Kyselé třešně

Nemohla jsem knihu odložit jak byla čtivá. Střídá se tu líčení obyčejného života několika obyvatel Přerova a vesnice Lověšice za druhé světové války, ale také pár kapitol z pohledu velitelů gestapa v Přerově. Bavilo mě i střídání vyprávění z perspektivy několika generací hlavních hrdinů. Jsem ráda, že závěr nebyl uspěchaný, ale propracovaný a vychází ze skutečných událostí.

Přiznám se, že o Švédských šancích jsem měla jen letmé tušení a autorka mi knihou tuto minulost přiblížila. Předcházelo tomu vylíčení osudů několika postav Lověšic, kde se děj knihy odehrává. Těžká doba, ale autorce se povedlo vše reálně zachytit. O to víc z toho mrazí.

Lenku Chalupovou jsem objevila teprve nedávno. Ikdyž před mnoha lety jsem četla Pomněnkové matky, ty si pamatuju taky dobře....
Tato hodně čtivá kniha vypráví příběh běžné vesnice Lověšice u Přerova ve válečném roce 1944. Příběh moc hezky plynul, postavy byly moc hezky psychologicky popsané.
Lota Kiliánová s Helenkou neměla lehký osud, měla od života naloženo až až. Potkala učitele Petra, který by mohl být jejím synem. Jenže lásce nikdo neporučí.
Pak je tu Gustav, bratranec Petra, který je tak vykreslen, že si ho na hřbitově opravdu umím představit. Jen ten konec je opravdu hodně kyselý.
Ten jsem nečekala.

Příběh je psaný na základě skutečnosti, ještě si najdu dokument o noci z 18. na 19. června 1945 Knihu rozhodně doporučuji.

Lenka Chalupová přináší příběh lidských osudů na pozadí druhé světové války, spolehlivý katalyzátor tragických konců již tak nelehkých osudů. Bastardi, sirotci, handicapovaní, násilníci, vdovy... přimícháme válečnou kolaboraci, zrádce a bezuzdné násilí okupantů, a tušíte, co za temný koktejl Chalupová namíchala. Přitom se pohybuje převážně v hranicích malé moravské vesnici Lověšice. Ano, semo tamo probleskne v románu moment radosti či naděje, které přináší náznak lidského štěstí nebo konce války, ale v Kyselých třešních nikdo nedostane nic darem. Příběh Lověšických stojí na historických základech a dokládá starý známý paradox. Člověk o život nebojuje víc než ve chvílích, kdy je mu o něj usilováno a snaží se přežít i za cenu ztrát částí těla, zrady přátel atp. Jakmile nebezpečí pomine a mohl by začít relativně normální život, zjistí, že toho není schopen a sám dokonce život raději ukončí.

Když jsem knihu začala číst, tak jsem vůbec nevěděla, že je napsaná podle skutečných událostí.
I ve válce se lidé snažili žít pokud možno normálním životem, i když jim to nebylo mnohdy dopřáno. To co se pak dělo po válce je také naprostá hrůza, chápu, že lidé za války trpěli a pak se chtěli Němcům pomstít, ale vraždit bezbranné děti, ženy a starce je přes čáru. Z uplatnění kolektivní viny mě běhá mráz po zádech a nesouhlasím s ním.
Kniha mnou hodně otřásla, je to smutné čtení.

18.02.2026

Moje první seznámení s autorkou a jsem nadšená. Přiběh přesně takový jaký mám ráda. Smutný, ale nádherně popsaný, na základě skutečných událostí. A ten konec. Výborně načteno. Už se těším na další knihy od autorky.

Od paní autorky jsem četla Když se trhá nebe a moc se mi knížka líbila. Kyselé třešně není lehké čtení z období válečného a poválečného z Přerova a okolí. Lenka Chalupová nám dovede barvitě vylíčit nelehký tehdejší život obyčejných obyvatel, že se čtenář lehce vžije do každé postavy a děje jejího románu. Lehký úsměv vyloudí jen říkanka malému Péťovi: Kdo čaj s medem ráno pije, nestoná a dlouho žije... A nakonec se stane na Švédských šancích strašná apokalypsa, se kterou budou už navždycky spojené kyselé třešně... Román se mi mimořádně líbil, paní autorku si přidávám do oblíbených a vřele doporučuji k přečtení. Zasloužený plný počet, těším se na Páté jablko.

Přemýšlela jsem proč název Kyselé třešně. Už vím. Kniha, která rozervala mé srdce.

Čtení doporučuji. Byť bolavé téma, ale napsáno úžasným stylem. Na základě skutečných událostí.

Velmi čtivě napsané. Člověk se nemohl odtrhnout od stránek. Smutné téma, která mi vehnalo slzy do očí.

Krásná kniha. Vlídná i přes těžké téma.

Román o hodně smutné době. Kdo by neznal tragický osud nevinných lidí na Švédských šancích? Postavy v knize mluví známým jazykem, místa, zde popisovaná, znám dobře, vyrůstala jsem jen pár km od Přerova. Rodinné tragédie se tu mísí s těmi, které obyvatelům způsobují Němci. Paní Chalupová dobře rozumí cítění prostých lidí a dokáže je věrně popsat. Jako živý obraz doby. I když už uplynulo osmdesát let, v myslích pamětníků a nejen jich, je to vlastně nedávno.

Pomalejší rozjezd ale postupně se příběh pěkně rozběhne. Kniha se mi četla moc pěkně, lokalitu kde je příběh zasazen dobře znám protože bydlím asi dvacet kilometrů od místa kde se příběh odehrává. Hodně smutný konec celkový dojem z knihy ještě umocní. Doporučuji pěkné čtení.

Jsem ráda, že jsem náhodou na tuto knihu narazila! Krásně napsaná, ale zároveň velice smutná...

Další krásná a velmi smutná kniha, která ve mně bude doznívat dlouho. Příběh obyčejných lidí, kteří hledali štěstí a klid v kruté době války. Jak tohle může dopadnout?
Od paní autorky tu mám připravenou její novinku Když se trhá nebe, ale tuhle jsem si chtěla přečíst jako první. A silně mě zasáhla.

Krásně napsané. Velmi silné, velmi smutné.

UFF! To bylo těžké čtení...

Důkaz, že nejsilnější příběhy píše sám život. Velice příjemné čtení, co se týče formy psaní, obsahem už to nabírá větší tíhu. Povedené, barvité, živé, emotivní. Konec jsem nečekala, trochu zabolel.
Válka a lidská zloba napáchala spoustu zla všude, na každém místě i člověku jinak a je důležité číst o všech těchto podobách.
Silný příběh, proto dávám plný počet.

Lenka Chalupová je další z českých autorek, kterou jsem měla na pomyslném seznamu a jsem moc ráda, že jsem si její knihu přečetla, protože byla skvělá. Smutná, tragická, s jiskřičkou naděje na lepší časy ke konci...a pak taková darda. Brečela jsem, protože najednou bylo po naději. To si Lota nezasloužila!
Kniha Kyselé třešně mi přiblížila tragické události na Švédských šancích, o kterých jsem dosud neměla ani páru. Člověk se stále učí - a to je dobře. Takové knihy by se měly číst. Těším se na Páté jablko.

Smutná kniha, smutné, jak dokážou některé události pokřivit charakter lidí... Na jednu stranu mohl být konec více rozveden, na druhou jsem ráda, že ho spisovatelka vzala pouze okrajově. Pět hvězd zcela právem. :-)