Ano, pane řediteli přehled

31.01.2025

(SPOILER) Kniha byla celkem čtivá, ale...

Nebylo mi sympatické chování Adama jako ředitele. Osobně bych pod takovým člověkem, i kdyby byl sebevíc přitažlivý a hezký, nemohla dělat. Křik, řev, nadávky, srážení ega... Zkrátka bossing není v pořádku. A ještě pak podmíněný tím – nedáš mi, tak budeš mít peklo! To fakt není sexy chování.
A reakce podřízeného, byť ženy, která se nadřízenému líbí, drzým oponováním, a ještě k tomu zvýšeným hlasem, urážením a dokazováním si toho, že já mám odvahu se mu postavit, to také není v pořádku. Normální šéf by dal dotyčné/mu okamžitě padáka.

Další věc je tu ten první sex v zasedačce. Nepřišlo mi to úplně v pořádku. Hraničilo to se znásilněním. Ovšem, to by to za znásilnění musela označit hlavní aktérka, která s tím byla víceméně v pohodě. To jako fakt?

V knize jsou chyby. Někde chybí předložka, někde slovíčko, v některých rozhovorech jsem se ztrácela, protože v uvozovací větě nebylo uvedeno, kdo vlastně tu větu pronesl.

Vadily mi některé výrazy – opakující se "péro", "ocucání", "prsa se vyvalila ven"...

Vůbec jsme se nedozvěděli, co tajila teta Míše o nehodě její rodiny. Není to škoda?

Vykání – ze začátku to bylo celkem zábavné, ale od určité chvíle mi to nepřišlo vhodné. Při čtení erotických scén mě vyloženě rušilo.

Spousta nedorozumění mezi Adamem a Michalou vznikla jen proto, že jaksi Míša neuměla komunikovat. Místo toho, aby se zeptala – co a jak, a chtěla to řešit, tak raději zdrhla. A ne jednou. Krapet nevyzrálé.

Linka s Erikou a její psychickou poruchou mi moc neseděla. Přišlo mi to tam trochu na sílu. Jenže kdyby tam tahle linka nebyla, kniha by byla v podstatě téměř bez děje. Hlavní postavy měly sex hned na začátku, bylo jasné, o co půjde a jak to dopadne. Bylo to vlastně od sexu k sexu a pak buch, Erika a její útoky.

Úplný konec knihy – to už bylo přehnané. Možná bych ještě dala ty zásnuby, ale dítě? To už bylo fakt moc.

Abych nezapomněla... Líbilo se mi, jak se díky Michale změnilo Adamovo chování. Stal se z něj milý a pozorný muž.

I přes to všechno, co jsem napsala výše, se kniha četla poměrně svižně. Chválím psaní kapitol z pohledu obou hlavních postav.

Beru, že je to autorčina prvotina a nerada bych, aby moje výtky vyzněly jako hate. Tak to nebylo myšleno. Ne všechny výtky se týkají stylu psaní autorky. Jako čtenář můžu mít také rozdílný názor na chování postav v knize. Sto lidí, sto chutí.

Autorce přeju, aby se její knihy čtenářkám (předpokládám, že je čtou hlavně ženy) líbily, aby se prodávaly a hlavně, aby neztrácela chuť psát a bavit se u toho.