mi konec. Pořádná pointa... to, proč mám dodnes zvlněnej závěr povídky Věneček, u které jsem brečela jak malá holka. Každopádně se už teď zase těším na další knížku. V tom se nic nemění!
Petra Soukupová má velmi osobitý styl psaní, který buď sedne, nebo odradí. Prostřední část knihy mi přišla trošku slabší (dění kolem defektu pneumatiky), ale její brilantní vystižení rodinných, a především sourozeneckých vztahů mě opět dostalo.
367 stranek o tom, jak jely 3 zensky a 4 deti autem? doplnene par flashbacky do minulosti, dlouha souveti pres pul stranky, neschopne postavy, vsechny vas stvou, nelze k zadne prilnout a soucitit s ni, chybejici pointa, poradny konec, jsem z toho takova rozcarovana, po letech cekani a predchozich knihach
Štítky knihy
rodiče česká literatura sourozenci rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Pod sněhem je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 2 024x |
| Čtenářské výzvě | 291x |
| Doporučených | 78x |
| Knihotéce | 334x |
| Chystám se číst | 420x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 6x |
Petra Soukupová nezklamala. Knížka je brilantní sondou do života naprosto obyčejné rodiny, kterých je na statisíce. Atmosféra, taková hutná deka, kterou je děj přikrytý, člověka dostane, mrazí ho a nemůže si pomoct ve zcela vyhraněných názorech na postavy. Tleskám autorce, opravdu mistrně odpozorovala lidské povahy, osudy a rodinné vztahy.