cornetka
komentáře u knih
V pekle plynových komor
Shlomo Venezia
Četla jsem už hodně knih o koncentračních táborech, ale tahle byla první, která se týkala přímo sonderkommanda. Je to velmi silná kniha, je to neuvěřitelné, místy nechutné, ale je dobře, že tato kniha byla napsána. Těžko se chápe, že se něco takového dělo.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Povídkové knihy moc nevyhledávám, ale tuhle jsem si přečíst chtěla, protože tvorbu V. Hanišové mám ráda. V povídkách se objevují otázky života a smrti, které se nečtou zrovna hezky. Zároveň si ale říkáte, proč se tohle někomu děje. Většina povídek se mi líbila, cítila jsem v nich bezmoc a zároveň jsem si říkala, že to takhle přeci dopadnout nemůže. Je to přesně tak, jak se píše na přebalu: “Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze.”
Máme na vybranou
Edith Eva Eger
“Vždycky máme na výběr, vždycky máme možnost převzít nad svým vlastním životem vládu.”
“Přitom i v těch nejobecnějších životních momentech se dá najít příležitost ke smíchu, radosti i naději.”
“Stáváme se obětmi nikoli proto, co se nám přihodilo, ale teprve ve chvíli, kdy si roli oběti sami vybereme.”
Edit nám v této knize vypráví o tom, jak se v 16ti letech dostala do Osvětimi. Nepopisuje detailně, jak hrozné to tam bylo, přesto z vyprávění jde hrůza. Ač popis života v Osvětimi zabírá pouze část knihy, vzpomínky a negativní zážitky ji provázejí celým životem. Přesto dokázala žít dál a to hlavně díky přístupu k životu, protože jak sama říká, je na každým z nás, jakou roli přijme. Mě osobně kniha dost zaujala právě díky Edithiným myšlenkám a názorům, kterých je v knize víc než dost a se kterými se dost ztotožňuji. Myslím, že tato kniha muže být pro mnoho lidí inspirativní.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Tohle byl pro mě zbytečně složitý případ, do kterého bylo zamotáno hrozně moc lidí. Ze začátku mi vadilo použití takového množství zkratek. Poe a Tilly mě ale oba bavili, jak dokázali spolupracovat a jak se doplňovali i přesto, jaký jsou protiklady. Celkově vidím tuto knihu spíš jako lepší průměr.
Netopýr
Jo Nesbø
Netopýr je moje první setkání s tvorbou J. Nesbø. Vzhledem k tomu, jak téměř všichni autorovy knihy vychvalují, tak mě to naopak jako nějaká úplně super knížka nepřišlo. Harry mě nejvíc zklamal tím, že začal pít, i přesto, že teprve pak ho začaly napadat ty správné úvahy. Další případ Harryho si určitě dám až za nějakou dobu.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Marie je chytrá a vzdělaná žena, která je chvíli šťastná a chvíli si připadá hrozně opuštěná. Přesto ale všechno zvládá a někteří jí to dokonce závidí. Marie mě bavila, protože nepropadla pesimistickým myšlenkách a snažila se dál žít a užívat si život. Hlavně ale stále myslela na rodinu a přátele. Kniha je pěkně napsána, dobře se čte, přesto mi v ní ale chybělo trochu víc akce.
Prokletý rok
Kim Liggett
“Otec vždycky říkával, že člověka dělají ta malá rozhodnutí, která činí, když se nikdo jiný nedívá.”
Prokletý rok mě bavil. S touhle knihou zažijete napětí, závist, nevraživost, ale i přátelství, lásku a porozumění. Čte se velmi dobře a děj rychle utíká.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
“Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama.”
Důchodkyně, starší pár, dvě lesbičky, úspěšná bankéřka, herec a makléřka se při prohlídce bytu stanou rukojmími, aniž by to lupič původně plánoval. Stráví tak spolu jeden den a sdělí si informace, které si sotva přiznají samo sobě.Případ vyšetřují policisté, otec a syn, a né úplně se jim to daří.
Příběh vypadal ze začátku velmi slibně - byl plný vtipů a zábavných okamžiků. Postupně se mi ale zdálo, že humor trochu upadal. Pokud ale hledáte nenáročné čtení, u kterého se pobavíte, jsou Úzkosti a jejich lidé dobrou volbou.
Jeden z nás
Shari Lapena
Na newyorském předměstí se stanou dvě události - ztratí se Amanda, jejíž tělo je po několika dnech objeveno a někdo se vkrádá do baráků, ale nikdy nic neukradne. Tyto dvě zdánlivě rozdílné události ovšem tak oddělené nejsou. Rozjíždí se vyšetřování, které je plné nečekaných zvratů a během kterých jsou podezřelí téměř všichni sousedi. Když už jste přesvědčeni, že určitě víte, kdo je vrah, tak otočíte stránku a všechno je jinak. A nestane se tak jen jednou!
Za mě určitě nejlepší autorčina kniha! Četla se skvěle a byla napínavá až samého konce!
Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
“V životě jsou situace, kdy jsou slova naprosto nedostačujícím nástrojem, který věci jenom zhoršuje.”
Krásný příběh o uvědomění si sama sebe jsem přečetla jedním dechem! Prožívala jsem s Liv její radosti i starosti, někdy mi ji bylo líto, ale zároveň jsem jí fandila. Kdo ještě nečetl, ať neváhá!
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Mám za sebou první příběh soukromého detektiva Cormorana Strika, ve kterém vyšetřuje smrt známe modelky Luly. Z mého pohledu se děj vlekl hrozně pomalu, jen samé vyšetřování a nikde ani náznak, že už je někomu na stopě, žádná akce během vyšetřování, žádný adrenalin a napětí. Až posledních cca 100 stran mě opravdu chytlo, když už se příběh pomalu uzavíral a Cormoran odkrýval karty.
Cilčina cesta
Heather Morris
Příběh Cilky je neskutečný. Neumím si ani v nejmenším představit, jak Cilka všechno zvladala, jak se dokázala vzepřít osudu, jakou sílu v sobě dokázala najít jít dal a nevzdat to. Je to drsný příběh, který mě svým způsobem uchvátil. Všechna čest Cilce!
Sametové iluze
Petr Čepek
Příběhy šesti spolužáků sportovního gymnázia odehrávající se před revolucí jsou plné pozitivních i negativních zážitků, které jsou navzájem propojeny. Zajímavé je i propojení se současným životem po revoluci, které nabízí srovnání, kdo to kam dotáhl. Spolužáci se potkávají na třídním srazu, během kterého vzpomínají na společně zážitky, křivdy i nedorozumění. Právě díky způsobu propojení minulosti se současností byla pro mě kniha zajímavá.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
“Střípky štěstí musí člověk sbírat i ve válce.
Autorka hezky popsala, jak byl život lidí ovlivněn druhou světovou válkou. Dokázala skvěle popsat atmosféru doby, náladu lidí a jejich vztahy. I když zuřila válka, museli své životy žít dál, nebylo na výběr.
Čtení to bylo tíživé, nelehké a smutné - obzvlášť konec byl hodně silný. Příběh je postavený na pravdivých základech a o to víc je děsivější.
Obálka není příliš výrazná, ale po obsahové stránce kniha dokáže zaujmout. Čtení stojí za to a určitě není pro každého. Pro mě to byl příběh z války, při jehož čtení mi nejednou šel mráz po zádech.
Samotářky
Barbora Šťastná
Těžké a tíživé čtení, u kterého vám do smíchu moc nebude. Úplně mi nesedlo zpracování, ale i tak hodnotím kladně.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Tahle kniha mi neskutečně sedla. Styl psaní, postavy, děj, prostředí, propojení časových linek - prostě všechno. Jen tedy nevím, zda bych ji nazvala jako psychologicky thriller - spíš takový hororový. Každopádně je hodně čtivá, děj rychle utíká a úplně mě vytáhla do děje.
Autorce se výborně podařilo navodit děsivou atmosféru, která působila tak věrohodně. Celé to ještě povýšila skvělými obrázky, které vás v klidu nenechají. Často zažijeme situace, po kterých bych okamžitě prchala z domu a nikdy se tam nevracela. Je to skvělá kniha, která je inspirovaná skutečnými událostmi - doporučuji přečíst i doslov, ve kterém se o tom dozvíte víc. Pokud se chcete bát ještě víc, čtěte knihu večer nebo v noci.
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Musím říct, že autorka mě teda dost překvapila tématem a žánrem. Určitě nečekejte nic podobného tomu jako v předchozích dvou knihách. Žádné těžké téma ani žádné historické události. Ze začátku jsem si říkala, že je to krok vedle, ale ve finále jako odreagování to nebylo tak špatně čtení. Je to příklad toho, že žít se dá v každém věku a nikdy není nic ztraceno.
Myslím, že knihu ocení a pochopí spíš starší čtenářky. Zajímavé byly krátké poznatky a úvahy na začátku kapitol, které se týkaly právě vztahu a života starších lidi - některé mě i pobavily.
Severka
Nina Špitálníková
Tahle kniha je moje první setkání s autorkou a hned říkám super! Životní podmínky v severní Korey jsou tak věrohodně vylíčeny, že není o čem pochybovat. Tamní lidé jiný život neznají, takže jim přijde normální dodržovat daná pravidla. Ale pro mě to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Ale ono se to fakt děje - tím hůř se to chápe. Není to lehké čtení, ale je dobře, že takové knihy vznikají a my si je můžeme přečíst.
Gazely
Patrik Hartl
Autor nás v knize seznamuje se třemi kamarádkami, Helenou, Kájou a Šárkou, které si už od školy říkají gazely. Zažíváme s nimi obyčejné životy, běžné životní situace a trápení - s dětmi, s partnery, v práci. Možná nic světoborného, ale mě to moc bavilo. Je to přesně ten autorův styl, na který jsme zvyklí. Zasmějeme se, zanadáváme, možná i slza ukápne. Jsou to ale příběhy, které píše sám život a které zažíváme všichni každý den.
Mezi nimi
Veronika González
Iva, Magda a Kristýna - tři sestry, kolem kterých se točí David a který je vlastně tím hlavním problémem, proč se holky poslední dobou hádají. Všechny jsou kvůli němu nešťastné a trápí se. Je tu ještě jejich matka Milada, která je taky spjata s Davidovou rodinou. A vlastně trpí i sám David.
Autorka nás blíže seznamuje s jednotlivými postavami, s jejich povahou a okamžitými pocity. Jsou tak skvěle charakterizované, že není pochyb o tom, že jsou to tak rozdílné osoby. Zažíváme s nimi hezké chvíle, ale když se potkají, tak i dost vyhrocené situace. Je na každé z nich, jak se zachovají a zda si dokáží některé věci říct a následně odpustit.
Mezi nimi je skvělá kniha! Plná emocí a tak reálných situací! Myslím, že se v příbězích najde nejeden z nás. Nejvíc sympatická mi byla nejmladší Iva - na nic si nehrála, na svůj věk uměla věci nazvat správným jménem a ten její sarkasmus byl skvělý.
Konec není zrovna nejveselejší, ale vlastně díky tomu se všechny zase tak nějak daly dohromady. Kniha mi strašně moc sedla a určitě je doporučuji!