Jasno lepo podstín zhyna
kniha od: Sara Baume
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310022/bmid_jasno-lepo-podstin-zhyna-wia-310022.jpg
4.3
336
Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Odeon
Originální název:
Spill Simmer Falter Wither , 2015
více info...
Komentáře (128)
Komentáře 128 Recenze 11
Začnu pozitivy. Název knihy mi přišel velmi poetický a zpočátku poeticky zněl i jazyk knihy, který vyniká ve schopnosti popsat fádní věci zajímavým způsobem a vypíchnout drobnosti, kterých by si většina lidi nevšimla. Jenže po asi sto stranách mě kniha přestala bavit. Děj je velmi pomalý a vůbec mu nepomáhá postava Raye, který je není příliš sympatický. P. S. Jak je možné, že když Ray na téměř rok odjede z domu a neplatí účty, nemá odstřiženou vodu a elektřinu? Kam mu chodí sociální příspěvky? Jakto, že nikdo nehledal jeho "kostlivce ve skříni"?
Lyrická próza v pomalom tempe a zvláštnom rytme prináša netypický príbeh vzťahu starnúceho muža a psa z útulku. Pozorovanie a poetický popis zdanlivo bezvýznamných detailov dominujú nad dejom a udalosťami. Úžasný jazyk a štýl, výborný preklad.
(SPOILER) Opět jsem sáhla po ceně Magnesia Litera a mohu jen doporučit. Neuvěřitelné, jak němá tvář dokáže upřesnit a zaměřit pozornost na to, co je opravdu důležité. Jak je chlupáč trpělivý, že to jednou také dokážu pochopit... Musí mít nějaký další smysl, kterým vnímají smysl pomíjivého ... Až když mi to konečně sepne a taky dojde, tak vnímám krásu, která je všude kolem... a každý okamžik, jen se soustředit na tu krásu a umět ji přijímat.
Nádherný, poetický příběh o vztahu muže a psa, muže na okraji společnosti a stejně zraněného a osamělého zvířete. Kniha je psaná moc krásným jazykem a rozdělená na čtyři roční období.
Autorčiny popisy jsou něco krásného :) Spousta všedních detailů, které dohromady tvoří nevšední atmosféru celé knihy.
(SPOILER)
.
JASNO LEPO PODSTÍN ZHYNA
Hodnocení Knihánkova: 3 ⭐️
Tak tohle byla velice zvláštní kniha - s tím jsem počítala, protože Odeon (za mě hodně kvalitní literatura, která je ovšem náročnější - proto si tyto knížky dávkuji jen jednou za čas:)). Vybrala jsem si ji proto, že jsem měla chuť na něco "zasněného", intelektuálního a hlavně na něco, co popisuje vztah mezi člověkem a pejskem. V této knize si náš hlavní hrdina adoptuje pejska z útulku - pejsek má jen jedno očičko a rozhodně nemá jednoduchou povahu (tu ale nemá ani jeho nový majitel) - jednoho dne pokouše cizího pejska a oba naši hlavní hrdinové vyrazí na cestu - takový útěk - napříč zemí.
Mrzí mě, že jsem nedostala to, co jsem primárně očekávala: popis vztahu člověk - pejsek. Samozřejmě to v knížce bylo také, ale spíš tak nějak v pozadí. Hlavní důraz byl kladen na popis (nádherné) krajiny a poznávání našeho lidského hrdiny - skrz jeho myšlenky vracení se do jeho dětství a otevírání starých ran.
Knihu svým způsobem můžu doporučit - náročnějším čtenářům - ale fakt mě mrzí, že to vlastně o tom pejskovi zase tolik nebylo...
Konec jsem nepochopila - což mi taky vadí. Čekala jsem všechno možné, ale toto ne :D. Závěrečné povídání o knize na konci mi sice pomohlo (a líbilo se mi), ale i tak ten konec za mě velice otevřený a mnou ne úplně pochopený.
Více na mém YouTube - Knihánkov :).
Dneska jsme našli chudáka psa a shodou okolností jsem si vzpomněla, že jsem zde zapomněla nechat komentář!
Ač nejsem genderově vyhraněná, trochu mě překvapilo autorství. Tenhle beatnický nádech a zmar bych čekala od muže, nikoli od pěkný Irky. I když oni ti Irové asi nejdou nikterak škatulkovat, si myslím?
Jde o moc hezký vyprávění, jenže pak to sešupem přejde do deprese a frustrace. Jak z něčeho takovýho ven? Predestinace hlavního hrdiny by nešla změnit ani kdyby se stalo kdovíco. O to je to horší. Proč někdo nedostane vůbec tu šanci. Ray se pere statečně. Jedno Oko taky. Ale to mnohdy nestačí.
Není to rozhodně prvoplánová depka, jak by se z mého komentáře mohlo zdát. Ba naopak. Je to chvílema strašně milý. Nadějeplný. Protknutý láskou a důvěrou. Jen na optimismus se na tomhle světě už moc hrát nedá.
Smutnokrasné čtení.
Sara Baume si úžasně pohrává se slovy a kniha se čte jedním dechem.
Každé společenství má své podivíny a my teď prostřednictvím krásného příběhu mohli nahlédnout do duše jednoho z nich.
Miluju příběhy o lidech a psech a tenhle je navíc skvěle napsaný. Mockrát jsem se při čtení dojala.
Tahle knížka mě tedy dostala. V první polovině se zdánlivě nic neděje a a užíváme si hlavně lyrických popisů přírody, ročních období a pocitů, ale vyprávění postupně dostává spád a zároveň nám odkrývá hořkou minulost hlavního hrdiny. Velmi hluboký příběh o lásce člověka a psa a především o předsudcích „normálních“ lidí k „divným“, ačkoliv důvody „divnosti“ mohou být velmi pochopitelné. Krásný jazyk a krásně přeloženo.
(SPOILER)
Jeden. Jeden z odstínů života. Tento byl hodně bolestivý.
Dvě. Dvě postavy. Sedmapadesátiletý Ray, kterého jeho otec v dětství vyloučil z lidské společnosti a Jedno Oko, který je zejména k jiným psům velmi agresivní.
Tři. Tady bych mohl napsat, že obě postavy mají celkem tři oči, ale to by bylo hodně laciné.
Čtyři. Čtyři roční období. To poslední už svým názvem dává tušit, že neskončí dobře.
Vynikající román, který zabolí a čtenáře donutí k zamyšlení.
Nádherně odvyprávěné, poetické, melancholické, smutné. Ale smutek rozhodně není tou převažující emocí. Naopak. Nejvíc jsem pociťovala souznění a lásku mezi dvěma hlavními postavami a skrze Jedno Oko i neutuchající radost ze života a touhu poznávat svět všemi smysly. Téměř okamžitě jsem si taky oba, samotářského a citlivého Raye i jeho čtyřnohého parťáka, zamilovala a byla jsem ráda, že se tyhle dvě osamělé duše našly. A tak, jak jsem v Jedno Oku při čtení částečně poznávala našeho chlupatého miláčka, budu zas v něm už asi vždycky vidět něco z Jedno Oka.
Hlavní hrdinové - polodivoký jednooký pes, asociální sympoš/vyděděnec na pokraji společnosti, moře, melancholie a bilancování nad (nepříliš šťastným, ale ne nutně nešťastným) životem. Pokud moc nemusíte psy, stejně jako já, může se vám stát, že po přečtení knihy budete mít taky chuť podívat se do místního útulku a jednoho si dovézt domů. Krásná kniha, na kterou nezapomenu, klenot.
Jsou knihy a Knihy. Zde ale mluvíme o knižní symfonii národního orchestru, který tesklivými houslemi na pozadí klavírního doprovodu popisuje přátelství; hoboji, fagoty, basou a bubny oznamuje příchod narušitelů; trianglem podtrhuje chvíle ticha nebo neobyčejného souznění. Četba není malinová, protože Sara Baume podtrhuje každý okamžik vhodnou kombinací slovních obratů, které vás nutí k zastavení. Je to lahodné vystoupení pro oči, uši, tělo i duši. Už je to chvíle, kdy jsem se poslední stránkou rozloučila s poetickým příběhem dvou nepoetických bytostí, ale pořád se mi při pohledu na obálku vybavuje TEN pocit, kdy vám vstávají i chybějící chloupky na krku.
Jedno oko s Rayem spolu vyšplhali až na vrcholek mé letošní hromádky. Všímavé psaní vede ke všímavému čtení – ten příběh mám díky autorčině spisovatelské virtuozitě tak zviditelněný, že se mi místa z knihy dostávají i do snů. Přecházím od optimistického jasna přes laskavé lepo a nejistý podstín až ke kruté zhyně, nohy mi váznou v písku, rukavice mám od bláta a cítím mrazivý vzduch prosycený vůní špagetových kroužků. Ach jo... Ach jo!
(SPOILER)
Knihy si většinou koupím podle názvu, nějaké recenze.. na tuhle recenzi si pamatuju. Z facebooku. A tak jsem knihu okamžitě zakoupila.
A pak ta kniha dlouho ležela v mé knihovně. Musím podotknout, jak moc mi je líto, že tam ještě chvíli nezůstala.. asi jsem na ni nebyla připravena, nebo jsem ji četla ve špatném období. Každopádně jsem ji četla tři večery před spaním (měla jsem taky dost hrozný sny) a už od první strany se mi nelíbila. Dnes jsem si na ní vyhradila celý den, jen abych jí měla už dočtenou..
Ray byl autista. To mi došlo už při prvních stránkách. Umřel mu táta a on byl sám. Všichni ho měli za divného. Pořídil si JednoOka, aby na tu samotu nebyl sám. Líbil se mi jazyk, kterým to bylo psán, ale to je tak všechno.
Ray mi byl naprosto nesympatický (bohužel), JednoOka mi bylo líto, ale jen do určité chvíle (bohužel). Kniha mi nic nedala. Skoro se mi až hnusila ta ponurá nálada, počasí, negativita, popisování mrtvých zvířat (minulých i budoucích).. to Rayovo nicnedělání a přitom řešení všeho.
Od začátku jsem tušila, co se stalo s tátou a bylo mi z toho zle. Asi jsem to úplně "nedocenila", protože já svýho tátu miluju.
Ne. Nezlobte se, ale prostě to na mě bylo příliš "melancholické", už vím, že tohle číst nechci, a vyhledávat to nebudu.
Napsáno krásným jazykem s téměř básnickými obraty... Není to lehká četba: vyžaduje větší míru soustředění. Jenom mi nejde do hlavy, že by takový "nevzdělanec" jako hlavní hrdina tolik miloval knihy a uměl se tak složitě vyjadřovat ke svému prožívání. Přes tu krásu kniha působí smutným a melancholickým dojmem - a konec tomu příliš nepřidá. Těším se ale na další díla od autorky :-)
Autorka používá opravdu krásný a poetický jazyk. Opakující se motivy činí z jinak jednoduchého příběhu sevřené a vlastně i napínavé vyprávění. Přesto není moje nadšení absolutní. To proto, že jí prostě nemůžu uvěřit hlavního (lidského) hrdinu. Ta nepravděpodobnost mi celou knihu rušila. Nevzdělaný muž vyššího středního věku by takhle nikdy nepřemýšlel, nepopisoval by v duchu básnickými obraty kličkování můry nad travou, pohupování řas v mořské vodě…. V doslovu jsem si pak přečetla, že kniha je do značné míry autobiografická. SB tedy své myšlenky (myšlenky citlivé vysokoškolsky vzdělané mladé ženy) zkouší vložit do hlavy někoho velmi nepravděpodobného, navíc mužského rodu. A ono to nefunguje. Váhám mezi 3 a 4 *
Tato kniha je rozhodně výjimečná. Nádherný jazyk, smutný příběh, nevšední přátelství člověka a psa. Podivinský hlavní hrdina, který nám postupně odkrývá , co stálo za jeho společenskou vyčleněností narazí na neobvyklého společníka a poprvé v životě má pocit, že jeho existence dostává smysl. Nádherná kniha a ukázka kvalitní literatury.
První, co mě na knize fascinovalo, byla forma: stárnoucí podivín mluví ke svému psovi. Z každé stránky vydechují pocity osamělosti, (nejen) mentální izolace od zbytku lidstva, nepřijetí současných norem, souznění s přírodou, tíseň, touha osvobodit se… Není se tedy co divit, že k této ztýrané duši najde cestu jedině taktéž zřetelně poznamenaný tvor, prostý, přijímající nového pána bez podmínek, bez výhrad, bez otázek, oddaný společník, radující se z maličkostí – z ožvýkaného míčku, pochoutky ve formě zdechliny či lejna, z možnosti proběhnout se přílivem.
Jaký mohl být jejich život v obyčejných rodinách? Mohl být Jednooko přátelský mazlíček? Vyrůstat s milujícími rodiči, stal by se z Raye třeba lehce excentrický biolog nebo učitel přírodopisu? Osudy asociálního muže a znetvořeného zvířete však ovlivňovaly ne právě pozitivní charaktery a události, proto mi nezbylo, než v hloubi srdce a navzdory všemu doufat ve šťastný konec. Chápala jsem, soucítila, obávala se, věděla... 80-85%
Vpravdě nezvyklý román, krásný zejména svým netuctovým jazykem (jak už naznačuje i samotný název) - musela být laskomina tento text překládat. Příběh není odpočinkový, ale člověku o to víc poví - o tom, jaké je to být sám, skutečně sám a opuštěn. Ale také o tom, že i ty nejzoufalejší případy lze zachránit, třeba tím, že se vaším nejbližším přítele stane psík, který zapadá do kategorie "loosra", stejně jako vy...
250 strán o potrebe ľúbiť a byť ľúbený. Jedna z tých kníh, u ktorých si po pár mesiacoch nespomeniete na dej, ale vďaka skvelému opisu si vybavíte pocity. A to je niekedy viac.
Ve srovnání s Vyšlapanou čárou, druhou knihou autorky, mi u této prvotiny, která, ač hodnocena výše, tak nějak schází směřování a vývoj příběhu; charakter hlavní postavy je nezajímavý a nijak zvlášť sympatický. Hlavní postava v autorčině druhé knize, mladá žena, je zjevně autorce bližší a její myšlenkové pochody jsou mnohem lépe zvládnuté a více uvěřitelné. Mám u této knihy pocit, že starší muž by to takto nenapsal; ženy uvažují jinak. I zde oceňuji jazykovou vytříbenost, avšak čekal jsem více.
Sara Baume svou románovou prvotinou prokázala výjimečný literární talent. Kniha mě doslova okouzlila svou poetičností, krásným jazykem a nevšedním příběhem, který mě vzal za srdce. Hlavní hrdina, stárnoucí emocionálně strádající podivín, prožívá první citový vztah, a to paradoxně ke zvířeti, které je stejným vyděděncem jako je on sám. V průběhu roku zažívají společně všechny strasti a útrapy, které jim přináší jejich deprivace. Střídající se roční doby jakoby symbolizovaly vývoj jejich vztahů. Nádherný popis měnící se přírody, fauny i flóry, očima protagonisty příběhu je přímo dechberoucí.
Skvělá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji!
Náměty osamělosti a hledání spřízněné duše jsou v této knize zpracovány tak poeticky jako snad v žádné jiné. Hlavní hrdina Ray je typický samotář, z lidí má strach a hezký citový vztah prožije až díky psovi, kterého zachrání z útulku. Právě jemu svěřuje svůj životní příběh a díky této formě vyprávění si čtenáře získá.
Ray sice nechodil do školy, ale má bohatou znalost irské flóry a fauny a dokáže neobyčejně vnímat přírodu. Jeho popisy moře, rostlin a živočichů jsou skvostné.
Toto rozhodně není čtení pro každého. Nejvíce si tuto knihu užijí čtenáři, kteří dokáží ocenit (nebo přímo vyhledávají) vytříbený malebný literární jazyk a příběh vyprávěný lyrickou prózou v pozvolném tempu. Pro ty to bude lahůdka.
Kniha s originálním poetickým jazykem, kterým autorka dokáže popisovat místa i pocity hrdiny takovým způsobem, že člověk téměř cítí vítr na tváři a všemožné vůně a dokáže se naladit na hrdinovu náladu. Velmi silná jsou drobná pozorování přírody a úvahy o nich. Na druhou stranu měl pro mě děj nějaké logické trhliny (třeba proč dojet na pobřeží trvalo tak dlouho a jiné, kde nechci prozrazovat příběh), které mě vždy trochu ruší... Ale jako celek mě kniha dost zasáhla, jen ji nedoporučuji číst, pokud jste v depresivní náladě...
"Píšu o zvířatech hodně, ale vždycky tím chci vyjádřit něco o lidech, kteří s nimi přicházejí do styku. Chtěla jsem napsat o tom, jak láska ke zvířeti může člověka zachránit... chtěla jsem, aby Ray mohl prožít šťastný citový vztah, a k tomu bylo zapotřebí někoho, kdo ho bude milovat naprosto bezvýhradně, za všech okolností, a takovou lásku myslím dostáváme právě od zvířat." Sara Baume
Čistá krása!
Příběh prostý, poselství nevelké, ale ten jazyk! To je nádhera, tetelila jsem se při čtení blahem, vyjadřování bylo barvité, laskavé a něžné, i přesto, že popisovalo samotu a smutek. Naposledy jsem si takhle lebedila u knížek Hany Andronikové. Cit pro detail a zvukomalebné vyjadřování.
Tuhle knížku chci mít v knihovně (a díky bazaru tady na Databázi už ji i mám :) ). S klidem si ji někdy později otevřu na jakékoli stránce, její čtení je slast a to mě baví, baví, baví!
"Kachny jsou jako ponožky, když máte jen jednu, tak něco nehraje."
"Jak je možné, že by tohle stéblo vonělo tak strašně zajímavě a docela jinak než tamto a proč některá je nutno počůrat a jiná prostě ne?"
"Zabila se sama? Letargická vlaštovka, která se nemohla vyrovnat s představou, že musí zase podniknout celou tu cestu zpátky do Afriky?"
Předpokládám, že toto nebude kniha, která by se líbila každému. Četla se mi těžko, přetěžko, i když jsem nestačila žasnout nad tím, jak autorka (už jen to, že mladá žena píše postavu takřka 60ti letého "vyděděnce") kouzlí a kreslí svými slovy. Neuvěřitelné.
Nicméně plný počet nedám kvůli příliš pochmurnému, tragicky depresivnímu pesimistickému ději. Neustále jsem byla v nepříjemném vnitřním rozechvění, co se bude dít. A já bych raději, kdybych měla trochu té naděje...
Štítky knihy
prvotina irská literatura osamělost člověk a pes člověk a zvíře Magnesia Litera
Jasno lepo podstín zhyna
Kniha Jasno lepo podstín zhyna je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 385x |
| Čtenářské výzvě | 141x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 155x |
| Chystám se číst | 354x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 6x |