Balada o ptácích a hadech

(SPOILER) Tak tohle byla jízda. Mistrně napsané začátky mladého Snowa, jeho morální kompas, obsese s kontrolou a záhadná schopnost si vše, co dělá nějak racionálně vysvětlit. Na začátku knihy si paradoxně říkáte “to není až tak strašný, jak se vlastně dostal k tomu, že ho všichni nesnáší” a zbytek knihy strávíte dostáváním odpovědí. A věřte mi, že je jich víc než dost.
Lucy Gray je upřímně jedna z mých nejoblíbenějších postav z celé série. Ta holka je prostě jedno velké tajemství dělající čest baladě, z níž pochází její jméno. Písničkářka, umělkyně, nespoutaná duše. To na ní Snowa děsilo nejvíc. Fakt, že ji nemůže ovládat, že na nad ní nemá kontrolu. Stejně jako nad jejími reprodrozdy.

“Goodbye Lucy Gray, we hardly knew you.”

Původní trilogii jsem si zamiloval, ale tento nový přírůstek mi v knihovně ležel docela dlouho.

Asi začnu odpovědí na otázku: byla tato kniha potřeba, nebo chtěla autorka pouze vydělat na značce? Odpověď je někde mezi. Bez této knihy bychom se klidně obešli, ale zároveň nepůsobí jako něco, co vzniklo jen kvůli výdělku.

Celá příběhová kostra stojí na jedné postavě, kterou nemá mít čtenář rád — a to funguje. Mladý Snow je velmi dobře napsaná postava. Nemáte ho rádi, ale pokaždé, když udělá něco špatného, si říkáte, že si to dokázal alespoň trochu racionálně obhájit. To se o mnoha postavách v YA knihách říct nedá. Příběh tedy stojí na něm a zbytek je jen cesta k tomu, jak se stal tím, čím je v Hunger Games.

Příběh podle mě funguje velmi dobře. Čtenář dostává pohled do dvou rozdílných „zaměstnání“, která známe z původních děl, a celé to působí realisticky. Je však třeba dodat, že Hladové hry tvoří pouze malou část příběhu, což může některým čtenářům vadit (za mě je tato část nejlepší, ale chápu, proč v aréně nestrávíme tolik času).

Jak zmiňují i jiná hodnocení, Baladě něco chybí a je slabší. Myslím, že největší problém je táhlost děje. Někdy to dává smysl (třeba závěr mi přijde jako naprosto dokonale napsaný), ale po většinu času je to neuvěřitelně pomalé — začátek druhé části je ubíjející a neskutečně nudný.

Osobně bych také ocenil více z postavy Lucy Gray, od které jsem očekával, že bude druhou hlavní postavou, ale není. Tohle je příběh Snowa a ostatní jsou jen vedlejší postavy, což se občas projevuje i na jejich charakterech.

Sám za sebe bych také ocenil lepší a jasnější zakončení. Možná to bude v nějakém jiném díle, ale prostě mám otázky.

Balada o ptácích a hadech je fajn navázání na původní díly, ale očekával jsem, že bude mnohem lepší.

Ze všech knih ze světa Hunger Games mi tahle přišla nejslabší. Ale i tak mě bavila, návrat do Panemu má prostě svoje kouzlo. Bylo zajímavé poznat mladého Snowa a sledovat nejen jeho cestu trenéra ale i cestu k moci. Lucy Gray byla pro mě naopak příjemným překvapením, originální, svá a svobodná. Děj byl občas zdlouhavý a méně napínavý než původní série, ale i tak mě bavilo sledovat začátky Hladových her a vznik toho, co později změnilo celý Panem.

Mám z toho rozporuplné pocity. Ten příběh i postavy mě bavil! Cítila jsem z mladého Snowa tu samolibost, narcismus i to že je manipulátor! ALE stále jsem asi nepochopila PROČ šel ve výsledku až do takových krajností. Hlavně to chování v pozdějších dílech...čekala jsem asi nějaké trauma...takže ho po téhle knize nesnáším ještě víc :D

Mám rada Hunger games. Táto kniha je iná, menej akčná. Ale bavila ma snáď ešte viac... Dostanete vhľad do psychológie Snowa, do Kapitolu aj do pozadia a motivácií Hunger games, o ktorých všetky predchádzajúce časti premýšľate.

Mám ráda původní Hunger games po několika letech jsem si udělala re-reading ve formě audioknih a Baladu jsem si také pustila jako audioknihu.

Snow je zmetek který dokáže manipulovat i se čtenářem, v jednu chvilu mu fandíte ale stačí jedna zrádná myšlenka a dojde vám jaký prospěchářský šmejd to ve výsledku je. Kniha mě celkem překvapila druhou částí která byla naprosto boží, hltala jsem slovo za slovem.

Teď už si jen doplnit film a vrhnout se i na úsvit sklizně.

Četla jsem až po zhlédnutí filmu a teprve teď chápu Snowovu motivaci. Kniha ztrácí překladem, ale s tím jsem měla problém u všech kousků, které z tohohle světa vyšly. Mnohovrstvé, vidíme Panem očima Kapitolu, ale kdo četl původní sérii vrátí se i na stará známá místa. Collins si za mě dobře poradila s tím, že i když nahlížíme do mysli sociopata a chápeme jeho pohnutky, je to dostatečně popisný, abychom do toho nezabředli úplně. Škodí tomu délka, 500 stran je přepal. Ale každý fanoušek série si své určitě najde.

(SPOILER) Knížku jsem si půjčila od kolegyně ve slovenštině, takže mi chvilku trvalo zorientovat se ve výrazech, jak jsem zvyklá buď na originál nebo český překlad...
S. Collins vytvořila naprosto unikátní a smysluplný svět, tady byla příležitost trochu se ponořit do jeho historie, např. Jak Hry začaly, proč je průmysl v rámci Krajů tak rozdělený a jak s tím souvisí Capitolská smetánka...ke které zdánlivě patřil i Snow, náš hlavní vypravěč pro tento příběh. Je vidět, že jeho hlavním cílem je udržet si reputaci a obnovit rodinné bohatství a že se neštítí pro to udělat cokoliv, což na budoucího hlavního záporáka celkem sedí. Knihu jsem vzala do ruky kvůli tomu, že mi moc nedával smysl film, do kterého se právě až tak silně Snowova motivace nepropisovala, ani to zoufalství, kterým si denně procházel za zavřenými dveřmi, která ho vyhnala do takových extrémů, že kvůli tomu začne být až moc paranoidní, všechno ve jméně Snow. Co se týče vedlejších postav, je mi líto, že Tigris neměla trochu více prostoru projevit svou osobnost; Sejanus byl za mě na zabití, jeho soucit byla jeho největší přednost, ale kdyby se zamýšlel nad tím, jak jeho rozhodnutí mohou ovlivnit ostatní, třeba by se rozhodoval lépe; co se týče Lucy, nemám pochyb ohledně toho, jestli ji Snow kdy měl rád, o tom jaká je pravda dostával čtenář důkazy už od samého začátku, pokud dával pozor a konec tedy člověka až tak moc nepřekvapil.

Ze začátku mě to vůbec nebavilo, příběh se dost táhl až tak do druhé třetiny, kdy se konečně začne něco dít. Ale to, že je Snow velmi nesympatický prospěchářský člověk, dodává knize jakousi nedůvěryhodnost, která mi přišla osvěžující. Čtenář má tak zvláštní postavení, protože neví, čemu věřit a společně s postavami musí hledat pravdu mezi řádky. Jinak je to ale poměrně nezáživná kniha.
Čteno v originále.

Sérii Hunger Games miluju, ale tohle... Tohle mě vážně moc nebavilo a jen skrz to, že mě Snow opravdu pil krev. Jeho povaha a pohled na svět mě opravdu vytáčel.

Prequel k sérii Hunger Games ve mně nejprve nevyvolal žádné nadšení, jelikož jsem byl zklamaný ze Síly vzdoru. O to více jsem byl překvapený, když jsem našel odvahu a Baladu o ptácích a hadech jsem si přečetl. Konečně jsme totiž jako čtenáři mohli nahlédnout do mysli Coriolana Snowa. Musím říci, že bylo velmi osvěžující a zábavné nahlížet do jeho mysli, konečně pochopit jeho motivy a proč byl až chladně pragmatický. Postavy byly dobře napsané a příběh napínavý. Nechyběla romantika, zrada, napětí ani ztráta pomyslné nevinnosti.

Tuto knihu jsem přečetla již po druhé a vím, že se k ní zase někdy vrátím. I když mě postava Coriolana dost iritovala svým pohledem na svět i jeho povahou, bylo to dost zajímavé čtení z pohledu člověka, který vyrůstal v Kapitolu.

Tak jak mám ráda sérii Hunger Games ,tak tohle mě vůbec nechytlo , ani příběh, ani styl psaní a ani historie Snowa.

(SPOILER) Asi patřím k málokomu, kdo dosud nečetl ani neviděl původní Hunger Games.

Do světa Panemu jsem vstoupila až knihou Úsvit sklizně a následně touto Baladou o ptácích a hadech — a musím říct, že mě pohltila okamžitě.

Poprvé jsem nahlédla do mysli Coriolanuse Snowa, zjistila, odkud pochází, a jak vypadala skutečná bída i pozlátko Kapitolu. Zpočátku na mě nepůsobil jako ztělesnění zla; spíše jako mladík, který se zoufale snaží obstát ve světě, kde přežití vyžaduje masku. O to silněji pak působí jeho postupná proměna.

Smrt Sejana mě hluboce zasáhla. A konec s Lucy Gray? Přála bych si, aby byl o něco plastičtější a uzavřenější — ale chápu, že právě nedořečenost je součástí autorčina záměru.

Ne všechny odpovědi dostaneme, a možná právě proto v nás příběh zůstává dlouho po dočtení.

Za mě nejslabší kniha a jsem ráda, že jsem jí nečetla jako první, ale jako poslední. Být to naopak, tak se k původní trilogii ani nedostanu.
Absolutně jsem se nedokázala ztotožnit s Coriolanem a jak je zmíněno i v předchozím komentáři, strašně mě iritoval.
Kniha navíc nemá takový spád a za mě ani emoce jako původní trilogie.
Až do nějakých minimálně 80% knihy (čtu e-knihy) to pro mě bylo opravdu trápení a četla jsem to v podstatě z povinnosti. Konec pak byl lehce zajímavější, ale i tak mám po této knize velkou pachuť a hodně přemýšlím, jestli se pustit do Úsvitu sklizně...

Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst. Postava Snowa mě neskutečně iritovala a neměla jsem vůbec chuť s touto postavou v hlavní roli trávit čas.

Postupně mě však kniha zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Dokud nepřišla třetí část. Ta není moc záživná a už mě k četbě tolik nelákala. Stalo se v ní však mnoho zajímavých věcí.

Kniha jako celek je fajn, ale určitě je lepší si ji přečíst zároveň s trilogií než o mnoho let později, kdy si už tolik věcí a detailů člověk nepamatuje.

Viděla jsem všechny filmy předem, což mě mrzí, protože to rozhodně ubírá na zážitku z četby. Proto se strašně těším na Úsvit sklizně a doufám, že se v budoucnu dočkáme dalších knih z tohoto světa.

Tato kniha má geniálně napsané postavy – především jejich vnitřní souboj, přitahování a odpuzování jako magnetická pole. Lucy a Coriolanus jsou rozhodně jedním z nejzajímavějších párů, jaké jsem kdy v literatuře potkala. Mají naprosto odlišné zázemí i morální hodnoty, jsou to dokonalé protiklady. Fascinovalo mě sledovat, jak se v Snowovi už od začátku objevují první náznaky jeho nadřazenosti a postupné proměny, jak ho Kapitol pomalu pohlcuje celého.

Jediný problém pro mě nastal ve třetí kapitole – najednou ztratila napětí, které kapitola druhá tak skvěle vystavěla. Ke konci se to ale opět zvedlo a tempo se vrátilo do původní síly. Možná tu byly drobné zádrhely v rytmu vyprávění, ale upřímně – neumím si představit, jak by se to dalo vyřešit, aniž by něco důležitého muselo být vynecháno.

Osobně si myslím, že tyto dva prequely budou ještě ikonickejší než původní trilogie – ale uvidíme.

A ano, čtu knihy chronologicky. Čekám na tresty od mírotvorců v komentářích xD

(SPOILER) Snow by byl úžasný *typický* hlavní hrdina YA dystopické romance, kterému mohlo všechno vyjít podle tradičních YA klišé… kdyby nebyl takový patetický sebestředný a prospěchářský zm*d.

Většinu knihy se přetvařuje, dělá nejlepší dojem a snaží se zapůsobit (i když pár postav ho prokoukne), intrikaří… no, a vlastně mu to vyjde. Sice při tom sem tam někdo umře, ztratí přátele, „životní lásku“, jakékoliv zbytky soucitu, empatie a lidskosti, ale na konci získá svůj happyend – který tedy pro obyvatele Krajů a nás čtenáře šťastným koncem vůbec není, protože víme, jak to bylo dál, ale Snow přece vždycky vítězí.

Líbí se mi i jeho nespolehlivost jakožto vypravěče, která se projevuje hlavně v poslední kapitole, ale i v celkově v jeho vztahu k Lucy Gray. Věci často nejsou takové, jak si on představuje a už vůbec ne, jak je vnímá svýma očima.

Knížka je prošpikovaná narážkami na původní knihy, něco se navíc ztratilo v překladu (hi, katniss), dovysvětlí se spousta věcí, nahlédneme do dávné a temné historie počátku HG - tahle doba krásně kontrastuje s tím, co vidíme v původní sérii, ať už jde o Kapitol, 12. kraj či hry samotné, a přitom se neřekne úplně všechno, ten svět si stále uchovává tajemství a místa nedourčenosti, a tak to má být.

Bavilo mě to o dost víc než původní trilogie, ale Haymitchova kniha mi přišla ještě o chlup lepší.

Tohle byla slušná jízda! Prequely ke knihám většinou vůbec nečtu. Ale u téhle série jsem udělala jakousi výjimku a jsem za to ráda!
Kniha byla napínavá od začátku do konce. Moc mě bavila.
A teď hurá na Úsvit sklizně!