Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce

Knihy z období socialismu moc nevyhledávám (četla jsem asi tři), ale tahle opravdu stála za přečtení. Měla jsem ji pořízenou z nějaké akce v elektronické verzi a hledala jsem přes svátky něco kratšího, abych to stihla ještě do konce roku přečíst (jelikož povětšinou čtu docela pomalu). Avšak Hájovma mě strhla tak, že jsem jí přečetla prakticky během jediného dne (= během neděle 28.12.). Popravdě jsem to, že mě kniha tak chytí, nečekala. Knihu jsem otevřela bez přečtení (připomenutí si) anotace. A hned na začátku, po přečtení pár stránek, jsem si říkala, že knihu s takovým tématem nebude jednoduché číst. Kniha je ale napsaná opravdu čtivě, podbízí k dalšímu čtení a příběh v ní plyne příjemným tempem. Nakonec mi kniha nepřišla tak "náročná", jak jsem se obávala, i když je samozřejmě smutná a z nelehké doby s nelehkým životním příběhem.

Pozn. Tip pro rok 2026 - z mého pohledu by se kniha hodila do tématu čtenářské výzvy: Kniha, která se odehrává v uzavřeném prostoru.

Karla Kubíková opět nezklamala.Smutný příběh,jako maminka si nedokážu představit odloučení od svých dětí.Knížka je rozdělena do tří částí,nejvíce byla rozepsaná část prostřední, konec knížky byl na mě rychlejší,ale naštěstí v rámci možností dobrý,určitě doporučuji k přečtení.

Hájovnu jsem si přivezla od babičky, říkala, že stojí za přečtení. A měla pravdu!

Knížka je rozdělená na tři části, v každé z nich se Linda ocitá v jiné životní situaci. Do první části vstupuje jako nezkušená mladá a naivní holka, z poslední vystupuje jako silná žena s názorem a s vlastními hodnotami.

V té první části jsem si k ní nemohla najít cestu. Nelíbil se mi způsob jejího uvažování, nedokázala jsem se na ní naladit.

S druhou částí začala knížka mít spád, stránky mi ubíhaly před očima a já se ponořila do příběhu. A s Lindou jsem konečně dokázala soucítit.

Poslední část mě doslova vzala za srdce a měla jsem knedlík v krku. Jak se Lindiny sny a představy rozplývaly, jak byla najednou nechtěná ve svém domově a odvrhovaná svými nejbližšími, kteří ji zradili, když ona jim tolik věřila.

Hájovna je srdceryvnou zpovědí mladé matky, která díky jedné nešťastné události přišla o svobodu a s ní i o všechny jistoty, které doposud měla. To vše v dobách sovětské nadvlády.

Tahle holka to vážně neměla lehký. Ale nikdy se nevzdala a nakonec jí to přeci jen přineslo kýžené ovoce!

Krásný příběh z těžkých dob. Linda musela být neskutečně silná, návrat domů po letech mi přišel snad ještě těžší než pobyt ve vězení. Ještě, že to vše mělo dobrý konec

30.10.2025

Moc smutný pŕíběh,pro mě nepředstavitelné být odloučena od dítěte, Linda z nezralé dívky vyspěla v silnou ženu, hrozně jsem ji držela palce , aby to zvládla.

04.10.2025

Příběh z naší nedávné historie. Zavádí nás do vojenského újezdu. Čtení je to smutné, v závěru však hlavní postavě svitne naděje na obrat k lepšímu.

(SPOILER) LINDA - HANKA - RUSÁCI - VOJENSKÝ ÚJEZD,
Hájovnu jsem víc než z poloviny přečetl za dnešní noc a ráno jsem se budil v obavách "Rusáci" jsou tady! Tak je to dobrý! Nejsou a nebudou? Tu dobu jsem zažil sám na vlastní kůži, vím o ní trochu víc, než ostatní. Prožil jsem ji tehdy jako příslušník SNB nestraník ještě s jedním kolegou, kterého jsem si moc vážil, na malém obvodním oddělení v polském pohraničí. Byl pro mě tou farářkou Eržikou, kterou potkala Linda ve vězení, a která jí zachránila život. Děkuji autorce, že nezacházela dál, ač jistě mohla, protože další podrobnosti z ženského kriminálu a z života Újezda by příběhu uškodilo. Po těch letech se mi vybavilo to, na co jsem za ty roky už trochu pozapomněl. A tak děkuji "Havlíčku Havle" za to vše za SVOBODU na kterou jde zapomenout. Už nezapomenu! Určitě pět hvězd a doporučuji všem, abychom nezapomněli.

Moc pěkná obálka knihy, která souvisí s tématem. Příběh Lindy byl zajímavý, kniha měla spád a četla se sama. Konec potěšil, nepřízně bylo dost.

Příběh je psaný úsporným jazykem a asi právě proto hned vtáhnul do děje.
Lindu jsem musela obdivovat, že ji nezlomilo ani vězení, ani to psycho po návratu do hájovny.
Nakonec v momentě, kdy naši zemi opouštějí okupanti, ona vyhrává zač bojovala.
Knihu jsem dočítala v předvečer 21. srpna.

Kniha mě dost zklamala. Je emocionálně hodně plochá na to, že se mluví o odloučení matky a dítěte. Po návratu přichází opět další fraška v podobě jejich divného soužití.

Co všechno může zapříčinit láska, strach a nerozvážnost. Trest mladé ženy, které se zhroutil svět, ale nakonec našla sílu a přátelství.
Kniha není dlouhá a četla se moc dobře. Zaujala mě skvěle napsaným příběhem a několika ponaučeními. A také popisem života na vsi a ve vojenském Újezdu během 80.let.

Přesně jak píše uživatelka "alca-212", jedná se o poměrně krátkou, v mnoha ohledech neveselou, ale čtivou knihu. Až do úplného konce jsem ji četla jedním dechem a měla jsem problém se od ní odtrhnout, zajímalo mě, jak osud Lindy dopadne.
Konec dopadl jak jsem předpokládala, i když reálný mi moc nepřišel. Chápu ale, že autorka chtěla na samém konci knihy trochu vylepšit celkově ponurou náladu příběhu.

Poměrně krátká, neveselá, čtivá kniha. Ke konci mi nepřipadala úplně uvěřitelná, ale obecně se autorce, podle mého, podařilo velice dobře vystihnout tehdejší dobu. Příběh má reálný zaklad - o to je to všechno smutnější...

Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. I přesto, že její obsah je smutný, náročný pro hlavní hrdinku Lindu a složitý, kniha se mi líbila a četla moc dobře. Určitě doporučuji....

Tento příběh jsem četla velmi dlouho, pořád jsem se nějak nedokázala prokousat ke konci. Myšlenka byla skvělá, ale bohužel ten potenciál nebyl úplně naplněn. Jako matka jsem postrádala širokou škálu emocí. Hlavní hrdinka budí dojem, že se jí to netýká. Jako by vyprávěla příběh někoho jiného. Uchyluje se k hrubému popisu událostí, zcela ochuzeného o hlubší prožívání. Škoda, mohlo to být velké dílo.

Silný příběh o těžkém osudu v nelehké době.

Jak jedno rozhodnutí změní celý život.

Čtivá kniha popisující situaci v ČR mezi roky 1985-1990 z pohledu mladé ženy, která se stala manželkou, matkou a odsouzenou vezeňkyní s omezenou svobodou.

25.04.2025

Příběh „dvacítky“, který píše zralá žena v podstatě jako reportáž ze života. Přesto je příběh emotivní a uvěřitelný. Bezdětní, resp. spíše bezdětné si ho přečtou jistě se zájmem, „dětné“ si do něj své emoce dostanou samy. Mnohým sotva dospělým dívkám se stalo a stále stává, že ve fázi zamilovanosti udělají spoustu pitomostí. To je také případ hlavní hrdinky. Chytrá, inteligentní, opečovávaná holčička se zamiluje do vesnického primitiva, který se jí - byť má jistý selský rozum – nemůže mentálně ani morálně vyrovnat. Dívka je ochotna slevit z většiny svých zásad a přesvědčení – z mého pohledu neuvěřitelné, ovšem když si vzpomenu na svých 19 a 20 let, zcela normální. Stejné je to i se schopností komunikace s okolím. Ve zralém věku víme, co všechno ta holka (u)dělala špatně, ale z pohledu dvacetileté je to opět normální. To, že je někdo plnoletý, neznamená, že není nezkušený a bezbranný.
Nesmírně mě iritovalo, jak se nikdo, ani sama hrdinka, nepozastavil nad tím, co za připitomělé blbečky byli kamarádi, kvůli nimž k tragédii došlo. Život na zcela odříznuté samotě a nejbližší sousedé z úplně jiného světa. Člověka napadá, jak by to asi dopadlo, kdyby se neštěstí nestalo – po jak dlouhé době by hlavní hrdinka sbalila kufry a dítě a prostě odtamtud utekla. Jakmile by vyprchalo období zamilovanosti, jak by dokázala žít s člověkem úplně jiné nátury a morálky a v neustálém strachu z rusáků, s věčnými kontrolami propustek a arogancí esenbáků atd.?
Kam příběh ústí po tragédii, k níž došlo, bylo jasné vlastně od začátku. Dosti oceňuji linku s naprosto neschopnými babičkami, které nemohly být tak staré, vzhledem k věku hlavní dvojice – o otci dítěte nemá smysl ani uvažovat, v osmdesátkách neexistovalo, že by se třeba postaral, ani dnes to není normou. Proto také došlo k další ráně, jež na hlavní hrdinku dopadla a po jejím návratu nastalo z mého pohledu nejtěžší období jejího života, kdy jí jen mateřská láska zabránila poslat všechny své nevyzrálé a infantilní blízké do horoucích pekel a prásknout dveřmi. A ač nechápu, kolik si toho nechala líbit, přece jen to zjevně mělo smysl.