Jasno lepo podstín zhyna

od:

Jasno lepo podstín zhyna

Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/310022/jasno-lepo-podstin-zhyna-bc5-310022.jpg 4.2149
Originální název:

Spill Simmer Falter Wither (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Přidat komentář
hermína14
dnes

...těšila jsem se na knížku od chvíle, kdy jsem zaregistrovala ten úžasný název...a pak krasosmutnění...

Makropulos
06. září

Tolik krásných slov, slovních spojení a vět, tolik květin, stromů a ptáků, tolik barev a jejich odstínů, tolik vůní a pachů, tolik izolace a samoty a tolik lásky jsem snad dosud v žádné knize neobjevila. Autorka mě svým úžasným stylem psaní dokázala dostat až úplně dovnitř toho dojemného příběhu osamělého člověka a jeho milovaného zvířete. Jako bych byla s nimi na cestě irskou přírodou, jako bych s nimi proháněla prokousnutý míč na opuštěné pláži a díky této cestě jsem dokázala Raye pochopit a od poloviny knihy jsem se o něj bála. Jsem si jistá , že bych tohle dílko nedokázala přečíst v originále, takže jsem vděčná paní překladatelce za úžasný překlad. Doporučuji.

eva3655
30. srpna

Krásný, smutný příběh napsaný tak, že text je uměleckým dílem. Knihu jsem četla opravdu dlouho, protože po pár stranách se člověk přestává na krásu slov soustředit a to je škoda. Ray je stárnoucí, velmi osamělý muž, který od dětství, ne úplně z vlastní viny, žije stranou od lidského společenství. Po setkání s Jednookem začne s příchodem jara v jeho životě pomalu vycházet slunce, ale s blížící se zimou je čím dál víc jasné, že vše neodvratně směřuje ke konci.

Díky autorce za krásné myšlenky oblečené do lyrických slov a obrovský obdiv překladatelce za brilantní překlad.

"Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset tolik couvat, abych si udržel přímý směr"

meluzena
21. srpna

Ač ve vlastním domě, žije jako bezdomovec, na okraji společnosti, odpudivý i sám sobě. Příliš starý na to, aby ještě něco dokázal a příliš mladý, aby to už vzdal. Jediný blízký tvor je jednooký pes, kterého si vezme z útulku. To poslední, co byste od něj čekali, je nezatížené, a vlastně velmi poetické vnímání. Pokud se oprostíte od vlastních předsudků nad všechnu tu ošklivost a krutost a vlezete si do jeho bot, překvapí vás hloubka, kterou tam najdete.

„Za odlivu vidíme brodivé ptáky, jak ostrými zobáky rozrývají bahno a drancují podzemní civilizaci slaných organismů. A za přílivu vidíme dvojice kachen, vždycky v páru. Kachny jsou jako ponožky. Když máte jen jednu, tak něco nehraje.“
--
„Brzy se v obchodech objeví bachraté oranžové dýně (...) a plastové masky na gumičku s dírama pro oči. Brzy nastane čas, kdy být pochmurný a strašidelný, podivný a zpotovřený je skoro přijatelné.“
--
„A stejně tě musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“
--
„Já taky hltám. I když teď nikdy nehladovím, pamatuju hlad, a tak občas zoufale, bezmyšlenkovitě hltám, jako bych najednou moh sníst všechna ta pořádná jídla, která jsem nedostal v dětství.“

Dominika13
23. července

Kniha jistě má svou cenu, avšak ne pro mě. Na tak mladou autorku příliš depresivní a krutý příběh. Popisy krajiny byly jediné pozitivní pro mě. Nedokázala jsem se začíst ani na poslední stránce..

wiolca
17. července

Do čtení jsem se musela nutit, což znamená, ze to není nic až tak pro mně. Snažila jsem se v knize najít i pozitivní věci, ale přesto to bylo hlavně depresivní. Po přečtení to ve mně zanechalo rozporuplné pocity. Alespoň, že styl psaní byl příjemný, zajímavý a jiný, než jsem zvyklá.

zuzana4291
13. července

Kniha má své kouzlo, ale nelíbil se mi styl, jak byla kniha napsána. Myslím si, že pokud by byla kniha psaná "klasicky" tak by tak zajímavá nebyla.

Malýmedvěd
28. června

Moc pěkná knížka. Krásný jazyk, výborný překlad, skvělá práce s tempem vyprávění a navozováním atmosféry. Zajímavý příběh, který se dá i pochopit, ale nějak neumím vyjít s celkovým vyzněním knížky.

TheMelorry
20. června

Knihy od Odeonu jsou všechny něčím zvláštní ani tahle kniha nebyla výjimkou. Na první pohled se téma osamělý člověk + pes může zdát zvláštní, ani já jsem nevěděla co očekávat, jedná se ale o krásný dojemný příběh, kde je třeba hodně číst mezi řádky. Mě osobně nějakou dobu trvalo, než jsem se do knihy začetla a přestala „nesnášet“ hlavní postavu. Potom už šlo čtení samo a zvláštní jazyk kterým je kniha napsaná dodává knize na originalitě.

Vida66
06. června

Nádherná a zároveň smutná kniha o osamělosti, lhostejnosti okolí, o lásce ke zvířeti a hlavně o autistickém člověku, který vyrůstá bez jakékoliv podpory, lásky, možnosti vzdělávání a začlenění se do společnosti.
Typ knihy, na kterou se nezapomíná ihned po přečtení.

lentilka_007
07. května

Kniha pro mě byla taková bonboniéra složená ze slov - bylo potřeba ji ochutnávat po částech, jinak hrozilo přesycení. Ale když se člověk vydržel nepřecpat, mohl si za odměnu vychutnat všechny pocity a vjemy, které se pod slovy a mezi řádky ukrývají. Vlastně se kniha spíše prožívala, než četla. Pro mě velmi zajímavé dílo, i když se mi s Rayem nepodařilo úplně soucítit a místy mě vytáčel svou neschopností (nebo možná i nevolí), něco na svém životě změnit. Každopádně velký respekt pro překladatelku, odvedla opravdu nelehkou a skvělou práci.

medlovice
30. dubna

Tuto knihu jsem četla dlouho s pauzama. Ne , že by se mě nelíbila, právě naopak , ale je potřeba do sebe vstřebat všechny ty pocity vjemy nálady a neupadnout ve smutek z toho drsného života.
A pak poznala jsem ho. Ten Ray žije u nás v obci, postává s lahváčem u obchodu, jen jeho pes má zatím obě oči a zase zanedbanou srst, Žijí v domku bez elektřiny a vody a prostě tak pro sebe a jsou štastni tím svým způsobem .

Bůchmótte
02. dubna

Brilantní debut, skvělý styl i překlad. Nádhera naturální, syrově něžná a drsně ryzí - při četbě jsem prožívala podobné vjemy jako kdysi při čtení knihy Edgara Dutky Slečno, ras přichází ... Budu autorku nadále sledovat, těším se, snad bude pokračovat ve psaní ...

invocation11
24. března

Zcela záměrně jsem teď po sobě četla dvě tematicky velmi podobné knihy - Kočičí host a Jasno, lepo, podstín, zhyna a byla zvědavá na rozdíly (nejen co se domácích mazlíčků kočka×pes týče). Nakonec mě překvapily obě a nelze je úplně porovnávat, protože každá má v sobě něco jiného - jinou náladu, jinou atmosféru, jiný odkaz...

Tam, kde je Kočičí host typicky japonský (poetický, metaforický, pln prostých motivů), tam je Jasno, lepo, podstín, zhyna typicky irský (drsný, těžký, depresivní) jako by sám čtenář stál na písčitém pobřeží a nechal si větrem šlehat tváře, navát písek do očí - takový je to pocit.

Dvě spřízněné duše, dva vyděděnci, kteří se vzájemně (osudově?) potkali. Člověk a pes, pes a člověk - místy byl v knize cítit přesah, až prolínání, čtenář kolikrát nevěděl, kde člověk končí a pes začíná (viz psí chlup zarostlý do strupu - úžasné, ač to možná zní trochu nechutně). Kapitola Podstín byla pro mě již možná trochu zdlouhavá, ale na prvotinu je to opravdu hodně silné. Ráda bych se k příběhu po čase vrátila. 3,5*

ajla5
21. března

Skvělá kniha! Bohužel opravdu smutná. V celém jejím průběhu se mi draly slzí do očí a to jsem věděla, jaká samota bude gradovat. Ray je odsouzen k samotě snad už při narození. Když se setká s Jednookem, začne se jeho svět proteplovat a jasnit, snad vlivem nadcházejícího jara. Jenže stále vidíte tu izolaci, smutek a drolícím se štěstím do jeho života proniká zmar. Jeho velký útěk do nikam je prozářen sluncem a voní létem, divokými květinami a všude slyšíme rorýse a šum moře. Události jeho předchozího života nám Ray ukazuje pomalu a opatrně je dál odkrývá s nastupujícím podzimem. Zimní gradace je prostě děsivá smršť. A to už jsem pro slzy neviděla. Je mi to tak líto. Popisy prostředí jsou dokonalé. Ray i Jednooko vám to prostě ukáží svýma očima a vy to VIDÍTE, SLYŠÍTE A CÍTÍTE.
Bohužel jak je v knize řečeno jasně a zcela pravdivě: Obec je dobrá věc, jenom když do ní patříš.

Imor
20. března

Kniha, kterou řadím mezi ty knihy, které mi ještě dlouho vydrží v paměti.

MonkeyMarty
02. března

Taková post-moderní irská Dášeňka.

Hlavní hrdina i pes mi byli nesymaptičtí od začátku. Jazyk se snažil být básnický, ale upřímně jsem si více užil pasáže kdy nebyl.
Mentálně zaostalý tuberák celou knihu reminiscuje páté přes deváté a toleruje chujoviny jednookého podvraťáka.

ElizabethK
27. února

Krásná kniha psaná lyrickou prózou, místy přecházející v naturalismus. Je vidět, že je autorka umělkyní - ty popisy přírody, barev, dějů byly opravdu netypické, ale krásné.
Hlavní postavou byl drsný stárnoucí muž na okraji společnosti s mimořádně jemnou duší. Nemohu říct, že bych se s ním ve všem ztotožňovala a byl mi nanejvýš sympatický. Nemohu však ani říct, že mě nezaujal a odpuzoval.
Nejkrásnější na celé knize byl vztah Raye a JednoOka, čistý a plný oddanosti, porozumění.
Velmi se mi líbil styl psaní, kdy hrdina vše vyprávěl JednoOku. Pouze v prologu a epilogu vidíme svět očima JednoOka, což knihu nádherně ohraničuje.
Hvězdičku strhávám pouze za skutečnost, že jsem ji musela číst po kouscích. Když jsem naráz přečetla větší část, byla pro mě kniha monotónní a unikala mi spousta krásných detailů a myšlenek.

JessieEx
20. února

Zpočátku jsem nebyla moc nadšená, jazyk autorky mi nesedl. Snaží se být za každou cenu umělecká a mě to rozčilovalo. Naopak příběh sám o sobě, tak jak je prostý a nekomplikovaný, je pohlazením pro duši.
Recenze: http://bookaholicjessie.blogspot.cz/2018/02/sara-baume-jasno-lepo-podstin-zhyna.html

avalonek
05. února

Pořád nevím,co si mám o knize myslet.Je to zvláštní,v podstatě pravdivý příběh muže,který je odvržen od ostatních lidí,protože se liší.Protože lidi se bojí toho,co je jiné a tak se tomu vyhýbají.A nakonec pozná jedinou lásku a to tu psí,i když ten pejsek mu ten život taky dost zkomplikuje.Na pět hvězd to pro mě není,je to takový průměr.Je to hezké,ale některé věci jsou tam zbytečně zdlouhavé..

yellowbanna
03. února

Tuto knížku nejde číst za běhu. V šumu a hluku všedního dne. Musela jsem se s ní schovávat do ticha, zavírat před světem. Žádá si to poetický jazyk, který tuto drobnou prózu povyšuje na opravdové umění. A žádá si to příběh. Tak intimní a křehký, že se člověku až tají dech. Tak vzdálený naší uspěchané "normálnosti", a přesto jsem se do něj dokázala natolik ponořit, že jsem s oběmi hrdiny dýchala i tajila dech. A s každým otočením stránky, s každou novou zatáčkou na bezcílné cestě ostrovem i životem s roztoucí úzkostí podvědomě čekala dopředu netušené, ale nevyhnutelné vyústění.
********************************
Knížku jsem četla v originále. Původně jen jako "domácí úkol" na překladový seminář. Ale vtáhla mě. Získala si mě a okouzlila. Hlavně jazykem. Báseň v próze. Je to jedna z mála knih, ke které se chci vrátit a přečíst si i český překlad. Abych viděla, jak s ním překladatelka naložila. I když už tuším. Měla jsem tu čest na semináři na Trinity College v irském Dublinu potkat jak samu autorku, tak právě paní překladatelku. Jaké lepší doporučení, když sama autorka řekne, že český překlad je lepší než originál!?
A ještě poslední poznámka - je obrovskou výhodou, že překladatelka sama v Irsku již 30 let žije, proto věřte, že je překlad opravdu věrný a přenese vás na tento větry ošlehaný ostrov a tak trochu i do melancholické a trochu osamělé irské duše.

Mayaku
15. ledna

Snad nikdy jsem nebyla z knihy tak rozpolcená, jako v tomto případě. Z hlediska stylistického je to naprostá chuťovka napsaná opravdu nádherným jazykem. Zpočátku jsem byla opravdu nadšená, jak krásně je kniha napsána, ale postupem času jsem si více a více uvědomovala, jak moc je mi příběh vzdálený a vůbec mě neoslovuje. Objektivně chápu, proč se většině čtenářů příběh líbí, ale mě kniha nějak nedokázala přimět cítit sounáležitost s hlavní postavou, ke které jsem přes veškerou snahu nedokázala pociťovat přílišné sympatie, ač jinak zpravidla mívám antihrdiny v oblibě. Z tohoto důvodu bohužel nemohu, i přes nesporné kvality textu, jít na vyšší hodnocení.

zvěřinec
03. ledna

Hodně smutná, ale i krásná knížka z mého pohledu.... byl ale smutný i on, chtěl by kontakt s lidmi? Našel si spřízněnou duši a ukázali si vzájemně, že lze mít i rád.

Adriana.82
29.12.2017

ač nemám ráda "zvířecí" tematiku a záměrně se jí vyhejbám,toto mě nevadilo,toto bylo ... krásné... jemné .. smutné ... lidské ... trochu tísnivé ... zvláštní ... a rozhodně stojí za přečtení :)

Nixa
25.11.2017

Tuhle knížku jsem si půjčila v knihovna, ale prostě si jí musím i koupit. Chci jí mít doma, ve své knihovně. Chci se k ní ještě vrátit. Někdy, až najdu odvahu. Tolik citu, porozumění, lásky, oddanosti, osamění a smutku jsem v jiné knize nezažila. Při čtení mi bylo hrozně smutno a bála jsem se konce...

adorjas
20.11.2017

Rozhodovala som sa medzi 2 alebo 3 hviezdičkami- na začiatku ma kniha veľmi bavila, lyrické opisy, zvláštna hlavná postava, ale postupom ma opakované opisy začali nudiť a žiadne smerovanie hlavnej postavy ma nudilo ešte viac.

Elisa220
16.11.2017

Knížku jsem vzala v knihovně do ruky, zaujal mě zvláštní název. Sedla si na pohovku, že se do ní mrknu a stalo se mi, že jsem se začetla a zapomněla jít domů...Lidskost... to je první co mě napadá, když se za knížkou ohlédnu, úplně mě to porazilo. Už první slova vás obejmou a nepustí. Tak krásný příběh o porozumění. Tolik pochopení a pokory ve vztahu k druhé bytosti. Miluji tenhle typ literatury a tyto příběhy mi vracejí víru v to lepší, co lze nalézt lidech. Dávám dvěstě procent, za příběh, styl, překlad - za poselství.

MartinaP
06.11.2017

Nádherná kniha, klenot v knihovně, dávám nekonečný počet hvězdiček a doporučuji z celého srdce.

čika
25.09.2017

krasne napisane, bravurne prelozene. kniha nie je len o starom muzovi a psovi, je o vsetkych vydedencoch, nemoznosti zaclenit sa a dosledkoch tohoto, o neschopnosti komunikacie a socializacie. kazdy takeho raya pozname :-)

Rade
14.08.2017

Neobyčejně silný příběh stárnoucího, lidí se stranícího samotáře s duší týraného dítěte, které nikdy nedospělo. A který na stará kolena objevil, že lze mít někoho rád – a přesto (nebo právě proto?) mu to v cestě k lidem nepomohlo.
Ray je citlivý zranitelný podivín, kterého bych ale (to přiznávám s pocitem smutku) na ulici s největší pravděpodobností, stejně jako ostatní, obloukem obešla….
Vše umocněno krásným jazykem a hodně povedeným překladem.

„Teď už jsi zase svůj, jsi sám sebou. Jsi ten, který na povel nesedne, nepočká, nezastaví se, ani nepřijde k noze, nevrátí se, když ho zavolám, a neumí ani moc hezky chodit na vodítku, vlastně vůbec ne. A stejně se ti musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“