Jasno lepo podstín zhyna

od:

Jasno lepo podstín zhyna

Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/310022/jasno-lepo-podstin-zhyna-bc5-310022.jpg 4.2134
Originální název:

Spill Simmer Falter Wither (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (55)

Přidat komentář
TheMelorry
dnes

Knihy od Odeonu jsou všechny něčím zvláštní ani tahle kniha nebyla výjimkou. Na první pohled se téma osamělý člověk + pes může zdát zvláštní, ani já jsem nevěděla co očekávat, jedná se ale o krásný dojemný příběh, kde je třeba hodně číst mezi řádky. Mě osobně nějakou dobu trvalo, než jsem se do knihy začetla a přestala „nesnášet“ hlavní postavu. Potom už šlo čtení samo a zvláštní jazyk kterým je kniha napsaná dodává knize na originalitě.

Vida66
06. června

Nádherná a zároveň smutná kniha o osamělosti, lhostejnosti okolí, o lásce ke zvířeti a hlavně o autistickém člověku, který vyrůstá bez jakékoliv podpory, lásky, možnosti vzdělávání a začlenění se do společnosti.
Typ knihy, na kterou se nezapomíná ihned po přečtení.

lentilka_007
07. května

Kniha pro mě byla taková bonboniéra složená ze slov - bylo potřeba ji ochutnávat po částech, jinak hrozilo přesycení. Ale když se člověk vydržel nepřecpat, mohl si za odměnu vychutnat všechny pocity a vjemy, které se pod slovy a mezi řádky ukrývají. Vlastně se kniha spíše prožívala, než četla. Pro mě velmi zajímavé dílo, i když se mi s Rayem nepodařilo úplně soucítit a místy mě vytáčel svou neschopností (nebo možná i nevolí), něco na svém životě změnit. Každopádně velký respekt pro překladatelku, odvedla opravdu nelehkou a skvělou práci.

medlovice
30. dubna

Tuto knihu jsem četla dlouho s pauzama. Ne , že by se mě nelíbila, právě naopak , ale je potřeba do sebe vstřebat všechny ty pocity vjemy nálady a neupadnout ve smutek z toho drsného života.
A pak poznala jsem ho. Ten Ray žije u nás v obci, postává s lahváčem u obchodu, jen jeho pes má zatím obě oči a zase zanedbanou srst, Žijí v domku bez elektřiny a vody a prostě tak pro sebe a jsou štastni tím svým způsobem .

Bůchmótte
02. dubna

Brilantní debut, skvělý styl i překlad. Nádhera naturální, syrově něžná a drsně ryzí - při četbě jsem prožívala podobné vjemy jako kdysi při čtení knihy Edgara Dutky Slečno, ras přichází ... Budu autorku nadále sledovat, těším se, snad bude pokračovat ve psaní ...

invocation11
24. března

Zcela záměrně jsem teď po sobě četla dvě tematicky velmi podobné knihy - Kočičí host a Jasno, lepo, podstín, zhyna a byla zvědavá na rozdíly (nejen co se domácích mazlíčků kočka×pes týče). Nakonec mě překvapily obě a nelze je úplně porovnávat, protože každá má v sobě něco jiného - jinou náladu, jinou atmosféru, jiný odkaz...

Tam, kde je Kočičí host typicky japonský (poetický, metaforický, pln prostých motivů), tam je Jasno, lepo, podstín, zhyna typicky irský (drsný, těžký, depresivní) jako by sám čtenář stál na písčitém pobřeží a nechal si větrem šlehat tváře, navát písek do očí - takový je to pocit.

Dvě spřízněné duše, dva vyděděnci, kteří se vzájemně (osudově?) potkali. Člověk a pes, pes a člověk - místy byl v knize cítit přesah, až prolínání, čtenář kolikrát nevěděl, kde člověk končí a pes začíná (viz psí chlup zarostlý do strupu - úžasné, ač to možná zní trochu nechutně). Kapitola Podstín byla pro mě již možná trochu zdlouhavá, ale na prvotinu je to opravdu hodně silné. Ráda bych se k příběhu po čase vrátila. 3,5*

ajla5
21. března

Skvělá kniha! Bohužel opravdu smutná. V celém jejím průběhu se mi draly slzí do očí a to jsem věděla, jaká samota bude gradovat. Ray je odsouzen k samotě snad už při narození. Když se setká s Jednookem, začne se jeho svět proteplovat a jasnit, snad vlivem nadcházejícího jara. Jenže stále vidíte tu izolaci, smutek a drolícím se štěstím do jeho života proniká zmar. Jeho velký útěk do nikam je prozářen sluncem a voní létem, divokými květinami a všude slyšíme rorýse a šum moře. Události jeho předchozího života nám Ray ukazuje pomalu a opatrně je dál odkrývá s nastupujícím podzimem. Zimní gradace je prostě děsivá smršť. A to už jsem pro slzy neviděla. Je mi to tak líto. Popisy prostředí jsou dokonalé. Ray i Jednooko vám to prostě ukáží svýma očima a vy to VIDÍTE, SLYŠÍTE A CÍTÍTE.
Bohužel jak je v knize řečeno jasně a zcela pravdivě: Obec je dobrá věc, jenom když do ní patříš.

Imor
20. března

Kniha, kterou řadím mezi ty knihy, které mi ještě dlouho vydrží v paměti.

MonkeyMarty
02. března

Taková post-moderní irská Dášeňka.

Hlavní hrdina i pes mi byli nesymaptičtí od začátku. Jazyk se snažil být básnický, ale upřímně jsem si více užil pasáže kdy nebyl.
Mentálně zaostalý tuberák celou knihu reminiscuje páté přes deváté a toleruje chujoviny jednookého podvraťáka.

ElizabethK
27. února

Krásná kniha psaná lyrickou prózou, místy přecházející v naturalismus. Je vidět, že je autorka umělkyní - ty popisy přírody, barev, dějů byly opravdu netypické, ale krásné.
Hlavní postavou byl drsný stárnoucí muž na okraji společnosti s mimořádně jemnou duší. Nemohu říct, že bych se s ním ve všem ztotožňovala a byl mi nanejvýš sympatický. Nemohu však ani říct, že mě nezaujal a odpuzoval.
Nejkrásnější na celé knize byl vztah Raye a JednoOka, čistý a plný oddanosti, porozumění.
Velmi se mi líbil styl psaní, kdy hrdina vše vyprávěl JednoOku. Pouze v prologu a epilogu vidíme svět očima JednoOka, což knihu nádherně ohraničuje.
Hvězdičku strhávám pouze za skutečnost, že jsem ji musela číst po kouscích. Když jsem naráz přečetla větší část, byla pro mě kniha monotónní a unikala mi spousta krásných detailů a myšlenek.

JessieEx
20. února

Zpočátku jsem nebyla moc nadšená, jazyk autorky mi nesedl. Snaží se být za každou cenu umělecká a mě to rozčilovalo. Naopak příběh sám o sobě, tak jak je prostý a nekomplikovaný, je pohlazením pro duši.
Recenze: http://bookaholicjessie.blogspot.cz/2018/02/sara-baume-jasno-lepo-podstin-zhyna.html

avalonek
05. února

Pořád nevím,co si mám o knize myslet.Je to zvláštní,v podstatě pravdivý příběh muže,který je odvržen od ostatních lidí,protože se liší.Protože lidi se bojí toho,co je jiné a tak se tomu vyhýbají.A nakonec pozná jedinou lásku a to tu psí,i když ten pejsek mu ten život taky dost zkomplikuje.Na pět hvězd to pro mě není,je to takový průměr.Je to hezké,ale některé věci jsou tam zbytečně zdlouhavé..

yellowbanna
03. února

Tuto knížku nejde číst za běhu. V šumu a hluku všedního dne. Musela jsem se s ní schovávat do ticha, zavírat před světem. Žádá si to poetický jazyk, který tuto drobnou prózu povyšuje na opravdové umění. A žádá si to příběh. Tak intimní a křehký, že se člověku až tají dech. Tak vzdálený naší uspěchané "normálnosti", a přesto jsem se do něj dokázala natolik ponořit, že jsem s oběmi hrdiny dýchala i tajila dech. A s každým otočením stránky, s každou novou zatáčkou na bezcílné cestě ostrovem i životem s roztoucí úzkostí podvědomě čekala dopředu netušené, ale nevyhnutelné vyústění.
********************************
Knížku jsem četla v originále. Původně jen jako "domácí úkol" na překladový seminář. Ale vtáhla mě. Získala si mě a okouzlila. Hlavně jazykem. Báseň v próze. Je to jedna z mála knih, ke které se chci vrátit a přečíst si i český překlad. Abych viděla, jak s ním překladatelka naložila. I když už tuším. Měla jsem tu čest na semináři na Trinity College v irském Dublinu potkat jak samu autorku, tak právě paní překladatelku. Jaké lepší doporučení, když sama autorka řekne, že český překlad je lepší než originál!?
A ještě poslední poznámka - je obrovskou výhodou, že překladatelka sama v Irsku již 30 let žije, proto věřte, že je překlad opravdu věrný a přenese vás na tento větry ošlehaný ostrov a tak trochu i do melancholické a trochu osamělé irské duše.

Mayaku
15. ledna

Snad nikdy jsem nebyla z knihy tak rozpolcená, jako v tomto případě. Z hlediska stylistického je to naprostá chuťovka napsaná opravdu nádherným jazykem. Zpočátku jsem byla opravdu nadšená, jak krásně je kniha napsána, ale postupem času jsem si více a více uvědomovala, jak moc je mi příběh vzdálený a vůbec mě neoslovuje. Objektivně chápu, proč se většině čtenářů příběh líbí, ale mě kniha nějak nedokázala přimět cítit sounáležitost s hlavní postavou, ke které jsem přes veškerou snahu nedokázala pociťovat přílišné sympatie, ač jinak zpravidla mívám antihrdiny v oblibě. Z tohoto důvodu bohužel nemohu, i přes nesporné kvality textu, jít na vyšší hodnocení.

zvěřinec
03. ledna

Hodně smutná, ale i krásná knížka z mého pohledu.... byl ale smutný i on, chtěl by kontakt s lidmi? Našel si spřízněnou duši a ukázali si vzájemně, že lze mít i rád.

Adriana.82
29.12.2017

ač nemám ráda "zvířecí" tematiku a záměrně se jí vyhejbám,toto mě nevadilo,toto bylo ... krásné... jemné .. smutné ... lidské ... trochu tísnivé ... zvláštní ... a rozhodně stojí za přečtení :)

Nixa
25.11.2017

Tuhle knížku jsem si půjčila v knihovna, ale prostě si jí musím i koupit. Chci jí mít doma, ve své knihovně. Chci se k ní ještě vrátit. Někdy, až najdu odvahu. Tolik citu, porozumění, lásky, oddanosti, osamění a smutku jsem v jiné knize nezažila. Při čtení mi bylo hrozně smutno a bála jsem se konce...

adorjas
20.11.2017

Rozhodovala som sa medzi 2 alebo 3 hviezdičkami- na začiatku ma kniha veľmi bavila, lyrické opisy, zvláštna hlavná postava, ale postupom ma opakované opisy začali nudiť a žiadne smerovanie hlavnej postavy ma nudilo ešte viac.

Elisa220
16.11.2017

Knížku jsem vzala v knihovně do ruky, zaujal mě zvláštní název. Sedla si na pohovku, že se do ní mrknu a stalo se mi, že jsem se začetla a zapomněla jít domů...Lidskost... to je první co mě napadá, když se za knížkou ohlédnu, úplně mě to porazilo. Už první slova vás obejmou a nepustí. Tak krásný příběh o porozumění. Tolik pochopení a pokory ve vztahu k druhé bytosti. Miluji tenhle typ literatury a tyto příběhy mi vracejí víru v to lepší, co lze nalézt lidech. Dávám dvěstě procent, za příběh, styl, překlad - za poselství.

MartinaP
06.11.2017

Nádherná kniha, klenot v knihovně, dávám nekonečný počet hvězdiček a doporučuji z celého srdce.

čika
25.09.2017

krasne napisane, bravurne prelozene. kniha nie je len o starom muzovi a psovi, je o vsetkych vydedencoch, nemoznosti zaclenit sa a dosledkoch tohoto, o neschopnosti komunikacie a socializacie. kazdy takeho raya pozname :-)

Rade
14.08.2017

Neobyčejně silný příběh stárnoucího, lidí se stranícího samotáře s duší týraného dítěte, které nikdy nedospělo. A který na stará kolena objevil, že lze mít někoho rád – a přesto (nebo právě proto?) mu to v cestě k lidem nepomohlo.
Ray je citlivý zranitelný podivín, kterého bych ale (to přiznávám s pocitem smutku) na ulici s největší pravděpodobností, stejně jako ostatní, obloukem obešla….
Vše umocněno krásným jazykem a hodně povedeným překladem.

„Teď už jsi zase svůj, jsi sám sebou. Jsi ten, který na povel nesedne, nepočká, nezastaví se, ani nepřijde k noze, nevrátí se, když ho zavolám, a neumí ani moc hezky chodit na vodítku, vlastně vůbec ne. A stejně se ti musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“

Valeška
12.08.2017

Velmi krásná kniha, na konci jsem propukla v pláč, to se mi dlouho nestalo...

alisek
06.08.2017

Přiznám se, jsem konzument knížek. Potřebuji je stejně jako
jídlo. Jsou knížky, které zhltnu a pak už o nich moc nepřemýšlím. Jsou si hodně podobné a jen příběh je trochu jiný. Takový obložený chleba.
A pak je tu mňamka, něco, co si dopřeji jen jednou za čas. Knižní lahůdka. Přesně tak na mě tato knížka působila. Nechtěla jsem ji konzumovat, chtěla jsem si ji vychutnat. Tu bohatost jazyka, žonglování se slovy. Viděla jsem všechny barvy květin, cítila vůni moře, pobřeží, tlejícího listí i té špíny... Poznala jsem i ty ptáky aniž bych musela mít před sebou atlas.
Příběh osamělého staršího člověka na okraji společnosti, kam ho dostal jeho otec tím, že mu již od dětství odepřel společnost vrstevníků. Nechodil do školy, neměl žádné kamarády, jen stará sousedka, která ho občas hlídala se mu trochu věnovala. Naučila ho číst a tím ho přivedla ke knihám, ze kterých čerpal své znalosti o přírodě. Pořád zavřený v lososově růžovém domě svého otce, tedy jeho samotce. Až po smrti svého otce (dost děsivé), se odváží prolomit svoji samotu a vyhlédne si v inzerátu z útulku psa, který je stejným vyvrhelem ve společnosti psů. Spolu vytvoří nesourodou dvojici, která k sobě ale tak nějak patří.
Příběh není zas až tak atypický, ale mě zaujala ta forma, jak byl napsaný. Autorka si opravdu pohrála se slovy a myslím, že i překladatelka na tom má svůj díl, že je kniha taková... pro mě úžasná. Tuhle knihu jsem si opravdu vychutnala, ačkoliv je útlá, četla jsem ji čtyři dny, nechtěla od ní odejít a zároveň jsem si ji chtěla šetřit. Je náročná, to ano, ale nutí vás přemýšlet. Za mě určitě Ano, Ano,Ano

Corly
05.08.2017

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4. hvězdičkama...stejně jako jsem se po celou knihu rozhodovala, jestli mně jsou ti dva sympatičtí nebo ne...byli i nebyli. Každopádně hodně náročné čtení, žádná oddychovka, trvalo mně to dlouho, než jsem dočetla.
Na můj vkus občas příliš popisné, občas příliš drsně až nechutně popisné...
Ale teď, když jsem dočetla, bude mně smutno...stejně jako mně bylo, když jsem si přečetla epilog...:-( Škoda, škoda, škoda...
Tak kvůli Jedno Okovi 4. :-)

hulina
01.08.2017

Knihu jsem si vybrala na základě nadšených recenzí ostatních čtenářů, ale teď tak nějak nevím...
Pokud by příběh sestával pouze z dějové linie všímavého podivína a jeho vztahu k psímu kamarádovi, tak proč ne.
Ovšem druhá linie příběhu o vztahu všímavého podivína a jeho otce, či spíše o jeho konci, mě vyděsila .... jak to, že pes je víc než člověk, i když člověk nejspíše krutý a zlý ...?
Co se samotného textu týká, nelze než obdivovat všímavost autorky, detaily předmětů, rostlin, situací, kterých si člověk běžně nevšímá. ... kniha je velmi dobře napsaná, ovšem průběh příběhu a pointa mi prostě přijdou mimo.

Sůvazknihovny
19.07.2017

Zvláštní kniha, zvláštní čtení. Byly pasáže, které jsem hltala, byly části, které jsem přeskakovala. Krásné popisování flóry a fauny mi přišlo občas zdlouhavé a přeskakovala jsem k dalšímu ději. Příběh byl ale rozhodně pěkný, i když smutný. Krásně popsaný "vztah" muže a psa. Příběh je sice málo dějový, ale hodně citový a pocitový.

jiri77
15.07.2017

Nádherné čtení, kterému nechybí opravdu nic. Příběh Raye a Jednooka mě nenechal ani chvilku klidným a užíval jsem si krásnou lyrickou literaturu plnými doušky. Kdo má rád kvalitní čtení, tak tahle kniha, by mu neměla chybět v kolonce -Přečtené.

triatlet
05.07.2017

Jasno
Čtu, čtu, čtu. Seznamuji se s postavami, nebo spíš s postavou postaršího osamělého muže. Že je téměř šedesátiletý, to se dovídám až v průběhu knihy. Užívám si kouzelná líčení, poetický jazyk. Představuji si přírodu, Rayův dům, Jednooko.
„Všechno kolem nás je plné příběhů...“ (s.27)
Lepo
Čekám, čekám, čekám. Co přinese letní dusno, procházky na pobřeží? Bude mít příběh nějaký děj? Raye zpočátku nevnímám jako hrdinu. Nechápu, proč si vybral zrovna Jednooka. Jako pejskař mu vytýkám některé kroky. „Jsem blbec. Jsem blbec, že jsem tě nepřipnul na vodítko, a blbec, že jsem tě přivedl sem do lesa proděravělého spoustou neodolatelných nor. A odčinit svou blbost můžu jedině tím, že budu taky hrabat, že tě přehrabu, dohrabu, vyhrabu.“ (s.162)
Podstín
Obávám se, obávám se, obávám se. Čtení mi trvá dlouho. Proložil jsem ho několika knížkami. Ale myslím na krysaře Jodnooka a na utíkajícího (ujíždějícího) Raye, kterého začínám chápat. A děkuji mu (autorce, překladatelce) za nádherný popis přírody. „V posledních paprscích zapadajícího slunce vytáhne rybář z pěny obřího okouna. Je to macek jako krokodýlí mládě. Zvedne ho do výšky, obdivuje ho. Okoun vycení zuby, plácne ho mocnou ocasní ploutví po voskovaném kabátku“ (s. 199) „Nad lasturkou chaloupkou mezi výčnělky a štěrbinami útesu, kde rostou nízká křoviska, heřmánek a motar přímořský, hnízdí kavčata. Tihle ptáci s nevinně dětinským jménem v sobě mají něco zlověstného, jejich ježibabí skřeky zní zlolajně. V domě mého otce je kniha s popisy ptáků a tam ten zvuk zapsali jako šuf-šuf-šuf, jako vláček na hraní. Ale to je špatně. Ve skutečnosti je chraplavý a výhružný, jako když ta kavčata hulí šedesát denně a chtějí nás varovat, ať se k nim nepřibližujeme a od těch jejich výčnělků, štěrbin a křovisek, heřmánku a motaru přímořského se držíme pěkně zpátky.“ (s. 196)
„Za větrných nocí, když je moře neklidné, obracím se neklidně do rytmu s ním. Ale za klidných nocí spím tak tvrdě, že si drtím ruce až po kotníky v některé větší rozsedlině svého těla, a když se probudím, jsou bez krve a bez citu.“ (s. 226)
Zhyna
Nevěřím, nevěřím, nevěřím. Poslední část dočítám nejrychleji. Ray odkrývá své tajemství.
„Já vím, že nemusím vyjmenovávat všechno, co cestou vidíme. Vím, že na tebe nemusím takhle mluvit. Vím, že je to nesmysl, všechno je nesmysl. Ale teď ti něco musím říct a tentokrát je to důležité, rozumíš?“ (s. 241)
Přemýšlím, přemítám, uvažuji.
Jak se dá napsat zajímavý příběh na 244 stran jen pomocí monologu stárnoucího muže, který mluví k psovi? Jak se dá najít zalíbení v hnusu a beznaději? Co znamená svoboda a nespoutanost?
„Knihy pro mě vždycky byly další takové bezpečné místo, i když mám-li být opravdu upřímný, většinu věcí, které jsem se z nich dozvěděl a naučil, jsem stejně zase zapomněl.“ (s.91/92)
......................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 2. kniha, která je autorovou prvotinou

LucillaPeters
27.06.2017

Od prvního řádku z knihy čiší smutek, nostalgie a do určité míry i beznaděj. Slyšela jsem úryvek knihy a prostě jsem musela vědět, jestli to vážně skončí tak smutně, jak jsem si myslela. Ke kladům knihy musím přidat nádhernou jazykovou bohatost, za což zaslouží smeknutí i překladatelka. Celková poetická popisnost nebyla vůbec na škodu, nádherně dotvářela atmosféru. Takže ačkoli na mě z knihy padala tíseň, tak jsem si četbu užila a jako velmi silnou ji mohu vřele doporučit dál.