Kočičáci komentáře u knih

"Duše, která dělá člověka člověkem, ve mně nebyla. Odjela s mou rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích."

Ach Hano, osud ti toho uložil na bedra nemálo... Jak rychle se může z mladé zamilované slečny stát tělo bez duše chodící meziříčskými ulicemi v černém svetru s tvrdým chlebem v kapse? Překvapivě rychle... a stačí k tomu pár nesprávných rozhodnutí, které zvrátí chod života. Při čtení jsem se na tebe Hano vztekala a říkala jsem si, že nemůžeš být tak naivní, křičela jsem na tebe: vykašli se na Jaroslava, pošli ten dopis, neříkej to Leovo jméno...nekupuj ty věnečky... no tak dobře, nebylo to k ničemu, ale zkusila jsem to.
Silné to bylo, smutné to bylo, ale krásné to bylo...děkuji!

"O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu."

88 15.05.2018

Jsem skalní fanynka Lady Agathy a jejího legendárního monsignora Poirota ve filmovém a seriálovém zpracování, ale v knižní podobě jsem se k ní nikdy nedostala. Vím, jsem ostuda. Proto jsem to napravila jednou z jejích nejčtenějších detektivek. Chtěla jsem to stihnout ještě zavčasu, než nám z Deseti malých černoušků nadobro udělají Bylo jich deset. Dál změnu názvu komentovat nebudu, i když bych chtěla :-D
Co napsat, prostě dokonalé. Užila jsem si všech deset vražd a byla jsem hodně blízko k odhalení. Dokonalé propojení s dětskou říkankou příběhu dodávalo atmosféru, pořád jsem listovala tam a zpět, abych se navnadila, jaká vražda bude následovat.
Skvělé, vrhnu se na další kousky!

86 30.11.2020

Zuzanin dech je dalším velmi silným příběhem z doby válečné i předválečné. Tentokrát prožijeme větší část knihy těmi příjemnějšími vzpomínkami ze Zuzanina dětství a dospívání. To měla mladá Zuzana skoro idylické, doslova pocukrované sladkým popraškem z tatínkova holašovického cukrovaru. Jenomže i toto dětství bezstarostně strávené v dostatku, s milovanou rodinou a nejdražšími přáteli Hanušem a Janem, muselo jednou skončit. A to tehdy, kdy být Židem, bylo nežádoucí. Válka brala vše, majetky, práci, přátele, zdraví, důstojnost a hlavně to nejcennější... životy. Závěrečná část Zuzanina dospívání mě rozsekala na kousky. Chcete se dozvědět, co všechno může člověk vydržet? Toužíte zakusit jak hořce chutná zrada? Tak to držíte tu správnou knihu!

"Co to znamená být Žid? ... být Žid znamená jet vlakem do neznáma."

82 30.11.2020

Největší "sranda" na tom je, že John Wyndham to před desítkami let psal jako sci-fi a dnes už to může být pomalu skutečnost, jen ta velká katastrofa ještě chybí. Byl velký vizionář, protože spoustu věcí předpověděl celkem přesně - genetickou modifikaci rostlin, družice se zbraněmi hromadného ničení, raketový nárůst populace...
Popis samotné apokalypsy, kdy většina lidí na světě oslepne a jen pár stovkám zrak zůstane, je opravdu mrazivý. Ukazuje nám, jak rychle a lehce můžou zkolabovat systémy, které lidstvo po staletí budovalo a jak nečekaně se nám můžou převrátit morální hodnoty, které jsme považovaly za neměnné. A jak těžké bude žít běžný život bez všech novodobých vymožeností.

„Nejotřesnější na tom je, když si uvědomíš, jak hladce jsme přišli o svět, který nám připadal tak bezpečný a zaručený."

Je potřeba chovat se k matičce Zemi s úctou a nebrat pobyt zde jako samozřejmost. Mohlo by se nám to jednou škaredě vymstít.

Geniální, nadčasové, vřele doporučuji!

79 11.09.2019

Ty nejobyčejnější příběhy bývají zpravidla ty nejsilnější. Proč vymýšlet akční nesmysly, když to většinou život zamotá za nás. Líbí se mi, že každá kniha od paní Mornštajnové je jiná, jak tématem, tak zpracováním.
Tiché roky jsou opět velmi povedeným dílem, které nás provede temnou českou minulostí posledních desetiletí a zároveň tichou domácností rodiny Žákových. Pro mě osobně, je to velmi smutná kniha, ve které jsem si neoblíbila žádnou z postav, ale o to víc jsem prožívala jejich charaktery. Lítost nad mlčenlivou Bohdanou, která marně doufá v otcovu náklonnost. Vztek nad bezcitným Stanislavem, který se užírá zpackaným životem. Zlost nad Bělinou letargií a nečinností, která rodinu držela v klinči. A i když osudy postav nejsou veselé, o to jsou pro mě intenzivnější a uvěřitelnější. Oceňuji prolínání vyprávění a návaznosti vět mezi jednotlivými kapitolami - zajímavý nápad. Prostě SKVĚLÉ!!!

"Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout."

78 12.05.2019

Takovéto knihy chci číst pořád!
Vloni jsem z ní byla nadšená, letos jsem si dala repete, abych plynule navázala na druhý díl, kterého jsem se nemohla dočkat. Příběh sám o sobě je skvělý, ale není to jen o něm. Je naprosto obdivuhodné, co autorka vznikající trilogii obětovala - tolik vyslechnutých příběhů, načtené historie, zpracování nářečí - tzv. po našymu - má můj velký obdiv!

Vím, že to bude znít jako klišé, ale musím to napsat!
Nikdy si nebudeme dostatečně vážit toho, co máme a jak žijeme, dokud nezakusíme válku, bídu, hlad, nedostatek základních věcí nebo každodenní, nikdy nekončící dřinu, kterou zažívali chlopi v tomto příběhu.
Až si budu chtít příště na něco stěžovat, vzpomenu si na příběh Barbory a její rodiny a kousnu se do jazyka, abych si nestýskala, jak "těžké" je to, co zrovna prožívám...

❤️ Doporučuji ❤️

77 13.02.2021

"Víš, jak sníst slona, chlapče?"...
"Kousek po kousku, mami."
Máma se po desetitisící rozesmála, jako to rodiče dělávají. Pak mu pevně sevřela ruku a řekla: "Nedokážeme změnit svět, často nedokážeme změnit ani lidi. Jedině kousek po kousku. A tak pomáháme, kdekoli máme příležitost, chlapče. Zachraňujeme, koho můžeme. Snažíme se, co to jde. A pak hledáme způsoby, jak přesvědčit sami sebe, že to... stačí. Abychom se naučili s našimi nezdary žít a neutopili se v nich."

Typický backmanovský příběh, který tentokrát svede dohromady nesourodou skupinku - lupiče, rukojmí a policisty a začne rozplétat jejich osudy. Čekají na vás pasáže nejen humorné a praštěné, ale také dojemné a moudré. Na mě příběh působil spíše smutným podtónem, ovšem užila jsem si každé slovo! Děkuji...

75 18.10.2020

Ani si nepamatuji, kdy jsem se naposledy takto zasmála!
Kostkovi z Kostky jsou pěkně vypečená rodinka, takže se těším, že s nimi strávím několik dalších knih. Co víc si přát? Vypnout mozek, nechat se unášet lehkým humorem a odreagovat se... V dnešní době nad zlato! Díky pane Bočku.

74 07.03.2021

SKVĚLÉ a pro mě ještě o fous lepší než díl první!
Autorka opět naložila na bedra rodiny Pospíšilových všechnu tíhu světa, všechny krátké okamžiky štěstí byly vždy během chvíle rozprášeny. Jedině obdivuhodná rodinná soudržnost umožnila všem vydržet až do roku 1945.
Bylo to velmi smutné a těžké čtení, které jsem si ovšem užila od prvního do posledního písmenka! Už teď se nemůžu dočkat závěrečného dílu!

72 13.02.2021

Mladičká Anna přijíždí do Čech jako sirotek, s vidinou nového rodinného zázemí u své tety. Její sny vezmou zasvé krátce po příjezdu, kdy ji namísto tepla nového domova čeká neznámý muž, cizí prostředí a nejisté zítřky. Anuška je ovšem bojovnice a ke všem nesnázím se staví čelem, nemá moc na výběr...
Heřmánkové údolí je nakonec kouzelné, s manželem Pavlem se taky sžije, oporou je jí stará Beáta, která jí udílí cenné rady do života a pomáhá s dětmi a v domácnosti. Přesto je život v hostinci na samotě neskutečně těžký a drsný. Pavel je neodbytný milenec a Anuška už je ve třiadvaceti zasloužilá matka pěti dětí.

"Na porodnici Anna vzpomínala jako na oázu klidu. Po dlouhých týdnech se tady dosyta vyspala. Na pokoji jich leželo dvanáct, polovina jich chrápala, ale to Anně nevadilo. Spala jako zabitá, budila se jen na kojení."

Po celou dobu čtení jsem musela porovnávat podmínky ve kterých Anna s rodinnou žila, s tím, v čem žijeme my dnes. Drhla plíny na valše, pak je v mrazu "sušila" a lámala na polovic, sklenici medu vytírala chlebem a dělila ho na pět dílů, aby děti měly pochoutku, doma chodila v hadrech a pěkné šaty schovávala na horší časy, děti nastrkala do ohrádky aby si samy hrály, do košatiny se vlezli tři. Dřela od rána do noci, aby zajistila rodině základní věci pro život, byl nedostatek potravin a nadbytek udavačů... do dnešního pohodlí sakra daleko.
Chjo... na co my si to vlastně dneska stěžujeme??? Největší pohroma dnešní domácnosti je, když nejde wifina...

Anna řeší s Beátou Pavlovu nevěru...
"Ale jak s tím mám dál žít?"
Beáta si nalila další sklenici. "Stará se o tebe?"
"Jo, to jo, ale..."
"Bije tě?"
"Ne," ohradila se Anna dotčeně.
"Tak vidíš, máš spokojený manželství... Važ si toho co máš. Tam odkud pocházím, se říkalo, že manželství je šťastný, když má ženská po dvou letech od svatby ještě všechny přední zuby. To víš. Havíři..."

A stála Pavlovi po boku až do posledních možných chvil.
Jsem moc ráda, že si nakonec Anuška vybojovala lepší život, našla hodného muže a byla milována všemi svými dětmi... měla v životě štěstí, že kolem sebe vždycky měla samý hodný lidi.
Nádherné, dech beroucí, nezapomenutelné!

66 01.04.2019

Panebože to bylo tak hrozné a tak strašně smutné.
Na pár stranách najdete velký, silný příběh s naprosto perfektně vykreslenými charaktery jednotlivých postav, které ve vás dokážou zvednout bouři emocí.
Tu matku budu nenávidět nadosmrti, z chlípného a násilnického otce mi bylo na zvracení a Katušce to snad Boží mlýny semelou.
Provázanost příběhu s vraní rodinkou je dokonalá. Ilustrace a provedení knihy úžasné. Zatím nejlepší autorčino dílo.

Barunko, holčičko, je mi to moc líto!!!

65 16.02.2020

Knihy Petry Dvořákové mají vlastně jenom jednu chybu a tou je, že vám dlouho nevydrží! Já jsem každou z nich slupla jako malinu prakticky na posezení. Ne jinak tomu bylo s Chirurgem.
Hynek je zkušený chirurg, kterému bych se jako pacient s klidem svěřila. Bohužel v osobním i profesním životě se mu všechno sype pod rukama. Nejvíc se mi na celém příběhu líbí, jak je ze života - naprosto uvěřitelný! A popis lékařského prostředí? Absolutně autentické, a to se ještě autorka krotila :-D ... kdo zná, chápe.
A Jestli se Hynkovi podaří jeho život vrátit zpátky do zajetých kolejí anebo ne, si musíte přečíst sami. Ráda doporučuji a těším se na další autorčinu knihu!

64 01.04.2020

Láska a obdiv k Marku Ebenovi mě provází celým mým životem. Jako dítě jsem ho milovala v roli Válečka, dospívání mám spojeno s albem Bratří Ebenů Tichá domácnost a singlem Za malou chvíli. Jako dospělá jsem si nenechala ujít jeho skvělou talk show Na plovárně a úžasné moderátorské vstupy ve Star Dance.
Takže ani Myšlenky za volantem mě nemohly minout. Jak jsem předpokládala, kroužkový blok tam být nemusel, protože ani jednu kapitolu jsem vytrhnout nechtěla - líbily se mi všechny. Mám ráda jeho inteligentní, laskavý humor, který mi kouzlí úsměv na rtech. Děkuji pane Ebene!

63 18.04.2021

Romanticko-dobrodružný příběh ve kterém se lékař Ben a novinářka Ashley díky letecké nehodě ocitnou na vrcholku zmrzlých hor. V tu chvíli začíná jejich boj o přežití. Musí spoléhat jeden na druhého a zároveň si díky okolnostem ujasňují i své životní hodnoty a postoje.
Kniha je zároveň předlohou k filmovému zpracování, které jsem neviděla (a ani se na to nechystám). Napsána je nicméně velmi čtivě a ta "dobrodružná" linka se mi líbila o fous víc. Celkově hodnotím lehce nadprůměrně a to asi jen díky psíkovi Tankovi alias Napoleonovi.

62 06.11.2020

Miluji Saturnina ve filmové podobě, viděla jsem ho nesčetněkrát a vždycky se královsky bavila. Možná pro tu dokonalou filmovou podobu jsem neměla velkou potřebu sáhnout po knize.
Chyba lávky... Kniha je stejně dokonalá jako film. Všechny postavy jsem viděla v živých barvách a to můj zážitek ještě umocnilo. Zábavný příběh s milými postavami, vyprávěný kouzelnou češtinou a s bezpočtem českých přísloví. Kdo má rád inteligentní humor, bezpochyby si přijde na své. Skvělé, vřele doporučuji!

Ach, Harry!
Ten pan Nesbo ti ale dává zabrat! Přála bych ti, abys měl alespoň v jedné knize jenom klid a pohodu a nemusel honit nikoho, kdo se ti neustále nabourává do tvého osobního života. Celou dobu jsem ti věřila, že to "dobře" dopadne, ani na chvíli jsem nezapochybovala!!! Ale že těch potencionálních vrahů tam tentokrát bylo... No a ten hnusák Svein Finne! Dobře jste to na něho upletli! Závěr mi dává naději, že se spolu ještě potkáme.
Tvoje věrná čtenářka Eva ❤️

61 30.11.2020

"Otevřela jsem svůj balíček převázaný konopným provázkem. Otevřela jsem ten tvrdý papír. Bylo v něm malinkaté jablíčko, čtyři oloupané vlašské ořechy a malý balíček z mastného papíru, do kterého se balilo maso u řezníka. I ten jsem otevřela. Byly v něm asi čtyři lžičky marmelády. Byla meruňková. Slaďoučká. Výborná.
Všechny jsme plakaly. Všechny jsme pochopily, že to jsou balíčky od "Červeného kříže" z Hansova světa. A on, když nás tam viděl, se radoval a plakal štěstím, dojetím, a plakal i z hlubokého smutku. Hans byl Němec. Ale především to byl člověk."

Tato pasáž dokazuje, že to není o národnostech, ale jen a pouze o lidech. Paní Viola udělala moc dobře, že se na závěr svého života rozhodla svůj příběh vypovědět. Protože tyto osudy nesmějí být nikdy zapomenuty. Drsné to bylo, nespravedlivé to bylo, bolavé to bylo i dojemné to bylo. Díky za to, nezapomenu!

61 17.10.2020

"Sněhu, mrtvol a paniky přibývá a zbylým hostům nezbývá než doufat, že přežijí bouři... i jeden druhého."

Autorce se tentokrát podařilo vytvořit klasický detektivní příběh, ve kterém už chyběl jen monsieur Poirot. Uzavřená společnost na víkend uvězněná v mrazivém horském hotýlku, mrtvoly se množí a podezřelí jsou úplně všichni.
Líbilo se mi to moc, napnutá jsem byla od začátku až do konce. Zatím nejlepší, kterou Shari Lapena napsala.

61 14.01.2020

"Psí láska je jako nebe, nikdy nenajdete její konec."

Statečný Gump nám vypráví svůj příběh psíma očima. Jeho start do života byl plný překážek, bolesti i utrpení, ovšem vždy s prosvítající nadějí na lepší zítřky... které naštěstí přišly. Jeho velké psí srdce nám ukazuje, co je to bezpodmínečná láska, kterou nám lidem dokáží pejsci věnovat.
Ač je to příběh krátký, psaný jednoduchým "psím" stylem, jeho poselství je nedozírné.
Až ho dočtete a začnete si psí i lidské postavy propojovat s následujícími fotkami, teprve tehdy vám to dojde... srazí vás to do kolen... zalijí se vám oči slzami...

Je to obrovsky pravdivé.
Je to neskutečně smutné.
Je to velice nadějeplné.

VELKÉ DÍKY patří všem, kteří dnes a denně pomáhají bezbranným, autorovi za Gumpa, za knihu, za organizaci Se psem mě baví svět, všem ostatním za mediální podporu, která pomáhá upozornit na nutnost podpory útulkům a všem pejskům v nich.
A že je to komerční? Ano, zaplaťpánbůh za to, protože tentokrát je to více než žádoucí!

"Proč psi jsou tak závislý na lásce od lidí, proč tu lásku lidem potřebujeme tolik dávat? ... Jsme tady na ochranu lidí, ale ne tak, jak některý z vás myslíte, aby vám někdo druhý neukradl kolo ze zahrady. Myslím tím, že chráníme hlavně vaše srdce, ukazujeme vám, jak láska je jediný bohatství, který se tady na tom světě nedá ukradnout. Ukazujeme, co jediný má tady na tom světě smysl."

61 04.12.2019

Je to moje osobní kniha roku. Zanechala ve mně velmi silný dojem, rozbouřila moje emoce, zaplavila mě smutkem a zároveň naplnila krásou. Od přečtení už uběhly víc jak čtyři měsíce a já se pořád dokážu vcítit do osamělého Raye a do jeho hloubky citů k Jednookovi. Prošla jsem s nimi sice jen čtyři roční období, období s nádhernými názvy jasno, lepo, podstín, zhyna, ale cítím se, jako bych s nimi prožila daleko větší kus života. Je to hluboký, lidský příběh o síle přátelství, o potřebě mít někoho svého, sdílet s někým svoje pocity a někam patřit... s kým jiným to může být čistější, krásnější než s nejlepším přítelem člověka!
Nádherná slovní spojení a poetické obraty tomuto niternému příběhu dodávají na síle a kráse. Autorka i překladatelka mají můj neskonalý obdiv.
Neobyčejné a úžasné, vřele doporučuji!!!

59 22.11.2019