Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447101/bmid_balada-o-ptacich-a-hadech-Atk-447101.jpg
4
1748
1748
Hunger Games série
Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V Aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Fragment (CZ)Originální název:
The Ballad of Songbirds and Snakes, 2020
více info...
Přidat komentář
Asi Půjdu trochu proti proudu. Aby bylo jasno, já MILUJI původní trilogii Hunger games. Tento prequel se mi ale tolik nelíbil a byla jsem z něj celkem zklamaná. Celou knihu jsem se nemohla vůbec začíst.. abych ale byla upřímná, byla to jediná kniha z hunger games světa, u které jsem viděla první film a až poté jsem si přečetla knihu. Takže svoje pocity přisuzuji i tomu.
(SPOILER) Kniha se dobre cetla na to kolik ma stran celkem svizne a nenudila jsem se ani pri pasazich ktere by pro nektere nudne mohly byt. Kdo zna svet Hunger Games proste hlta kazdou novou informaci a samozrejme chce znat pribeh velkeho prezidenta Snowa. Ten mel tu svoji skaredost uz v sobe bohuzel a byla jen otazka casu kdy se to zlomi. Libilo se mi sledovat tu zmenu ktera byla od zacatku knihy az ke konci dost razantni. Urcite nebyl zamilovany do Lucy jako takove spis jen do nejake jeji predstavy. Sama Lucy mi misty byla nesympaticka a moc jsem se Korjovi nedivila, ze mu z ni nakonec hrablo. Kazdy z nich mel svoje a proste se k sobe nehodi.
Po pěti letech jsem se znovu dostala k této úžasné knize. Nejspíš se mi četla ještě lépe než poprvé. Svět Hunger games opravdu zbožňuji, četla jsem ho několikrát a tak nové příběhy z tohoto světa opravdu vítám. Je zajímavé vidět, jak se Snow dostal k tomu být prezidentem. Baví mě koukat do jeho hlavy a třeba i pochopit, proč se takto zachoval. Kniha je oproti původní trilogii dlouhá, ale utíká to samo, takže se určitě nebudete nudit. Lucy Gray je skvělá nová postava, která se mi dost zalíbila. Kdyby bylo na mně, tak by měla autorka napsat díly o všech ročnících, protože to naprosto žeru a už se nemohu dočkat na Úsvit sklizně. Určitě doporučuji jako celou trilogii Hunger games.
(SPOILER)
Zpátky do světa Hunger Games? Počítejte se mnou. Oproti původní sérii má Balada výhodu v tom, že jsem nestrávila roky milováním filmové verze a dokázala jsem ji ocenit takovou jaká je.
Všichni víme, kdo je Snow, ale možnost podívat se mu do hlavy byla vskutku zajímavá, v mnohém mi připomíná jisté muže dneška (a minulosti ehm). Jeho myšlenkové pochody byly občas k zasmání, ale ve směs tvoří obrázek vcelku děsivé osobnosti, která s přístupem k moci dokáže napáchat opravdové zlo. Myslela jsem si, že uvidíme snad to, že byl Snow kdysi dobrý a že ho zkazily okolnosti. Pravda je ale taková, že byl vždy prohnilý a doslova každá jeho akce byla motivována sobeckostí.
Za mě moc podařené dílo s pomalým průběhem, ale o to víc atmosféry.
(SPOILER) Bohužel jsem tentokrát viděla nejdřív film, ale na zážitku z knihy mi to vlastně neubralo. Fanoušky Hunger games potěší vhled do života Snowa. V úvodu knihy mi ho bylo líto, ale pak začala prosakovat jeho slizkost a lítost šla stranou. Jeho silnou vlastností je umění dostat se úplně z čehokoliv, na úkor kohokoliv... Každopádně by mě zajímalo, jak se jeho život vyvíjel dál, protože mi známe jen začátek a konec.
Hunger Games jsem nečetla a říkala jsem si, že si knihy přečtu postupně časově. Ale přiznám se, že tím, že jsem o HG slyšela jen málo, tak jsem byla v některých věcech dost mimo. Zřejmě to bylo vysvětleno v předchozích dílech. Takže doporučuji čtení podle dílů, nikoliv podle času.
Páni, to byla knížka. Musím se přiznat, že je to vlastně asi jediná kniha, kterou jsem četla, kde hlavní hrdina není hrdina, ale v podstatě antagonista a od čtenáře se vůbec nepředpokládá, že mu má fandit. Moc se mi líbilo, že je ve svém chování konzistentní a není jeho postava psaná tak, aby s ním čtenář sympatizoval a nebo ho litoval. Ze začátku to vypadá, že se snaží přežít, ochránit svou rodinu, ale vždy je jeho vnitřní monolog doplněn nějakou větou, nad kterou se zarazíte... Protože už tak se nenápadně projevuje jeho povaha. On vlastně dělá dobré věci, ale ne s tím správným úmyslem, vždy z toho chce jen těžit. A umí skvěle odpovídat na otázky tak, aby mu to lidé žrali z ruky. Skvělý manipulátor, vlastně nakonec dokázal obelhat úplně všechny. Na chvíli i sám sebe.
Postavu, kterou si oblíbíte bude nejspíš Sejanus. To je takový ten klasický hrdina, který chce bojovat za to, co je správné a chránit slabší.
Kolik takových lidí jako je Coroalius Snow je i v realitě u moci, a kteří v sobě nemají ani špetku empatie a jdou jen za svým sebestředným úspěchem a nic jiného je nezajímá... Kolik lidí dokáže obelhávat ostatní?
Paní Collins prostě umí. Moc se těším i na Úsvit sklizně a Haymishe. Ale slíbila jsem, že počkám na kolegu z práce, a budeme číst v létě nastejno a sdělovat si dojmy. Nooo tak musím čekat.
Po přečtení této knihy mám docela rozporuplné pocity. Možná, že kdybych ji nečetla tak rychle po původní trilogii (kde to bylo nacpané akcí), líbilo by se mi to více. Zde mi ale přišlo, že bylo hodně pasáží, kdy se vlastně nic nedělo. Celkové vyznění desátých hladových her byl takový nijaký, přestože se tento jubilejní ročník zavedlo hodně novinek. Zvědavost ve mně vzbudila asi až poslední čtvrtina knihy, kdy se už na povrch plně dral ten "starý dobrý Snow", jak ho známe z trilogie, který je sebestředný, chladnokrevný a paranoidní na každém kroku. Nebylo to vyloženě špatné, ale asi jsem od toho čekala něco jiného a jsem teď maličko zklamaná. Nezbývá než doufat, že Úsvit sklizně bude zase o něco lepší.
(SPOILER)
Stylem je to jednoduché, oddechové young adult. Přesto se jedná o dost zajímavou knihu s mnoha momenty k zamyšlení, debatě či vlastní interpretaci.
Příběh minimálně zezačátku splňuje všechny parametry klasického dobrodružného románu, kde mladý, chudý (ale atraktivní) hrdina překonává překážky a snaží se dostat ze své nezáviděníhodné situace. Kdyby čtenář nevěděl, že se jedná o obávaného prezidenta Snowa, jak dlouho by mu trvalo, než by mu došlo, že tenhle hrdina není zas až takový hrdina?
Běžného knižního hrdinu většinou překonávání nástrah a konfrontace s ostatními postavami dovede k tomu, že na konci je z něj empatičtější, méně sobecký člověk. Snow to má naopak, jeho pohled na svět, který v sobě má zakódovaný zřejmě od dětství, se spíš prohlubuje, než že by se měnil k lepšímu. Postupně se ukazuje jeho sobeckost, nadřazenost a touha po moci v celé své kráse. Ve svých očích zůstává dobrým člověkem díky teorii, že lidé, kteří nad sebou nemají pevnou ruku, se navzájem pozabíjejí, takže Kapitol jim všem vlastně dělá laskavost.
Nedokážu říct, jak moc jsou jeho myšlenkové pochody věrohodné, možná proto, jak málo podobných knih existuje (nebo jak málo jsem jich četla?), já se do něj vžít nedokázala, ale nakonec se přikláním k tomu, že to realistické je.
Dalším podnětem k zamyšlení byl Sejanus a jeho snaha být dobrým člověkem za každou cenu. Kdyby si věci lépe naplánoval, mohl opravdu přispět společnosti mnohem víc, třeba pomocí prostředků své rodiny a svých styků. Je to, abychom se my sami cítili jako dobří lidé, dostatečná omluva toho, co děláme? Co když máme dobré úmysly, ale důsledky jsou horší, než kdybychom nepodnikli nic?
Plusové body knize přinesla i ,,romance", která vlastně romancí vůbec není, spíš povrchní poblouznění vzhledem toho druhého a adrenalinem. Autorka dobře vystihla proces, kdy obsesivně myslíme na svůj crush, ačkoliv o něm skoro nic nevíme, a potom přijde deziluze z toho, že vlastně nemáme vůbec nic společného. To tady bylo ještě přitvrzeno vzájemnou nedůvěrou a pocitem přímo ohrožení z toho druhého.
Opravdové negativum pro mě nakonec byl přece jen trochu moc jednoduchý styl psaní a potom český překlad jmen (vím, že anglická jména mají doslova stejné významy, ale asi to, jak některá jména jsou přeložená a jiná ne mě trochu vytrhovalo z flow).
Posloucháno jako audiokniha - Miroslav Táborský čte výborně, moc jsem si to díky jeho přednesu užila. Jak zmiňují ostatní komentující - na začátku se zdá nemožné, že se z takového citlivého kluka stane nakonec nemilosrdný prezident Snow. Ale ten vývoj je krásně vidět a na konci knihy už je to Snow, jak ho známe z Hladových her :-) Poslední kapitola a epilog mě opravdu překvapily. Kniha se mi moc líbila a těším se na Úsvit sklizně, která má vyjít letos.
ČV 2025: Kniha, ve které se bojuje za svobodu.
Už je to nějaká doba, co jsem četla hunger games, ale absolutně jsem celou sérii milovala. Jedná se poutavou kritiku dnešní konzumní společnosti, což je část příběhu, na kterou lidé rádi zapomínají. Vždycky mě zajímalo, jak hry probíhaly před lety. A vidět začátky her a hrůzy války dokreslilo skvěle obraz tohoto světa.
Od začátku jsem nevěděla, jaké stanovisko zaujmout vůči hlavnímu "hrdinovi." Protože mi ho bylo ze začátku líto, vlastně po celou dobu. Dělal jenom to, co bylo nutné aby přežil. Miloval svou rodinu a stavil se ke všemu zodpovědně. Byl chytrý a povedlo se mu udělat z Lucy Gray "hvězdu."
Vlastně jsem mu fandila, ale věděla jsem, že se to brzo musí zlomit. Vlastně jsem přerušila před posledními 100 stranami čtení, aby ve mě déle zůstala představa zamilované dvojice. Ale více a více mi docházelo, že se vůbec neznají a že se protiklady nakonec přitahovat nemusí a že mi vůbec nedávají smysl. A ten konec byl něco. Autorka odvedla skvělou práci v předání Snowovi perspektivy, ale já se stále držela Lucy Gray. Konečně jsem v mladém Snowovi viděla jeho druhé já. Byly tu jasné náznaky přes celou knihu, ale až na konci se zvýraznila jeho pranoia a všechno do sebe zapadlo, konečně jsem viděla budoucího prezidenta ve správném světle.
Celkově mě po celou dobu bavil kontrast mezi Katnis a Lucy Gray. Hunger games šlo vyhrát i jinak než se zbraněmi.
Vždy mě vyděsí, když zajásám, že její protivník zemře, protože o kolik jsem potom lepší než kapitolani, kteří sází na to, jak se vraždí děti navzájem. Tato kniha útočí na naše vlastní vnímání stvěta a jak jednoduše můžeme propadnout zvrhllé zábavě, když je nám prodávána ve třpytivém obalu.
Nevím, jestli je to tím, že jsem Hunger Games četla před nějakou dobou, ale tohle pokračování mě úplně dostalo a přijde mi snad nejlepší ze všech dílů. Viděla jsem nejdřív, což moc nedělám, ale i tak mě děj pohltil a knížku jsem si užila. Je fascinující, jak to všechno zapadlo.
Velké překvapení. Celou knihu se ve mně prala představa mladíka a prezidenta Snowa. Kdykoliv se mladému Korjovi něco nepovedlo a bylo mi ho líto, hned mě také napadlo, pozor, vždyť je to ten Snow z Hunger games.... Opravdu celou knihu jsem byla na vážkách, jak moc mám hlavnímu hrdinovi fandit. A super bylo nahlédnout mu do myšlenek a vlastně bylo pěkné vidět, že tam v něm ten prezident je a jen se pomalu formuje. Nečekala jsem, že mi kniha nabídne tak zajímavé čtení - teď už se jen kouknu na film :-)
Snow, postava, která v sérii Hunger games nebyla mou oblíbenou. A přeci jen jsem k němu po začtení se do Balady o ptácích a hadech pociťovala lítost. Z počátku jsem přemýšlela nad tím, kde je ten Snow, tak jak ho známe. Vždyť to je obyčejný chlapec, který utrpěl bolest a musel se chovat tak, aby přežil. Má city, bojuje za spravedlnost, žije pro svou rodinu. Skoro do konce jsem měla tendenci jeho budoucí chování obhajovat. Ano, občas mi jeho chování lezlo krkem, ale neviděla jsem tu jeho krutost a snahu mít vše pod kontrolou. Ale na konci jsem vše pochopila. Poslední stránky jsem dočítala s překvapením a uvědoměním "Hele, tak tady je ten Snow, kterého všichni známe".
Mimo Snowa se v knize objevuje i kočovná muzikantka Lucy gray, kterou jsem nedokázala vůbec přečíst. Ze začátku jsem myslela, že se jedná o ubohou dívku s krutým osudem a připomínala mi přesný opak Katniss. Po dočtení vlastně nevím, kým skutečně byla. Mám v hlavě spoustu otázek a z konce jsem byla velmi překvapená.
Další významnou postavou příběhu je Sejanus Plinth. Kluk bojující za spravedlivost, který věří nesprávným lidem. Z prvu mi nepřišel v ději tak důležitý, ale nakonec jsem si ho oblíbila. Možná kdyby nebyl tak naivní a o svých činech by více přemýšlel, tak by byl jeho osud jiný.
Celý příběh byl skvělý. Několikrát jsem byla překvapená z vývoje děje a říkala si to snad není možné. I styl psaní vás ponoří do děje tak, jak jste u autorky zvyklí.
Baladu o ptácích a hadech velmi doporučuji. A nezapomeňte na to, že Snow vždycky vítězí.
Nejdříve jsem viděla film a tak se mi ted knížka hodila do vyzvy. Mile mě překvapilo, ze film hodně odpovídá knížce. A přesto až v knížce jsem plně pochopila Corionalovu povahu. Ve filmu mi přišel, že je dobrý, jak mu stále opakovala jeho sestřenice. V knize jsem naopak mohla sledovat jeho myšlenky a viděla jsem, jaký opravdu je. Bylo krásné a sem tam i mrazivé sledovat, jak se vyvíjí.
Od dočtení trilogie Hunger Games jsem se těšila na tenhle prequel, který měl být víc o vzniku a historii Hunger Games. Měli jsme se dozvědět něco více o Coriolanusovi a snad přijít na to, co z něho udělalo na staré kolena tak zlého člověka, ani v mládi nebyl nějak moc sympatický.
Na druhé straně to měl jako chudý kluk v Kapitolu o hodné těžší než jeho spolužáci a byl vychován v duchu, že prestiž rodiny je nade vším – z toho plynulo mnoho jeho nepopulárních rozhodnutí vedoucích ještě k většímu pokřivení charakteru. V podstatě se mu nic extra zlého v mládí nestalo, žene ho kupředu jen bezohledná touha po ztracené slávě a úspěchu, takže jestli ho někdo neměl rád už v Hunger games, teď si ho taky nemá důvod oblíbit – intrikuje, manipuluje, přepočítává a lže úplně stejně.
Můžeme být u Desátých her po válce a vidět vývoj od jejích vzniku – ke splátcům se přistupovalo úplně jinak, než jsme mohli vidět v hlavní sérii a také na hry byla určena jiná aréna a trenéři nebyli předešlí vítězové her. Mohli jsme nahlédnout do zákulisí a sledovat vymýšlení marketingových tahů pro přilákaní a udržení pozornosti diváků – posílaní dárku hráčům, stávky apod.
V tomhle příběhu je ponechán prostor na kladení otázek a hádaní odpovědí, hlavně co se týče skutečných charakterů postav, nebo koho potomkem je Katniss. Součástí knihy je několik písní, které krásně doplňují celkový dojem z příběhu. Lucy Gray je zajímavá i když trochu rozporuplná postava jak v knize, tak i ve filmu.
Děkuji autorce za vysvětlení a doplnění mnohého ze světa, který pro čtenáře vytvořila. Těším se na další díl.
Krásná kniha. Četlo se to úplně samo.
Coriolanus Snow je zajímavá postava - ambiciózní. Snow vždycky vítězí.
Věděla jsem, že nemůže umřít v této knize, když se vyskytoval před tím . Stále jsem ale doufala, že bude ovlivněn více Lucy Gray. A skončí to trochu jinak. Ale nepřekvapil mě - to jeho chování dává smysl, když se z něj stal později prezident. Ale byl mi sympatický na začátku knihy - v době kdy byl právě trenér Lucy Gray. Někdy mi ho bylo i líto. Ke konci už ne.
Co se stalo s Lucy Gray …?
Každopádně hezká kniha.
Těším se, až si pustím filmové zpracování, ale nejdřív jsem si chtěla přečíst knihu .
Těším se na další autorčinu knihu z pohledu Haymitche
Do Hunger Games jsem se zamilovala na první přečtení a jsem ráda, že série neskončila. Byla jsem zvědavá, jak se podaří vykreslit aréna z pohledu diváka (samozřejmě nebyla až tak akční a napínavá), a hlavně, co dovedlo Snowa k tomu, že je takový jaký je. Po přečtení nevím, jestli jsem z tohoto hlediska uspokojená. Vidíme, že Coriolanus je ctižádostivý a ambiciózní a na svoje jméno a jeho prestiž nedá dopustit. Na druhou stranu je to právě to, co jej pohání kupředu. Ze začátku mi byl i celkem sympatický, později už jsem tam viděla špatná rozhodnutí, která měla čím dál horší dopad. Konec už byl....no už to bylo moc. Ale vysvětluje to, jak se z něj mohl stát prezident a vlastně už by mě to ani nepřekvapilo, kdybych nečetla trilogii.
Každopádně by mě zajímalo, kolik let Snowovi bylo v původní sérii a ještě víc jeho starší sestřenici Tygris. Děj hlavního příběhu odehrává 64/65 let po této knize a mně nepřipadali jako staříci nad hrobem (minimálně Tygris ne). Jen taková úvaha. Ale to doufám bude objasněno v další knize. Kdo ví
Nicméně mě i zaujalo sledovat vývoj Her a fakt, že z počátku to byla ještě větší zrůdnost než později. To, jak se chovali ke splátcům a jak je vnímali.... hrůza
Každopádně komu se líbila původní trilogie, určitě si užije i toto :)
Tři zásadní body:
- Mladý Snow je ukázkový příklad, proč milujeme psychopaty
- Otravná Lucy Gray
- Film je lepší
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura reality show pro dospívající mládež (young adult) sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Aréna smrti |
| 2012 | Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru |
| 2020 | Balada o ptácích a hadech |
| 2011 | Síla vzdoru |
| 2010 | Vražedná pomsta |
Téhle knize jsem se docela dlouho vyhýbala, i přestože se mi původní trilogie Hunger Games moc líbila. Nějak jsem ale měla dojem, že příběh Coriolanuse mě prostě nezajímá. Jakmile přišel velký hype ohledně knihy Úsvit sklizně, tak jsem se nakonec rozhoupala k přečtení tohoto příběhu, abych se pak mohla vrhnout i na Úsvit.
No.. A byla jsem opravdu nadšená. Za mě i lepší, než některé díly původní trilogie. A nejhorší je, že vlastně Coriolanusovi od začátku člověk fandí a má ho rád. Ta jeho osobnost se brousí tak nějak nenásilně a postupně a je skvělé to celé sledovat.
Zkoukla jsem pak i hned film, ale kniha mě rozhodně bavila víc. A skoro mám dojem, že někdy budu muset zvážit re-reading.