Černobílý svět

1 17. října

Kniha se symbolicky výstižným názvem...autorka nenechá nikoho tápat, co má cítit, na které straně stojí dobro a kde zlo.
Téma rasismu a segregace je závažné, doba zasazení románu překvapivě ne tak vzdálená...ale zde se hraje převážně v takové nějaké intrikářsky salónní podobě a spolu s přílišným schematismem postav to z knihy dělá lehčí, příjemné oddechové čtivo spíše pro ženy.

2 16. října

Velmi čtivá kniha. Neobvyklé a moc zajímavé pojetí tématu rasové diskriminace. Pravda, opravdu je to moc černo-bílé, ale vůbec mi to nevadilo. Líbil se mi i ne úplně uzavřený konec knihy. Hned po jejím přečtení jsem se podívala i na film The help a můžu ho také vřele doporučit.

1 12. října

Je to úžasná kniha, ze které se tají dech. Po jedné třetině přečtená jedním dechem.

2 06. října

Po dlouhé době kniha, která mě chytla od první stránky a vracela jsem se k ní každý volný okamžik. Zajímavé téma, které člověka přenese na jih Spojených Států 60.let. Díky stylu psaní jsem se chvíli cítila jako bílá panička a hned zas jako černá hospodyně, čtení jsem si opravdu užila.

2 03. října

Na začátku jsem z knihy byla velmi zklamaná - asi tak do strany 70, ke které jsem se propracovávala celých 5 dní, protože mě to vlastně moc nebavilo. Příběh mě moc nevtáhl, stylisticky mi to přišlo velmi průměrné a postavy velmi černo-bílé. Rozčilovalo mě to a nechápala jsem tak vysoké hodnocení zde na DK. Téma otrokyň, služebných atd. mě vždy fascinovalo a zajímalo, hltala jsem třeba seriál Panství Downton právě kvůli tomuto tématu. Na prvních pár desítkách stran mi ale tato kniha přišla spíše hlavně o týrání dětí, a to bílými paničkami. Vypadalo to, že bílá žena nikdy, ale opravdu nikdy nepohladí své dítě, to dítě jí nezajímá, nezaujme, ona ho vždy zcela přehlíží, jen jí překáží, obtěžuje, rozčiluje, nemá pro něj žádnou něhu, obejmutí, nic a nikdy. Skoro jsem na začátku měla dojem, že je kniha rasistická - vůči bílým - prostě bílé ženy své děti nemilují, ty černé ano, a to i ty cizí. Vše mi v knize přišlo ploché, předvídatelné, charaktery šablonovité - černí dobří, bílí nikoliv. Také mi to přišlo tak nějak strašně moc "ženské", a to v rovině, která mě iritovala. No ale pak se to postupně měnilo, a tak od strany 130 se moje vjemy změnily a kniha se mi začala dost líbit. Přestala jsem mít pocit černobílosti, ba naopak, charaktery se prohloubily a získaly na uvěřitelnosti, příběh dostal spád a napětí. Začalo mi připadat neuvěřitelné, kolik se toho odvyprávělo třeba už po těch pouhých 130 stranách. Příběh ve čtečce měl cca 390 stran a ve srovnání s jinými knihami podobného rozsahu jsem měla dojem, že se toho zde stihlo odvyprávět opravdu hodně, a to o velkém množství postav, přitom vše dost podrobně a do hloubky. Styl vyprávění jsem nakonec velmi ocenila - jak strukturu příběhu, vyprávění střídavě třemi postavami, tak po jazykové stránce. K mnoha postavám jsem získala vztah a měla jsem po dočtení knihy dojem, že jsem toho s nimi hodně prožila. Jestli to vše vskutku odpovídá dobovým reáliím (což nedokážu úplně posoudit), tak pak to člověku dá opravdu skvělou, hutnou a prokreslenou ochutnávku atmosféry začátku 60.let ve státě Misissipy - fungování společnosti, vztahů, manželství, politická situace, rasové otázky, fungování domácností... Jediné, co mě pak na knize mrzelo, byl v určitých momentech pocit poplatnosti naší době - skutečně měly černošky, na rozdíl od bílých, v letech 1941-1947(!), onen pokrokový pohled na homosexualitu (a ještě k tomu u dětí) , jak je nám v knize při vzpomínání jedné černošky předkládáno? A opravdu černošky v 60.letech tak moc vevnitř trpěly pokaždé, když bílá panička plácla (jedenkrát) své dítě přes zadeček? No nevím - tady bych spíše řekla, že autorka možná chtěla potěšit dnešní ideology. Za toto a za ten začátek hvězdička dolu. Jinak super kniha.

1 03. října

Hezky napsaný příběh, téma v určité podobě aktuální vždy a všude. Taková pohádka trošku.
Akorát jsem udělala chybu, že jsem asi ve 2/3 knihy zhlédla film. A pak už moje představy o postavách, o jejich vzhledu, o jejich gestech, o jejich příbytcích dle popisu autorky vzaly za své. A dokonce se mi i hůř knížka dočítala.
Ale obojí - kniha i film stojí za to.

1 01. října

Pěkná knizka, takova oddechovka, urcite doporucuji.

Výborná a čtivá kniha. Kdo má rád např. knihu Poslední kabriolet od A. Myrera , doporučuji si přečíst Černobílý svět. Také tak svižně a poutavě napsané.
Počátek šedesátých let ve státě Mississippi. Obsah nebudu vyprávět, ale počtení je skvělé.

1 29. září

Zajímavé téma, neotřelá forma, kdy je příběh vyprávěn třemi osobami, příjemný a čtivý styl. Kniha nabízí na můj vkus až moc černobílý pohled na černobílou tematiku - všechny černé hospodyně v knize jsou ty kladné a utiskované, kdežto bílé paničky jsou až na výjimky zpovykané, hloupé či zlé. Zklamalo mě, že z knihy víc nedýchla myšlenka, že vše je o jednotlivých lidech, nežli o barvě pleti - tohle bych očekávala jako hlavní poselství takové knihy, ale vyzněla jinak. Nejvíce sympatických emocí ve mně vzbudila postava Celie, dívce Skeeter jsem fandila v jejím dozrávání a soucit, včetně pochopení ve mně vzbudila postava její nemocné matky.

5 24. září

Opravdu skvělá kniha, kterou jsem četla jedním dechem. Příběhy všech postav mě neskutečně bavily a vtáhly do děje. Paní Hilly jsem neměla ráda od začátku, paní Skeeter jsem litovala, ale také jsem jí neskutečně fandila a měla z ní ve finále radost. A Ajbííí s Minny, tak ty jsem milovala a to vlastně mluví samo za sebe...5 hvězd je za mě málo :)

2 12. září

Jedna z těch, od kterých se nelze odtrhnout. Fandila jsem každou buňkou svýho těla, byla jsem trochu zklamaná snad jen lehce vlažným happy-endem, ale i tak - pecka!
Muž už se těšil, až ji konečně dočtu, nebyla se mnou moc řeč, jak jsem ji hltala...

1 08. září

Vynikající knížka, krásně se četla, bylo zajímavé sledovat vývoj názorů a postojů hlavních hrdinek.

3 07. září

Nevím jestli je to ted - svět lepší a ponižované černé otrokyně, jen nenahradila mexičanka, ukrajinka atd jen jsou sice svobodné, ale mnohdy mají ještě horší podmínky a možnosti:(
Každopádně přesto má smysl takové příběhy vyprávět.
Téma silné, ale doporučuji spíš film, protože zpracování knihy je slabší.

1 27. srpna

Příběh vás vtáhne, vše prožíváte s hlavními hrdinkami, jako byste tam byli!!! Opravdu parádní čtení!

1 21. srpna

Krásná kniha, která dokáže vyvolat řadu emocí. Budu doporučovat dál

1 20. srpna

čtivá knížka, pro odreagování, děj pěkně plyne, bez nějakých velkých nečekaných zvratů

5 12. srpna

Úžasná knížka! Nemám slov , po dlouhé době kniha od americké spisovatelky, co mě dostala.
Moc se těším na film a ....nechápu, že tento rukopis musela dát k přečtení více než 50 nakladatelům, než jí kniha vyšla - i když teda chápu....protože 90% americké literatury posledních 10 let se nedá číst a této knize se nevyrovná.

Přečtená jedním dechem nebyla - moc jsem si ji šetřila, protože byla úžasná a já věděla, že jak ji dočtu, budu smutná :)

1 07. srpna

Nádherná knížka,zajímavé téma o kterém jsem toho moc nevěděla a nemohla jsem knihu odložit dokud jsem ji nepřečetla do konce ...

2 29. července

Kniha byla krásná, četla se sama. Byla plná odvahy, přátelství, ale i pokrytectví a hranic mezi lidmi. V knihách je mi hodně sympatické, když hlavní hrdinky nejsou idealizované a popisované jako nejkrásnější, nejsympatičtější, nejoblíbenější. V této knize to tak nebylo, tak jsem byla spokojená a postavy jsem si dokonale zamilovala.

18 22. května

Krásná kniha. Autorka bravurně vylíčila poměry mezi černými služebnými a jejich bílými pány. Dojala mne dobrosrdečnost, odvaha, láska, moudrost, síla a statečnost hospodyň, které celý svůj život zasvětily práci pro bílé pány. Oproti tomu předsudky, nadřazenost a hloupost jejich bílých paniček ve mě vyvolávaly chuť, přetáhnout je holí. Kniha jako celek mne nesmírně bavila, krásně lehce se četla, zasmála jsem se, líbila se mi ta správná černošská mluva i věrohodná jména služebných... Dala bych více než 5*.

2 11. května

Nejdřív jsem neměla moc chuť na toto téma, ale pak mě knížka chytila a nepustila. Doporučuji všem - poučná, čtivá, zajímavá, krásná. Jeden z těch příběhů, co se nedají odpožit s odložením knihy..

1 08. května

Úžasné. Nejvíce mi k srdci přirostla Celie :-)...

9 06. května

Nádherný příběh, v němž je naprosto všechno. Je to kniha o tom, že život má tisíce odstínů duhy a rozhodně není černobílý. Je to vyprávění o tom, že bez ohledu na to, jakou barvu má naše kůže, krvácíme všichni stejně a rány nám dokáží ublížit stejně, ať už jsou vedené pěstmi nebo slovy.
Atmosféra amerického jihu šedesátých let je popsaná prostě skvěle. Horko a vlhko panující ve vzduchu a hustá atmosféra mezi mladými ženami na mississipsském maloměstě z knihy jen sálá.
A není to jen příběh o tom, kterak je těžké být v téhle době na tomhle místě černou ženou. Je to o tom, jak těžké je být ženou vůbec - protože nejen ty černé jsou svázané pravidly a trpí, úplně stejně, byť samozřejmě jiným způsobem, jsou svázané a trpící i ty "privilegované" bílé paničky, jež musí něco říkat, nějak se chovat, něco nosit, naplňovat určitou představu o mladé dámě. Musí přijmout svou roli, mít brzy děti a řešit kraviny, protože řešení toho, co je skutečně důležité, přináleží v téhle době mužům. Je to doba emancipace, boje za lidská práva, boje za ženská práva.
Autorce se krásně podařilo zachytit plastický obraz společnosti - milující muže i ženy, nenávistné muže i ženy, hloupé i chytré, agresívní i andělské, chybující, zoufající, šťastné, zbabělé i statečné. A nikdo není jen jedno. Tak jako je tomu ve skutečném životě.
Opravdu úžasná kniha.

Průběh 60. let 20. století v jednom z nejvíce "protibarevném" státě Mississippi v USA, kde i téměř 100 let po zrušení otroctví je s černými zacházeno jako s méněcenným artiklem degradovaným na bídného červa. Příběh sleduje převážně život černých hospodyň a jejich bílých paniček, kde je mužský prvek až na výjimky potlačen a hraje spíše druhé housle. Rozdíly mezi paničkou, která si sama sotva utře zadek, kdežto nahodit róbu, makeup a podlejzáckou lichotku své panička-kamarádce zvládá na jedničku, a hospodyní, jež vypucuje celý dům, vychová osadu dětí, odčurne si na separátním záchodě (aby náhodou nešířila negerské nemoci) a ještě u toho poslušně a poníženě klopí hlavu do země, kde hypnotizuje vlastnoručně vytřenou podlahu, je markantní. Tak markantní, jako když si panička na jedné straně duhy hraje s jednorožci a chudák holka s uhelnou pletí se na straně druhé máchá v Mordorské peci. Je mi bytostně špatně, když čtu o rasovém bezpráví, to samé se pojí na jakékoliv kastové rozdělení a cokoliv, co si hraje na "nižší" a "vyšší" třídy. Povrchnost, arogance a pocit nadřazenosti, typické pro tehdejší dobu a "moderního člověka" se mi hnusí a je pro mě neuvěřitelné, že v jisté formě to pokračuje dodnes. Stejně tak neuvěřitelné je, kolik lidskosti a sebeoběti se najde v těch, kteří trpí nejvíce.

Silně doporučuji i film, kde především postava Hilly je archetypem naprosté mrchy, kterou bych hodil na hranici a upálil.

2 24. dubna

Úžasná kniha. Nenáročné čtení, které v sobě nese hromadu emocí. Doporučuji všem.

5 22. dubna

Jak už to často bývá, když jsou všichni nadšeni, já bývám rozčarovaná. O problému rasové diskriminace už jsem četla lepší knihy, tahle je úspěšná, protože je dobře a citlivě zabalena do ženských emocí, brnká tak na ty správné strunky v našem srdci.
Chyběla mi atmosféra amerického jihu (opakované zmínění teploty, posedávání na verandách a ledový čaj nestačí). Černé hospodyně jsou hodné, milující, trpící a bílé paničky (až na naznačené výjimky a Skeeter) povrchní, zlé, hloupé, intrikánské, necitlivé. Navíc ten americký happyend. Pro mne je Černobílý svět příliš černobílý.

4 09. dubna

Tahle kniha mě doslova dostala. Téma, které byste očekávali, že se bude řešit spíše o 100 let dříve, ale ten problém je blíž než si mnozí z nás myslí a někde je dodnes. Kniha, která mě více otevřela oči a věřím, že i dalším. Ani se mi to nechce přiznat, ale byly i slzy.

2 06. dubna

Asi jsem čekala něco jiného, i přesto se mi tento román moc hezky četl. S postavami jsem se sžila, držela jim palce a fandila, některým samozřejmě nadávala, některé vůbec nechápala. Po dočtení příběhu mi chvíli všichni chyběli a přemýšlela jsem o tom, jak to s nimi asi bylo dál........ Žádnou knihu s touto tematikou jsem ještě nečetla a i mě překvapilo, že se jedná o 60. léta minulého století. Asi dva dny po dočtení této knížky dávali v TV dokument o zavraždění M. L. Kinga, kdybych ji nečetla, asi bych u pořadu nezůstala. Teď vím, že si někdy rozhodně přečtu i další knihu s tímto tématem.

3 29. března

4,5* Nikdy bych si nemyslela, že ve mě zrovna tahle kniha vyvolá tolik emocí - stalo se!

Autorka si vybrala ne zrovna lehké téma, ale pojala ho velice zajímavým způsobem. Po chvíli jsem se sžila s hlavními hrdinkami a prožívala celý příběh s nimi. Přiznám se, že jsem chvílemi měla chuť zakroutit některým bílým paničkám krkem.
Kniha jasně ukazuje, že nic není černobílé. Existují jak lidé dobří, tak lidé zlí. Zároveň je to silný příběh o přátelství, vůli, naději a odvaze změnit svět.

Uvažujte o přečtení, podle mě za to stojí.