Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce

Skvělý, čtivý a hodně silný příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce. Odehrávající se v Československu od roku 1985 do 1990.
Dvacetiletá Linda žijící s matkou ve městě. Čeká dítě a se svým mužem se stěhuje do hájovny, která leží ve střeženém vojenském prostoru, který obývají Rusové i se svými rodinami. Jedné noci se z legrace stane tragédie a Linda se ocitá ve vězení. Při životě ji drží mateřská láska ke své dceři, ale po návratu z vězení ji nečeká žádná procházka růžovou zahradou...
Linda má můj velký obdiv. Já bych také klidná a trpělivá nebyla ani v jedné části příběhu ( kniha má tři části )

S kolika věcmi se musí člověk vyrovnat a šlapat dál.

Autorka hned zkraje nastiňuje láskyplnou idylku, počátek úžasného vztahu, což ale vzápětí poznámkami mezi řádky dementuje. Chce, abyste si od prvopočátku uvědomovali, že nedržíte v rukách srdceryvnou romanci, nýbrž příběh plný života se všemi strastmi i nejhoršími obavami. Poslušně tedy čekáte na TEN moment, kdy se všechno pokazí. Mezitím si také mnohé domyslíte.

Musím přiznat, že jsem chvílemi s obdivem přihlížela strádání hlavní hrdinky Lindy. Dokázala polknout mnohé, navíc s pokorou, neuvěřitelnou trpělivostí a sebezapřením, jenom aby alespoň o píď popošla naproti svému největšímu niternému přání. Ustát situace, do kterých ji jediný osudový okamžik dovedl, by stálo nadlidské síly pravděpodobně každého. Vyobrazení rozpolcenosti a bolesti zdrcené matky se tak zdá být literárně výstižné.

Rušivě na mě působil ruský jazyk, byť cizí jazyky mi obvykle pro svoji jedinečnou autentičnost v knize nevadí; konverzace v ruštině bez odkazu na překlad mě dráždila. Banalitu jako turecký záchod autorka verbálně popisuje, ale osvětlit ruské pasáže se nerozhodla.

Celkově na mně zanechal příběh minimální stopu, pod kůži se mi nedostal, jazykově mi bohužel také nesedl bez výhrad, politické události tehdejší doby byly závěrem doplněny jakoby pro úplnost. Nevím, možná se pletu, ale spíše se obávám, že za půl roku se budu ptát, o čem vlastně tento román byl.

Obsah mi připomněl dobu, kdy jsme nesměli říci svůj názor, pouze poslouchat rodiče a ve škole jako hodné ovečky pod výhruškami tvrdých trestů. Děj se odehrává v době před sametovou revolucí 1989, tudíž, kdy naši zem "hlídali Rusáci". Hlavní osobou aknihy je Linda, jenž ve svých 20- ti letech odchází za svým přítelem Vojtěchem (dříve úplně normální počin, konečně si dělat vše po svém). Začínají si zařizovat své bydlení v Hájovně - na samotě v lese v ruském vojenském prostoru. Linda brzy zjistí, že čeká dítě a Vojtěch pracuje celé dny v lese. Ruští vojáci nejednou okukují Hájovnu a LInda začíná mít strach....... Bohužel neštěstnou náhodou jedné noci Linda vystřelí....V této době výstřel puškou ženou a ještě na ruského vojáka je událost, která se tvrdě trestá. Viním systém té doby, ač nám bylo řečeno : rodina je základ státu, tady systém selhal. Po celou dobu jsem Lindě držřela pace, chtěla konečně žít po svém, stát se vzornou matkou , ale dřívější zákony jí to bohužel neumožnily, přesto brzy pochopí, že má důvod vše přečkat, má tu svou dceru Aničku. Nabízí se otázka, zda vydrží manželství a láska na velkou vzdálenost. Silný příběh s překvapivým koncem. Líbil se mi styl psaní, autorka pěkně popisuje nelehkou dobu bez žádných zábran, otevírá tím téma, o kterém se dříve nesmělo mluvit ani doma se svými blízkými.

Doba o které se moc nepíše, a pokud ano, všechny knihy mě míjí...trochu jiné hlavní téma...mně se líbila. Ráda občas vykročím ze svého čtecího "standardu".

(SPOILER) Na knihu jsem narazila zde na Databázi knih a když jsem si ji chtěla vypůjčit v knihovně, bylo přede mnou osm rezervací... stačilo počkat pár měsíců a mohla jsem se začíst. :)
Po přečtení anotace se mi vybavilo Heřmánkové údolí, které se mi moc líbilo, takže jsem byla zvědavá na Hájovnu. Chvilku jsem si zvykala na styl psaní autorky (obzvlášť na časté používání vykřičníků), ale první díl jsem přečetla v kuse během jednoho volného dopoledne a po dočtení knihy ho hodnotím jako nejlepší. Vyprávění o Lindině životě a začátky žití v hájovně mě oslovily více než druhý díl, který pojednával o vězení a víře, pohádky pro Aničku do textu úplně nezapadaly a působily pro mě rušivě. Na třetí díl pojednávající o životě po propuštění z vězení jsem byla zvědavá, obzvlášť na vztah Lindy a její dcery Aničky.

SPOILER: Příběh pokrývá převážně období let 1984 až 1989, hlavní hrdince Lindě Stránské je dvacet let, je čerstvě vdaná za Vojtěcha, s kterým začíná žít v hájovně, která se ale nachází v ruském vojenském prostoru, nicméně se těší na příchod miminka a na život v místě obklopeném přírodou. Všechny její sny ale zmaří jedna hloupá legrace manželových kamarádů v kombinaci s Lindiným strachem, a vlastně i politická situace, a Linda se tak ocitá ve vězení s rozsudkem pěti let odnětí svobody (navíc v Opavě, čtyři hodiny cesty autem od místa bydliště). Nakonec je sice propuštěna o něco dříve, ale ve finále stráví ve vězení zhruba čtyři a půl roku…Aničce byly čtyři měsíce když do vězení nastupovala…vrací se tedy k pětiletému dítěti. Přišla o velmi důležité období, kdy si děti tvoří vazby na členy rodiny a po návratu se stává cizinkou ve vlastní rodině, hlavně kvůli kamarádce Hance a tchyni, kterým je na jednu stranu vděčná, že se v době její nepřítomnosti postaraly o Aničku, takže nemusela zůstat v dětském domově, ale zároveň všechno změnily. Návrat z vězení musel být sám o sobě těžký, o to víc, když se Linda dozví o Hance a Vojtěchovi. A o kolik větší nemilé překvapení by se konalo, kdyby Lindu nepustili dřív a v hájovně by bylo po jejím příchodu rovnou o jedno dítě navíc…KONEC SPOILERU

Z postav jsem neměla ráda Vojtěcha, jeho kamarády a matku, Hanka a Linda působily neutrálně, žádný větší vztah jsem si k nim ale během čtení nevytvořila. Konec třetího dílu už na mě působil trochu dojmem „letem světem“, čekala jsem ještě nějakou konfrontaci Linda-Franta/Tonda, ale to již řešeno nebylo…A konec mě překvapil.

Kdybych měla porovnat Heřmánkové údolí a Hájovnu, tak první zmiňovaná se mi líbila více, ale i tak doporučuji Hájovnu k přečtení.

Linda dřív koná , než myslí. Hodná holka, pracovitá, důvěřivá , naivní. Proti její kamarádce Hance, je nepraktická a není vypočítavá .Její muž Vojtěch,neví co chce . Většinou takoví, co jsou stále nespokojení, dopadnou hůř než předtím. Tady bych byla zvědavá na pokračování.....Hanka, naopak přesně ví, co chce A tvrdě si jde za svým.
Psychologická sonda do života po pobytu ve vězění . Nikdy není nic takové, jak na první pohled vypadá.

Jsem máma, takže se mi tato kniha četla velmi těžce. Ta nespravedlnost, ty roky bez dcery, které ji nikdo nevrátí a celkově osud hlavní hrdinky... Nakonec mě trochu mrzelo, že kniha nebyla delší, velice se mi líbil styl, jakým byla napsána. Určitě si ji někdy přečtu znovu.

22.07.2026

Není moc co vytknout a není moc co pochválit. Nejvíc to na mě působí jako schematická a naivní, nicméně vcelku povedená slohová práce nějaké nadmíru snaživé středoškolačky, která ale v dějepise přece jen nedávala úplně pozor - opravdu by někomu v Lindině situaci za minulého režimu vydali knihu? Spíš ne.

Tak to byl opravdu srdcervoucí příběh, od kterho jsem se nemohla odpoutat a moc mě mrzí, že už skončil. Autorka je skvělá vypravěčka a už se moc těším na její další knihu.

Úplně si dokážu představit, že by to bylo napsané podle skutečné události. Začátek mi přišel sice dost strohý, ale líbilo se mi, jak se s tím poprala, vdala se a dokonce se i přestěhovala na hájovnu. Tenkrát to tak bývalo, nikdo to moc neřešil.
Druhá půlka, kde je ve vězení a následně bojuje o svoji milovanou dceru, mě doslova chytla za srdce, sama mám pětiletou holčičku a nedokážu si představit, že bych s ní nebyla.

10.05.2026

(SPOILER) O knize jsem předem měla jen kusé informace, byla jsem proto docela zvědavá. Ze začátku mě děj moc nezaujal, postavy Lindy a jejího manžela mi přišly takové nemastné-neslané, jejich seznámení a vývoj vztahu byl ale typický pro půlku 80-let, tak jsem poslouchala dál. Příběh se rozjel ve chvíli, kdy se nastěhovali na hájenku ve vojenském prostoru. Pořád jsem přemýšlela nad tím, proč autorka nevedla příběh jiným směrem, ale to by už asi bylo příliš velké sousto. Nicméně Linda se ne zcela vlastní vinou dostává do vězení a na svobodě nechává svou malou dceru. Popis pobytu ve vězení byl zajímavý, i když dějové odbočky s knihou pro dceru mě moc nezaujaly. Jak se říká, zavřít můžou, ale pustit musí, i Linda se vrací na svobodu a čeká na ni kopec problémů...

Silný příběh, jen by to chtělo více prožitku. Občas mi přišlo, že když už se autorce nějaká postava nechtěla rozvíjet, místo upozadnění, jí prostě nechala nechala umřít.
Lindě jsem držela palce a zpočátku ji obdivovala, že dokázala žít v prostředí vojenského prostoru. Pobyt na hájovně ale měl i své světlé stránky. Její pobyt ve vězení mi připomínal "Přítelkyně z domu smutku".

Námět příběhu je skvělý, avšak též se kloním k názoru, že stylisticky ne zcela dobře uchopený. Text je takový plochý, takové vyprávění bez možnosti nějakého intenzivnějšího prožitku spolu s hl. hrdiny. Škoda, že se po přečtení anotace čtenář dozví prakticky většinu děje knihy. Hvězdičku navíc dávám za to, že k sobě i přes to všechno zůstali ti lidé dobří, se snahou pochopit jeden druhého, nalézt kompromisy. Ta kniha je vlastně hl. o lásce: mateřské, manželské, přátelské, ale i o lásce k domovu. Nepochopila jsem, kde se v Lindě vzala tak silná anti-ruská averze, když na začátku píše, že v okupaci vyrostla a Rusové jí nic zlého neudělali, ale najedou je v ději úplné otočení jejího postoje k nim, což vede ke všem těm pozdějším událostem.

Přiznávám, že při čtení mi vřela krev. Jen vzpomínkou na dobu normalizace. Na všechnu tu nespravedlnost, která tu vládla. Jen jsem se ujistila, že už mi tak moc nesedí o té době číst. Lindy mi bylo neskutečně líto.

Do knihy jsem se začetla od samého začátku, téma bylo zajímavé, byla jsem zvědavá, jak bude příběh dál pokračovat. Líbily se mi popisované myšlenkové pochody Lindy, dále pokora a vděk po jejím návratu. Ačkoliv příběh nejde tolik do hloubky, je zajímavý a možná je to i plus, že není tak náročný pro pochopení. Jediné, co bych knize vytkla, jsou občasné, krátké texty v ruském jazyce, které si víceméně domyslíte, ale přesto není nikde překlad nebo v následující větě občas nevyplyne, co bylo řečeno. Také mě příliš nebavily texty o Psím království, ale to je věc vkusu. Kniha je opravdu dobře napsaná a nenáročná.

Hájovně byla věnována celkem pozornost, téma mě lákalo a potřeba knihu vlastnit mě nahlodávala. Nu, ušetřila jsem a navštívila knihovnu a jsem tomu ráda. Neznamená to, že nestojí za přečtení. Rozhodně stojí. Jen se prostě na 200 stranách nedá jít natolik do hloubky, jak by si Hájovna zasloužila. Doba socialismu, okupace, později sametová revoluce. V té době žije Linda se svou malou rodinou v hájovně ve vojenském prostoru s ruskými vojáky. Nastalá tragédie zamává se životy všech a především mateřská láska dokáže držet Lindu nad vodou.

Román, který se čte dobře, avšak jeho obsah není zase až tak zajímavý. Zkrátka forma je lepší než obsah. Prostřední část odehrávající se ve vězení je lepší než první a třetí část, kde se pohybujeme v hájovně lokalizované ve vojenském újezdu se sovětskými vojáky.

Vezmou se, shodou náhod se ona dostane do vězení, on si najde její nejlepší kamarádku, důvod se vždycky najde a pak žijí všichni společně pod jednou střechou. Tohle mě nebavilo

Knihu přečtěte za jeden-dva dny. Příběh je zajímavý, ale celkem rychlý. Myslím, že některé pasáže a postavy by si zasloužily více propracovat. Všechno to bylo takové šup šup a je hotovo. Ale možná to právě sedí i k té době, ve které se příběh odehrává. Nejvíc mě bavil vztah Lindy a Hanky.