brabofka
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Opět jedna z knih, která by si zasloužila více než 5*. Mohlo by se říci že se nese v duchu písně V+W, kteří v této době také působili "...život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře...". Protože přesně takto se určitě cítí hlavní hrdinové příběhu. Příběhu, který se dělí na dvě časové roviny. Jedna začíná za dob první republiky a druhá v listopadových dnech roku 1989. Obě jsou zajímavé. Zajímavé střípky z historie. Můžete si na začátku říci, že by Vás vlastně zajímalo jak to spolu souvisí, protože Vám to časově nevychází. Závěr ale vše propojí. Vše dotáhne do konce. Mohl by někdo říci, že až do růžového konce, kde "o náhodu není nouze", ale proč ne? Je to přirozené, nikde se netlačí na pilu a nikde současně není znát že by autor už hrozně rád skončil, protože ho tlačí místo na písmenka. Prostě, opět jedna z těch dokonalých knih, kdy jste šťastní, že můžete být součástí dechberoucího příběhu a kdy jste neskonale smutní z toho, že to skončilo (jedno jak). Klobouček. A 5 * !
Podzimní boogie-woogie
Jan Švancara
(SPOILER) Mám ráda české autory, české detektivky. Ale tohle jako fakt? Ze začátku se to trochu vleklo. Než se představil rádoby detektiv pak Marcela... pak jsme začali věnovat obrazu. A pak najednou šmik, šmik a konec. Navíc dost americký. Tajné služby, ruská mafie... mělo mě zarazit že kniha má jen 139 stran. Za mě v mnoha ohledech nedotažené, odflinknuté. Kde a jak skončila Marcela, to jako opravdu vše vyřeší 1 sms "jsem doma"?. Detaily. Chyběly mi propracované detaily. Nejdřív loví obraz na datech na CD. Popíše půl strany, a pak ani nedotáhne detail zda to opět uklidil, nebo mu tam na to někdo přišel nebo co? Věty a děj občas končil nedokončený, nedotažený. Nejvíc se mi líbila, byť opět na konci to bylo rychle ukončeno, linka z legií. Příště více času a prostoru. Všem. Další díl mě v tuto chvíli, tím pádem neláká. Možná za pár let.
Božena
Hana Wlodarczyková
Božena Němcová pro mě byla vlastně jen „Babička“. Odpor s nímž jsem musela na základní škole povinnou četbu číst ve mně převládal i na další tvorbu a přecházel i na BN samotnou. Až když ČT přišla s minisérií, mě tato žena začala trochu více a blíže zajímat. Bohužel se opět potvrdilo, že nejsem televizní (seriálový) typ a sérii jsem nedokoukala. Až když jsem náhodou narazila na knihu paní Wlodarczykové jsem se zaradovala. A ano, to je to pravé. Konečně mohu prožít s BN téměř celý její život. Zjistit proč Babičku a další díla sepsala. Jak žila, jak se měla a o čem snila. Žila v nelehké době. V nelehké době pro ženu, a pro ženu její velikost, myšlenek a cílů v době hodně těžké. Její muž byl stejně velká osobnost. Ostatně proto si myslím, že spolu ti dva vydrželi celý život. Byť spolu občas bojovali. Oba dva ke vztahu přistupovali s jinými vizemi, plány a představami. Němec si myslel, že si Báru ochočí, podmaní. Že, když jí materiálně zajistí, ona mu dá domov, děti a bude mu ozdobou. Ona zase, že jí dá volnost, svobodu a že ji přijme takovou jaká je. Oba se však v představách zmýlili. Dlouho jim trvalo, než si to uvědomili a než zjistili, že se s tím musí naučit žít, milovat se a respektovat. Že ani jeden nebude jiný. Někdy mě napadá, zda by Božena Němcová v dnešní době byla Boženou Němcovou? A nebo kým by vlastně byla.
Asi mě její příběh a tato kniha nepřiměly zkusit Babičku přečíst (a dočíst) a nebo zkusit jinou knihu. Nicméně před ní skláním a paní Wlodarczykové děkuji.
Sestry
Kamila Hladká
Zajímavě a hlavně čtivě sepsané. Osobní příběhy několika řadových sester, kde popisují své dětství, rodinu a také důvody proč se rozhodly vstoupit do řádu. I ony mají svá tajemství, své záliby, své sny, koníčky a i ony pochybují. O sobě samé, o svém rozhodnutí, směřování, bytí.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Příběh 11letého Štěpána, který ze dne na den zůstal sám s matkou bez otce, který založil novou rodinu. Učí se, že ne všechno je automatické jak byl dosud zvyklý a jak postupem času přestane fungovat i maminka (vlivem těžké nemoci), najednou v oněch 11 letech musí dospět. Během několika let tak sledujeme jeho postupné a hodně rychlé dospívání. Ze dne na den se tak z bezstarostného dítěte stává takřka dospělý muž. Umějící se postarat o sebe i své blízké. Je až překvapivé, že na konci čtěte příběh kluka končícího základní školu a ne maturanta. Za mě velice pěkně napsané, čtivé a hodně smutné.
Toyen - první dáma surrealismu
Andrea Sedláčková
Je to asi tak 10 let, kdy jsem toto jméno poprvé zaregistrovala. Nevěděla jsem kdo to je a odkud, jen že je to malířka. Podle jména jsem odhadovala, že cizí. Pár let na to jsem zjistila, že vlastně česká! A až nyní, kdo to vůbec byl a proč se o ní tak málo ví. Skvěle a čtivě sepsáné. Autorka popsala celý její životní příběh od narození až do smrti. Smutné (?) je to, že se o ní v poslední dekádě jejího života moc neví. Že vlastně více víme co se dělo s její pozůstalostí než to jak žila v posledních letech svého života. Ale je to i její volba. Celý její život byl na její vlastní přání upozaděn. Vynikla její díla. A právě i proto klobouk dolů za autorčinu práci. A za to jak moc toho dokázala dát dohromady. Myslím, že zrovna Toyen si to zaslouží.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
1 dům, 2 hlavní postavy, 3 dějové linky plus současnost. Autorka prolíná děj čtyřmi časovými úseky. Všechny spolu souvisí a krásně se na konci propojí a spojí. Opravdu dobře, přehledně postavené. Nedávno jsem četla příběhy K.Surmanové. Musím říct, že v tomto případě jsem se místy opravdu bála. Z knihy čišela hrůza a strach a ke konci i samotné zlo, ve chvíli kdy došlo ke kompletnímu vysvětlení. Za mě skvělé. Jen jak tu bylo zmíněno níže, ten sex tam byl trochu navíc mno...
Rybí krev
Jiří Hájíček
Už vím proč má zde na DK tak vysoké hodnocení. Právě jsem ji dočetla. Hana ve mě bude ještě hodně dlouho. Opět po dlouho době příběh, který se mi dostal do krve. Jsem z vesnice, dovedu si představit co to pro ty lidi bylo. Hanu jsem celou dobu obdivovala, jak byla tvrdá, a pořád doufala. Bojovala, věřila. Že se někde něco stane. Nicméně myslím, že Temelín nebyl ten hlavní příběh. Hlavně šlo o její rodinu. O tátu, mámu a milovaného bráchu. To jak to nakonec celé dopadne si asi ze současnosti dokážeme odvodit. Bohužel lidé museli Temelínu a vodě ustoupit. To jak to dopadne s Hanou a její rodinou, si ale přečtěte. Stojí to za to.
Jezero
Bianca Bellová
Jsou knihy, které vás vtáhnou do děje a nepustí. Nedovolí jedinou myšlenku na cokoli jiného. Tato kniha mne chytila, vtáhla, ale ne natolik silně. Ve chvíli, kdy jsme měli být zřejmě ve finiši, v těch malých mezírkách, kdy děj stagnoval, jsem měla možnost přemýšlet, jaký mám z knihy vlastně pocit. I když je to fikce, odkaz na realitu si tam většina z nás určitě najde. Ať už je to teď aktuální ruská okupace, Černobyl, který tady je pořád i když si myslíme, že je to za námi a nebo všudypřítomné sucho. Zde patrně myšlené v podobě aralského jezera. I když toto můžeme vztáhnout na cokoli jiného. Děj se nedá zasadit do reálného místa. Ale i tak cítíte pach rybiny, písek mezi zuby a nebo hnilobný pach vody z jezera. Beznaděj lidí, kteří zde žijí své každodenní životy bez naděje na změnu k lepšímu. A pak je tu Nami. Chlapec, později dospívající muž. Hledající své místo v tomto světě, hledající svou matku, své kořeny. Neustále na pochodu, a stejně na místě. U jezera. To je jeho život. To je jeho osud. A než na to přijde budeme s ním. Jenže může Nami dojít konce? Může opustit rodné město, a hlavně jezero a vydat se na cestu? Může, ale jezero si ho stejně přitáhne zpět. Příběh o milém (?) chlapci, nemilé době a ještě "nemilejších" lidech.
Vrány
Petra Dvořáková
(SPOILER) 1 kniha = 1 odpoledne čtení, dosah a emoce tady ale budou déle. Střihem skočíme do života rodiny - matka, otec a 2 dcery. Příběh se skládá z pohledu Báry, hlavní hrdinky a její matky. Sestra s otcem jsou jen "účastníci příběhu" a spouštěči.
Vlastně jen pár dní žijete v domácnosti s rodinou, s Bárou chodíte do školy, do ZUŠky, žijete spolu s nimi. V anotaci se dočtete že má živelnou až nezvladatelnou povahu. To mi přišlo zavádějící, normální 12-13 letá holka, která je v pubertě. Nic zvláštního a hlavně nic aby se muselo dít to co se vlastně děje. Čekala jsem, že na konci vyjde něco na povrch, ale tak jak střihem do rodiny vklouznete, tak i střihem skončíte.
Za mě výborné téma, skvěle rozjeté, potenciál tématu i celé knihy by zasloužil něco víc. Něco dál. Třeba ale také ne, třeba by kniha ztratila na kouzle. Hlavní poselství - že za zavřenými dveřmi rodiny se dějí různého hrozné věci, a někdy se k nim nikdo nedostane a nepomůže, tu ale zůstane.
Chamtivost
Marc Elsberg (p)
Ekonomický thriller. Příběh se rozjíždí pomalu, také trochu vinou množství postav. Zhruba uprostřed se děj rozbíhá, a začíná odsýpat. Konec se místo grandiózního finále začne opět topit v moři postav a ještě všech ekonomických frází a vysvětlení. Za mě slabší. Další knihy autora ani zkoušet nebudu.
Anežka
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Vše o knize je vlastně napsáno níže v komentářích. Příběh ženy, která si myslí že má všechno a jediné co jí chybí je dítě. Když to nejde přirozenou cestou, volí adopci. Bohužel si myslí, že když jí všechno koupí, zaplatí a přesně nalajnuje tak budou šťastné a spokojené obě. Jenže ono to nefunguje. Myslím, že to, že je Anežka Romka, je jen zvýraznění toho všeho. Nefungovalo by to ale nikdy s nikým. Chybí láska, cit, porozumění. To, co matka příroda spustí porodem (ano až na výjimky). A Julie se k tomu spolu s námi celou knihu dostává. Ano, konec je otevřený, takový nijaký.
Slyšet jeleny zpívat
František Šmehlík
(SPOILER) Za mě to trochu zklamání. Kniha má zde na DK vysoké, červené hodnocení. Možná trochu nekorespondující. Moc postav, moc omáčky, moc textu. Někde jsem dokonce četla přirovnání k Případům 1. oddělení. No ano, při troše fantazie. Spíš se o to autor snaží, moc mu to ale nejde. Kniha ke konci inklinovala k americkému krváku, kde vymře téměř půl vesnice. Za mě autor musí ještě o trošku víc načíst policajty jako takové a dát o trochu méně mrtvých.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Je to jako jízda na horské dráze. Respektive Vás to pomalu vytáhne (asi jako v úvodní znělce Kroku za krokem) a stejně tak Vás to pak strhne a je to jízda. Úvod vlažný, zjistíte co vlastně Mallory je/byla zač. V době pohovoru u rodiny už jí ale vlastně držíte palce. Po pár kapitolách zjistíte, že Vás to strhlo a nechce pustit. Konec, který přijde, je finále kde se vše vysvětluje. A stojí to za to. Než jsem se do knížky pustila, prošla jsem si pár posledních recenzí. Ty mě přesvědčily, a musím s nimi teď souhlasit. Vlastně proč ne. Není to styl třeba dle naší autorky Kateřiny Surmanové. Ale 5* si opravdu zaslouží.
Krutý měsíc
Jana Jašová
Příběh vyprávěný 2 ženami. Jsou jako protipóly. Protiklady, které se přitahují. Jsou tak rozdílné a přesto je něco spojuje. Dům na konci sadu. Obě nemají nic a mají úplně všechno.
Příběh teče tak pomalu ale rychle. 2 vypravěčky - přesné rozdíly sebe samých, přesto jsou si tak podobné. Obě mají něco, co si nesou z minulosti, obě o sobě mají jen to nejhorší mínění.
Příběh krystalizuje, odhaluje se, graduje. Trochu mi vadil, ten rádoby růžový příběh ve vedlejší roli. Ten tam být nemusel.
Nabourává to klima napětí a tajemna, co se to vlastně stalo. Strhává to příběh do jiných kolejí... do červené knihovny. Kterak chudinka ublížená, osamocená se do statečného rytíře zamilovala.
Není tam znatelná gradace, protože knížka Vás prostě chytne a nepustí. A každá kapitola ( vyprávění jedné z nich) končí tak abyste šli dál. Spěchali.
Za mě pecka. Doporučuji.
Vodník
Tereza Bartošová
Skvělý příběh. Možná trošku čitelnější než Klekánice. Ale opět skvěle propracované, napětí dobře nadávkované. Těším se na další díly a mohu jen doporučit.
Ďáblův sluha
Vlastimil Vondruška
Nebylo to špatné. Prostě oddychovka. Mimo dnešní realitu, příjemné prostředí středověku. Stejně jsem ale místy měla pocit jakoby tam ta naše doba lehce zasahovala. Nevím zda v té době bylo nachlazení (vždyť museli být otužilí z těch studených hradů, cest a nebo prostých chalup). A také už mi po tom bezpočtu přečtených příběhů lezl lehce pan Oldřich na nervy. S tou jeho logikou, kterou nikdy zcela nevysvětlil, a tím jeho oddáním logice a realitě oproti tehdejší moci víry. Ale jo, právě proto je to tak populární a bohužel to v těch posledních dílech vypadá. Knihy jdou na trh jedna za druhou a kvalita střídá kvantitu. Tento díl je ještě jeden z počátku toho všeho a podle toho je to taky takové. Jak jsem psala, oddechové. Málo postav, kde každý měl důvod a možnost a teď babo raď. Na mě moc zbytečně natahované. Asi si dám od Oldřicha trochu oddych. Jednou za čas proč ne, ale číst to v sérii bych už dnes nedala.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Přečteno v mládí, v rámci povinné četby. Možná více než kniha se mi líbilo televizní zpracování povídek - tehdejší Čs. televize.
Zahrada
Petra Dvořáková
Silné téma a silný příběh. Vše se pomalu otevírá a příběh má tendence gradovat. Jsme svědky postupné cesty na vrchol a i následného úpadku. Ale je to cesta vrchol? A co je vrchol? Ať chceme nebo ne, postupně prožíváme všechno spolu s hlavní postavou a můžeme jen posoudit zda budeme věřit, naslouchat a chápat či nikoli. A konec? Příběh i hlavní postava by si určitě zasloužili o trochu víc. Nebo je to opět na nás abychom si domysleli? Pak ale příběh moc domýšlecí nebyl. Vše bylo podáno jasně a srozumitelně. Škoda, až na ten závěr to šlo.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Uvědomujeme si ze tohle si nikdo nevymyslel? Ze to nejsou smyšlené příběhy ale holá skutečnost? O 2 sv. válce toho bylo tolik napsáno. O 50.letech v komunistickém Československu téměř nic. Proč asi. Protože je jednodušší vzpomínat a zaznamenat něco, co můžeme svést na někoho cizího. Němce. Ale tohle jsme si dělali sami sobě. Češi Čechům. Musím říct, že to je opravdu nechutné. Ještě víc než příběhy z Treblinky, Osvětimi... a opravdu hodně hodně těžké a silné. Více a více takovýchto textů a příběhů. Pomohou nám si to udržet v paměti, prožít to jejich pomocí, abychom nezapomněli. Protože nepřipomínaná minulost se snadno a rychle zapomene a může se vrátit...