Viky007 komentáře u knih

Tahle kniha byla svým způsobem hrozně milá. Obdivovala jsem Dianu, jak se snažila suplovat roli mámy a starala se v podstatě o všechno. Velké plus dávám i za realistické příběhy vedlejších postav, kdy nebylo vše dokonalé. Jinak se ale jedná o průměrnou romantickou knihu, kterou už znovu pravděpodobně číst nebudete a rychle na ni zapomenete. Bohužel mi přišlo, že se tam vůbec nic neděje. V podstatě se celý děj odehrával u Diany doma, případně na tréninku, který taky nebyl ničím zajímavý. Knize by prospělo zkrácení o polovinu. Také jsem necítila vůbec žádnou chemii mezi hlavními postavami. Dallas byl sympaťák, ale v podstatě neměl žádný charakter. Pan dokonalý, který se vždycky objevil zničehonic, když Diana měla potíže. Ale hlavně, že měl pekáč buchet :-D. Mně tam prostě něco chybělo. U Kultiho jsem cítila to napětí a těšila se, jak se jejich vztah vyvine. Tady mi to bylo fakt jedno. Ale jako jednohubka na dlouhý zimní večer je tahle kniha fajn.

K této knize jsem se dostala díky tomu, že sleduju Marillee na Instagramu. Ta holka má světu co říct, v mnohém je inspirativní. Od knihy jsem teda očekávala takový ten wow efekt, ale ten se bohužel nekonal.

Myslím, že nápad byl originální. Můj názor je však ten, že se z toho dalo vyždímat víc. Postavy byly zajímavé, jen prostě tak nějak ploché, spíše labilní (i když zase jsou to adolescenti, tak to beru). Jakob působil jako fajn kluk, i když jsem často nerozuměla jeho chování. Gina byla zvláštní a moc si mě nezískala. Tři přání jsem taky úplně nepochopila - respektive v tom byla strašně cítit taková ta snaha o filozofii. Konec mi přišel asi nejlepší. Tak trochu jsem ho čekala. Akorát si prostě říkám, o čem ten děj vlastně byl. Mně totiž přijde, že o ničem. Úseky ze školy mě vyloženě nudily.

Ale možná o tom to mělo být. O těch běžných dnech, kterými si člověk prochází. Každopádně jsem zvědavá na další knihu. Doufám, že příště budou postavy trochu dospělejší.

Moje první kniha od Hartla a určitě ne poslední. Rozhodně byla skvěle propracovaná. Líbilo se mi, jak byly postavy propojené a jak každý něco řešil. Prostě běžný život. Akorát jsem očekávala spíš humornější četbu, chvilkami to bylo trochu depresivní. Ale jinak se to četlo dobře.

Do druhého dílu jsem nešla s velkým nadšením a očekáváním, ale dala jsem tomu šanci. A díky bohu, bylo to lepší. Rozhodně knize prospělo, že autorka Violet a Xadena rozdělila. Celkově to prostě fungovalo... hrozící válka, výcvik, hrozba ze zabití. Draci jsou pořád stejně fajn, jen mohli mít víc prostoru. Pořád čekám na to pouto mezi nimi. A prd. S Violet je to jako na houpačce. V jednu chvíli jí fandím, v další bych ji nejradši předhodila wyvernám :-D. Chová se dost často jako puberťačka, která neví, co chce. Xaden je fajn, ale nemusel by být tak strašně posedlý Violet (takový trochu Edward Cullen). Ostatní postavy jsou mi tak nějak šumák, protože autorka se na ně moc nezaměřila. Vlastně je vám jedno, co se komu stane. V paměti mi uvízla hlavně Sloane, Aaric, Cat. Ale nedostávají tolik prostoru, což je škoda. Každopádně třetí díl si určitě přečtu, jsem zvědavá, kam se to posune.

Upřímně? Neurazí, ale ani nenadchne. Tak trochu vykrádačka Eragona, X-Menů a Divergence. První půlka knihy mě docela bavila. Bylo fajn objevovat nový svět i postavy. A draci! Ty si prostě oblíbí každý. Tairn a Andarna jsou skvělí, zbožňuju je. Jenže...

Takový potenciál to mělo! Autorka mohla jít víc do hloubky. Pouto mezi jezdci a draky bylo povrchní a málo propracované. V podstatě se tam občas objevili, abychom věděli, že existují. A to je vše. Naopak výcviku bylo věnováno hodně času, ale tak nějak se to pořád opakovalo a nekonečně se to táhlo. Ke konci se to zase rozjelo, ale autorka mohla knihu o polovinu zkrátit a nic by se nestalo.

A postavy? Z Violet se zničehonic zázrakem stala drsňačka, což jsem jí tak nějak nevěřila. Přišla mi nevyzrálá a nijak extra jsem si ji neoblíbila. Xaden byl fajn, ale už mě unavuje, že jsou všechny mužské postavy naprosto dokonalé se sexy tělem bez jediné chybičky, avšak s tajemnou minulostí. Sakra, kdyby měl aspoň křivý nos. Nebo kdyby třeba přišel o ruku, aby to bylo zajímavější. Jejich vztah byl zvláštní.

Takové milé letní čtení. Nehledejte v tom žádný propracovaný příběh. Prostě trochu cestování, hodně pečení a nějaká ta láska :-)

Přemýšlím, jestli má tahle kniha nějaké plusy. Rozhodně mě zaujal námět, díky kterému jsem si knihu koupila. Navíc byl příběh opravdu čtivý, lehce napsaný. Jenže to je tak vše.
Bohužel jsem zklamaná. Vztah Jamese a Wendy byl příšerný. On jí doslova vyhrožuje smrtí a ona je z toho vzrušená. Psychicky i fyzicky ji týrá, chce mít poslední slovo a svým způsobem ji vlastnit. Zápletka s Peterem mě taky moc nezaujala. Celé to mohlo jít víc do hloubky. Autorka se soustředila hlavně na jiskření mezi hlavními aktéry, ale to temné podsvětí vykreslila jen okrajově. Z Jamese udělala psychopata, který díky nové lásce slepí své zlomené srdce. A konec mi přišel celkem humorný a absolutně nereálný. Další knihy si od autorky už nepřečtu, bohužel to byla ztráta času.

Hodně zajímavá kniha o postavení černých obyvatel v 60. letech. Knihu jsem četla dlouho, protože ne vždy jsem na ni měla náladu. Tento příběh vás donutí přemýšlet nad různými otázkami, není to úplně odpočinková četba. Přesto je místy docela humorná a vy si oblíbíte všechny dějové linky. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, určitě se k ní někdy vrátím.

O této knize se dá říct, že je zkrátka neuvěřitelně milá. Po přečtení hledám fotky Kodaně, peču skořicové šneky a užívám si kouzlo přítomného okamžiku, které na mě kniha přenesla :-). Zkrátka žít tady a teď, zažít dobrodružství, ale umět si vychutnat i zdánlivě obyčejný den. A o tom to je.

Kniha je fajn oddechovka, ale to je tak všechno. Čte se to dobře a hlavní hrdinové jsou sympatičtí, jenže forma dopisů mě nejspíš až tak nebere. Bohužel se začalo něco dít až ke konci knihy, což je celkem škoda. Navíc to bylo celé takové... neuvěřitelné. A až moc pohádkové. Ale i tak jsem ráda, že jsem si Aarona přečetla, i když se k němu už asi nevrátím.

(SPOILER) Ach, jaká škoda. Tato série měla takový potenciál! Celé tři díly jsem si říkala, jaká je to neskutečná jízda. Ale tím, že se z Nory stal nefil, se to jaksi pokazilo. Kouzlo se vytratilo. A bohužel se i děj tak nějak zpomalil. Pořád přemýšlím, o čem byl vlastně čtvrtý díl. Nora se stala vůdkyní (přestože pro vůdcovství nemá žádné vlohy, ale budiž), jenže jsme se dočkali akorát toho, že Nora má pravidelnou fyzickou aktivitu. Čekala jsem lepší zvraty. Sem tam ji někdo unesl, občas potkala pár podezřelých (ne)lidí. Ale co její vůdcovství? De facto se se svými lidmi spojila až na konci.

Vztah Nory a Patche taky nějak ztratil jiskru, i když konec mě samozřejmě mile potěšil a vytvořil úsměv na tváři. Jen nevím, jestli by jim v reálu to šťastně až navěky vydrželo. Dle mého názoru byl Patch pro Noru moc dobrý.

A posledním zklamáním tohoto dílu byla Vee. Tu holku jsem si celkem oblíbila, i když je lehce praštěná. Ve všech dílech byla jednou z hlavních postav, tentokrát však zůstala... kde vlastně? Bůh ví. Sem tam se o ní Nora zmínila, aby se neřeklo. Ale jinak o ní prakticky nevíme. A že je vlastně nefil, mi taky přišlo celkem mimo.

Celkově byla série povedená a rozhodně stojí za přečtení. Akorát poslední díl byl slabší. Konec to však vynahradil a dočkali jsme se i nějakého toho happy endu (Scott by nejspíš nesouhlasil). Takže nakonec jo, nebylo to vůbec špatné.

Tohle byl asi nejlepší díl z celé série. Bavila mě Nořina amnézie, protože to celému příběhu dalo novou jiskru. A samozřejmě mě bavilo jiskření mezi Norou a Patchem. Konec byl rozhodně zajímavý a nečekaný.

No musím říct, že se s tím autorka nemaže. Přestože si na prvních stránkách hlavní hrdinové slíbili lásku až navěky, o chvilku později se dočkáme první pořádné hádky. Nora byla... jak jen to říct... prostě na zabití. Ale na druhou stranu to byl její první vztah, takže se nad extrémní žárlivostí daly přimhouřit oči. A Patch taky nebyl žádný svatoušek. Konec mě docela překvapil a musela jsem hned začít číst další díl.

Příběh Patche a Nory mě hned od začátku uchvátil. Jasně, je to trochu pitomoučké, a ano, nic moc originálního v tom nehledejte (i když... andělé a padlí andělé jsou docela cool). První díl je spíš takový rozjezdový, kdy poznáváme hlavní hrdiny. Hlavní padouši byli celkem jasní, ale i tak jsem se bavila. Zkrátka ideální čtení na léto.

Tak tohle byla jízda! Po dlouhé době jsem četla knihu, od které jsem se nemohla odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to skončí. A že to byl konec opravdu nečekaný. Úplně nevím, co si o tom myslet. Autorka psát umí, to bez debat. Příběh byl však místy tak bizarní, že se z toho vzpamatovávám ještě teď...

Vím, že je tenhle díl u hodně čtenářů (no dobře, spíš čtenářek) nejoblíbenější, ale mě to až tak nenadchlo. Jak je u Mony zvykem, četlo se to skvěle a příběh obsahuje zajímavé postavy i dějovou linku. Jenže já měla problém Isaacovi a Sawyer tu romantiku uvěřit. Nemyslím si, že by ti dva doopravdy zůstali spolu. Celkově i Isaacova proměna mi přišla nereálná. Hlavně Isaac měl určitý styl, ale naráz se začne oblékat úplně jinak a je s tím v pohodě. Nevím no.

Moc se mi však líbilo vykreslení Sawyer. Její chování bylo ukázkovým příkladem psychického týrání a nedostatečné lásky a podpory v dětství. Moc jsem nechápala, že na svatbě její sestry z ní všichni udělali obyčejnou hysterku a nezastali se jí.

Celkově to byl takový průměr, ale vyloženě špatné to nebylo. Těším se na další díl ze série.

"Pasti v pastech a hádanky v hádankách..."

Tahle kniha se četla sama. Bavila mě neodhalená tajemství, šifry a vlastně celý Hawthorne House (a samozřejmě i čtyři vnuci Tobiase Hawthorna :-D). Avery byla sympatická hrdinka a její chování bylo uvěřitelné. Kluci byli možná až moc dokonalí a geniální, ale samozřejmě měli i své chyby. Jen mám strach, že se nám tu rýsuje milostný trojúhelník...

Každopádně nutně potřebuju další díl!

Přečteno v rámci knižní štafety, jinak bych se k tomu asi nedostala. Co k tomu říct? Pitomoučké to bylo dost, ale oproti Mlékařovi to aspoň bylo celkem vtipné. Nic duchaplného v tom ale nehledejte. Je to zkrátka letní oddechovka, na kterou hned zapomenete.

Moc jsem od této knihy neočekávala, ale ve finále se mi dost líbila. Sledujeme příběh mladé ženy, která má za sebou těžké dětství a nese v sobě plno traumat. Neustále se stará o svou sestru, dvojče, každému se snaží vyhovět a vlastně se dost často obětuje pro druhé. Je však nucena vydat se na dalekou cestu, na které jí dělá společnost toulavý pes.
Kara byla zvláštní hrdinka. Moc se neprojevovala a chvilku mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Moc jsem jí přála, ať najde své místo na slunci. Líbila se mi i ta psí zápletka, protože zvířata umí být opravdu věrnými společníky :-).

Za sebe tedy doporučuju. Nečte se to úplně lehce, ale bude se vám to líbit.

Moje první setkání s Colleen Hooverovou a rozhodně ne poslední. Knížka se zabývá celkem vážným tématem, a to neplodností. Hlavní hrdinové rozhodně neměli na růžích ustláno, takže jsem jim fandila a doufala, že všechno dobře dopadne. Jen dvě věci mi nepřišly moc uvěřitelné. Tou první je charakter Grahama, který byl prostě až moc dokonalý. Kde se takoví chlapi hledají? Tím druhým bodem je konec příběhu. Byla jsem ráda, že to tak skončilo, ale že by se vše spravilo zničehonic? Nevěřím. Těším se však na další příběh, určitě to bude stát za to.