Balada o ptácích a hadech

31.12.2023

(SPOILER) Rychle jsem knihu četla, abych si mohla pustit film. Teď vlastně nevím jestli ho chci vůbec vidět. Zřejmě jsem jediná, kdo si u smrti Sejana řekl: "Konečně. Cos jako čekal?". Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. U Corionaluse mi nepřišel ten zrod Prezidenta Snowa jako opodstatněný. Vlastně se tak moc nestalo, v knize se několikrát ukázalo, že ho pouze doháněla jeho bujná fantasie a vykonstruované teorie, které nebyli pravdivé (ano milý Snowe, nevytvářejte si žádné domněnky). Od Lucy jsem čekala trošku víc. A opravdu jsem čekala, že ta tyranie, kterou Snow předváděl bude mít hlubší kořeny a logiku. Konec? O tom pomlčím. Je pravda, že na: "Trvalo to deset, patnáct let, ale nakonec mě přemluvil." to nemá....

Nechápejte mě špatně, Hunger Games má v mém srdci stálé místo (samozřejmě až na ten epilog), ale tohle byl takový čajíček. Z lásky k trilogii a vodítkům k ní dávám takhle vysoké hodnocení.

31.12.2023

Jazyk má kniha krásný, čte se sám a detailní ženský popis příběh ještě zlepšuje. Balada o ptácích a hadech dává skvělý čtenářský zážitek z fantasy minulosti a možná i budoucnosti o zbytečnosti války... Hlavní postava zastává spíše negativní názory, což je zajímavě neobvyklé. U této knihy jsem si uvědomil, jak nelze u filmu zpracovat vše a oprávněně má kniha 84 %! Trilogie Hunger games je ještě o stupínek lepší, ale rozhodně DOPORUČUJI!...

27.12.2023

(SPOILER) Dlouho jsem nečetla knížku, která by mě nutila tak intenzivně číst dál, že jsem ji přečetla za tři dny. V některých chvílích jsem dokonce zůstala sedět s otevřenou pusou údivem nad zvratem v ději.

Na hodnocení však srážím jednu hvězdičku.
1) Dva překlepy v knize.
2) Za Cor. vlasy, které byly údajně spálené, ale v dalším ději se na to zapomnělo.
3) Za uspěchanost / nenávaznost romantické linky.

Musím však říct, že ve mně knížka vyvolala spoustu neodbytných pocitů. Třeba zrovna na s478 velkou váhavost, zda tu knížku chci vůbec dočíst a zda si radši nechci vymyslet svůj vlastní konec.

Určitě však budu mít příběh v hlavě ještě hodně dlouho.

24.12.2023

Nebylo to špatné, ale kniha mě nedokázala vtáhnout do děje tak, jako předchozí díly - celkově příběh gradoval do napínavého konce, ale začátek byl takový neslaný nemastný. Některá díla se nemají uměle natahovat...

23.12.2023

Ke knize jsem se dokopala díky filmu a děkuju za to, protože je to opravdu dobré a je to mnohem lepší než film.

kniha lepší než film

18.12.2023

Kniha se pohybuje na velmi vysoké úrovni. Propracovaností, detailními popisy myšlenkových pochodů hlavní postavy, zároveň není zdlouhavá a velmi čtivá. Autorka je opravdu talent, jak všechno vymyslela a skvěle popsala.
Po dočtení mám ale takový zvláštní divný pocit, jako kdyby se ten příběh nestal i skrze to, že Snow pak bude žít snad do devadesáti a tohle se stalo kolem jeho plnoletosti. Napadlo mě několik variant, jak to s Lucy nakonec dopadne, ale, že to skončí takto, to jsem nečekala. Tak nějak jsem jejich lásce věřila. Ale pořád je to balada, takže člověk ve šťastný konec doufá marně, až k němu vše směřuje.
Zajímavý je i fakt, že aréna je v tomto příběhu úplně vedlejší prvek, ale v původní trilogii jde hlavně o ni.
Nějak mě tato kniha zasáhla mnohem víc, než původní trilogie. Nejspíš je to tím, že vím, jak to skončí. Že Panem tu bude dalších minimálně 60 let a Snow s ním.
Celou dobu mě zajímalo, jak to autorka udělá? Jak se ze Snowa stane nejmocnější muž Panemu, když v jednu chvíli v knize ztratí úplně všechno - bohatství, postavení a ještě se zamiluje do dívky, která chce utéct daleko za dvanáctý kraj.
Tato kniha objasňuje hned několik věcí z trilogie, které mě zajímaly, a to kdo byl Tygra (nějak jsem si vždy myslela, že to spíš byla nějaká Snowova dávná milenka :´D), odhaluje celý příběh písničky o Oběšenci, ze které mě mrazí pokaždé, když ji slyším, a taky už vím, proč Snow tak nesnáší reprodrozdy a proč ho tedy Katniss o to více provokovala. Trilogie najednou dává mnohem větší smysl. Navíc se mi moc líbila ta vznešená neobvyklá jména.
Ovšem do kina se na to celkem bojím jít, co to semnou udělá, už jen čtení je silný zážitek. Desáté hladové hry jsou nejsou o moc děsivější než ty sedmdesáté, ale jsou mnohem více takové syrové, beznadějné, nepromyšlené, chaotické.
Nicméně opět kvalitní čtení.
Are you, are you
coming to the tree...

18.12.2023

Oproti původní trilogii je tato kniha lepší, přesto si s autorkou nějak moc nesedíme. :( Hodnotila bych tak na 3,5 hvězdičky. Ze začátku jsem z knihy byla docela nadšená, ale postupem čtení moje nadšení opadávalo, občas jsem se ztrácela v tom, kdo je Splátce a kdo trenér a vůbec mi tak nějak přijde, že na to, jak moc je kniha hipovaná by mohla být lépe zpracovaná.

17.12.2023

(SPOILER) Jako vždy čtivá a skvěle napsaná kniha. Nikdo se nerodí zlý... Zlým se stává díky vlivu prostředí, v němž žije a v němž ho vychovávají.... ale i přesto... tak bezpáteřní člověk... až mi bylo zle, že jsem s ním ze začátku trochu soucítila. I když vím, co to bylo v Hunger Games za člověka. I když vím, že se postava Coriolana musela vyvinout tímto směrem. Pořád jsem "doufala", že se vydá správnou cestou. Jen škoda toho nedokončeného příběhu o jeho vzestupu na post prezidenta...

09.12.2023

4.5/5-Silný prequel, který je stejně čtivý jako všechny ostatní díly Hunger games. Bylo velice zajímavé vidět jak probíhaly začátky Hunger games, ale také je úžasné se ponořit do filosofie charakterů, především Snowa.

07.12.2023

(SPOILER) Je super moct se vrátit do světa Hunger Games v knižní podobě, ale čekal jsem asi více a nebo tohle mohlo sloužit jako první díl třeba dvou knížek o zrodu a vzestupu prezidenta Snowa. Protože jsem se původně těšil na jeho historii, během které si umetl (a za sebou všechny zametl a otrávil) cestičku až k funkci prezidenta Panemu. Zde nacházíme spíše zrod jeho charakteru. Ale díky Finnickovi přitom víme, že se pak odehrávaly neskutečné hnusárny a prasečiny mezi smetánkou kapitolskou...
V první části se zdá Snow být až soucitný, ačkoliv zdeformovaný prostředím a obavou ze ztráty postavení, ale je možné mu i fandit a rozumět jeho pohnutkám. Vše však směřuje k tomu, že nakonec vidíme zrod toho nevypočitatelného, arogantního, zdánlivě namyšleného (ale myslím si, že uvnitř velmi nejistého) bídáka, kterého už známe z původní trilogie. V závěru pak jde pouze o rozmazleného podrazáka, který si umně získá moc a peníze na svou stranu a stojí před ním celá jeho budoucnost. Její závěr známe, ale co ten průběh? O tom bych si chtěl upřímně přečíst o dost víc, myslím, že by to byla bomba.
V průběhu knihy na nás zamrká několik paralel a náznaků děje, ke kterému dojde za příštích 65 let.
Hladové hry jsou zde vlastně méně podstatné, stále ještě ve svém zárodku, je vidět, že tu pravou pompu jim dal až sám Coriolanus.
Nejsem fanda nedovysvětlených konců, když k tomu není důvod. Co se tedy stalo s Lucy Gray?
Jak pokračoval život Tigris a proč se nakonec rozkmotřila s drahým "Korjou"? Jedině že si autorka nakonec nechala otevřená vrátka pro další příběh o kariéře prezidenta Snowa. Kéž by.

23.11.2023

(SPOILER) To. Bolo. Neskutočné.
Rozbilo ma to na milión kúskov. Teraz sa už nedokážem dať opäť dokopy.
Snažila som sa so Snowom nesympatizovat a neprechovávať k nemu veľké city, môj pohľad bol skôr neutrálny, ale to ako ma dokázal odrovnať v závere knihy, nedokážem brať inak ako zradu. Akoby som ja osobne bola tam v tom lese s ním.
Nenávidím ho. Ale milujem túto knihy, túto sériu. Mám opäť 15 rokov a dokážem žiť len Panemom. Suzanne, my "deti hier o život" Ti za toto veľmi ďakujeme.

23.11.2023

(SPOILER) Tak nebyla to taková hitparáda jako hunger games ale šlo to. poslouchala jsem načtené panem Táborským, což bylo výborné. Hodně se vysvětlilo, Snowova povaha už od samého počátku pokřivená, ikdyz možná vlivem okolností. Jeho postoj k 12tému kraji i k písni, která provází Hunger games. I to jak a proč vlastně hry vznikly. Ale nemám ráda neukončené příběhy, volné konce a nevysvětlené otázky. Takže co se stalo s Lucy? Opravdu nastražila na Snowa hada a proč? K čemu došla?

23.11.2023

"Slyšíš to, Coriolane? Takhle to zní když padá Snow."

Čekala jsem od knihy trošku něco jiného. Doufala jsem, že se dozvím jaká cesta dovedla Coriolana Snowa do role presidenta Snowa tak jako ho známe z Hunger games. Že se také dozvím jak vlastně vznikaly hry a jaké je jejich pozadí, nebo také nějakou pořádnou romanci. Možná i to proč se Tigris dostala do nemilosti. Jenže ani jedno s toho jsem vlastně pořádně nedostala. Náznaky v knize byli, ale nebyli dostatečně zpracované, protože se autorka zaměřila na jiné a za mě méně zajímavé věci.
Coriolanus už od začátku působí trošku jako záporná postava hlavně kvůli své sebestřednosti. Musím uznat, že jeho život nebyl zrovna procházka růžovou zahradou, takže nějaké vlivy okolí na jeho vývoj určitě mají, ale on se již od první chvíle staral hlavně o to jak bude vypadat před svým okolím a jak bude jeho jednání vnímáno. Všechny svoje činy kalkuluje tak aby mu něco přinesli a dostál motu "Snow vždy vítězí". Takže mi tam chybí takový ten postupný přerod v zápornou postavu, který jsem čekala.
Hladové hry jako takové jsou tu spíše okrajově což mi zas tak nevadilo, ale chybělo mi nahlédnutí do zákulisí vzniku her. Celkově tam byla informace o plánování her jen v pár kapitolách a nic moc jsme se vlastně nedozvěděli. Myslím že kdyby se autorka zaměřila na život Coriolana jako tvůrce her mohlo by to být mnohem zajímavější než část mírotvůrce.
Romantická linka byla taková vlastně nijaká. Nebylo na ní nic co by nijak zvláště zaujalo a byla tam spíš proto aby zavdala důvod k několika zvratům, které se v knize odehrají. Mnohem zajimavější byli vztahy s ostatními postavami což je škoda.
Naštěstí autorka má dostatečně čtivý styl aby udržela pozornost i přestože příbeh neobsahuje moc akce a děj se spíš tak pozvolna táhne. Plus je i vypravěč, který umí lépe vyjadřovat svoje myšlenky a emoce, než jak tomu bylo v případě Katniss. Nejlepší část knihy byl asi epilog a to ne protože kniha skončila, ale protože je zde asi nejlépe vykreslen počátek cesty mladého studenta k funkci prezidenta a také informace o vývoji Hladových her. Celkově mi ovšem kniha dala více otázek než odpovědí.

21.11.2023

Řekněme, že jsem čekala něco jiného. Nejlépe nějakou "villain origin story", kde autorka naservíruje mladého soon-to-be záporáka a donutí čtenáře, aby mu propadli. Aby jeho charisma bylo tak odzbrojující, že i zatvrzelí bojovníci za dobro si ho oblíbí. Že se dozvíme něco o historii her, že proběhne nějaká romance, co vyrazí dech. A ono ne, tohle bylo...fakt špatný? Jedna hvězda navíc je za nostalgii. Jedním z problémů je samotný Coriolanus, on je totiž na facku už od začátku. Sebestředný narcista, který pečuje zejména o své ego, někdy naivní až téměř stupidní, nepříjemná postava už od první chvíle. Nekoná se tu nějaký zásadní a postupný psychologický přechod k temné straně vlivem tragických událostí. Je to jak u Osvícení od Kubricka - s tím, jak mnozí říkají, že Nicholson byl špatnou volbou pro Jacka Torrance, protože nedokázal vykreslit postupné pohlcení šílenstvím, vzhledem k tomu, že Nicholson vypadá jak magor už od první scény. Romance byla jedna z nejhorších, co jsem kdy četla. Celá postava Lucy je křečovitá a ne moc uvěřitelná, skoro až otravná, i když trochu jiným způsobem než Snow. Kniha nemá žádnou akci, spád, dokonce i kapitoly, kde se něco děje, jsou napsané tak nezáživně, že čtenáři až přijde, že se nic neděje. Jenom Coriovo fňukání a myšlenky na to, co by se mohlo podělat. Jestli existuje někdo, kdo HG ještě nečetl, prosím nezačínejte s touto knihou jako první.

17.11.2023

Coriolanus Snow, student tak tak skrývající zašlou elitnost své rodiny, doufá, že když se stane trenérem v následujících Hladových hrách, pomůže mu to dostat všechno zpátky. A ještě víc. Ale dostat nějaké pískle z Dvanáctého kraje? Mohlo by to být ještě víc ponižující?

Co je důležité zmínit na začátku, je fakt, kdy se děj knihy odehrává. Teprve deset let po válce. Takže lze všude cítit, že ani lidi v Kapitolu na tom nejsou nejlépe. A kdo ví, zda žít v kraji (tedy až na tu každoroční losovačku) nedavá možná větší naději. Protože když nemáte peníze, může se snadno stát, že skončíte dost špatně. Když se díky penězům těžce dostanete do Kapitolu, velice snadno se kvůli jejich absenci dostanete zpátky do krajů. A právě v tenhle moment se setkáváme s mladým Snowem.

V okamžik, kdy je jeho budoucnost, i jeho rodiny zavislá na tom, jak dopadnou Hladové hry. Přeci jen, je to teprve desátý ročník, a věci jsou trochu jinak. Žádný luxus, ani status celebrity, když se vám bude dařit, žádné pozlátko ani falešnost, prostě jenom špína. Vlastně je úplně běžné, že se "vylosovaní šťastlivci" z krajů ani začátku her nedožijí. Kvůli absenci jídla a drsným podmínkám, ve kterých jsou do začátku držení. Přeci jenom, hry tady nejsou primárně od toho, aby se lidé bavili. Jsou od toho, aby se tvrdě ukázalo, že Kapitol nikdy neodpouští a bude to připomínat napořád. Což je hodně velký rozdíl od toho, v jakých podmínkách se odehrávají o šedesát let později. Jde tady tedy skvěle pozorovat ten úvodní popud. Je to totiž Snow jako jediný, kdo se snaží už od začátku, aby jeho svěřenkyně vůbec přežila, protože je na tom zavislá jeho budoucnost. Navíc pozorování a vytváření nových nápadů je vlastně součástí jeho školní výuky. A už v ten moment je vidět vznik oné rozpolcenosti, která je pro celý vývoj charakteru Snowa stěžejní. Všechno dělá pro sebe. Aby Lucy Gray vyhrála. Protože potom vyhraje i on. A tím pádem se nastatruje jeho návrat i jména jeho rodiny. Přeci jen, jeho ambice nejsou nijak nízké. A i už v tak mladém věku je skvělým manipulátorem. Umí si věci otočit ve svůj prospěch. Co ale nezvládá, jsou city, které se v něm začínají probouzet. Přičemž sám sebe stále přemlouvá, že to tak není. Že to i nadále dělá jenom kvůli sobě. A je proto úplně skvělé, že je kniha psaná z pohledu Snowa. Protože samotné Hladové hry, jsou jenom začátek. A když přijdou první pochybnosti, je třeba se rozhodnout, zda to za to stojí nebo zda nebyl původní plán možná lepší...

("Růže jsou rudé, modré fialky,
já že tě miluju, pozná se už už z dálky.
Lásko, i okamžik s tebou je mi tak milý
a toužím s tebou být každičkou chvíli.")

Čili problém v knize není příběh sám o sobě nebo s postavami. Je to prostě zrození tohohle velkého, mocného, krutého a přes mrtvoly jdoucího budoucího Snowa, zakončený v tom nejlepším možném momentu. Je to začátek jeho příběhu, kde v podstatě sledujeme "origin záporáka" z vlastního pohledu. Takže je to tedy dost depresivní čtení. A vždy, když se ukáže jiskřička naděje, je zašlapaná nejen dějem, ale zároveň působí ta "znalost věcí budoucích".

Bylo fajn se vrátit do příběhu a osvěžit si ho před návštěvou kina. A bylo to pořád stejně dobrý. Byť tentokrát jsem to četla konečně česky, takže trochu změna vlastně proběhla...
Bohužel mi to opět připomnělo, jaká je škoda, že Suzanne Collins nemá ve svém rejstříku dobrých skutků víc knih, protože píše vážně dobře. A vlastně je mi jedno, o čem, protože je prostě strašně moc příjemné vstřebávat její slova. A celý si to užívat.

13.11.2023

Vždy sa teším, keď sa autor vráti so sveta, ktorý vytvoril. Suzanne Collins sa to podarilo. Príbeh mladého Snowa zodpovedal mnoho otázok a aj napriek tomu, že som vedela kde nakoniec skončí, tak časť mňa dúfala, že nie, nevyberie si túto cestu. A to je podľa mňa skvelé, že sa to autorke podarilo, vyvolať emócie, ktoré sa menili s blížiacim sa koncom. Nuž, som rada, že som si prečítala Baladu, len by som rada vedela viac o Lucy Gray a Tigris. AJ

13.11.2023

Zo začiatku bola kniha super, ale potom moje nadšenie trocha opadlo. Ocenila by som ak by aj Lucy Gray mala rozprávanie. Celkovo je to dobrá kniha ale na pôvodnú trilógiu to nemalo.

10.11.2023

Nečekejte knihu napěchovanou akcí jako byly její předchůdkyně. Kdepak, o akci tato kniha není (ačkoliv se tam v jistých dávkách vyskytuje). Balada o ptácích a hadech je dokonalá ve svém vlastním slova smyslu. Je to kniha o charakteru a jeho postupném přerodu, obsahuje spoustu psychologických námětů a zajímavých myšlenek. Coriolanus Snow je opravdu výborně zpracovaná hlavní postava, a přestože na konci už nejde jinak než ho nenávidět, člověka stále nepřestává překvapovat síla jeho ambicí. Ostatní postavy se autorce také velmi povedly, zejména Lucy Gray nebo třeba Tigris, která byla dalším pojítkem s původní trilogií a bylo zajímavé ji poznat více.

Je třeba říci, že tato kniha celé sérii dává zcela nový rozměr. Bude zajímavé si znovu pustit filmy a vidět prezidenta Snowa, jak slyší Katniss zpívat píseň o stromu oběšence, teď, když víme, co se dělo mnoho let předtím u zrodu této písně. Jaké z toho měl asi pocity?