Černobílý svět

63 08. května

Černobílý svět je jedna z nejlepších knih o americkém jižanském rasismu, který se týkal žen. Vykresluje dnes už těžko uvěřitelné poměry, které vládly v této části Spojených států ještě v polovině minulého století, a které se jen těžko měnily...Příběhy bílých i černých hrdinek jsou tak živoucí, že je při čtení opravdu prožíváte. A nejsou jen smutné a tragické, naopak, v některých momentech se neubráníte smíchu nebo alespoň úsměvu...Ach, ty bílé jižanské paničky, na copak si to hrály? Naštěstí nebyly všechny tak omezené a hloupé...

Doporučuji, stejně tak jako film.

6 22. dubna

...míra rodinného štěstí je postavena na kvalitách hospodyně...

13 02. dubna

Moc pěkná knížka!
Je vidět, že i tak "profláknuté" téma, jako byly a jsou vztahy mezi černými a bílými obyvateli amerického jihu, se dá zpracovat čtivě a s pochopením.

26 23. března

Kniha se mi hodně líbila. Silné téma. Je opravdu až s podivem, že se toto odehrávalo v 60. letech 20. století v USA. Knihu jsem si koupila i do domácí knihovny. Doporučuji.

8 06. března

Téma problematiky rasismu a feminismu v druhé polovině 20.století v USA je jedno z mých oblíbených témat a zpracování v knížce Černobálý svět je neskutečně syrové, zároveň až něžně podané. Nemohla jsem přestat číst až do samého konce.

7 21. února

V 60. letech dvacátého století byly USA demokratickou zemí a u nás vládla totalita. Nejsem si ale jistá, jestli by ten náš život za železnou oponou černé hospodyně v té době za ten svůj nevyměnily. Je pro mě absurdní považovat někoho za méněcenného a zároveň mu dát k péči své vlastní děti, nechat se ho dotýkat všech předmětů v domáctnosti včetně jídla, ale zároveň si o něm myslet, že trpí nakažlivými nemocemi......... Kniha je opravdu velmi čtivá a poutavě napsaná. Vadila mi na ní ale právě ta černobílost. Těžko si lze představit všechny černé hospodyně jako milující chůvy se srdcem otevřeným pro bílé caparty, které vychovály. Všude jsou lidi hodní a zlí, tak tomu zcela jistě bylo i mezi černými hospodyněmi Zatímco mezi bílými paničkami se vyskytne celá škála charakterů, hospodyně jsou líčeny jako ctnost sama, a když už se dopustí nějakého toho hříchu, vina po nic steče jak po neoprenu. Pasáž po vydání knihy paní Skeeter se trochu vleče, ale jinak má kniha spád a utekla jako voda. Osobně v ní nevidím nějak ohromné dílo a myslím si, že na úspěchu jí přidává hlavně téma samotné, ale určitě stojí za přečtění.

64 16. února

Viděla jsem před časem film a myslela si, že mi kniha už nic jiného nenabídne. To jsem se ale mýlila a jsem moc ráda, že jsem knihu četla. Doporučuji.