1. Domů
2. Autoři
3. Kathryn Stockett
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar 5
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 5

Nové komentáře u knih Kathryn Stockett

Černobílý svět

„Velmi zajímavé čtení“
— PavlaTr

---

Černobílý svět

„Přečtení této knihy byl pro mne krásný zážitek!!! Americká segregace bílý a černý, jemný humor a na závěr delikatesa v podobě čokoládového dortu Doporučuji všemi deseti!!!“... celý text
— MilaJ

---

Černobílý svět

„Být černochem v Americe 60. let 20. století a k tomu ještě na jihu země, rozhodně nebyl žádný med. O tom pravděpodobně ví každý, přesto neuškodí, když si o tom sem tam přečteme něco bližšího. Kathryn Stockett nás bere na výlet do Mississippi, na americký Jih jako vyšitý, do městečka Jackson, kde je rasová segregace znát na každém rohu a kde černé hospodyně pracují pro bílé paničky. Černé ženy vychovávají bílé děti, ale nesmí navštěvovat stejné restaurace, hotely, supermarkety. Když ukončí práci ve spořádané rodince, odchází do svých domovů ve vyhrazené části města. Kniha nabízí několik úhlů pohledu a střídavě se tak ocitáme ve společnosti moudré Aibileen, jež pracuje pro paní Elizabeth, která ani pořádně neví, jak má milovat své dítě, nebo u svérázné hospodyně Minny, co má natolik prořízlou pusu, že je štěstím, že její současná zaměstnavatelka je silně nahluchlá, a potom tu máme slečnu Skeeter, mladou a naivní bělošku, jež sama nabourává představu o tom, jak by měla dáma jejího věku a postavení vypadat. A tahle vysoká žena s nepoddajnými vlasy se jednoho krásného dne rozhodne píchnout do vosího hnízda a napsat knihu. Knihu s rozhovory. S rozhovory s černými hospodyněmi. A na svět tak začínají vyplouvat podrobnosti o tom, jaké to je, sloužit v rodině bělochů. Černobílý svět je sondou do zákonů Jima Crowa a díky ní si čtenář dokáže lépe představit, co taková segregace skutečně obnášela. Bylo v pořádku, když černoška vychovávala vaše světlé dítě, ale už bylo špatně, když si odskočila na záchod, který používá jen bílý zadek. Vždyť černoši přenáší tolik odlišných nemocí! Bylo v pořádku, když vám tyto hospodyně vařily, ale už nesměly nakupovat v obchodech pro bílé, pokud na sobě neměly uniformu a nedaly tím najevo, že jsou momentálně v práci a nenakupují pro sebe. A to je jen zlomek toho, co se v příběhu odehrává. Autorka vychází i ze svých zkušeností s jejich černošskou hospodyní, s níž strávila své dětství a ve fiktivních postavách můžete spatřit prvky z jejího skutečného života. A i díky tomu se může nemilosrdně rýpat v marastu předsudků o nadřazenosti bílých Američanů a tomu, jak to potom v reálu vypadalo. Co mi přišlo trošku nedotažené, to byl minimální rozdíl v řeči mezi Aibileen a Skeeter. Je jasné, že hospodyně tehdy mluvily nespisovnou angličtinou, svým nářečím a ke vzdělanému jazyku slečny Skeeter to mělo na hony daleko. Překlad však způsobil, že ty odlišnosti nejsou nijak markantní. Pravděpodobně to bude i tím, že v češtině nenajdete nějaký adekvátní ekvivalent černošské mluvy té doby. Je to škoda, v originále podle mě kniha vyzní přeci jen poněkud jinak. I tak jsou ovšem postavy dobře vykresleny, člověku místy zůstává rozum stát nad zákeřností bílých paniček, které se chtěly mstít za sebemenší prohřešek své hospodyně. Černobílý svět se čte překvapivě lehce na to, jakou problematikou se zabývá a dokáže zapůsobit tak silně, že se vám bude v hlavě převalovat ještě velmi dlouho. Přestože tyhle doby jsou už celkem dávno minulostí, i po těch letech má stále co říct.“... celý text
— Thanyss

---

---

Černobílý svět

„Pět let trvalo Kathryn Stockettové než tvrdošíjně zmapovala bezpráví a předsudky, kterým se v 60. letech dostávalo černošské části obyvatel amerického jihu. Přesně v této době předsudků, porkytectví, povýšenosti a především rasismu se odehrává děj románu Černobílý svět. I přes závažnost takového tématu budete mile překvapeni, s jakou jemnosti a nenucenosti vytvořila Stockettová příběh, ve kterém nic nechybí ani nepřebývá. Jde o opravdu povznášející literární zážitek, se strhující dramatickou linkou a svěžím humorem. Při čtení budete obslouženi dokonale sloučenou skutečnosti a fikcí, které ve vás vyvolají nejrůznější emoce. Není třeba žádných kouzlených slovních formulí, román prostě stojí a padá s příběhem. Krásným, vtipným i smutným současně - často vše v jednom odstavci. Černobílý svět je takovou malou sondou do světa bohatých bílých paniček a jejich obětavých černošských hospodyň. Ty láskyplně pečují o děti svých zaměstnavatelů a předávají jim životní moudrost, zatímco jejich vlastní děti hlídá někdo jiný. Bílé matky jsou chladné a povrchní. Pořádají benefice pro černošské děti v Africe, přitom o své potomky často nejeví zájem a černochy v Americe pohrdají. Příběh paradoxně spouští bílá dívka z lepších kruhů, která se po studiu žurnalistiky vrací do rodného městečka Jackson. Eugenia Phelan, v knize často nazývaná „slečna Skeeter“, na rozdíl od svých vrstevnic, hrnoucích se do manželství a mateřství, touží po kariéře a psaní. Sama byla vychovávana černou služebnou Constantine, kterou jako malá velice zbožňovala a která jednoho dne beze slova z jejího života zmizela. To ji také dostane k vhodnému tématu pro její knihu - život černošských služek, pracujících v domech bohatých amerických rodin. Postupně se nám odkrývají hořkosladské osudy služebných. Svůj příběh vypráví dvě hospodyně, postraší Aibileen, která věnuje veškerý svůj čas malé dceři intrikářské bílé ženušky Elizabeth Leefolt Mae Mobley, zatímco se snaží vyléčit vlastní jizvy zanechané po smrti svého syna. Druhou je temperamentní Minny, matka několika dětí a manželka muže, který rád problémy řeší ranou pěstí. Obě si uvědomují, jak hodně riskují a co může následovat. Kathryn Stockettová pro své vyprávění zvolila osvědčený způsob psaní - nechá postupně tři hrdinky promlouvat a líčit jejich osobní dramata. Střídáním tří rovin se čtenář udržuje lehce v napjatém očekávání, ale zároveň může být lehce zmatený příběhem, který neustále skáče mezi postavami a všemi možnými aspekty. Popis života na jihu, večírky, benefiční akce, sociální a rasové hranice, rodinné vztahy, přátelství, pracovní vztahy, chudoba, strádání, strach, násilí, dobro, zlo... Příběh sám je však silný a opravdový. Vyhýbá se prvoplánovému líčení násilí a díky tomu se vám zaryje hluboko do kostí. Bolest trojúhelníku mezi Aibileen, Mae Mobley a Elizabeth je až hmatatelná, cítíte Minnyino rozhořčení nad svou novou zaměstnavatelkou Cecilií Forte, které vám pro změnu bude hrozně líto. Její postava afektované a nenáviděné paničky, která se z pocitu osamění začne sbližovat s černou služebnou, je totiž dost lidská a přiroste vám k srdci. Narozdíl od hybatelky příběhu slečny Skeeter. Těžko uvěřit, že autorka zpočátku dostala čtyřicet pět odmítnutí od literárních agentů. Sice nejde o velkolepé dílo (i když v tématu byl obrovský potenciál), věty nejsou nikterak jazykově vybroušené, vlastně jsou docela obyčejně napsány, ale pravděpodobně díky němu uvidíte svůj život z mnohem lepší perspektivy. Román nabízí myšlenku, abychom alespoň občas poděkovali za to, že žijeme v 21. století a koneckonců na tom nejsme nijak zvlášť špatně.“... celý text
— Ajvy

---

Černobílý svět

„Kniha, která se mi dostala do ruky před pár měsíci, mě upoutala hned napoprvé. Jednak jsem již před delší dobou viděl neobyčejně poutavý a zajímavý trailer na americký film The Help (2011), jehož námět mi od prvního okamžiku přišel velmi poutavý a zajímavý. A obal této knihy (kterou jsem četl v originále, překlad nemohu hodnotit, ale podle zběžných náhledů do české verze jsem učinil dobře) mi trailer okamžitě připomněl. Tak jsem se rozhodl do toho jít a musím říci, že to byla z hlediska čistého literárního prožitku ta nejlepší volba. Je až neuvěřitelné, že kniha takového tématu a zpracování byla v různých nakladatelstvích mnohokrát odmítnuta. Kromě děje, který mě dokázal dokonale vtáhnout a zabavit na dlouhé hodiny, jsem se mohl o ekonomické, sociální a dokonce i podnebné situaci v americkém státě Mississippi začátkem 60. let 20. století dozvědět dost možná více, než z kterékoli jiné literatury faktu. A navíc to byla sranda číst... na některé Minnyiny poznámky nemůžu zapomenout. :-)“... celý text
— Blivnomijest