Jasno lepo podstín zhyna

od:


KoupitKoupit eknihu

Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/310022/jasno-lepo-podstin-zhyna-bc5-310022.jpg 4.2172
Orig. název:

Spill Simmer Falter Wither (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (73)

Přidat komentář
Eva2424
předevčírem

Hodně lyrické, téměř nic se tam neděje :-). Ale jinak docela hezké. Přestože se s oběma hlavními hrdiny život nemazlil, konec je plný naděje, a to se mi líbilo nejvíce.

momo01
16. prosince

Četla jsem ji předlouho, protože jsem na ni potřebovala mít opravdu klid. Zaujala mě svou formou. Spíš jako bych si prohlížela pomalu plynoucí obrazy, než četla knihu.

Mermaida
17. listopadu

Neoslnilo..., čekala jsem nějak víc.

Alex_Jura
15. listopadu

Nádhera. Nepatetické, a přece dojemné vyprávění. Příběh vyprávěný tak, že ho při čtení opravdu prožijete. A už nikdy na něj docela nezapomenete...

Měňavka
06. listopadu

Opravdu dokonalá kniha. Je totiž velice originální, dramatická a zvláštní. Přesně taková, jak má být, když je čtenář vybraným labužníkem a hledá skvosty do knihovny.

ivakola
01. listopadu

Autorčina prvotina? To tedy klobouk dolů. Krásný příběh přátelství stárnoucího muže a jeho čtyřnohého kamaráda. Je nádherné jak se oba potřebují a rozumějí si. Těch krásných slov a myšlenek. Jen jsem tu knihu musela číst po kratších úsecích, chvílemi mě to krasořečení unavovalo.

Alma-Nacida
23. října

Zvláštní kniha s překrásným jazykem, ohromující imaginací a velkým vhledem. Asi od poloviny jsem čekala, kdy přijde ta katastrofa, a pod tímto dojmem nakonec závěr nevyzněl tak beznadějně; vlastně jsem se bála, že bude ještě hůř. Zajímavé pro mě je, že námětem celkem podobná Betonová zahrada na mě působila jako rána pěstí na solar, tady je i ten konec poetický a aspoň pro někoho nabízí další šanci. Obdivuji se i překladu, to musel být asi oříšek.

teyachan
18. října

Ach, to bolo super! Dala by som aj viac hviezdiciek keby to slo. Asi jedna z najlepsich knih, ake som citala, ak nie najlepsia.

IVANA0123
18. října

Ray byl sám, a pak poznal Jednooko a už na ten svět, ve kterém je nikdo nechtěl a nepotřeboval, byli dva.........Kniha o poutu, které může vzniknout jen mezi psem a jeho člověkem. O bezpodmínečné lásce zvířete, o potřebě mít někoho svého. Taky o tom co je důležité a co ne, ale i o strachu a samotě a taky velkém smutku.
A styl psaní autorky je neuvěřitelný. Je to jako by nepsala, ale malovala - což je vlastně také její profese a snad proto má dar tak krásně vyprávět. Knížka je krásná a zároveň zvláštní a i když jsem ji už dočetla, tak ji mám stejně pořád v hlavě.

"A teď si věci třídím v hlavě do dvou sloupců. Napravo je To, na čem nezáleží. Nalevo je To, na čem záleží......................Na levé straně mám tebe. Samozřejmě že tam mám tebe."

lenkaabooks
01. října

Skláním se před prací paní překladatelky, jistě to nebylo jednoduché.
Čtvero ročních období v životě osamělého muže s jednookým psem z útulku. Pes napadne jiného psa a tak se spolu vydávají na cestu. Ray, který svůj dosavadní život trávil v podstatě v izolaci, nechodil do školy, žil sám s otcem, lidí se bojí, se rozhodne zachránit svého jediné přítele - psa. A tak jedou autem kamsi do neznáma po irském venkově. Ray má ohromné znalosti flóry a fauny a úžasné vidění detailů. Je to smutné čtení o osamělosti, ale i o lásce mezi člověkem a zvířetem.

hermína14
23. září

...těšila jsem se na knížku od chvíle, kdy jsem zaregistrovala ten úžasný název...a pak krasosmutnění...

Makropulos
06. září

Tolik krásných slov, slovních spojení a vět, tolik květin, stromů a ptáků, tolik barev a jejich odstínů, tolik vůní a pachů, tolik izolace a samoty a tolik lásky jsem snad dosud v žádné knize neobjevila. Autorka mě svým úžasným stylem psaní dokázala dostat až úplně dovnitř toho dojemného příběhu osamělého člověka a jeho milovaného zvířete. Jako bych byla s nimi na cestě irskou přírodou, jako bych s nimi proháněla prokousnutý míč na opuštěné pláži a díky této cestě jsem dokázala Raye pochopit a od poloviny knihy jsem se o něj bála. Jsem si jistá , že bych tohle dílko nedokázala přečíst v originále, takže jsem vděčná paní překladatelce za úžasný překlad. Doporučuji.

eva3655
30. srpna

Krásný, smutný příběh napsaný tak, že text je uměleckým dílem. Knihu jsem četla opravdu dlouho, protože po pár stranách se člověk přestává na krásu slov soustředit a to je škoda. Ray je stárnoucí, velmi osamělý muž, který od dětství, ne úplně z vlastní viny, žije stranou od lidského společenství. Po setkání s Jednookem začne s příchodem jara v jeho životě pomalu vycházet slunce, ale s blížící se zimou je čím dál víc jasné, že vše neodvratně směřuje ke konci.

Díky autorce za krásné myšlenky oblečené do lyrických slov a obrovský obdiv překladatelce za brilantní překlad.

"Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset tolik couvat, abych si udržel přímý směr"

meluzena
21. srpna

Ač ve vlastním domě, žije jako bezdomovec, na okraji společnosti, odpudivý i sám sobě. Příliš starý na to, aby ještě něco dokázal a příliš mladý, aby to už vzdal. Jediný blízký tvor je jednooký pes, kterého si vezme z útulku. To poslední, co byste od něj čekali, je nezatížené, a vlastně velmi poetické vnímání. Pokud se oprostíte od vlastních předsudků nad všechnu tu ošklivost a krutost a vlezete si do jeho bot, překvapí vás hloubka, kterou tam najdete.

„Za odlivu vidíme brodivé ptáky, jak ostrými zobáky rozrývají bahno a drancují podzemní civilizaci slaných organismů. A za přílivu vidíme dvojice kachen, vždycky v páru. Kachny jsou jako ponožky. Když máte jen jednu, tak něco nehraje.“
--
„Brzy se v obchodech objeví bachraté oranžové dýně (...) a plastové masky na gumičku s dírama pro oči. Brzy nastane čas, kdy být pochmurný a strašidelný, podivný a zpotovřený je skoro přijatelné.“
--
„A stejně tě musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“
--
„Já taky hltám. I když teď nikdy nehladovím, pamatuju hlad, a tak občas zoufale, bezmyšlenkovitě hltám, jako bych najednou moh sníst všechna ta pořádná jídla, která jsem nedostal v dětství.“

Dominika13
23. července

Kniha jistě má svou cenu, avšak ne pro mě. Na tak mladou autorku příliš depresivní a krutý příběh. Popisy krajiny byly jediné pozitivní pro mě. Nedokázala jsem se začíst ani na poslední stránce..

wiolca
17. července

Do čtení jsem se musela nutit, což znamená, ze to není nic až tak pro mně. Snažila jsem se v knize najít i pozitivní věci, ale přesto to bylo hlavně depresivní. Po přečtení to ve mně zanechalo rozporuplné pocity. Alespoň, že styl psaní byl příjemný, zajímavý a jiný, než jsem zvyklá.

zuzana4291
13. července

Kniha má své kouzlo, ale nelíbil se mi styl, jak byla kniha napsána. Myslím si, že pokud by byla kniha psaná "klasicky" tak by tak zajímavá nebyla.

Malýmedvěd
28. června

Moc pěkná knížka. Krásný jazyk, výborný překlad, skvělá práce s tempem vyprávění a navozováním atmosféry. Zajímavý příběh, který se dá i pochopit, ale nějak neumím vyjít s celkovým vyzněním knížky.

TheMelorry
20. června

Knihy od Odeonu jsou všechny něčím zvláštní ani tahle kniha nebyla výjimkou. Na první pohled se téma osamělý člověk + pes může zdát zvláštní, ani já jsem nevěděla co očekávat, jedná se ale o krásný dojemný příběh, kde je třeba hodně číst mezi řádky. Mě osobně nějakou dobu trvalo, než jsem se do knihy začetla a přestala „nesnášet“ hlavní postavu. Potom už šlo čtení samo a zvláštní jazyk kterým je kniha napsaná dodává knize na originalitě.

Vida66
06. června

Nádherná a zároveň smutná kniha o osamělosti, lhostejnosti okolí, o lásce ke zvířeti a hlavně o autistickém člověku, který vyrůstá bez jakékoliv podpory, lásky, možnosti vzdělávání a začlenění se do společnosti.
Typ knihy, na kterou se nezapomíná ihned po přečtení.

lentilka_007
07. května

Kniha pro mě byla taková bonboniéra složená ze slov - bylo potřeba ji ochutnávat po částech, jinak hrozilo přesycení. Ale když se člověk vydržel nepřecpat, mohl si za odměnu vychutnat všechny pocity a vjemy, které se pod slovy a mezi řádky ukrývají. Vlastně se kniha spíše prožívala, než četla. Pro mě velmi zajímavé dílo, i když se mi s Rayem nepodařilo úplně soucítit a místy mě vytáčel svou neschopností (nebo možná i nevolí), něco na svém životě změnit. Každopádně velký respekt pro překladatelku, odvedla opravdu nelehkou a skvělou práci.

medlovice
30. dubna

Tuto knihu jsem četla dlouho s pauzama. Ne , že by se mě nelíbila, právě naopak , ale je potřeba do sebe vstřebat všechny ty pocity vjemy nálady a neupadnout ve smutek z toho drsného života.
A pak poznala jsem ho. Ten Ray žije u nás v obci, postává s lahváčem u obchodu, jen jeho pes má zatím obě oči a zase zanedbanou srst, Žijí v domku bez elektřiny a vody a prostě tak pro sebe a jsou štastni tím svým způsobem .

Bůchmótte
02. dubna

Brilantní debut, skvělý styl i překlad. Nádhera naturální, syrově něžná a drsně ryzí - při četbě jsem prožívala podobné vjemy jako kdysi při čtení knihy Edgara Dutky Slečno, ras přichází ... Budu autorku nadále sledovat, těším se, snad bude pokračovat ve psaní ...

invocation11
24. března

Zcela záměrně jsem teď po sobě četla dvě tematicky velmi podobné knihy - Kočičí host a Jasno, lepo, podstín, zhyna a byla zvědavá na rozdíly (nejen co se domácích mazlíčků kočka×pes týče). Nakonec mě překvapily obě a nelze je úplně porovnávat, protože každá má v sobě něco jiného - jinou náladu, jinou atmosféru, jiný odkaz...

Tam, kde je Kočičí host typicky japonský (poetický, metaforický, pln prostých motivů), tam je Jasno, lepo, podstín, zhyna typicky irský (drsný, těžký, depresivní) jako by sám čtenář stál na písčitém pobřeží a nechal si větrem šlehat tváře, navát písek do očí - takový je to pocit.

Dvě spřízněné duše, dva vyděděnci, kteří se vzájemně (osudově?) potkali. Člověk a pes, pes a člověk - místy byl v knize cítit přesah, až prolínání, čtenář kolikrát nevěděl, kde člověk končí a pes začíná. Kapitola Podstín byla pro mě již možná trochu zdlouhavá, ale na prvotinu je to opravdu hodně silné. Ráda bych se k příběhu po čase vrátila. 3,5*

ajla5
21. března

Skvělá kniha! Bohužel opravdu smutná. V celém jejím průběhu se mi draly slzí do očí a to jsem věděla, jaká samota bude gradovat. Ray je odsouzen k samotě snad už při narození. Když se setká s Jednookem, začne se jeho svět proteplovat a jasnit, snad vlivem nadcházejícího jara. Jenže stále vidíte tu izolaci, smutek a drolícím se štěstím do jeho života proniká zmar. Jeho velký útěk do nikam je prozářen sluncem a voní létem, divokými květinami a všude slyšíme rorýse a šum moře. Události jeho předchozího života nám Ray ukazuje pomalu a opatrně je dál odkrývá s nastupujícím podzimem. Zimní gradace je prostě děsivá smršť. A to už jsem pro slzy neviděla. Je mi to tak líto. Popisy prostředí jsou dokonalé. Ray i Jednooko vám to prostě ukáží svýma očima a vy to VIDÍTE, SLYŠÍTE A CÍTÍTE.
Bohužel jak je v knize řečeno jasně a zcela pravdivě: Obec je dobrá věc, jenom když do ní patříš.

Imor
20. března

Kniha, kterou řadím mezi ty knihy, které mi ještě dlouho vydrží v paměti.

MonkeyMarty
02. března

Taková post-moderní irská Dášeňka.

Hlavní hrdina i pes mi byli nesymaptičtí od začátku. Jazyk se snažil být básnický, ale upřímně jsem si více užil pasáže kdy nebyl.

ElizabethK
27. února

Krásná kniha psaná lyrickou prózou, místy přecházející v naturalismus. Je vidět, že je autorka umělkyní - ty popisy přírody, barev, dějů byly opravdu netypické, ale krásné.
Hlavní postavou byl drsný stárnoucí muž na okraji společnosti s mimořádně jemnou duší. Nemohu říct, že bych se s ním ve všem ztotožňovala a byl mi nanejvýš sympatický. Nemohu však ani říct, že mě nezaujal a odpuzoval.
Nejkrásnější na celé knize byl vztah Raye a JednoOka, čistý a plný oddanosti, porozumění.
Velmi se mi líbil styl psaní, kdy hrdina vše vyprávěl JednoOku. Pouze v prologu a epilogu vidíme svět očima JednoOka, což knihu nádherně ohraničuje.
Hvězdičku strhávám pouze za skutečnost, že jsem ji musela číst po kouscích. Když jsem naráz přečetla větší část, byla pro mě kniha monotónní a unikala mi spousta krásných detailů a myšlenek.

JessieEx
20. února

Zpočátku jsem nebyla moc nadšená, jazyk autorky mi nesedl. Snaží se být za každou cenu umělecká a mě to rozčilovalo. Naopak příběh sám o sobě, tak jak je prostý a nekomplikovaný, je pohlazením pro duši.

avalonek
05. února

Pořád nevím,co si mám o knize myslet.Je to zvláštní,v podstatě pravdivý příběh muže,který je odvržen od ostatních lidí,protože se liší.Protože lidi se bojí toho,co je jiné a tak se tomu vyhýbají.A nakonec pozná jedinou lásku a to tu psí,i když ten pejsek mu ten život taky dost zkomplikuje.Na pět hvězd to pro mě není,je to takový průměr.Je to hezké,ale některé věci jsou tam zbytečně zdlouhavé..