Černobílý svět

Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh, zasazený do 60. let 20. století na americký Jih, je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška, slečna Skeeter, s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/67_/67760/cernobily-svet-nIj-67760.jpg 4.71536
Originální název:

The Help (2009)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Knižní klub, Euromedia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (325)

Přidat komentář
Edlik
09. dubna

Tahle kniha mě doslova dostala. Téma, které byste očekávali, že se bude řešit spíše o 100 let dříve, ale ten problém je blíž než si mnozí z nás myslí a někde je dodnes. Kniha, která mě více otevřela oči a věřím, že i dalším. Ani se mi to nechce přiznat, ale byly i slzy.

DJANKA
06. dubna

Asi jsem čekala něco jiného, i přesto se mi tento román moc hezky četl. S postavami jsem se sžila, držela jim palce a fandila, některým samozřejmě nadávala, některé vůbec nechápala. Po dočtení příběhu mi chvíli všichni chyběli a přemýšlela jsem o tom, jak to s nimi asi bylo dál........ Žádnou knihu s touto tematikou jsem ještě nečetla a i mě překvapilo, že se jedná o 60. léta minulého století. Asi dva dny po dočtení této knížky dávali v TV dokument o zavraždění M. L. Kinga, kdybych ji nečetla, asi bych u pořadu nezůstala. Teď vím, že si někdy rozhodně přečtu i další knihu s tímto tématem.

kikiodvi
29. března

4,5* Nikdy bych si nemyslela, že ve mě zrovna tahle kniha vyvolá tolik emocí - stalo se!

Autorka si vybrala ne zrovna lehké téma, ale pojala ho velice zajímavým způsobem. Po chvíli jsem se sžila s hlavními hrdinkami a prožívala celý příběh s nimi. Přiznám se, že jsem chvílemi měla chuť zakroutit některým bílým paničkám krkem.
Kniha jasně ukazuje, že nic není černobílé. Existují jak lidé dobří, tak lidé zlí. Zároveň je to silný příběh o přátelství, vůli, naději a odvaze změnit svět.

Uvažujte o přečtení, podle mě za to stojí.

nicolettkaa
22. března

Na Černobílý svět jsem se chysala už hooodně dlouho. Vědět, že se bude tak skvěle číst a vyvolá ve mě tolik emocí, přečetla bych ji hned po zakoupení. Člověk se u ní zasměje, popláče, rozzuří.....otázkou pro mě zůstává nakolik by s obsahem knihy souhlasily ženy, které opravdu v 60. letech uklízely, vařily a staraly se o děti v "bílých" rodinách.

Kniha není jen sondou do historie 60. let na jihu Ameriky, ale také ukázkou toho, jací lidé dokážou být, ať už z té dobré stránky (přátelství, láska, porozumění, empatie), tak z té špatné (nenávist, rasismus, potřeba cítit se nadřazení, někoho komandovat a všem velet (ano, to přesně je Miss Hilly)).

Filmovou verzi jsem viděla, když to byla žhavá novinka, líbil se mi, ale zdaleka ve mně nevzbudil tolik pocitů, jako kniha.

janii0943
12. března

Pokud mohu, tak tuto knihu doporučím všem kteří chtějí něco vědět mezi Jihem a Severem...
Krásné ale i smutné vyprávění toho, čeho my (evropané) si asi neumíme ani představit.
Knížka se čte moc hezky, jako by jste seděli u Aibileen doma v kuchyni....

Nomia
07. března

Maximálně oceňuji, že i tak hutné téma jako je rasové segregace, dokázala Stockettová podat lidsky, humorně a s nepřílišným patosem.
Černobílý svět je naprosto vyvážený, obsahuje pasáže smutné, kde si zanadáváte na tehdejší společnost a nastolený režim, které zanedlouho vystřídá zase milá a humorná pasáž.
Ústřední postavy se celkem vydařily, i když působí všechny možná až příliš kladně, nicméně knize to rozhodně neubírá na kráse. Svérázná Minny vás bude zásobovat neustálým přísunem vtipných hlášek. Celkově se jedná o příjemné, svižné čtení, i navzdory tomu, že se zaobírá poměrně drsným, kontroverzním tématem.

daniska
07. března

Kniha se mi velice líbila. Je smutná, dojemná. Říkám si v jakém světě to žijem. Určitě ji všem doporučuji. Nutí k zamyšlení.

marvarid
27. února

Román byl zábavný, čtivý, téma pro mě bylo zajímavé. Vznikající knize jsem sice fandila a doufala, že spiknutí bude mít úspěch a nikomu se nic nestane – ale už z celkového ladění románu bylo jasné, že na Ku Klux Klan ani jiné nechutnosti nedojde. Což bylo na jedné straně uklidňující, ale na druhé straně ta předvídatelnost vývoje byla až na škodu. A poctivě musím zmínit, že i nějaké další vady na kráse by se našly – všechny hospodyně byly až neskutečně lidově moudré a poctivé, (jen jedenkrát došlo ke krádeži, a i z té vyšla lupička jako morální vítěz). Vlastně se od sebe moc nelišily, byly jak jedna naklonovaná postava. Takže abych to shrnula - jako čtení na dovolenou fajn, ale žádné vysoké umění nečekejte.

Linda007
18. února

Úžasně čtivé. Kniha se mi moc líbila, ráda čtu knihy z amerického jihu a z této doby. Postavy jsou úžasné, myslím, že kniha se musí líbit všem. Existuje i výborné filmové zpracování, které věrně kopíruje knihu.

lushi
14. února

Dramatické, srdcervoucí, vtipné, čtivé až do konce. Příběh není založen na skutečných událostech, ale kniha je založená na historických základech. Nemám jí co vytknout, opravdu skvělé dílo.

JitkaSatavova
06. února

krásná knížka....od té doby si pamatuji, že mokrou útěrkou nemůžu brát horký kastrol, protože se spálím ..mám to pořád v hlavě
Souhlasím s názorem, že by měla být v doporučené literatuře k maturitě

Abia
06. února

Četla jsem a nevycházela z úžasu. Protože zkušenost se služkami, které by se mnou šly životem, je pro mě tak vzdálená, nechala jsem se unášet dějem a nechápala ženy, které pohrdají jinými ženami a zároveň jim svěří své děti. Muži zmlátí kovovou tyčí chlapce, který se spletl a použil špatný záchod. A tohle se dělo jen před 60 lety? Skoro neuvěřitelné.

Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Napínavý příběh, skvělé postavy a zápletka. Četla se sama a její poselství je i dnes aktuální. Lišíme se sice barvou kůže, ale stále jsme lidé, kteří cítí stejně.

t.adm
01. února

Naprosto úžasná kniha! Must have, povinně přečíst! Na některé postavy budete mít vztek ještě dlouho. Na jiné naopak vzpomínat se spokojeným úsměvem. "Ajbí" a její děti mě dostaly...

happy-smile
22. ledna

Před lety jsem viděla film, nyní jsme si přečetla i knihu. Můžu jenom doporučit. Skvělá kniha, čte se to samo a hlavním hrdinkám držíte palce, aby vydání knihy dopadlo dobře. Aby se ukázalo, co se děje a třeba se i podařilo něco změnit. Z dnešního pohledu je to pro nás naprosto nepochopitelné, jak to dříve chodilo. O to více je potřeba, aby o tom lidé věděli a podobné knihy si přečetli. Tato je navíc opravdu čtivá a těžko se od ní člověk odtrhává.

Purple7
20. ledna

Zatracená Emma Stone!

Sandalkar
13. ledna

Jedna z knížek, která by se mohla dostat do výběru knih k maturitě. Obsahuje zajímavé, citlivě zpracované téma a zaujme jak starší tak mladší ročníky!.

Knihomura
04. ledna

Krásné. Až mne udivilo, že to není tak dávno a tak hrozné pohrdání a zacházení jen proto, že někdo má odlišnou barvu kůže. Domnívala jsem se, že se toto dělo dávno v historii. I když co se divím. Xenoxóbní myšlení a rasistické smýšlení /ač k tomu nemáme zas až důvod/ se děje u nás směrem k uprchlíkům právě nyní. Jak smutné.

intelektuálka
26.12.2017

Problematika této knihy je mi vzdálená, proto jsem se ráda začetla do povídání o rasových a třídních předsudcích.
A stejně jako u knihy Tanec s vlky, kde jsem poprvé pochopila, jak indián vidí bílou rasu, i tady si říkám: opravdu si někdo myslí, že barva kůže člověka předurčuje k jeho osudu? Nikdo z nás nemůže ovlivnit, jaký se narodí....

Dominika21
14.12.2017

Za mě krásná kniha, která Vás zavede do 60. let a dá Vám možnost nahlédnout do mnoha ať už společenských, tak morálních aspektů a problémů z nich plynoucí, které by mnozí raději skryli a předstírali, že vlastně vůbec neexistují. Ale ony ty problémy byly a bohužel, přetrvávají nadále, aniž bychom si to možná uvědomovali. V této knize můžete nenásilnou formou odhalit některé z nich. Kniha je čtivá, působí na mě uhlazeným dojmem, který člověku nic nenutí a nakonec si z ní odnesete mnoho dojmů k zamyšlení.

Paulus.1987
14.12.2017

I já se hlásím k nadšeným komentářům a hodnocením. A když si k tomu všemu ještě kapánek rýpnu, musím napsat, že je román názornou ukázkou toho, že v současnosti vnímaném vzoru demokracie byla lidská práva porušována ještě v 60. letech 20. století. To není zase tak dávno...

slunicko1958
13.12.2017

Mně se nechtělo věřit, že děj románu se odehrává v 2. polovině 20. století. Takové poměry snad byly v době války Severu a Jihu.
Knížku jsem přečetla docela rychle, nevím, co dodat. Kniha se opravdu povedla!

FillaSFC
12.12.2017

Kdybych mohl dát deset hvězd, udělám to. Tohle je povinná četba. Nesmírně silný příběh s perfektním vykreslením postav, z nichž některé si zamilujete a jiné budete nesnášet. Jak už tu napsali mnozí, v knize je mnoho zla, ale o to sladší je v ní to dobré. Perfektní práce autorky, vysoké hodnocení není náhodné.

Godžaver
31.10.2017

Dobré čtení. Při čtení jsem si vzpomněla na Nežádoucího, to je skvělá kniha.

Kaleigh
25.10.2017

Perfektní kniha. Náhled do života Američanů v 60. letech 20. století, kdy by člověk čekal moderní společnost bez předsudků. Zdání klame. I tak jsou tam světlé i temné chvíle, kdy si člověk řekne, že přece všichni jsme na stejné lodi.

lenkaabooks
21.10.2017

Kniha, která se mi nečetla zrovna lehce a tedy jsem jí louskala delší dobu. 60.léta na americkém Jihu, bílé paničky a černé hospodyně. Je to příběh tří žen - Sketter, Aibí a Minny. Sketter sepisuje vyprávění hospodyň o bílých pánech. Jak moc je to nebezpečné a co nakonec kniha odstartuje, jak se projeví skutečné povahy, obavy, ale i hrdost a láska, to vše je velmi dobře napsáno a moc by mně zajímalo i filmové zpracování.

Evaho73
19.10.2017

Nie je to román iba o rasizme, diskriminácii, zlobe, nenávisti, pomstychtivosti, ľudskej hlúposti.........ale hlavne o ODVAHE, PRIATEĽSTVE, LÁSKE, MÚDROSTI, OBETAVOSTI, SÚDRŽNOSTI.......
Jednoznačne odporúčam prečítať !!! ⭐⭐⭐⭐⭐

Heisenberg
11.10.2017

Abych pravdu řekl, a omlouvám se těm které možná urazím, ale původně jsem chtěl dát za 4* - každý má rád samozřejmě něco jiného a každý se může vyjádřit. Ale kvůli tomu konci, podle mého názoru trochu uspěchanému, který je přitom ale tak skvělý musím dát maximální hodnocení, až mi ta slaná voda co mi teče z očí ukápla. Problém je asi v tom, že kniha je spíše pro ženské pohlaví, ale to ji neubírá na kvalitě, ale já jsem prostě chlap :D Některé části jsou nezáživné, ale ne natahované, a nenudí. Některé části jsou velmi pěkně emocionálně vypjaté, ale díky bohu ne přeslazené. Některé části jsou velmi vtipné, a neurazí. Někdy jsem prostě nadával na ty namyšlené americké paničky, a to je dobře, když ve vás kniha vyvolá všelijaké emoce. Někdy jsem prostě valil bulvy, a přitom ty momenty nebyly až moc "drsné", ale přitom velmi silné. Moc se mi líbí, jak autorka takhle pěkně vyvážila misku vah. The Help je prostě takový ten typ knihy, který vás v uvozovkách "nenadchne", nic se v ní "neděje", ale přesto vás to nějakým způsobem uchvátí a prostě se vám ta kniha líbí. Jsem spokojen. Slabších 5* = 90%

Koka
06.10.2017

Zdejší nadšené komentáře mě na knihu lákaly, odpudivá, nevkusná, kýčovitá obálka mi zas radila se jí vyhnout. Nakonec jsem neodolala a konstatuji:
Postava hodné, laskavé a obyčejně i tlusté, dobrosrdečné černošské hospodyně se táhne americkou literaturou jak hospodský výčepní tou českou - stačí si jen vzpomenout třeba na Mummy v Jihu proti Severu, nebo na Calpurnii v Jako zabít ptáčka. V jisté době a v jistých částech USA byla černošská hospodyně běžnou součástí "domácího vybavení" a nikdo se moc nestaral, zda tato početná skupina nepochybně schopných žen něco cítí, vnímá, uvědomuje si své postavení a reflektuje jeho dobré i špatné stránky. Po dobu minimálně prvních tří čtvrtin 20. století byla většina bohatých i středostavovských domácností v minimálně polovině států z těch "spojených" obsluhována ženou tmavé pleti, kterou většina bílých domácích pánů vůbec nevnímala a „bílé paničky“ (jak své zaměstnavatelky označují v této knize) se v různé míře staraly o jejich nesnáze. Nejpodivnější je (a tato kniha to taktéž dokazuje), že bílé rodiny černošskými hospodyněmi pohrdaly, vytěsňovaly je (v souladu s tehdy platnými zákony!) do podřadného, nedůstojného, segregovaného a vykořisťovaného postavení a přesto (!) jim celodenně svěřovaly své děti a v mnoha případech právě na ně ponechávaly celou jejich ranou výchovu.
Autorka této knihy dobře vystihla ten zmatek v myšlení těch několika málo osob, které – jako zde paní Skeeter – nějak nejasně cítily, že rasizmus je něco zvráceného, lidsky nepřirozeného, špatného a nebezpečného, a tu absurditu vykreslila na té nejpřirozenější lidské potřebě – používání záchoda.
Kniha mě opravdu zaujala, i když se tam našlo několik vysloveně slabých míst a úrovni moc nepomohl ani český překlad a jeho odbyté korektury. Ale rovněž mě zaujala informace z doslovu, že než tento příběh vyšel, nejdřív jej údajně 50 jiných vydavatelů odmítlo. Nemohu uvěřit, že by tolik amerických vydavatelství nerozpoznalo jeho literární kvality, a proto si to vysvětluji jediným možným způsobem: že téma rasové a sociální nerovnosti je v USA nadále natolik živé, bolavé, výbušné, že mnozí vydavatelé si nechtěli „pálit prsty“ - ještě tam jistě pořád působí hodně "paní Hilly". Jen pravděpodobně v současnosti místo černošek drhnou ty podlahy amerických domácností Portorikánky a Mexičanky a americkým dětem vyměňují pokakané plíny „aupérky“ z východní Evropy. Třeba o tom jednou napíšou také …
Nelze také vyloučit, že původní rukopis vypadal dost jinak a až stovky redaktorských zásahů a rad udělaly z paní Stockett jednu z nejúspěšnějších literárních debutantek současné americké literatury.

jarka2222
30.09.2017

Tak tahle kniha mi asi dlouho zůstane v srdci. Stále o ní přemýšlím. Ukazuje, že moudrost není výsadou vzdělaných, bohatých či mocných. Obyčejná lidskost je moudrostí pramenící ze životních zkušeností a osobní statečnosti prostých lidí. Země, která dopustila, aby se takhle podřadně zacházelo s jejími občany, aby se báli povědět pravdu o svém životě a co hůř... Aby sami občané vnímali společenské rozdíly jako naprosto normální. Tahle země nám vytýkala, že u nás režim porušoval lidská práva? No, myslím, že jsme si neměli co vyčítat.
Skvostná knížka, všem ji moc doporučuji k přečtení.

punktruhlicka
25.09.2017

Myslím, že padesát literárních agentů se teď bije do hlavy a lituje, že knížku nevydali.

Na knížku jsem narazila u kamarádky v knihovně. Rozhodně nelituji, že jsem se do ní pustila. Ze začátku mě úplně nenadchla, ale čím víc jsem četla tím víc jsem se od ní nemohla odtrhnout a u konce jsem chtěla číst dál a dál. Hned po přečtení jsem si pustila film, který je super, ale na knížku nemá.
Téma rasové diskriminace je pořád aktuální a myslím, že ještě dlouho bude. Pořád tu je dost lidí jako Hilly, kteří si připadají nadřazeně a ovcí, které jdou s davem. Naštěstí i my tu máme aktivisty, kteří se umí postavit za správnou věc.