Prokletý rok
kniha od: Kim Liggett

Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek.... celý text
Literatura světová , Fantasy , Dívčí romány
Vydáno: 2020 , CooBoo
Originální název:
The Grace Year , 2019
více info...
Komentáře (304)
Komentáře 304 Recenze 22


První polovina knihy byla slabší, nicméně s dalším čtením se Vám začnou spojovat věci ze začátku a zjistíte, že to takhle začít muselo. Druhá polovina má neskutečný spád emocí a momenty, které mne i rozbrečely, a to jsem zrovna jela ve vlaku (!!!)
Doporučuji, neskutečně silný příběh


Po dočtení knihy mám v sobě zvláštní pocity. První polovina knihy mě tolik neoslovila, na pár měsíců jsem jí odložila a dnes jsem se rozhodla k ní vrátit. Zbývající půlka mě ale velmi chytla a dočetla jsem ji během jednoho dne, nešlo se odtrhnout, potřebovala jsem stále vědět, co se stane dál. Originální nápad, spousta depresivních a šílených chvil, nečekaných zvratů, důležitých témat. Mnohokrát mě až zamrazilo. Je zde zkrátka všechno, ucítíte všechny emoce.
Kniha ve mně zanechala spoustu pocitů a hodnotím ji velmi pozitivně.


O téhle knížce budu ještě dlouho přemýšlet, je to neskutečná jízda plná vložených autorčiných emocí. Těšila jsem se na tuhle knížku dost, a nakonec mi moje nadšení potvrdila. Brečím ještě teď, dva dny po přečtení když na to pomyslím. Na první pohled jsem viděla běžnou fantasy, ale ne, jsou tam protkaná velmi důležitá témata nejen naší doby. Od začátku do konce jsem byla velmi napnutá a bavilo mě číst dál. Romantická linka byla hezká, ale na jiném místě než by ji kdo čekal. A hlavní postava Tierney mi taky přirostla k srdíčku.
SPOILER!!! Neeeeee, proč se to děje. Jo, bylo víc vražd a i horších, ale já jsem ta klasická osůbka, co dokáže číst o hrůzných smrtí, dokud nedojde na někoho, koho jsem si v průběhu knihy oblíbila. Takže nejvíc jsem v háji z Rykerovy vraždy. A ten Hans, no to jsem nečekala, v podstatě jsem za celou knihu na nej zapomněla, hnusný to človíček. A chápu, že ty holky byly zdrogovaný, ale většina, hlavně Kirsney, se chovala příšerně už předtím. Další věc je ta, že jsem zvyklá na velké bitvy na konci, ale tady ne, ne že by mi to nějak vadilo, je to takhle víc realistické, prostě pomalu, ale jistě. Jo, to jsou myšlenkové pochody zabraného knihomola.


Nic podobného jsem snad ještě nečetla. Bylo tam naprosto všechno. Je to neuvěřitelně čtivé a napínavé až do posledního okamžiku. Doporučuji 5*/5*
(Jediné, co jsem trochu nepochopila je poslední stránka v knize, nejsem si jistá jak byl ten konec myšlený.)


(SPOILER)
Téma mi trochu připomínalo Hunger games, akorát tady jde o ženskou "emancipaci". Dívky jsou na rok izolovány, ohroženy a navíc, jak je celkem od počátku patrné, i zdrogovány a stává se z nich nepřítel každé, která se znelíbí. Do toho číhají pytláci...
Tierney je vyštvána, zachráněna jedním z pytláků a zamilují se do sebe. Bohužel se však kvůli jeho příteli musí vrátit do tábora, kde nakonec převezme iniciativu a dívky defacto zachrání. Bohužel zjišťuje zradu přítele a nakonec přijde i o svého milence. Po návratu domů na ní čeká dohodnutý sňatek a ona postupně zjistí, že ve zdánlivě poddajném okruhu žen je zapojeno i její okolí. A postupně se sblíží s Michaelem, dávným přítelem, který se ji sňatkem pokusil vlastně zachránit. Její láska tak patří oběma, každému jinak.
Rozhodně to není oddechové čtení, je tam dost násilí, pro dívky tedy nevím. Trochu jsem se občas ztrácela v úvahách hlavní hrdinky a jejích vizích. Poselství knihy je silné a vede k zamyšlení, co vše vlastně můžeme ovlivnit.

Zajímavá kniha, neotřelé prostředí a téma. Nevím zda to je vhodné pro YA, dala bych štítek 16+.


Konečně jedna z mála knih, u které jsem nemohla přestat. V práci koukám na hodinky, kdy se asi dostanu domů a večer je mi smutno, že jsem se kvůli dalším povinnostem nedostala ke knize.
Čtení jedna báseň. Hrůzy světa, krása přírody, ošklivost lidské duše, její krása, vášeň, láska, vraždy, válka, odpuštění, sebeobětování, přátelství. Houževnatost, síla žen, marnivost žen, pýcha. Síla můžu, arogance, nadvláda, touha vlastnit. Vše skloubeno v jednu knihu, jeden velký příběh, u kterého si jen říkáte s každou další stránkou: Proč?
Drobné nedostatky v příběhu a jeho (ne)logice si nechám tentokrát pro sebe, stejně jako tajemství Prokletého roku.
A konec? Pecka!


Jediné, co mě na této knize bavilo, byl fakt, že děj se neubírá k epickým bitvám a neskutečným rebeliím. Ne, naopak. Bitvy byly malé, skryté, pod rouškou tajemství. Ale jinak mě na knize vlastně všechno štvalo. Teda hlavně lidé, kteří v příběhu sehráli svou roli. Až se budu chtít dozvědět víc o tupých ovcích, které sebou nechávají vláčet bahnem, můžu se rozhlédnout kolem sebe. Takových lidí je kolem víc než dost.


Hodně depresivní kniha s až orwellovskými podtóny. Říkal jsem si, jestli zrovna tohle by dívky a mladé ženy měly číst, když mládí je taková radost. Chraň bůh, že bych někomu chtěl ve čtení bránit, každopádně to má neotřelou myšlenku, navíc velmi realisticky zabudovanou do příběhu. Jen já jsem to čtení musel prokládat jinou knihou, abych přišel na veselejší myšlenky.
Anotace knihy mě však natolik zaujala, že jsem byl nucen si knížku hned přečíst. A vám ostatním ji také doporučuji k přečtení, budete nad tím příběhem nuceni zpětně hodně přemýšlet.


Kniha, která je převážně o strachu a útlaku. Ale ani ne o strachu o sebe, jako o svou rodinu.
Autorce se skvěle povedlo navodit atmosféru a musím říct, že mě hlavní hrdinka Tierney skvěle provedla příběhem. Člověk se nejprve vztekal nad nespravedlností, která je páchaná na ženách. Nechápal, proč lidi tak slepě dodržují pravidla a byl plný vzoru a toho, jak málo by stačilo se tomu útlaku od mužů postavit.
Ale pak přijde prokletý rok, o kterém se nemluví. Dívky jsou odvedeny vypudit svou magii, aby mohli být poslušné manželky. Události v táboře jsou drsné, psychicky náročné a hraničící se zoufalstvím. Ukazují se rozdíly ve víře v systém. Od fanatického uctívání až po pochybovače. A mezi tím stojí dav, který čeká na silnou vůdčí osobnost.
Romantická linka je decentní a před poslední částí příběhu jsem jí téměř odsuzovala, že je zbytečná a hlavně krátká.
Každopádně závěr knihy dramaticky změní vnímání všech předchozích událostí. Došlo mi, jak chytře muži systém postavili a tím si zajistili poslušnost ne jen obyvatel města, ale i širšího okolí, protože každý krok mimo pravidla bude vykoupen pravděpodobně smrtí. Že ticho, sklopené hlavy a pokora nemusejí být znakem slabosti a že se dá komunikovat i jinak, než slovy.
Poslední stránky jsem byla plná naděje a těšila se na ten milý konec. Ale ve světě, jako je ten z knihy, existují jen hořkosladké konce, kdy každý střípek štěstí jednotlivce je vykoupen zármutkem pro ostatní a mě nezbývá než doufat, že v nějakém alternativním světě vše dopadne tak, jak si hlavní hrdinka vysnila.


Oči máš otevřené dokořán,ale nevidíš nic.
Je to věta,kterou se matka loučí s Tierny ve chvíli,kdy se musí vydat na rok do divočiny,aby se očistila od své magie. Je jí 16 let, touží po svobodné vůli,po životě,ve kterém ona i další dívky či ženy budou mít větší hodnotu,než tu,kterou jim určili muži.
Další věci,kterou jí matka řekne je, nevěř nikomu,ani sama sobě. A to je pravidlo, které jak zjistí,musí dodržovat proto,aby přežila. Přežila rok s dívkami,které jsou stejně staré jako ona,ale každá z nich má jinak starou duši a naprosto odlišný postoj k životu a k postavení ve společnosti, které jim určili právě muži. Může mezi dívkami najít spojence nebo pro přežití musí spoléhat jen sama za sebe? Co magie, od které se má očistit. Může ji magie pomocí nebo ji připraví o život? A je vůbec skutečná?
Kniha je o dívkách, ženách, které jsou muži ve své komunitě ceněny ještě méně než dobytek. Při čtení knihy byli někdy chvíle,kdy jsem měla vztek. Vztek na muže, kteří si nárokovali právo rozhodovat o životě žen a v neposlední řadě i o jejich smrti. Vztek na ženy,které byli slabé a příliš poddajné. Pak ale čtete dál a začnete ty dívky a ženy chápat,oblibite si některé postavy tak moc,že jim fandite a doufáte pro ně v lepší budoucnost. To,co se vám zdá na začátku jasné tak jako hlavní hrdince,budete úplně jinak vnímat na konci příběhu. Najednou nevidíte slabé a poddajné dívky a ženy. Vidíte v řádcích dívky a ženy,které jsou i přes své stanovené místo ve společnosti chytré,odvážné,plně naděje a sounáležitosti.
Knihu jsem měla přečtenou za den a rozhodně ji doporučuji. Byla jsem příběhem unešená a určitě bych se nebránila pokračování ve kterém bychom sledovali pokračujíci život všech hrdinek.
Co dodat? Snad jen ...Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno.


(SPOILER) Zajímavý a originální příběh o přežití nanynek v lese. Abych pravdu řekla, na holky ze spolku bláznivek už bych se dávno vykašlala. Narozdíl od hlavní "hrdinky". Když teď s odstupem času píši tuhle recenzi, musela jsem ubrat jednu hvězdičku. Došlo mi, že mě vlastně bavily jen kapitoly, kde nebyla s těmi slepicemi v zablešené vesnici, ale když si na stromě užívala s chrabrým zachráncem. Jelikož se jednalo jen o třetinu knihy, tak vlastně nevím, proč jsem před časem hodnotila 4*. Nápad vcelku neotřelý, ale jaksi zdlouhavý děj.


Tohle bylo vážně mrazivé počtení. Drsnější knihy či filmy mi nevadí, ale místy jsem i já valila oči na to, co se v příběhu děje. Byl to naprostý kontrast ke krásné růžové obálce.
Kniha jako taková byla vážně skvělá. Děj plyne svižným tempem a čtenář se od knihy nemůže jen tak odtrhnout, protože zkrátka musí vědět, co se stane dál. Na začátku jsme jako hlavní hrdinka - oči máme otevřené dokořán, ale nevidíme nic, a tak nezbývá nic jiného než číst dál a dál, až máte knihu slupnutou během chvilky. A nakonec vidíme všechno.
Kniha mě mnoha svými zvraty překvapila, obzvlášť po jednom zvratu na konci jsem chvíli nebyla schopná dál číst. Mrzí mě, že se to stalo, ale to je jen čistě subjektivní pocit. Vím, že konec, jakého jsme se dočkali, je zřejmě ta nejlepší možnost, jaká mohla být. Což není žádný spoiler, ve světě Prokletého roku žádný dokonalý konec ani není.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Zanechala ve mně, doufám, ty správné pocity. Ještě teď mě z ní mrazí, ovšem zároveň vyvolává pocit naděje. Naděje, že vše zlé se v dobré obrátí.


Co se to děje s těmi konci knih v poslední době?
Ale zpět na začátek…. námět příběhu je super, líbí se mi feministický nádech a zároveň ženská nevraživost vůči sobě navzájem. Doba, ve které se děj odehrává, na mě při čtení úplně dýchala, místa byla skvěle popsána. Charaktery postav mě taky bavily. Dokonce mi přišla milá i romantická linka.
Kniha se čte rychle a čtenáře baví, ale pak dojde na konec a ten je za mě o level níž než zbytek knihy. Nějak mi k celému příběhu neseděl.
Knihu rozhodně doporučuji. Není ani tak krutá, jak někteří zmiňují :)


Toto je neskutečný a přitom velice zajímavý příběh o lásce, kterou je někdy lepší nechat jít, zradě, přátelství, bolesti a hlavně o ženské síle...
Knihu rozhodně doporučuji.
,,Oči máš otevřené, ale nevidíš nic.“


Velmi zajímavý příběh, kde se ukazuje co dokáže s lidmi udělat společnost ve které žijí.
V této společnosti mají hlavní slovo muži, kteří se k ženám ve svém městě chovají jako by nebyli víc než dobytek. Dokud se hodí tak je tolerují, ale jinak musí z cesty. V rámci své absolutní moci tvrdí, že všechny ženy jsou prokleté a v rok kdy je jim šestnáct se musí uchýlit na odloučené místo kde mají rok na to se svého prokletí buď zbavit nebo ...
Díky tomu, že jsou v tom všechny dívky vychovávány ony sami věří, že je to pravda navíc je mezi ženami zakázáno o "prokletém roce" mluvit takže žádná z nich neví co je čeká. Jediné co ví je, že není jisté že se vrátí a pokud se nevrátí jejich rodiny mohou být vykázány.
Hlavní hrdince Tierney se na tom všem, ale něco úplně nezdá. Všechno opravdu nemusí být tak jak se na první pohled může jevit.
Příběh jako takový je velmi čtivý i když romantická linka je tam vyvedena trošku nešťastně, ale v celkovém konceptu do příběhu zapadá. Bylo velmi zajímavé sledovat jak hlavní hrdinka odhaluje celou pravdu a děj si po celou dobu udržuje celkem příjemný spád. Přesto že má kniha růžový přebal v žádném případě se nejedná o žádné milé čtení. V knize je poměrně dost násilý a to né zrovna v nejjemnější formě. Za mě, ale stojí za přečtění.


4,5*/5*
Velmi povedená kniha.
Před čtením jsem o ní něco slyšela, takže než jsem začala číst, čekala jsem fakt divný thriller. A vlastně jsem ho dostala, ale daleko lepší, než vám kdo řekne.
Upozorňuji předem: Prokletý rok není pro každého. Řeší se v něm velká spousta těžkých témat, první polovina je velice drsná - chvílemi se mi udělalo i špatně.
Na druhou stranu najdete i romantiku a autorka vyzvedá sílu přátelství.
Pokud vás takový popis zaujal, jděte po hlavě do čtení a užijte si ho :).
Doporučuji všem, cca od 15 let.


3,5*
Líbil se mi nápad, silný podtón "ženy sobě" i to, jak autorka uměla zaháčkovat čtenáře na mysterióznost příběhu. Hlavní hrdinku jsem si představovala jako Annu Taylor Joy z filmu The Witch, nešlo to jinak.
Za mě nejslabší část byla rozhodně romantická linka, ta mě docela otrávila. Postavy občas jednaly silně zkratkovitě a konec byl takový...no, vyzněl poněkud do ztracena, ohromující efekt wow po dočtení nenastoupil, i když mi konec jako takový nevadil.
Nicméně doslov autorky poskytuje nahlédnutí situaci, která tenhle příběh inspirovala a jedná se o velmi zajímavý detail.


Tahle kniha ve mně nechává docela rozporuplné pocity. Líbilo se mi to a konec mě dojal, ale tak nějak mě závěrečné rozuzlení zklamalo, doufala jsem, že se z toho dostane víc. Postavy si určitě zasloužily mnohem víc.
Ale jinak je to kniha k zamyšlení, čte se moc hezky a má zajímavou myšlenku.

Po dočítaní knihy Prokletý rok som sa rozhodla, že ju hodnotiť nebudem, iba k nej napíšem krátky text.
Kniha mi urobila menšiu čítaciu krízu, pretože tento príbeh je veľmi obsiahly a ozaj nie je pre každého.
Púšťala som sa do nej s malou dušičkou hlavne kvôli fantasy žánru a dúfala som, že by ma to mohlo nakoniec predsa len baviť. Nájdeme tu rôzne žánre, v knihe nechÿba napätie, zvrátenosti, fantasy, mytológia, romantika… takýto mix mám veľmi rada, ale bolo toho toľko, že sa mi to už celé plietlo a moje nadšenie tým aj skončilo. Popravde, po dočítaní knihy som stratila chuť na čítanie ďalšej, a to ja mávam zriedkakedy.
Už len preto, že je to z prostredia dávnych čias, bolo to čítanie pre mňa náročné a miestami chaotické, ešte keď si zoberiem fakt, že tam veľa vecí nebolo poriadne vysvetlených. Ďalší dôvod je téma knihy. Spoilerovať nebudem, ale jednoducho pre detské oči tento príbeh nie je a kľudne môžem povedať, že by som toto čítanie zaradila do kategórie pre dospelých, hoci čítame prevažne o 16 ročných dievčatách. Kto ešte nevie, tak Prokletý rok nepreložili do slovenčiny, čo je podľa mňa obrovská chyba. Toto je typ češtiny, kde sa používajú zastaralé slovíčka a ja, čo čítam 95% knih v českom jazyku, som mala s čítaním miestami problém. Takže nad týmto by vydavateľstvá mohli pouvažovať.
Ale ako celok to určite nebolo zlé. Bohužiaľ nie som čitateľ dystopických príbehov, takže preto to hodnotiť radšej ani nebudem. Inak super, ako to autorka dokázala všetko vymyslieť, prekombinovať tak, aby to dávalo aj zmysel a napísať to do jedného príbehu.
A čo sa týka mňa, tak určite neľutujem, že som mala možnosť prečítať si aj takéto niečo. Aspoň do budúcnosti viem, akým žánrom sa mám vyhýbať.


Už hodně dlouho jsem nečetla tak originální a dobře napsaný příběh. Autorka z toho klidně mohla udělat sérii, ale jsem ráda, že se rozhodla jen pro jednu knihu, protože je to fakt zážitek. Od začátku je to neuvěřitelně napínavé. Popsané scény z tabora byly naprosto neskutečné, až jsem měla pocit, že jsem tam s nimi.
V druhé polovině knihy se dočkáme i trochu romantiky, která to odlehčí a pak se všechno pomalu stává jasnější a vše do sebe krásně zapadne jako puzzle.
Opravdu jsem z té knihy naprosto nadšená. Je to originální, napínavé, lehce romantické. Autorka skvěle popisuje okolí a už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nechtěla dát z ruky. Podle obálky bych knihu nekoupila, proto jsem ráda, že mi jí pořídila kamarádka a o tenhle zážitek jsem nepřišla. Rozhodně doporučuji všema deseti.


Nádhera! Přesně můj styl! Dobrodrůžo, romantika, thriller - vše v jednom. Doporučuji!


Napínavý a odvážný příběh o ženách, které znovu hledají svůj hlas. Velmi těžké téma, se kterým si autorka poradila. Spojení Příběhu služebnice a Pána Much je zajímavá volba, která ale vyšla. Vadilo mi, že to všechno eskalovalo až moc rychle a neměla jsem tedy šanci to pořádně vstřebat. Postavy byly popsány velmi dobře, nicméně jejich chováni mi občas přišlo zvláštní a nějak mi nesedělo do kontextu knihy.

Musím říct, že tato kniha mě hodně zaujala a hodně dobře se mi četla. Příběh byl velmi poutavý a podle mě nápaditý. Mužská manipulace, ženská až přehnaná oddanost a vlastně i naivita. Ale konec byl velmi zvláštní, takový nedořešený

Tuhle knížku jsem začala číst poté, co mi jedna naše velmi aktivní, skorodospělá čtenářka sdělila, že po jejím přečtení má čtenářský blok; žádná kniha ji nezaujme, protože srovnání neobstojí.
To mě samozřejmě nabudilo, takže jsem neváhala a knihu jsem zhltla během týdne. Dávám Míše za pravdu, že je to silná knížka. Feministicky laděná, ale ne bezhlavě útočící proti mužům. Rozlišuje mezi lidmi dobrými a špatnými bez ohledu na to, k jaké skupině (pohlaví, rase) patří. Je čtivá a zajímavá, vlastně by se dala zařadit i mezi detektivky! A je skvělé dočíst se v poděkování o situaci, která vnukla autorce tenhle nápad.
Poctivě jsem pročetla všechny komentáře, ani jeden pánský! A přitom by mě pohled z druhé strany docela zajímal. Děkuju především za komentáře PosPol, izfnp a KristieSpacil, ale všem bych doporučila přečíst si poslední odstavec komentáře alekis. Je chvályhodné, když nás knižní příběh přiměje zamyslet se nad sebou, nad uspořádáním světa a nad chováním jeho obyvatel. Ale právě proto nezapomínejme, že skutečnost je na mnoha místech naší planety ještě mnohem horší . . .
„Navzdory všemu, co se tady stalo, jsem v každé z vás zahlédla sílu, soucit a vřelost,“ řeknu a podívám se jim do očí. „Představte si, jak krásný by svět mohl být, kdybychom v sobě tohle všechno pěstovaly. Moc ráda bych v takovém světě žila. Tak dlouho, kolik času mi ještě zbývá. Otec vždycky říkával, že člověka dělají ta malá rozhodnutí, která činí, když se nikdo jiný nedívá. A kým chceme být my?“


,,Proč tohle chceš? "
,, Chci vidět, jak vypadáš s rozpuštěnými vlasy, když ti do tváře svítí slunce."
Dlouhou dobu jsem nenarazila na tak skvělou knihu. Autorka vytvořila dokonale propracovaný děj. Má obrovský smysl pro detail a ani v nejmenším jsem neměla představu, co se bude dít následující stránky. Čekala jsem hodně, toto ale ne. Velice pochmurná a hororová atmosféra, kde postavy padají jak mouchy. Opravdu mi místy bylo skoro zle a zírala jsem nevěřícně na stránky..
Z prvu jsem si myslela ze to bude další napodobenina Hunger Games ale vyklubala se z toho velice originální dystopie.
,, Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž my.”
Hlavní hrdinka Tierney žije ve světě, kde právo žen téměř nic neznamená. Děsně jí celou dobu fandíte aby to všechno dokázala zvrátit a navedla společnost na správný směr..a pak vás konec knihy naprosto odrovná..
Posledních 20 stránek jsem měla hodně "aha" momentů a vše do sebe neuvěřitelně zapadalo. Konec je na můj vkus moc otevřený ale nejspíš to byl záměr autorky. Nemyslím, že by plánovala pokračování.


Ze začátku jsem měla pocit, že se jedná o jednu z těch průměrných knih, které se dostalo přehnané pozornosti. Abych pravdu řekla, odrazoval mě i vizuál knihy, zvláště obálka... Ale po prvních deseti stranách jsem zjistila, že mě kniha zcela pohltila svou temnou až úzkostnou atmosférou. Mám radost, jak příjemně kniha překvapí a zaujme. Na pár místech mi příběh voněl klišé, ale ve výsledku se mi kniha líbila.


Dlouho jsem knihu odkládala s přesvědčením, že je příběh poměrně drsný/drastický, ale nakonec jsem ve chvíli "experimentální" nálady knihu nakonec zakoupila a pár týdnů na to se pustila do čtení. A jsem tak ráda, že jsem to udělala! Byla to jedna z těch knih, které mě chytnou a nepustí do otočení poslední stránky. Konec byl dle mého názoru dost otevřený a trochu uspěchaný. Několikrát jsem se neorientovala v čase. Děj si plyne, popisuje se den po dni a najednou zmínka o tom, že už je to dva měsíce a já jen koukala a nechápala, kdy uběhly ty měsíce.
(Spoiler: zima mě trochu zklamala, protože ji prakticky jen prospala a nic moc se tam nedělo.)
I když má příběh pár much a konec je nevysvětlený, jsem celkové spokojená a čtení mě bavilo. Takže doporučuji.


(SPOILER)
Popravdě jsem od knihy očekávala trochu víc... Nejvíce mě bavil začátek, průběh samotného roku mi přišel místy nudný. A ještě ke konci: Ten jsem po pravdě moc nepochopila a taky mě zklamal. Všude jsem četla, že konec je prostě epický ale mě to tak vůbec nepřišlo... (A teďka možná trochu spoiler) Myslím, že by i lepší třeba bylo kdyby ji nechaly uhořet nebo tak něco ale, že umřela při porodu nebo co se to vlastně stalo?
Teďka to zní, že knihu jenom hejtím ale za mě měla fakt skvělí poteciál jenom krapet nevyužitý.
Knihy si už asi znova nepřečtu na druhou stranu ji ale nebudu prodávat protože některé pasáže jsou určitě velmi dobré.


Wow, po dočítaní som fakt nemala slov, ale za to emócií som bola plná. Počas celej knihy, nevedela som ju pustiť z rúk. Som nadšená!
Je to
Šialené, tragické, desivé, znepokojujúce, kruté.
Úžasné, napínavé, emotívne, premyslené, dychberúce.
Oceňujem, že kniha je standalone a autorka príbeh zbytočne nenaťahovala a nevypĺňala vatou. Na druhej strane mi je fakt ľúto, že to skončilo a kľudne by som prijala aj keby toho bolo viac.
Povedala by som, že je to taký mix The Handmaids Tale a Hunger Games. Pre fanúšikov spomenutých fakt odporúčam.
Nechcela by som v takom svete žiť, ale čítať o ňom bola presne moja šálka kávy. I keď desivé na tom je, že to vôbec nemusí byť tak vzdialené od reality.


Příběh se mi četl výborně. Drobečky informací o společnosti a prostředí troušené tak akorát aby přidávaly napětí a poutaly zájem, zároveň ale aby toho nebylo vyzrazeno až moc naráz.
Od začátku až do konce jsem byla velice zvědavá co se z toho vyklube. A bohužel pořád si tak úplně nejsem jistá co autorka vlastně chtěla sdělit. Tuším. Ale něco mi tam chybí... jako kdyby tam nebyla podlední kapitola nebo dvě.
Nějakou dobu mi ještě v hlavě zůstane.


Dlouhou dobu jsem váhala jestli si tuto knihu přečtu. Když jsem jí nakonec otevřela tak jsem jí propadla. Příběh byl napínavý místy děsivý a naprosto dokonalí.


Po celém tom všeobecnému nadšení a propagaci, kterou nešlo přehlédnout na sociálních sítích, jsem od knihy čekala víc. Již od počátku mi celý příběh přišel docela matoucí, místy nudný a trochu fantasmagorický, romantická dějová linka mi do příběhu neseděla vůbec, konec zbytečně urychlený. Kniha měla za mě veliký potenciál, ale bohužel jej nenaplnila.


Tahle kniha je všude... Na humbooku, instagramu, nejde ji přehlédnout a všichni o ni mluví. Přece jen i tady má dost vysoké hodnocení.
Není to styl příběhů, který bych normálně četla, proto jsem se nakonec uchýlila k tomu, že si ji raději půjčím, než koupím. Nakonec mi to asi je i trochu líto...
Je to neskutečně silný příběh a kolikrát budete sedět a říkat si: "To snad nemyslí vážně." "To fakt?!" Je to chvílemi až šílené a zmínka o Služebnici na obalu knížky, to vlastně vystihuje dokonale.
Tak do 3/4 knihy jsem si říkala, že to asi pro mě fakt není a že knize dám tak 3 hvězdičky. Kvůli poslední části - hlavně tím myslím kapitolu Návrat- to ale zvyšuju na 4. Ten konec vám vyrazí dech. Každou stránku budete měnit názor na to, jak kniha vlastně skončí a jak to s hlavní hrdinkou dopadne... Musím se přiznat, že jednu část jsem dokonce obrečela.
Jednu hvězdičku dávám dolů za ty, pro mě, nesmírné rozmluvy Tirney. Ano chápu, že tam nic jiného než její vnitřní rozmluvy prostě dát nejde, ale někdy už to bylo opravdu moc a já přeskakovala celé odstavce, abych se v ději alespoň trochu posunula.
Za mě je to kniha, kterou by si měl přečíst každý. Je to silný příběh.
Ještě si nemůžu odpustit poznámku k českému překladu názvu... Ano Prokletý rok svým způsobem dává smysl, ale anglické The Grace Year tomu dodává ještě větší smysl... (po přečtení pochopíte)...
SPOILER!!!
1. Doufám, že nejsem jediná koho Kirsten tak strašně vytáčela... Ano chápu, že skálopevně věřila v magii a to všechno kolem, ale byly chvíle kdy jsem jí měla chuť uškrtit.
2. Jen se chci pozastavit nad tím, jak je Michael úžasná postava... Na začátku jsem si už opravdu myslela, že dostane závoj od toho starého chlapa. To jaké charisma má je ale něco úžasného. Zvláště na konci, kdy si, teď to bude znít strašně hrozně jo, ale nevím jak jinak to napsat... Kdy si Tirney "nechal" i s prckem... Úžasná postava...
3. Zápletku s Rykerem jsem nečekala, ale nakonec to knihu krásně obohatilo a dodalo jí to zvláštní podtón... Fandila jsem jim a doufala, že se jim podaří utéct. Na druhou stranu ale chápu, proč ho autorka nechala umřít, protože by ta kniha s takovým koncem ztratila tak trochu smysl...
4. To že "pobuřovatelka" byla nakonec Tirneyina máma mě příjemně překvapilo a všechny ty podprahové rady, které Tirney spolu s jejími sestrami daly, mi zpětně přivodili husí kůži...
5. Znovu si nedovolím nevypíchnout ten překlad... Když už čeští překladatelé nechali jméno dcery Grace, proč tak nenechali i ten název? Vždyť to tomu přidává další hodnotu...


Skvělá kniha. Nevím co víc říct. Je o nás ženách, o lásce a přitom je s nadějí smutná. Aspoň pro mě.
Přečtěte si jí. Je krásná.


(SPOILER)
Kniha bola pre mňa tak obsahovo zvláštnou a pritom som si ani raz pri nej nepovedala, že toto ale nie je nemožné, toto (by) sa fakt mohlo diať. Ocitnúť/narodiť sa ako žena v tomto svete mužov neveští už od narodenia nič dobrého - značenie žien stuhami, nezmyselné pravidlá, príkazy, zákazy, tresty, nemožnosť dovoliť si čokoľvek povedať, urobiť, dokonca snívať, tresty za absolútne čokoľvek, čo si "muži v okrese" zmyslia a uznajú za hodné viny... napriek tomu v celom tom depresívnom, utrápenom, bolestnom príbehu je hlboko skrytá nádej. V reči kvetov, semienkach, vode, vzduchu, znameniach a láske, ktorá si našla miesto aj tam, kde by ju nikto nečakal.
Osobne ma tento príbeh nepustil odložiť knihu z rúk a jej koniec vo mne vyvolal ďalšie otázky - zmenilo sa týmto prekliatym rokom niečo? Čo sa vlastne nachádza za okresom - ďalšie okresy, kde sa dejú rovnaké neprávosti? A čo tajomná uchvátiteľka? Celý čas som dúfala v obrovský zvrat po návrate z prekliateho roka. V spravodlivosť, vykričanú pravdu na plné hrdlo.
Thierney mala vlastne len dve možnosti na krásny život. Ten prvý na úteku a v láske po boku Rykera. A ten druhý v spokojnosti a inom druhu lásky po boku Michaela. Každá ďalšia cesta by bola pre ňu ničím iným, ako utrpením. Takže ano, mohlo to dopadnúť radšej inak (kto by si to neprial), ale vlastne to dopadlo dobre


“…. její čas vypršel. Neporodila žádné syny. A všechny dcery skončily v dělnických domech. Její děloha se proměnila ve vychladlou a neúrodnou pustinu. Je k ničemu.”
“…. Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž MY.”
“…. Nemáme povoleno snít. Muzu věří, že bychom tím mohly skrýt svou magii. Jen to, že se mi něco zdá, by samo o sobě vyžadovalo trest….”
Tirney žije ve společnosti, které vládnou muži. Ženy musí mlčet a rodit. Ty, které nerodí, tak pracují. Její pocit, že jsou jako chovné klisny, je zcela oprávněný. Ale namítat nesmí nic. A do toho je tu Prokletý rok. Rok, kdy jsou dívky ve věku 16ti let vyslány pryč a po roce se vrátí. Zlomené, zničené, nebo po kouscích. Některé se nevrátí vůbec. Ale o Prokletém roce se nesmí mluvit a Tirney netuší, co ji čeká.
Příběh mi přijde jako užasná kombinace Příběh služebnice a Hungar Games. Knihu jsem přečetla za odpoledne a byla nadšena poselstvím, které skrývá. A ačkoliv jsem ve věku, kdy být Božím synem, už si mnu ruce a nohy před očekávanou bolestí, young adult můžu. Kniha je plná zmaru, zášti, nenávisti, bolesti a zrady. Ale zároveň i odpuštění, nalezení míru, lásky, přátelství a především příslibu změny.
Skutečnou výhodou je, že nemá pokračování a konec zkrátka znamená konec. Osobně by se mi líbil jiný, ale kdo jsem, abych zpochybňovala fantazii autora.


Na knihu jsem už delší dobu slyšela samé vynikající ohlasy. Věděla jsem, že to bude něco jiného a pro čtenáře možná i složitějšího. Začátek knihy byl pro mě mírně zdlouhavý a tak mi trvalo, než jsem se do knihy plně ponořila. Po přečtení prvních 300 stran jsem měla v plánu knize dat zhruba 4⭐. Bavilo mě to, ale nepřišlo mi to jako něco, z čeho bych měla být hotová. Jenže posledních pár stránek bylo pro mě najednou naprosto skvělých, plných emocí, zvratů a změn názoru na určité postavy, že se kniha stala jednou z nejlepších, co jsem kdy četla. Těším se na autorčina další díla a knize dávám plný počet⭐.


Dlouhou dobu jsem si myslela, že je Prokletý rok romantika a pak jsem si přečetla anotaci a přišlo velké překvapení, protože se vůbec nejedná o romantiku. Z knihy jsem nevím proč, měla strach a strašně dlouho jsem se odhodlávala, abych vůbec začala číst.
Hned po rozečtení se veškeré obavy rozplynuly a já se ponořila do úchvatného příběhu a nestačila jsem pomalu ani pořádně dýchat. Děj mě hned pohltil a já jsem během pár dní byla na konci a nechápala jsem, co vše se v knize odehrálo.
V této dystopii světu vládnou muži a ženy jsou jen pouhé věci a majetek můžu. Nejprve patří otci, následně manželovi a pokud mají tu smůlu a nikdo si je nechce vzít, tak skončí na předměstí, kde musí pracovat na podřadných pozicích a muži je vnímají jen jako hračku pro své uspokojení. Těžko říct, kde vlastně se ženy mají lépe. Z důvodu magie, kterou má každá žena, jsou šestnáctileté dívky vyhnany, aby se očistily od magie a následně mohly žít krásný a spořadaný život pod vlivem můžu.
Děsil mě svět, děsilo mě chování můžu, děsilo mě, jak se jedná s ženami a dívkami, děsilo mě, že stačí jen touha po nové manželce a hned je současná obviněna z něčeho proti zákonům, kteří muži vymysleli. Vážně mě toho na knize děsilo hodně, ale přesto byla naprosto skvělá a dokonalá.
Naše hlavní hrdinka Tierney si hodně dlouhou dobu dělá, co se jí zlíbí a možná tomu i pomáhá fakt, že ji otec vychovává jako syna. Je nebojácná, sebevědomá a hlavně si myslí, že i ženy mohou být chytré a vladout světu, ale tyhle myšlenky musí potlačit, protože by ji stihla smrt, kdyby se o nich někdo dozvěděl.
Musím říct, že Tierney jsem si zamilovala a celou její cestu a i osobní posun jsem sledovala s napětím a fandila jsem ji. Věřila jsem, že ona všechno změní!
Strašně mě štvala Kiersten a musím říct, že její chování na konci knihy mě velmi překvapilo a musela jsem ji přidat plusové body.
Autorka si připravila příběh velmi napínavý a zajímavý. V příběhu máme skvělé zvraty, které podle mě jen tak někdo neodhalí. Mě čekal největší šok na konci a to ve více věcech. Posledních 40 stran byla fakt síla a já jsem je četla se zatajeným dechem a otevřenou pusou.
Na začátku čtení jsem čekala jiný konec, ale když o tom přemýšlím několik dní po dočtení, tak byl skvělý, brilantní a sedl tam víc, než ten co jsem čekala. Jo a mimochodem úplný závěr jsem asi nepochopila, nebo spíš nevím, co si o tom mám myslet, protože se dá konec vykládat více způsoby.
Pokud máte rádi dystopie s prvky fantasy, tak vám tuhle knihu mohu jen a jen doporučit. Rozhodně si myslím, že ji nečtu naposledy a uvažuji o pořízení domů.
P.S.: nechápu, jak to někdo může srovnávat s Hunger Games, protože tohle bylo 1000x lepší než HG! A podobnost spatřuju jen v tom, že je to dystopie...
⭐ 5/5
Štítky knihy
antiutopie, dystopie tajemno násilí pro dívky prokletí krev
Kniha Prokletý rok je v
Právě čtených | 21x |
Přečtených | 1 326x |
Čtenářské výzvě | 355x |
Doporučených | 175x |
Knihotéce | 455x |
Chystám se číst | 690x |
Chci si koupit | 187x |
dalších seznamech | 18x |