Jasno lepo podstín zhyna

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310022/jasno-lepo-podstin-zhyna-wia-310022.jpg 4.3261
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Spill Simmer Falter Wither, 2015

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (105)

Kniha Jasno lepo podstín zhyna

Přidat komentář
lynxir
29. října

Ve srovnání s Vyšlapanou čárou, druhou knihou autorky, mi u této prvotiny, která, ač hodnocena výše, tak nějak schází směřování a vývoj příběhu; charakter hlavní postavy je nezajímavý a nijak zvlášť sympatický. Hlavní postava v autorčině druhé knize, mladá žena, je zjevně autorce bližší a její myšlenkové pochody jsou mnohem lépe zvládnuté a více uvěřitelné. Mám u této knihy pocit, že starší muž by to takto nenapsal; ženy uvažují jinak. I zde oceňuji jazykovou vytříbenost, avšak čekal jsem více.

Greenfingers
13. října

Sara Baume svou románovou prvotinou prokázala výjimečný literární talent. Kniha mě doslova okouzlila svou poetičností, krásným jazykem a nevšedním příběhem, který mě vzal za srdce. Hlavní hrdina, stárnoucí emocionálně strádající podivín, prožívá první citový vztah, a to paradoxně ke zvířeti, které je stejným vyděděncem jako je on sám. V průběhu roku zažívají společně všechny strasti a útrapy, které jim přináší jejich deprivace. Střídající se roční doby jakoby symbolizovaly vývoj jejich vztahů. Nádherný popis měnící se přírody, fauny i flóry, očima protagonisty příběhu je přímo dechberoucí.
Skvělá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji!


Dela111
30. září

Náměty osamělosti a hledání spřízněné duše jsou v této knize zpracovány tak poeticky jako snad v žádné jiné. Hlavní hrdina Ray je typický samotář, z lidí má strach a hezký citový vztah prožije až díky psovi, kterého zachrání z útulku. Právě jemu svěřuje svůj životní příběh a díky této formě vyprávění si čtenáře získá.
Ray sice nechodil do školy, ale má bohatou znalost irské flóry a fauny a dokáže neobyčejně vnímat přírodu. Jeho popisy moře, rostlin a živočichů jsou skvostné.

Toto rozhodně není čtení pro každého. Nejvíce si tuto knihu užijí čtenáři, kteří dokáží ocenit (nebo přímo vyhledávají) vytříbený malebný literární jazyk a příběh vyprávěný lyrickou prózou v pozvolném tempu. Pro ty to bude lahůdka.

Maanna
25. září

Kniha s originálním poetickým jazykem, kterým autorka dokáže popisovat místa i pocity hrdiny takovým způsobem, že člověk téměř cítí vítr na tváři a všemožné vůně a dokáže se naladit na hrdinovu náladu. Velmi silná jsou drobná pozorování přírody a úvahy o nich. Na druhou stranu měl pro mě děj nějaké logické trhliny (třeba proč dojet na pobřeží trvalo tak dlouho a jiné, kde nechci prozrazovat příběh), které mě vždy trochu ruší... Ale jako celek mě kniha dost zasáhla, jen ji nedoporučuji číst, pokud jste v depresivní náladě...

1Pomněnka
16. září

"Píšu o zvířatech hodně, ale vždycky tím chci vyjádřit něco o lidech, kteří s nimi přicházejí do styku. Chtěla jsem napsat o tom, jak láska ke zvířeti může člověka zachránit... chtěla jsem, aby Ray mohl prožít šťastný citový vztah, a k tomu bylo zapotřebí někoho, kdo ho bude milovat naprosto bezvýhradně, za všech okolností, a takovou lásku myslím dostáváme právě od zvířat." Sara Baume

Majah68
13. září

Čistá krása!
Příběh prostý, poselství nevelké, ale ten jazyk! To je nádhera, tetelila jsem se při čtení blahem, vyjadřování bylo barvité, laskavé a něžné, i přesto, že popisovalo samotu a smutek. Naposledy jsem si takhle lebedila u knížek Hany Andronikové. Cit pro detail a zvukomalebné vyjadřování.
Tuhle knížku chci mít v knihovně (a díky bazaru tady na Databázi už ji i mám :) ). S klidem si ji někdy později otevřu na jakékoli stránce, její čtení je slast a to mě baví, baví, baví!
"Kachny jsou jako ponožky, když máte jen jednu, tak něco nehraje."
"Jak je možné, že by tohle stéblo vonělo tak strašně zajímavě a docela jinak než tamto a proč některá je nutno počůrat a jiná prostě ne?"
"Zabila se sama? Letargická vlaštovka, která se nemohla vyrovnat s představou, že musí zase podniknout celou tu cestu zpátky do Afriky?"

Agatha84
12. června

Předpokládám, že toto nebude kniha, která by se líbila každému. Četla se mi těžko, přetěžko, i když jsem nestačila žasnout nad tím, jak autorka (už jen to, že mladá žena píše postavu takřka 60ti letého "vyděděnce") kouzlí a kreslí svými slovy. Neuvěřitelné.
Nicméně plný počet nedám kvůli příliš pochmurnému, tragicky depresivnímu pesimistickému ději. Neustále jsem byla v nepříjemném vnitřním rozechvění, co se bude dít. A já bych raději, kdybych měla trochu té naděje...

BabaJaga11
04. června

Překladatelka Alice Hyrmanová McElveen tuto knihu v doslovu označila za "velmi atypický příběh o lásce" – a myslím, že to sedí 100 %. Postarší podivín Ray sám nikdy lásku nepoznal, neboť matku ztratil jako malý chlapec a pro otce, jenž ho ani neposílal do školy, byl přítěží. Svému psímu příteli Jednookovi však Ray dává tolik lásky, že mě občas napadalo, že by musel být skvělým otcem, kdyby mu to bylo dopřáno... A není to jen Jednooko, kdo je předmětem Rayovy lásky a obdivu – rozmanité rostliny na mořském pobřeží a na skalách, ptáci, moře... mluví a vše je pro něj zajímavé, přemýšlí v nádherných přirovnáních. Rayův vnitřní svět je zkrátka velmi bohatý a alespoň mně něčím až překvapivě blízký, jako když se procházím venku a v duchu si pro sebe povídám, jak krásně kvetou vlčí máky...

Postupně se před námi odkrývají dávné tragédie... a víme, že další bude následovat. Ray je z těch, jimž nikdo nepodá pomocnou ruku, když je svírá nepřekonatelná úzkost v životních situacích, které jiní, byť někdy s obtížemi, dovedou zvládnout. Jeho tomu nikdo nenaučil. Ray si hledá svoji cestu, takovou, aby mohl zůstat sám sebou, aby se nemusel vzdát svého přítele, jemuž obětuje vše.

Klobouk dolů před autorkou! Musím říct, že romány s dlouhými a barvitými popisy krajiny mě obvykle nudí a chci se tím co nejdřív prokousat, ale tady jsem si tu krajinu užívala. Cítila jsem se, jako bych sama chodila s našimi hrdiny přes kopec na oblázkovou pláž.

V překladu mě mile překvapilo, jak se překladatelka dovedla vypořádat i s celou řadou názvů rostlin. Jistě to nebylo jednoduché, protože anglické odborné názvy rostlin jsou méně ustálené než názvy české. Sice jsem narazila asi na dvě chybičky, ale myslím, že to málokdo pozná :-).

Dávám plný počet a doporučuji všem zasněným a hledajícím, těm, kteří mají pocit, že čas plyne příliš rychle a oni najednou stárnou, ale i všem ostatním, kdo dovedou ocenit knihu, která není nabitá akčním dějem.

1

Doporučujeme

Pokoj
Pokoj
Začít znovu
Začít znovu
Egypťan Sinuhet
Egypťan Sinuhet
Spoutaná
Spoutaná