Autismus & Chardonnay

Takové...sladkobolné. Myslím, že to mělo zůstat jako blog. Na knihu je toho moc málo, bez hlavy a paty a mne to vadilo.

Laskavá, vtipná, plná zajímavých postřehů, pozitivních i negativních. Tolikrát jsem se zasmála. Dostala se mi do ruky vlastně náhodou a hned po dočtení otevírám její pokračování a beru si k tomu sušenky. Děkuji za vhled do života stacionáře. Do života jednoho muže.
"Dotek je forma komunikace, při které hladíte i sami sebe."
"Ono mnohdy totiž ani nezáleží na tom, kolik slov znáte, ale komu je říkáte."

Pohlazení na duši! Takovou útlou knížečkou a tolik toho dokázal Martin Selner předat. Bylo to nádherné! Milé, úsměvné a mnohdy tak dojemné, samozřejmě za tím člověk cítí tu obrovskou tíhu a neštěstí, které tato podle mého názoru nejkrutější a nejtěžší diagnóza přináší - hlavně rodinám, které se rozpadají, jsou naprosto izolované a asi málokdo si dokážeme představit tak hrůzný život, který je pro tyto rodiny opravdovým peklem na zemi! Velice si vážím všech martinů selnerů, kteří pomáhají blízkým ulehčit a “dětem” dopřejí co nejšťastnější život a k tomu s tak obrovskou láskou a lidskostí! Martinovi se jeho bravurním psaním podařil opravdu výjimečný kousek - jednou se smějete až Vám tečou slzy a vzápětí dostanete přímý zásah do srdce té největší lásky, pokory, čistoty “dětské” duše, ale mnohdy bolesti, smutku, krutosti, totální vyčerpanosti, kterou sebou tato šílená diagnóza přináší. Martine děkuji a bravo! Čtěme a pomáhejme, alespoň porozuměním a neodsuzováním až nějakého autistu potkáme….

"S předsudky se nerodíme, ty nám jsou předány."

Tohle byla opravdu jednohubka, kterou jsem přečetla za jedno odpoledne - doporučila bych ale číst jí s časovým rozestupem. I když jsou kapitoly krátké (většinou 1-2 stránky), je strašně znát, že psal autor nejprve blog. Chvílemi jsem se musela do čtení nutit a měla jsem pocit, že se příběhy jakoby opakují.

Kniha je plná humoru a hlubokých myšlenek, vína a sušenek a také naprosto všedních situací, které ale díky autorově nadhledu, smyslu pro humor a "jeho dětem" s autismem často působí jako veliké dobrodružství (ať už večerní koupání, skládání prádla nebo pobyt na dětském hřišti).

Jsem máma autistky, takže pro mě byla kniha asi osobnější. Smutek a humor jsou v ní celkem příjemně propletené. Nicméně jsem se občas nedokázala na čtení soustředit a pak jsem se musela vracet. Asi je lepší číst třeba 1-3 kapitolky denně, rozhodně nedoporučuju na jeden zátah jako já, člověka to unaví a má ze čtení pak spíš míň než víc.

Cesta do hlubin asistentovy duše aneb Ako si Martin vylial srdce z autistov. Kniha je totiž autorskou sebareflexiou, psychoterapiou či psychohygienou. Ako chcete. A je to v poriadku. Sám pracujem s postihnutými ľuďmi rôzneho veku dlhé roky (z toho 20 rokov s autistami), takže to viem pochopiť. Kapitoly sú krátke (max 1,5 strany), úderné, občas úsmevné. Jednotlivo majú neskutočnú silu.
A tu je Selner zakopaný - že JEDNOTLIVO. Ako blog, uverejňovaný pravidelne raz za týždeň, to určite fungovalo perfektne. Keď však do jednej knihy našvácate týchto blogov cca 60 (neviem, nepočítal som to), začnú vám vyskakovať veci autorom zrejme nechcené. A nepomohlo ani pretkanie knihy stránkami s krátkymi autistickými prúpovídkami. Postupne teda vystrkuje rožky nekonzistentnosť kapitol, nedotiahnutosť, až povrchnosť. Dochádza aj k istému (opäť zrejme nechcenému) zovšeobecňovaniu, čo k autistom príliš nesedí. Niekde v druhej polovici som zistil, že vlastne čítam dokolečka furt to isté. Napriek tomu som sa celkom bavil. Aj keď som nedokázal vždy s Martinom súhlasiť.
Čili, o samotnom autizme sa tu veľa nedozviete. Získate trochu odľahčený náhľad do života autistických deciek v istom zariadení z pohľadu ich asistenta. A ako sa s tým celým vyrovnáva. Nič viac, nič menej. Slovami autora:
"Žádná věda v tom není." ;))

Vlastně ani nevím, co autor chtěl docílit, historky vtipné nebyly, více jsem se o jeho práci nedozvěděla. Takové o ničem, škoda, měla jsem vyšší očekávání, dle hodnocení.

Smutná i vtipná kniha zároveň. Čte se jedním dechem.
Kraťoulinké kapitoly. Člověk se pobaví, zároveň je smutné jak něktěří lidé pohlíží na lidi s touto nemocí.

Zážitky ze života vychovatele autistických dětí. Bez ohledu na to, zda člověk někoho takto postiženého má ve svém okolí nebo ne, je to velmi inspirativní čtení o přijímání skutečnosti a našich bližních, ať jsou jakkoliv specifičtí.

Autor pracuje s autisty, což určitě není lehké. I přesto ale každodenní zážitky umí podat humorně a tak, že vás něco nutí pořád číst dál, i když v knize vlastně k ničemu zásadnímu nedochází. Moc hezké.

Tahle útlá knížečka se ke mně dostala díky mému aktuálnímu studiu. Hledala jsem totiž popularizační knihu, která bude pojednávat o dětech s poruchou intelektu. Název mě moc nezaujal, vyvolával ve mně dojem, že knížka bude humornou formou ukazovat historky lidí s autismem. Jelikož je ale knížka opravdu útlá a má krátké kapitoly, řekla jsem si, že to zkusím. A, panebože, to bylo dobrý!
Autor knihy působí v denním stacionáři pro děti s poruchou spektra. Zažívá s nimi spoustu zážitků, některých vtipných, jiných už méně. Každý večer si nalije sklenku (nebo více) chardonnay a provádí retrospektivu dne. Odtud pochází název knihy.
Jednalo se původně o blog, za nějž byl autor nominován na ocenění Magnesia litera, následně byly články převedeny do knižní podoby. Existuje ještě druhý díl, který mám doma a těším se na něj!
Tuhle knížku si dejte, třeba vám trochu otevře oči, stejně jako mně.

Extrémně mi vadilo autorovo dělení na zdravé a normální lidi na jedné (neurotypické) straně a na ty druhé, vadné. Autismus sám o sobě není nemoc a není nenormální - jde o odlišné tovární nastavení. A snaha lidi s PAS na sílu natlačit do běžné společnosti a nutit je chovat se "normálně" jen prohlubuje pocity samoty, věčnou přetvářku a problémy, které lidi s PAS mají. Plus mylné představy o autismu.

Přes tento přístup jsem se nedokázala přenést, takže odloženo.

Uf. Přečetla jsem to a znovu to číst nebudu. Na povídky ani fejetony nejsem. Těžké téma podané celkem s lehkostí. Klobouk dolů před povoláním a tématem, díky kterému si málokdo včetně mě dovolí dát míň jak 4 hvězdy. Je fakt, že osvěta je potřeba stejně jako lidi dělající těžkou práci. Oceňuji krátké kapitoly.

Skvělá, chytrá a vtipná, krutá i laskavá kniha o velmi těžkých věcech. Krutě laskavá a laskavě krutá. Hodněkrát mě taky napadlo adjektivum geniální. Úderná, zároveň je každá kapitola jako dýchnutí na tvář - s kyselým odérem včera požitého velkého množství vína, ale měkké, teplé a vlahé. Jo a fakt jsem se hodněkrát dosyta zasmál.

Tuto knihu bych dala jako povinnou četbu. Určitě je i na zamyšlení, klobouk dolů před lidmi, kteří se dokáží postarat o autistické děti. To zvládne jen málo kdo. Určitě doporučuji všem přečíst.100%.

Fascinuje mě ochota autora spolupracovat a rozvíjet děti s PAS a začleňovat je do společnosti i přesto, že toho má občas plné zuby.
Sám v sobě se autor po večerech snaží zpracovat svoje vlastní pocity a emoce z náročné práce s autisty.
Kniha je přepis blogu a je psána s humorem a určitou mírou ironie.
Šlo o takové lehčí čtení o autismu.

Perfektní čtení, které pobaví a nutí k zamyšlení. Autor má velmi sympatický styl psaní. A připomíná mi Jona Snowa, jen trochu typičtější česky zakulacený chlapík... :-) Autora jsem neznala, ale baví mě sledovat jeho příspěvky na internetu. Chtěla bych ho mít za kámoše. Velmi inspirativní člověk! Z knížky jsem si poznačila hromadu mouder. Dala by se citovat skoro celá... :-)

Čtení k zamyšlení i nad svým životem.

Z knihy sálá obrovská pokora, upřímnost, úcta a respekt k odlišnosti, kterou děti/lidé s PAS disponují, a taky neutuchající snaha pomoct, porozumět, ulehčit a bezpodmínečná láska k této náročné profesi. Martin Selner bude dle mého názoru moc dobrý člověk, soudě alespoň podle jeho textu. Mnohé řekne, mnohé sdílí, ale důležité je pro mě i to za textem, co není vidět, co čtenář jen vycítí, vytuší. Samota, vztek, únava, ale hlavně a zejména naděje, úcta k tak náročné práci, úvahy, které ji provázejí, a otázky, které si autor nepřestává klást. I takové to poctivé vyvážení mezi radostí a smutkem, svět autismu je pestrý, plný odstínů všech barev. Oceňuji i grafickou výpravu knihy, reálné citáty a hlášky dětí, kratičké blogové epizody, prostě krásná knížka.