brabofka
komentáře u knih
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Musím dát za 5*. I když jsem na horory nikdy moc nebyla a tohle téma nejvyhledávám. Přesto, něčím mě kniha chytila a nepustila. I když je v ní tolik zbytečného textu. Bohužel až pozdě zjistíte, že vlastně děj dál neposouvá. Přeskakovat tedy moc nelze, co kdyby vám uteklo něco důležitého, ale co je důležité? A co ne?
Místy máte dojem ze se kniha blíží k Danu Brownovi. Je to opravdu možné a uvěřitelné ? Když si odmyslíte to tajemno a mysteriózno, dá se říct, že je to zdařilá detektivka. I když konec, na to množství popisků v příběhu, byl trochu uspěchaný. Líbilo se. Neříkám že od teď budu nadšeným hororovým fanouškem, ale netvrdím, že si nebudu autorku hlídat a zase za čas si od ní něco nepřečtu. A tak mohu opravdu doporučit.
Listopád
Alena Mornštajnová
Tak jako Petr Janda zpívá v jedné z písní "...nějak se vytrácíš, má lásko..." tak i zde začalo vytrácení AM, dovršené Lesem v domě. Knihy jsem četla v opačném pořadí. Námět skvělý. Tam kde mi to vadí, a nebo se bojím přeskakování mezi postavami, tady mi to chybělo. A tak klasická AM se objevila až na konci. Kdy zbývalo pár stran, uteklo pár let... Když zhodnotím námět, tak super téma. Vlastně to stojí za zamyšlení "co by, kdyby". Dovedeme si představit, a vůbec pomyslet že i my tady ve střední Evropě bychom měli naší KLDR? Chtěli bychom? Stejně jako Magda? Asi buďme rádi, že máme co máme, a poděkujme AM za to že nám to připomněla. Škoda, čekala jsem víc.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Zajímavé a zajímavě podávané vyprávění. Líbil se mi styl mluvy, a rychle jsem si na něj zvykla. I dějové linky byly zajímavé a krásně na sebe navazovaly. Žádné bloumání a hloubání o tom kdo je kdo. Všechno do sebe krásně zapadá, a směřuje ke konci, který byť se nezdá je svižný a skvěle vygradovaný. Ani tomu závěru (je jaký je) nakonec nelze nic vytknout. Je to prostě tak. Za mě palec nahoru.
Stvůra
Kristýna Trpková
Nevím proč, ale od začátku jsem měla pocit že vím kdo. A moje tušení se na konci potvrdilo. A to se mi moc často nestává. Nicméně dobře napsané, čtivé a napínavé. I když dějově dost snadno čitelné. Ale proč ne. Dlouho jsem krimi na stole neměla a tahle sedla. Jdu na další díl.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Nevím proč, ale hrozně těžce se to četlo. Předcházející autorovy knihy jsem měla za 2 dny, a s touhle se mořila 14 dní. A nebylo to jen tíhou tématu. Ono ostatně i Chaloupky nebyly nic moc lehkého. Lehce rozvláčné, málo to šlo do hlouby. Přesto to stojí za přečtení. Protože i toto je součástí naší historie.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Velice čtivě ale zároveň jednoduše napsané. Nicméně velice povrchní. Styl psaní mi přišel hodně podobný červené knihovně. Téma ale silné. Z toho by se dalo určitě dostat víc. Matka ve vazbě a následně ve výkonu trestu, bez dítěte 4m po porodu. Do toho rodina doma, která se s tím vším musela také vypořádat ještě a postarat o miminko. Škoda, za mě by to stálo za víc. Ale to neznamená, že se mi kniha nelíbila. Moc. Přečteno za 1 večer.
Sítě
Petra Dvořáková
3 ženy, 3 příběhy, 3 pohledy. A každý zajímavý. Sice by každý příběh vyšel na 1 knihu, protože to co nezaznělo, a co by zaznít mělo, a současně všechno relativně rychle "vyřešené". V reálu to tak opravdu není. Práce s lidmi je náročná. Navíc je opravdu důležité aby člověk si situaci uvědomoval a chtěl ji řešit. Přesto nebo právě proto, jsou takovéto knihy velice důležité!
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Paní RS je opravdu knihu od knihy lepší a lepší. Horký letní Madrid, láska a to vše v 50.letech vlády generála Franca. Opět máme možnost nahlédnout pod pokličku historie, o které se moc neví. A opět výtečně. A pozor "Bejby nebude sedět v koutě". Jen má na sobě kalhoty, a s sebou foťák. Takže "Hola Texano", bylo mi ctí. Afterparty po 20 letech už být ale nemusela.
Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
I do třetice všechno dobré, ba dokonce výborné! I tento rozhovor má spád, je zajímavý a čtivý. Je to jakoby jste seděli v kokpitu spolu s nimi a jen se vezli. Po rozhovoru s p. Benešem a pak i p. Marešem mě zajímalo, o čem všem se může autor bavit s pilotem. A že toho je! Místy jsem to tak hltala, až mě trošku mrzelo, že někdy dané téma opustili a přešli na jiné. Všechny 3 knihy jsou skvělé vedené a nelze říct, která z nich je nejlepší. A těším se na případnou další!
Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Napadají mě slova klasika: "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat..."
A je to tak. Zajímavý rozhovor s ještě zajímavějším člověkem. Názory opravdu někdy až kontroverzní, vyhraněné a ego obrovské. Ale to k této profesi je asi potřeba. Protože bez něj by nebyl tak kde je. Za mě kloubouk dolů, a palec nahoru.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Kde jsou Veronika s Jáchymem, Tečka, Šampón, Karel nebo Prvok? Myslím, že se pomalu ale jistě začali ztrácet v předešlých knihách až se vytratili úplně. Už to není ono. Příběh je protkán neuvěřitelným množstvím vulgarit, omáčky a plků.
Když se prokoušete trochu začátkem, najednou víte, co bude těch 15 roků lásky. Takže jsem začala tajně doufat, že to bude zajímavá sonda. Nicméně je to tak instantní jako polévka. 1 za rok si ji dáte, ale v nouzi nejvyšší. A asi tak je to i s tou knížkou. Už to není vtipné (asi ani u jednoho momentu jsem se nezasmála), není to ani k pláči ani k zamyšlení.
Při shlédnutí filmové verze Prvoka, mě do očí uhodilo, že autor má i v miniroličkách obsazeny známé osobnosti. Při čtení této knihy je to podobné. Pořád se odkazuje na něco nebo někoho známého - točí se Rodinná pouta, Horákovi atd. A přitom to tam být ani nemuselo.
No škoda, na knížku jsem se moc těšila. Kdybych to tušila, počkám si na ní 1/2 roku v knihovně a nebudu ji kupovat. Za ty peníze znám jiné a lepší.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
(SPOILER) Velice zajímavě a čtivě napsáno. Příběh, který může být ale nemusí skutečný. Hodně silné téma, dobře rozložené a až do konce Vás nepustí. Je fakt, že postupně v každé části příběhu jsemsi říkala, tak a co bude dál, vždyť jsou na konci. A přesto mě autorka pokaždé překvapila. Konec asi všichni očekáváme, přesto ve skrytu duše toužíme po happyendu... a myslím že se nakonec dostaví. Přesně ten, ke kterému celá kniha směřuje. Jsem ráda, že jsem tuto knížku mohla "potkat". A věřím že ne naposledy.
Chirurg
Petra Dvořáková
Naskočíte do života jednoho čtyřicátníka, lékaře, kdesi v pohraničí. Víceméně se ani neděje nic zvláštního, prostě obyčejný měsíc, obyčejného chlapa. Svádí boj s nástrahami každodenního života, a po svém a svým způsobem se s tím vyrovnává. Je fakt, že ne vždy jsem mu fandila, schvalovala způsob jakým přistupoval k vzniklým situacím, a občas mě iritovala jeho až zavilá poctivost a čestnost. Byť občas mi přišlo že je čestný jen když se mu to hodí, nebo když potřebuje. Druhý aspekt by byl pohled jeho ženy. Zde vykreslené jako protivná fúrie, která vlastně si jde také tvrdě za svým aniž by brala ohled na ostatní a jediné co umí je ječet a vyčítat - jedna zvlášť omýlaná věta "kdy taky budeš myslet i na mě". Jako žena (a manželka) jsem se občas zkoušela zamyslet nad danou situací, jak bych reagovala já na jejím místě. Je fakt, že občas mi přišla její reakce dost neadekvátní, ale myslím, že její jednání a chování tak utvářelo vlastně většinu děje. Za mě 5*. Čtivé, poutavé. Jak jsem psala na začátku. Na první straně naskočíte a na konci vyskočíte. A život plyne dál. Se všemi svými nástrahami.
Hana
Alena Mornštajnová
Psát, jak úžasná je to knížka, že příběh je mistrně vygradovaný, a číst ho je ten nejlepší požitek - to bych se asi určitě opakovala. Navíc když se podívám na většinu pode mnou uveřejněných příspěvků, v každém je napsána část toho, co pociťuji teď já po přečtení. Řekla bych, že je to snad ještě lepší než Slepá mapa. Každý příběh, který od paní Mornštajnové čtu, se mi více a více dostává pod kůži. Neskutečné toto vymyslet, takto sepsat. Anotace knihy je naprosto přesná. Máte pocit, že sledujete napínavý film, jehož jste vlastně tak trochu součástí. Nemám slov. A databáze nemá hvězdiček.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Nemám moc dobré zkušenosti s mimoevropskými autory, kteří píší o Evropě a její válečné historii. Přesto se této knížce nedá nic vytknout.
Naposledy mě tímto způsobem dostala Zlodějka knih. Příběh, který ve vás zanechá takový zážitek, emoce, dojem, se vyskytne jednou za dlouho dobu. Podle popisu knihy si řeknete, o čem může psát více než 500 stran. Pak otevřete knížku a příběh Marie-Laure a dalších postav Vás zcela pohltí. Na konci Vás knížka doslova vyplivne ven a vy jen tak sedíte a přemýšlíte nad tím že už je konec? Je to jako by Váš život skončil s knížkou, protože s Marií Laurou dýcháte, jíte, spíte, a cestou do práce počítáte odtokové kanálky. Najednou nejste v Bretani u oceánu, venku je půlka března, svítí sluníčko a začíná klasické české jaro....
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Příběh, nad kterým je opravdu třeba se zastavit a zamyslet. Další setkání s autorkou, a opět důkaz toho jak skvělá je spisovatelka. Jak může takhle mladá autorka sepsat tak strhující a do detailu popsané scény odsunu? Celá kniha je jako by to čtenář prožíval sám, jako kdyby ta hrůza přímo ze stránek čišela, strhávala k dalšímu a dalšímu čtení. Prožíváte děsivost té noci, syrovou krutost "českých hrdinů" i vděčnost těm, kteří se nebáli pomoci.
A pak si na konci položíte otázku: udělala bych to také tak? Jak by se člověk zachoval v této situaci? A jak bychom se zachovali dnes? V době, kdy brzo oslavíme 70 let od konce války? Jsme dostatečně poučeni minulostí, abychom nedělali stejné chyby i v budoucnosti?
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Zajímavá, čtivá kniha. Příběh zasazený do skutečných dějin Ameriky, je dojemný a strhující. Když se člověk, může nyní ohlednout zpátky a popřemýšlet jak velký kus cesty od té doby museli Američané urazit aby mohli mít svého prvního černošského prezidenta, nechce se mi až věřit, že se kniha odehrává jen pár let po válce. A hlavně se mi nechce věřit, že i ve 20. století mohli žít a žijí lidé podobní "bílým paničkám".
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Knihu jsem původně půjčila kamarádce. Pak jsem si řekla, že se do ní podím. Podívání trvalo 2 dny a tu dobu jsem knihu přečetla jedním dechem. Téma mě neznámé mě o to víc nadchlo. Skvělý příběh na jehož konci se z autorčina doslovu čtenář dozví, že vlastně většina byla dle skutečnosti, že byly pozměněny jen jména. Až tehdy se člověk zamyslí nad tím, že to opravdu asi mohla být pravda, a že tu hrůzu zažili opravdoví lidé.
Jedna z posledních vět knihy zní: přežili hrůzy novověku, čarodějnické procesy, nacismus až bolševikovi se je podařilo zlidkvidovat. Smutné, leč výstižné. A já mohu jen doporučit. Opět příběh, který vyčnívá nad většinu.
Vodník
Tereza Bartošová
Skvělý příběh. Možná trošku čitelnější než Klekánice. Ale opět skvěle propracované, napětí dobře nadávkované. Těším se na další díly a mohu jen doporučit.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Uf. Mám to za sebou. Bohužel zvědavost mě stála skoro měsíc času. A tak jsem se těšila. Upřímně. Toto není KT. Stejně jako Les v domě postrádá tu klasickou AM. Přes 600 stran. Ani to by nevadilo. Ale vše se tak nějak rozplizlo do příběhu Leny Lagnerové a do příběhu Bílé Vody. Všechno se to táhne a Lena přešlapuje na místě, omílá to samé. Když se konečně přehoupnete přes polovinu, trochu se začne něco dít. Místo ale vrcholícího finále se cca 100-150 stran dozvídáte jak to tedy bylo, je a asi bude. No, byla jsem zvědavá. Asi jsem tušila, že doskákat na konec nemá smysl, protože konec je opravdu hodně dlouhý a jako celá kniha roztáhlý. Myšlenka i příběh skvělé, jen tak o 1/3 všeho méně a nebo jinak. Prosím, chci zpět tu Tučkovou v dobách Gerty a nebo Bohyní. Ale bohužel 2x do jedné řeky nevstoupí, stejně jako Alena Mornštajnová s Hanou... nu což, škoda.