Jessybelle komentáře u knih

Chtěla jsem vědět, jaký bude závěrečný díl, když už ho nenatočili. Mám ráda příběhy s templáři. Četlo se to dobře, spíš jako předloha pro film. Vlastně jsem si je i představovala. Po dočtení rovněž chápu, proč to nebylo natočeno. I když asi chápu vývoj postav, hlavně té jedné. Přesto bych raději četla jiný konec.

Trochu těžkopádnější styl než u Ďáblovy lsti. Nicméně i tak vcelku čtivý a zajímavý. Líbilo se mi vetkání faktů do příběhu, mám ráda, když mě kniha inspiruje, abych si něco sama našla. Možná se mi i líbilo víc, jak to bylo v knize, takové víc "reálné" než ve filmovém zpracování. Téměř se zdá, že jde o dva různé projekty. Dost se od sebe liší.
Zkusím nějakou autorovu nepříběhovou knihu.

Ač mi hlavní hrdinka June nebyla příliš sympatická, v určitých chvílích jsem ji fakt fandila a přála si, aby to na ni neprasklo.
Po prvních stránkách, kdy jsem si říkala, co to proboha je, jsem tomu postupně přicházela na chuť.
Příběh není zdaleka jen o přivlastnění si něčí práce (což je asi noční můra každého spisovatele), je i o touze po úspěchu, závisti, realitě současných sociálních sítí a hlavně o osamělosti.
Nahlédneme do zákulisí amerického knižního průmyslu, do jeho intrik, kdy jste jednou na výsluní a podruhé po vás neštěkne ani pes.
Bravurně vykreslená postava June, její pocity i pohnutky.
June věří své pravdě natolik sebevědomě, že se stane realitou, a to nejen pro ni ale i pro její okolí.

Na knize se mi líbí, jak propojuje příběh skutečnosti s mysteriózní linkou. Ta je zajímavá. Na jednu stranu mi sedí autorův styl bez přílišného okecávání, na druhou mi tam občas něco chybělo. Ovšem na oceňuji, že se autorovi na takové sporém počtu stran podařilo vystavět vcelku napínavý a hlavně čtivý příběh.
Asi nejvíc jsem si oblíbila historika Runu.

Jednotlivé příběhy jsem si užila. Nejvíc mě zaujal ten první - o Templářích. Trochu mi přišlo škoda, že tam nebylo víc myšlenek postav. Spíš to bylo jako takový rozšířený scénář.
Nicméně se to četlo velmi dobře a oceňuji, že mě kniha inspirovala k hledání dalších informací.
Autorův styl mi sedl. Určitě si přečtu další knihy.

Devítiletá Martina si ze všeho nejvíc přeje mít vlastního psa. Jenže rodiče o tom nechtějí ani slyšet, přestože žijí na vesnici. Když se nakonec její přání přece jen vyplní, není to takové, jak si představovala.

Se psem je víc a víc problémů a starostí, než dokáže Martina zvládnout. Z jejího vlastního psa se stává i pes jejích kamarádů. Až ho jednoho dne najdou mrtvého.

Martina se za každou cenu snaží vypátrat, kdo může za smrt jejího psa. A protože ho ve vesnici neměl skoro nikdo rád, je to obtížné.

Postupně s kamarády vylučují jednoho souseda za druhým, až najdou viníka.

Viníka, který otřese jejich partou. Najdou k sobě děti zase cestu?Naše knihovnice mě požádala, jestli bych si knihu přečetla a zhodnotila.

Příběh je vcelku čtivý. Je rozdělený do dvou částí. V první se píše o psovi a v druhé o pátrání po pachateli.

Je psaný dětskou mluvou odpovídající věku hlavních hrdinů, což na jednu stranu oceňuji a na druhou je to trochu ošemetné, protože je zde spousta nespisovných výrazů.

Vadilo mi, že některá souvětí jsou v rozsahu klidně celého odstavce o pěti řádcích.

Pěkně je vykresleno přátelství dětí, i jistá nefunkčnost Martiny rodiny.

Martina, jako hlavní hrdinka, mi srdci moc nepřirostla.

Věřím, že děti se na textem nebudou zamýšlet jako já, potvrzeno u mého syna.

Je tu pár věcí, které mi nesedly.
Je opravdu nutné označit jednoduššího spolužáka dementem a poukazovat na to?

Nelíbil se mi přístup Martininých rodičů, tak jsme ti psa pořídili a veškerá zodpovědnost je na tobě. Jako sorry, copak může devítileté dítě samo vycvičit psa, natož s takovým handicapem.

Na to, že Martina toho psa tolik chtěla a vykládá, jak ho má ráda, dost často si na něj stěžuje.

V rámci hledání pravdy se vloupají do domu, pustí zvířata z ohrady. Představa, že si tohle nějaké dítě od nás z vesnice přečte a pak nám otevře ohradu s koňmi, protože to chce vyzkoušet, mě děsí.

Ale abych nebyla jen negativní, líbilo se mi přátelství mezi dětmi, i když se rozhádaly, zase se dokázaly udobřit. Netrávily čas na mobilech a raději chodily ven.

A také, jak se změnil jejich postoj k dědovi, ke kterému se vloupaly do domu. A vlastně i jeho postoj k nim.

Zhodnocení mého syna Jana, 12 let Kniha se mi líbila.
Dobře se četla. Měla krátké kapitoly a pěkné obrázky. Více se mi líbila ta druhá část o hledání pachatele.

Oddechovka k vodě, předvídatelná, ale milá. Starší harlequinky v novém kabátku.
Ani jeden z příběhů mi nezůstane dlouho v paměti. Je vidět, že jsou to dřívější díla autorky, protože jsem zvyklá na vyšší kvalitu.
Škoda, že spojili díly, které k sobě patří Sladké zákusky a Vůně bazalky.

Oceňuji otevřenost, se kterou je příběh napsán.
Pro mnohé z nás slovo sociopat evokuje násilníka, lháře či manipulátora, a věřte, že toto sociopaté jsou.

Jenže také jsou to lidé, kteří mají problémy sami se sebou, mnohdy ani neví, kam se obrátit pro pomoc. Lidé, nad kterými systém zlomil hůl.
S tímhle se člověk narodí, a jak se tomuto může bránit malé dítě?

Kniha popisuje dětství, dospívání i dospělost ženy, která je sociopatka. Dokázala si už jako dítě nastavit pravidla a později v dospělosti dokonce vystudovala psychologii a věnuje se právě těmto lidem.

Je čtivá. Občas se trochu táhne, ale většinou stránky letí. Některé informace mě překvapily.

Kniha je nesmírně čtivá, krátké kapitoly a střídání pohledů čtenáře doslova ponoukají ke čtení.

Nahlédnutí do mysli pachatele je mnohdy až nechutné, ale skvěle napsané. Až si člověk říká, jestli je možné, aby se to v 21. století dělo. Bohužel případů je víc než dost. A kolik z nich žije zdánlivě obyčejný život, kterým maskují své úchylky.

Alice je pro mě trochu oříšek, byť s ní soucítím a chápu asi i její pohnutky, ale to pro mě těžce přes čáru, co udělala. Pane jo, je přece policistka.

A i když je Erik hroznej ochlasta, já nevím, jestli si to zasloužil. Možná vím. Vím, jaké je to žít s opilcem, co na vás klidně vytáhne zbraň.

David je další postava, u které chápu jeho chování, ale trochu mě děsí, že by to, co o Alici ví, no možná jen tuší, nijak neřešil.

Žádná z postava není dokonalá, a to je činí realistickými.

Možná i tím, že ráda čtu severské krimi, mi popisy nepřišly nijak extrémní. Znám daleko horší.

Témata, kterým se kniha věnuje, jako je domácí násilí, sexuální násilí, jsou potřeba zmiňovat. Protože se to stále děje. A možná i to, že se Alice z tohoto svazku dokázala vymanit, je důležité pro všechny, které si myslí, že je to nemožné.

Konec byl neskutečná jízda. Nejvíc oceňuji pohled pachatele, z toho fakt mrazilo.

Já bych v té chatě nezůstala ani omylem.

Trochu mě mrzí, že je tam chyba v jednom jménu, ale mnohý čtenář si toho určitě ani nevšimne, zvlášť když hltá stránku za stránkou. Za překlepy autorka nemůže, to by měl vychytal korektor.

Knihu doporučuji.

Kniha je nesmírně čtivá, krátké kapitoly a střídání pohledů čtenáře doslova ponoukají ke čtení.

Nahlédnutí do mysli pachatele je mnohdy až nechutné, ale skvěle napsané. Až si člověk říká, jestli je možné, aby se to v 21. století dělo. Bohužel případů je víc než dost. A kolik z nich žije zdánlivě obyčejný život, kterým maskují své úchylky.

Alice je pro mě trochu oříšek, byť s ní soucítím a chápu asi i její pohnutky, ale to pro mě těžce přes čáru, co udělala. Pane jo, je přece policistka.

A i když je Erik hroznej ochlasta, já nevím, jestli si to zasloužil. Možná vím. Vím, jaké je to žít s opilcem, co na vás klidně vytáhne zbraň.

David je další postava, u které chápu jeho chování, ale trochu mě děsí, že by to, co o Alici ví, no možná jen tuší, nijak neřešil.

Žádná z postava není dokonalá, a to je činí realistickými.
Možná i tím, že ráda čtu severské krimi, mi popisy nepřišly nijak extrémní. Znám daleko horší.

Témata, kterým se kniha věnuje, jako je domácí násilí, sexuální násilí, jsou potřeba zmiňovat. Protože se to stále děje. A možná i to, že se Alice z tohoto svazku dokázala vymanit, je důležité pro všechny, které si myslí, že je to nemožné.

Konec byl neskutečná jízda. Nejvíc oceňuji pohled pachatele, z toho fakt mrazilo.

Já bych v té chatě nezůstala ani omylem.

Trochu mě mrzí, že je tam chyba v jednom jménu, ale mnohý čtenář si toho určitě ani nevšimne, zvlášť když hltá stránku za stránkou. Za překlepy autorka nemůže, to by měl vychytal korektor.

Knihu doporučuji.

Docela mě překvapilo, že je knížka tak krátká. Velikostí písmen a vlastně i zpracováním bych ji klidně viděla pro čtenáře 12+.
Kniha je čtivá a otáčela jsem stránku za stránkou.
Dojemný příběh vyprávěný koněm mě dostal, stejně jako před lety film. Obě zpracování mají své klady.
Určitě ji doporučím svým dětem.

Čtivý příběh autorka zasadila do historické Prahy opravdu věrohodně, ať už se týká vzdělávání nebo geografie poválečné Prahy. Život v té době rozhodně nebyl jednoduchý a současné děti prostřednictvím knihy alespoň na chvíli okusí, jaké to tehdy bylo. Používá i slova, které už běžně neuslyšíte.

Na věci, které nesedí, sama upozorňuje, což vnímám jako rodič kladně. Věřím však, že děti se nad tím nepozastaví.

Prožíváme s chlapci Filipem a Jakubem zprvu nevinné dobrodružství, které přeroste v něco víc.
Nečekané pomoci se jim dostane od dcery přednosty nádraží.

Všichni tři jsou nesmírně vynalézaví a odhodlání zjistit pravdu, a to za každou cenu. Ale co když ta cena může být tou nejvyšší?
Zdá se, že jde o mnohem víc, než tři děti tuší.

Příběh je napsán poutavě a v podstatě otáčíte stránku za stránkou.

A konec?
Děti jako správní detektivové pachatele dopadnou, i když na konečné rozuzlení si budou muset chvíli počkat.

Doporučuji.

Zhodnocení mého syna Lukáše, tehdy 13 let Myslel jsem si, že bude víc o vlacích, ale na nádraží se odehrává jen pár kapitol. Přesto se mi kniha líbila.
Vlastně byla zajímavá, dozvěděl jsem se něco o tom, jaké to bylo dřív.
Na konci knihy jsou vypsány osobnosti, o kterých se kniha zmiňuje.
Jsem rád, že to dobře dopadlo. Líbí se mi i obálka.

Kniha je čtivá, děj odsýpá. I když některé kapitoly jsou zajímavější než jiné.

Během prvních pár kapitol nás autorka seznámí s několika skupinkami lidí, které se v příběhu objeví.

Musím říci, že postav možná bylo až moc a některé měly jméno, která se mohla snad splést. Úcel, nebo náhoda?
Na konci mi přišlo, že některé postavy byly skoro zbytečné a jejich příběh se neuzavřel a jen vyšuměl.
Ale zase v určitých chvílích se příběhy postav prolínaly, což bylo promyšlené dobře.

Popisy Šumavské krajiny jsou pěkné, neukazuje nám jen krásu, ale také ponurost a syrovost přírody.

Jsem z těch, kteří si googlí a zjišťují, zvlášť když je kniha zasazena do reálných míst.

Některé faktické nedostatky mě zklamaly. Škoda.

Nechybí zde ani detektivní linka, spíš jen taková okrajová, žádné extrémní vyšetřování nečekejte, o tom kniha není.
Když budete pozorní, pachatel vám neunikne.

Objeví se i malý mysteriózní nádech. Některé historky vyprávěné u ohně dokáží pěkně zamotat hlavu.

A v tomto duchu zakončil knihu i epilog. Upřímně to byl jeden z těch, který vůbec nemusel být.

Občas mi přišlo, že se trochu skáče v čase. Nicméně v každé kapitole víme, u které postavy či skupinky lidí jsme. To je plus.

Na prvotinu je to zdařilé dílko, a i když má své mouchy, určitě si další knihu přečtu.

Dojemný příběh o lásce, hlavně té rodičovské a sourozenecké, obrovské ztrátě, vině, ale také o naději.
Zmizení malé Ruthie poznamená tolik lidí, každý z nich se s tím vyrovnává jinak.

Kniha je vyprávěna dvěma pohledy, Joea - bratra, který jako poslední viděl svou sestru, a Normy, která má zvláštní pocit, že do své rodiny nepatří.

Kniha obsahuje i další vážná témata, jako alkoholismus, úmrtí dítěte, chování bílých k indiánům, vážné nemoci i čekání na smrt.

Nicméně je to i příběh nehynoucí lásky a naděje, která trvá přes padesát let. Joe do poslední chvíle svého života věří, že se setká se svou sestrou, stejně tak v to věří jeho matka.

Je to silný příběh, při kterém mi slza ukápla.

Autorka napsala příběh svého dědečka, tehdy desetilého Milka.

První třetina se mi trochu vlekla, je hodně o vyprávění nedobrovolných pasažérů jednoho obyčejného dřevěného nákladního vagónu, vnitřních pocitech a zpytování svědomí, ale co taky jiného chcete ve vlaku dělat.

Nicméně jsem zde našla spoustu mouder a zajímavých věcí. A také naděje.Ta modlitba je krásná, ač teda nejsem věřící.
Líbilo se mi, jak o tom Milek i ostatní přemýšlí.

Po příjezdu do pracovního tábora v Linci dostává příběh větší spád. A poté co chlapci utečou doslova letí. Zde bych třeba uvítala, kdybych jim více viděla do hlavy, jejich myšlenky a pocity.

A pasáž, kde pan Mirek vysvětluje, jak by se měl chovat k ženám, byla úžasná. Byl to chytrý a slušný chlap. Kéž by ho kluci vzali sebou.

Velmi oceňuji, jak se Milek po návratu zachoval. To byl skvělý konec.

Ale je pár věcí, které mě zarazily. Například Milek používá slova, která by sotva desetiletý kluk znal. Chápu, že je to román pro dospělé a nemůže to být napsáno dětskou mluvou, ale...

Dále mě zarazilo, že na to jak se o něj ve vlaku Ota staral, po příjezdu do Lince už o něm není ani zmínka. Nevím, ale k Milkově povaze z knížky mi to nesedí. Možná to bylo únavou, nedostatkem jídla.
Zdá se mi, že po seznámení s panem Mirkem na ostatní z vlaku zapomněl.
Jasně pracovali spolu. Hlídali je. Byli unavení. Ale...

A moc by mě zajímalo, co se stalo s ostatními, hlavně s panem Mirkem a Otou. Jestli se někdy sešel s Béďou.

Tahle knížka by si měla číst už někde na střední škole.
Mohu ji s klidným srdcem doporučit.

Milek byl jistě sympaťák. Miloval vlaky. To je láska na celý život. (Vlakomilce mám doma.)

Další pěkný díl z této série. Užila jsem si ho. Líbila se mi chemie mezi hlavními hrdiny. Brenna to vážně neměla lehké. A Rye je prostě Rey, konečně se o něm dozvídáme víc.
Doporučuji.

Kniha sama o sobě je čtivá a pro malé kluky, kterým v hrudi tluče fotbalové srdce, by mohla být skvělá.

Mohla, je tu ovšem velké ALE.

Podotýkám, že příběh je vyprávěn druhákem (cca 7-8 letý chlapec).

Text obsahuje vulgarismy, jako třeba vole nebo mnohem horší děvka.
Obsahuje také vulgární gesta, jako vztyčený prostředníček.
To prostě do dětské knihy nepatří a už vůbec ne pro děti od sedmi let.

Myšlenky a činy vyprávěné hlavním hrdinou Pepim nekorespondují s jeho věkem. Například pozorování spolužaččiných kalhotek pod sukní, hodnocení jejich kvality a vykukujících oblin zadečku, handlování možnosti vidět sestru spolužáka nahou za hamburgr.

Děj je trochu přitažený za vlasy, kdy druháci porážejí starší třídy, ale zase to má poselství, že se nemá nic dopředu vzdávat.
Hlava mi nebere, jaký redaktor to mohl pustit v této podobě do tisku.

Zhodnocení mého syna Miloše, 10 let
Kniha se mi líbila, protože je o fotbale. Doporučil mi ji kamarád.
Nelíbilo se mi, že tam byla sprostá slova. Na jedno z nich jsem se zeptal mámy, a ta mi knihu málem zabavila.
Stydel jsem se číst věty, kde bylo slovo prsa.
Máma se mě ptala, jestli se dívám spolužačkám pod sukně, tak jsem ji po pravdě řekl, proč bych to dělal.

Myslím, že mi druhý díl máma ani nedovolí číst.

Pěkná trochu předvídatelná romantika, napsaná vcelku čtivě, má trochu pomalejší rozjezd.

Bohužel jsem si k Maye nedokázala najít vztah, v první půlce mi přišla hrozně ufňukaná, což se později zlepšilo, možná i tím pobytem ve Francii. Zdála se mi i dost naivní, když si spoustu věcí nezjistila, než tam odjela. Zvlášť to, co je potřeba, aby tam mohla vykonávat své povolání.( Nebo aspoň mi připadalo, že ve všem hodně spoléhala na Bastiena.)

Každopádně atmosféra Francie na mě dýchla pěknými popisy, i když občas jsem si myslela, že čtu spíš turistického průvodce.

Myslím, že Bastien a jeho matka byli vykresleni fakt dobře. Nejvíce mi byl sympatický Mayin dědeček. Škoda, že měl tak málo prostoru.
Osobně mám velmi ráda prolínání minulosti s přítomností a jeho linka by se mi v knize líbila, zvlášť když to autorka zmiňuje. Ale to by nebyl jen Mayin příběh.

Narazila jsem na jednu chybu, která mě fakt zamrzela, že ji nikdo neodhalil. Ale příběh jako takový neovlivní.

Pak je tu ještě jedna věc, chápu, že je Maya zdravotní sestra, ale chvílemi jsem měla pocit, že lituji v lékařské učebnici. Nejvíc mi to vadilo, když Maya vzpomínala, proč se chtěla stát zdravotnicí, protože malé dítě by dozajista nejmenovalo své zranění lékařskými odbornými názvy.

Pokud hledáte oddechovka na dovolenou, je tohle dozajista správná volba

Pěkná trochu předvídatelná romantika, napsaná vcelku čtivě, má trochu pomalejší rozjezd.

Bohužel jsem si k Maye nedokázala najít vztah, v první půlce mi přišla hrozně ufňukaná, což se později zlepšilo, možná i tím pobytem ve Francii. Zdála se mi i dost naivní, když si spoustu věcí nezjistila, než tam jela,
Zvlášť to, co je potřeba, aby tam mohla vykonávat své povolání.( Nebo aspoň mi připadalo, že ve všem hodně spoléhala na Bastiena.)

Každopádně atmosféra Francie na mě dýchla pěknými popisy, i když občas jsem si myslela, že čtu spíš turistického průvodce.

Myslím, že Bastien a jeho matka byli vykresleni fakt dobře. Nejvíce mi byl sympatický Mayin dědeček. Škoda, že měl tak málo prostoru.
Osobně mám velmi ráda prolínání minulosti s přítomností a jeho linka by se mi v knize líbila, zvlášť když to autorka zmiňuje. Ale to by nebyl jen Mayin příběh.

Narazila jsem na jednu chybu, která mě fakt zamrzela, že ji nikdo neodhalil. Ale příběh jako takový neovlivní.

Pak je tu ještě jedna věc, chápu, že je Maya zdravotní sestra, ale chvílemi jsem měla pocit, že lituji v lékařské učebnici. Nejvíc mi to vadilo, když Maya vzpomínala, proč se chtěla stát zdravotnicí, protože malé dítě by dozajista nejmenovalo své zranění lékařskými odbornými názvy.

Pokud hledáte oddechovka na dovolenou, je tohle dozajista správná volba.

Příběh jako takový se mi líbil, zase něco o malinko jiného než v předešlých knihách. O napětí, podivnosti i mrazení v zádech nebyla nouze.
Ale Guy mi zas až tak úplně nesedl, trochu naivní, nedobře připravený na delší pobyt v domě bez elez. Jo chápu, příběh si to asi žádal, přesto to z něj dělá malinko troubu.
Taktéž zůstalo pár nezodpovědných otázek. Škoda, mohleto být plný počet hvězdiček.
Nicméně na další příběh o strašidelném domě se těším. Zase za čas.