Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468167/bmid_hajovna-hXF-468167.jpg
4
1130
1130
Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce. Píše se rok 1985. Linda žije na hájovně, která je součástí vojenského prostoru, v němž jsou umístěni ruští vojáci. Jedné noci změní hloupá legrace nezvaných hostů její osud v tragédii a Linda se ocitne ve vězení. Oporou jí je mimo manžela i kamarádka Hanka. Po propuštění z vězení se vrací na hájovnu ...... celý text
Přidat komentář
Opravdu jsem se na knihu těšila, lákala mě obálka a úvodní slova na ní, bohužel mě ale obsah zklamal. Nedotknul se mě tak, jak jsem na začátku čekala. Není to špatně napsaná kniha, jen byla na můj vkus málo čtivá. Jak ale vidím, jsem tady spíše v menšině.
Začalo to celkem slibně, příběh měl potenciál. ALE, hlavní hrdinka byla sebestředná fňukna, která sváděla vinu na všechny okolo, přitom si za to mohla sama, protože byla hysterická a narozením dítěte se její život smrsknul pouze na to dítě. Všechno ostatní šlo mimo, včetně manžela. Historické technikálie tam byly nacpané na sílu. Takže za mě ne, nemám ráda fňukny.
(SPOILER)
Styl slohovky žáka ZŠ. Hvězda jen za to, že se hlavní hrdinka nemstila (ačkoliv:
1. ze stylu vyprávění jen těžko uvěřit
2. měla jsem jejího fňukání, vykřičníků a vůbec jejích myšlenkových procesů plný zuby).
Nad některými osudy zůstává jen rozum stát. Skvěle popsaná doba v 80 letech 20 století v Československu. Rusáci obsadili Českou republiku a byli rozpínavý. Běda, jak by mělo STB pocit, že jste proti Sovětskému svazu.
Nešťastná náhoda uvrhne hlavní hrdinku Lindu do vězení. Doma nechává svou 5-ti měsíční dceru Aničku, manžela Vojtěcha v Hájovně v přírodě v blízkosti sovětských vojáků.
Začíná vyšetřování a vazba, následně vyrovnání se situací, která s tím vším přichází. Ztráta nejen svobody, ale i mateřství, manželství, osobních hodnot. S péčí o její dceru Aničku pomáhá kamarádka Hanka.
Má první kniha od autorky a už teď vím, že si přečtu další. Autorčin styl je úderný, přesto v textu nacházíte vše jak skutečně je, bez příkras, je to jako jít v Lindiných botách a je to hodně bolestné. Ale skrývá v sobě i malinkou naději, vzít si z Lindy příklad. Přes všechnu nespravedlnost, které se jí dostalo, nenechala přerůst vztek v nenávist. Velmi silný příběh, plné hodnocení a doporučuji všemi deseti.
Autorka mistrovsky vykresluje dusnou atmosféru doby a psychologickou hloubku postav. Linda je silná, ale zranitelná žena, jejíž osud čtenáře hluboce zasáhne. Téma nespravedlivého trestu a hledání druhé šance je podáno velmi realisticky a citlivě. Styl vyprávění je plynulý a vtahující, čtenář se snadno vcítí do hrdinčiných pocitů a dilematu. Kromě toho je příběh podbarven melancholickou náladou, která odráží nejen osobní tragédii Lindy, ale i tíživé poměry tehdejší doby. Spisovatelka se nebojí jít do hloubky a vykreslit těžké životní momenty s autenticitou a upřímností.
Významným prvkem knihy je také vztah mezi Lindou a Hankou, který se mění z pevného přátelství v komplikovaný konflikt. Téma zrady a přijetí nových skutečností dodává příběhu další rozměr, díky němuž se kniha nestává jen příběhem o návratu domů, ale také o hledání vlastní identity a vyrovnávání se s bolestivou minulostí. Autorka velmi dobře pracuje s dynamikou vztahů a umožňuje čtenáři nahlédnout do nitra postav, jejichž motivace a rozhodnutí jsou uvěřitelné a pochopitelné.
Hájovna je příběh o ztrátě, naději a boji za rodinu, který je nejen dojemný, ale i hluboce lidský. Kniha lehce převyšuje běžný průměr, ačkoli by mohla nabídnout ještě silnější dramatické zvraty nebo více propracovaný závěr. Přesto je to výborné čtení pro milovníky psychologických románů s historickým podtextem. Kubíková zde ukazuje nejen dobovou atmosféru a individuální tragédii, ale i univerzální otázky týkající se spravedlnosti, odpuštění a síly mateřské lásky.
Více na www.vasnivactenarka.cz
Píše se rok 1985 a Linda žije se svým manželem Vojtěchem poměrně spokojený život na hájovně. Brzo po narození jejich dcery se ale jedné noci stane osudný omyl a Linda se ocitne ve vězení. Oporou jí je v té době mimo manžela i kamarádka Hanka, která se snaží Vojtěchovi pomoct nejen s chodem domácnosti, ale především s malou dcerkou. Po několika letech je Linda z vězení propuštěna a vrací se zpět na hájovnu. I když tuší, že návrat nebude jednoduchý, těší na nový začátek a především na svoji dceru. Kdyby jen věděla.. brzy pochopí, že Hanka její místo dokázala zastoupit opravdu dokonale.
Množstvím stran je kniha jednohubka na jedno odpoledne, obsahem a emocemi však kniha vydá za víc, než byste třeba čekali.
Líbilo se mi, že příběh je psaný přímočaře, bez vytáček, odboček. Člověk brzo pochopí, že přijít o svobodu není to nejhorší, co se může stát. O to těžší bylo sledovat jak se Linda musí poprat s následnou realitou, kdy její místo nahradil někdo jiný a ona už nikam nepatří.
Styl psaní Karly Kubíkové mi sedí. Hájovna byla moje druhá kniha od autorky a opět musím dát nejvyšší hodnocení. Hájovnu můžu jen doporučit.
Tenhle příběh mě vysloveně bolel. Četlo se to samo, těším se moc na další knížky autorky.
Silný a uvěřitelný příběh. Trochu mi vadí styl autorky, psaní v krátkých větách, přesto se kniha krásně čte.
Je to napsáno takovým zvláštním, trochu amatérským a hodně jednoduchým slohem, ale ten příběh mě zaujal. To bylo prostě příšerné co ubohou hrdinku potkalo a jak pokorně se s tím poprala... přemýšlím,jak bych jednala já sama. Každopádně hustej pan manžel, paní tchýně a kamarádka. To vážně chceš
Úplně jsem si představovala, jak bych tohle všechno zvládla já. Hlavně po tom návratu, být trpělivá, klidná...
Mám ráda psychologické příběhy českých autorů a autorek. Příběh mi sedl, je zcela uvěřitelný. Brala bych ho i rozvitější, ale i tak jsem postavám porozuměla. Život na Hájence mne bavil, úplně si dovedu představ všechny okolnosti, které zapříčinily, co se stalo. A i doba kriminálu mi dost dala. Za konec jsem moc ráda, osobně jsem se bála, že to tak nedopadne.
Přečetla jsem na dva zátahy. Nešlo od Lindy odejít. Brečela jsem, když jsem si ji představila, kam směřuje její život po návratu z kriminálu. Ale nakonec..nedopadlo to tak zle a já jsem jí to moc přála. Moc hezky psaný příběh.
Příběh mladých lidí z konce osmdesátých let. Bylo mi dvacet, narodily se nám deti a bydleli jsme kousek od Vojenského újezdu.. I my jsme byli vychováváni strachem. Před "rusáky", před policajty, před úředníky. V obchodech nic nebylo, a člověk se bál něco komukoliv říct. Možná nejsou postavy detailně propracovány, ale ta doba a ten strach ze všeho ano, a což teprve popisy života ve vězení. Za mě pěkný příběh, a pokud je podle skutečnosti, o to víc uvěřitelný.
Příběh se četl velice poutavě, nikde se nezadrhával a vy jste se najednou ocitli na konci:) Setkává me se Lindou, jedinou dcerou,kterou si maminka opečovává,která potká Vojtěcha,do kterého se zamiluje, a už zde je malý háček,v podobě maminky,která je na své dceři doslova závislá, osud tomu nakonec chce jinak a Linda se po pár měsících musí vzít, k bydlení jim přistane hájovna a mladí začínají svůj samostatný život...Osud ale všechno chce jinak než bychom chtěli my sami a do života jim přijde krutá rána osudu a vše se otočí ....
Dostal se mi do rukou příběh, který odvyprávěla žena s pohnutým životním osudem. Její vyprávění lehce plynulo, pěkně popsala prostředí (však taky název knihy mě na něj nalákal), a tak celkově stav světa v době, kdy se příběh jejího života odehrál (90. léta v Čechách).
Jenže …
Čtení to bylo takové trochu zvláštní, celou dobu jsem měla pocit, jako bych četla zajímavý článek na internetu, s dobrým námětem, zajímavým příběhem opřeným o fakta (skutečné postavy skutečné doby), ovšem pouze s přiměřeně zajímavým popisem prostředí a životní situace protagonistů příběhu. Snažím se říct, že mi v něm výrazně chyběly emoce. Nezúčastněný, jako by novinářský styl mi k takovému námětu moc nesedl. Vnitřní svět Lindy a jejího muže jsem v podstatě nepoznala. U Lindina vyprávění jsem po celou dobu bojovala s tím, že mi takový silný příběh dokáže vyprávět mladá žena-matka víceméně objektivním tónem v plynulém sledu událostí, vršených jednu za druhou. Pro mě se tak narušilo, nebo spíš vůbec nevzniklo, spojení s postavami, a to byla velká škoda. Vím totiž, že napsat strohým stylem emotivní příběh jde (a funguje to), vzpomněla jsem si při čtení na příběh od severského autora Roye Jacobsena, Ostrov Barroy, který velmi strohým až prostým způsobem vypráví velmi silný příběh ženy-matky, a přitom čtenáře dokázal vtáhnout do mysli hlavní hrdinky /v podstatě se celou dobu pohybujete uvnitř příběhu/, dostala jsem tak možnost, na rozdíl od příběhu Hájovny, emocionálního propojení s postavou, a to mi u Lindy chybělo. Takže se stalo, že i moje čtení probíhalo v nezúčastněném módu, ocenila jsem sice příběh, vhled do prostředí a situace v Čechách v době příběhu, ale těžko hledala nějaké porozumění pro motivaci k jednání nejen Lindy, ale i ostatních protagonistů příběhu, chybělo mi právě to porozumění vnitřním prožitkům /rozvinutí vnitřních monologů, jejich myšlenek, pocitů/, o které u takhle silného příběhu většinou jde především /jaké vnitřní konflikty prožívali a jaké emoce s nimi spojené to vyvolalo). Jedním slovem, chyběla mi autentičnost.
„Tak co? Pěkná hájovna, ne? Hajnej umřel, je už pár měsíců volná.“
„Vystoupali jsme po schodech a Vojtěch odemkl dveře. V malé verandě stála stará truhla a nad ní byla ve zdi zatlučená skoba.
„Tady měl pušku, a tady bude viset i ta moje,“ řekl.
A tak se osud začal ubírat směrem, co nikdo nechtěl. Hájovna v lese, ve vojenském prostoru těch nezvaných, těch, co tu opravdu nikdo nechtěl, by mohla začít vyprávět … věřím totiž, že do svého starého dřeva nasákla emoce těch, co tam žili, a tak možná … možná, že by příběh odvyprávěla autentičtěji, než Linda sama, jí totiž možné, že, po tom, co prožila, jí samé už žádné nezbyly …
Nečtěte si anotaci, jinak se připravíte o dost příběhu.
Život na Hájovně s Vojtěchem nebyl žádný med, ale co přišlo pak, to bylo kruté a nedovedu si představit, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Hlavní hrdinka byla jistojistě silná žena, jen na konci jsem nechápala její počínání.
Příběh mě zasáhl, ale úplně jsem se nedokázala do něj vžít. O Vojtěchovi jsem nevěděla, co si myslet. Pořád to nevím. Každopádně to nebyl špatný poslech a někdy zkusím další dílo této české autorky.
Velmi silný příběh, čte se dobře, ale vyprávění klouže po povrchu, je neosobní a chybí hlubší propracovanost psychologie postav.
Štítky knihy
vězení, věznice 80. léta 20. století rodinné vztahy socialismus ze života mateřství české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
| 2017 | Spálená křídla |
| 2024 |  Dům na konci ulice |
| 2007 | Rafanda |
| 2008 | Samoživitelka |
Jsem ráda, že anotace předem nečtu. Kniha se četla dobře, taková jednohubka na víkend.