aralka komentáře u knih

Nádhera! Přečteno za dva dny, téměř se nedala odložit... Výborně zpracovaný příběh, velice poutavě vymyšlená struktura knihy , propletenec životních příběhů členů jedné rodiny v různých časových obdobích spoutané místem, kde se děj odehrává... nemusí být čtenář zrovna z Ostravska, aby ho příběh naprosto uchvátil, ale pro lidi, kteří pocházejí z tohoto kraje to bude myslím "srdcovka"... není to žádná komerční rychlokvaška, autorka si dala se zpracováním informací z různých oborů práci, začlenila do děje spoustu dobových reálií a postav, zapracovala krásně i určité místní zvláštnosti a zajímavosti jako solné poutě, vznik lázní Darkov, odlehčený hostinec v Ostravě na Stodolní ulici, šikmý kostel apod., k dokreslení určité situace používá místní nářečí, různé česko-polské termíny, postavy jsou propracované výborně i psychologicky, dialogy jsou uvěřitelné a adekvátní té době... Tato kniha patří k těm, u kterých po přečtení máte pocit, že vás vnitřně obohatila a čas, který jí věnujete není v žádném případě ztracený... doslov autorky je také výborný a spoustu věcí jaksi dovysvětlí.... Určitě plný počet hvězdiček a těším se na pokračování!

53 10.04.2020

Když si někdo začne myslet, že má trápení a neřešitelné problémy, měl by si vzít do rukou tuto knihu a začít číst....šikovně vystavěný román o životě jedné židovské rodiny na malém městě v předválečném, válečném a poválečném období... román o tom, co je v životě opravdu důležité, o neuvěřitelném lidském utrpení, které si člověk sám nezpůsobil nebo způsobil? je to o tom, jak i ty nejmenší zdánlivě nepodstatné skutky a náhody můžou ovlivnit náš život opravdu zásadním způsobem, o umění a vůli člověka správně se ve správný okamžik rozhodnout, je to o tom, že každý člověk si nese nějakou tu vinu, někdo větší někdo menší, je to o sobectví, přátelství a lásce.... krásné smutné čtení, po přečtení této knihy se vám vyjasní pohled na to, co je v životě opravdu důležité...

44 27.06.2017

Tak toto je krásný román, je tam všechno, co by v románu být mělo a navíc má i nenásilně naučný přesah, kdy se dozvíme, jak obyčejní Francouzi prožívali začátek války, názory se různily, jak se zachovat, když v červnu 1940 premiér Philippe Pétain vyzývá obyvatelstvo ke klidu /později byl v čele kolaborantské vlády ve Vichy/, vede mírová jednání s nacistickým Německem, když naopak generál a pozdější předseda prozatímní vlády Charles de Gaulle z londýnského rozhlasu BBC svým známým plamenným projevem vyzývá Francouze k boji proti Němcům slovy "Plamen odporu nesmí zhasnout a nezhasne!“. Tato politická situace je v románu perfektně zachycena. Pravé kvality člověka se nejlépe projeví v krajnosti, strachu a napětí, což válka bezesporu je, obě hlavní hrdinky byly velmi statečné ženy a dělaly, co mohly, aby válku samy přežily a ještě různým způsobem pomáhaly i dalším lidem, což se jim celkem dařilo... nemá cenu zabíhat do podrobností, jelikož vše podstatné už tu bylo řečeno níže....Střídání dvou časových rovin v knize je velmi poutavé, čtenář získává jakýsi nadhled, od samého začátku víme, že zbylá ze sester je v současnosti těžce nemocná a také umírá, o nic už jí nejde, dělá jen to, co si myslí, že je zapotřebí ještě udělat a říci... „Historky vyprávějí muži. Ženy žijí dál. Pro nás to byla stínová válka. Když skončila, nečekaly nás žádné slavnostní přehlídky, žádné medaile ani zmínky v učebnicích dějepisu. Během války jsme dělaly co bylo třeba, a když skončila, posbíraly jsem zbytky svých životů a začaly zase od začátku.“ Nádherná kniha !

34 03.02.2020

Píšu bezprostředně po dočtení knihy a musím říct, že mě to rozsekalo na kusy, byl to totální masakr!! Myslím, že pokud by revoluce v roce 89 byla potlačená vojenskou silou, tak by to opravdu nějak takto vypadalo. Dá se předpokládat, že lidi, kteří totalitu nezažili, budou brát tuto alternativní realitu v knize jako nepravděpodobnou, postavy jako málo bojovné, bez odhodlání, smířené, prostředí moc šedivé ... tímto jenom ukazují, jak naivní jsou!! Já jsem totalitu zažila a při popisování praktik, ke kterým se následně státní aparát v knize uchýlil, aby lidi zastrašil a odradil od vlastního názoru a nějakých protistátních akcí a přiměl k poslušnosti, mi jezdil mráz po zádech.... však vymývání mozků a výchova uvědomělých a poslušných občanů a vojáků v různých diktaturách, toto se dělo v historii několikrát (Janičáři, Stalin, Hitler) a děje se to i nyní například v Severní Koree ... Podle mě je to skvěle napsáno a myslím, že tato kniha je ještě lepší než Hana, protože to, co se v ní popisuje není natolik vzdálené a neskutečné, jak by se mohlo na první pohled zdát, v tom souhlasím s komentářem Ellinek! Jistojistě se kniha bude víc líbit starším lidem, kteří si ty hrůzy, strach a bezmoc dokážou lépe představit, protože něco podobného do roku 1989, i když třeba slabší odvar, sami zažili...

32 18.04.2021

Helenka je velmi inteligentní tlusté dítě, které prožívá své dětství v totalitním režimu v netypické herecké rodině... i ve svém věku je dobrá pozorovatelka a citlivá duše, rodina vzhledem ke svému protirežimnímu smýšlení a pevným morálním zásadám prochází různými útlaky a postihy, které čtenářům Helenka předkládá ve svém dětsky naivním vyprávění....a právě z toho kontrastu chvílemi až mrazí... Skvělé, ale ve své podstatě tíživé čtení v roztomilém dětském podání...

31 14.10.2021

Výýýýýborný!! Jedinečný!!! velké nadšení!...jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila a budu jí mít ve své knihovně... je to typ knihy, ke které se dá neustále vracet a hledat nádherná zamyšlení a bonmoty, kterými je kniha vyloženě našlapaná... hrabě Alexandr Rostov se stal mým oblíbencem... Rusko přibližně dvacátých až šedesátých let, nabité politickými změnami a událostmi, jeden velice zajímavý život bývalého šlechtice, vzpomínky na dětství, opravdová přátelství, které trvají celý život, důstojnost a optimismus za každé situace, bolavá duše , moudrost a důvtip....kniha je literárně na vysoké úrovni, obratně a velmi zkušeně napsaná, text doplňují i vysvětlivky pod čarou, aby čtenář pochopil širší souvislosti událostí, které v Rusku tehdy probíhaly.... jedna z top knih, které jsem kdy četla!! úžasný čtenářský zážitek!

31 13.08.2020

Tleskám!! Samotný příběh je velmi obsáhlý, nabitý historickými událostmi, lidskými osudy a krásnými a dost podrobnými popisy míst, kde se odehrává. Táhne se ve dvou časových liniích, jedna začíná po listopadové revoluci 1989 a hlavní hrdina je Pavel a druhá začíná za první republiky a hlavní postavy jsou Anežka a Tomáš, místa děje jsou Zlín, Praha, Uherské Hradiště, Luhačovice, Toronto, Řezno a další. Autor si dal práci s popisy všech dějinných událostí v obou linkách příběhu, objevují se zde i skutečné postavy například Václav Havel jako dospělý i jako dítě, Tomáš Baťa st. i ml., Hugo Vavrečka tedy dědeček Václava Havla a další...mě osobně nejvíc zaujaly všechny možné zajímavosti týkající se firmy Baťa, jejího způsobu podnikání a struktury, učňovské školy, zaměstnanců, reklamy, prodeje apod. , pan Čapka určitě musel podniknout obsáhlé rešerše, aby se mohl tomuto tématu takto do hloubky v knize věnovat... celkově hodnotím jeho dílo nejvyšším počtem hvězdiček, a nějaké ty až příliš neuvěřitelné náhody mu ráda odpustím :-)

27 24.03.2023

Skvělé a dojemné! Velmi emotivní zážitek! To, že zahrada a hlavně práce na ní dokážou pomoci v situacích, kdy je člověk psychicky na dně a život se sype, je pravda odvěká a také jsem si to osobně vyzkoušela. Zahrada dokáže ukonejšit a pohladit samotnou duši a hrabání v zemi a péče o rostliny dávají vždy aspoň nějaký smysl, když vše ostatní včetně lidí zklame. A právě popis sepjetí hlavního hrdiny s jeho zahradou v době psychické krize se podařil paní Dvořákové na jedničku .. nic dalšího nebudu prozrazovat, ale empatický čtenář hlavní téma uhodne velmi brzy...

27 18.11.2022

Velký obdiv paní Viole! Její životní příběh je děsivý, ale díky jejímu optimismu a vnitřní síle dokázala přežít nelidská zvěrstva, přenést se přes ty hrůzy, které prožila v několika koncentračních táborech, kde vlastně měla štěstí v neštěští, že neskončila rovnou v plynové komoře, ale "pouze" jako pokusný králík dr. Mengeleho a po válce žít víceméně normální spokojený život.... je to těžká kniha, žádné odpočinkové čtení, vždy jsem si musela dát pauzu u nějaké lehčí knihy, ale jsem ráda, že jsem jí dočetla, člověk si má neustále připomínat, že jeho problémy jsou vlastně úplně nicotné v porovnání s tím, co byli lidé schopni přežít například za války...

27 31.07.2019

Knihu jsem četla velmi dlouho, každou stranu jsem četla několikrát, pak jsem chvilku koukala "do blba" a následně jsem teprve otočila na další stranu :-) nádherná práce se slovy, krásné jinotaje a postřehy... příběh samotný je vlastně úplně jednoduchoučký, 57 letý "podivín" stranící se společnosti, velmi citlivý a vnímavý životní outsider, který nikdy nechodil do školy a celý život žil v podstatě izolovaně, si vezme z útulku jednookého psa, jehož život taky nebyl šťastný a spolu prožijí jeden rok. Na to, že je to autorčina prvotina, kniha má schopnost čtenáře zcela ponořit do světa obou netradičních a zvláštních hrdinů a vnímat ho jejich smysly, prožívat jejich emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech... zároveň má celý text jakýsi tíživý podton, kdy je jasné, že tohle nedopadne dobře, že celé jejich v podstatě šťastné soužití je jen jakási předzvěst něčeho zlého a temného... myslím, že kniha se bude obzvlášť líbit lidem, co mají rádi poezii :-) ... není zde žádná akce, všechno se vleče, popisům krajiny a padajícího listu jsou věnované celé strany a je to nudné, ale tolik tolik krásné!!!!

26 02.06.2020

Naprosto jedinečná knížka, řadila bych mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla, a že jsem jich četla za svůj život fakt hodně .... po jejím dočtení jsem si říkala, co to bylo?? způsob, jakým pan Giordano vystihnul fakt, že každý je v sobě vlastně sám, ať už má nebo nemá nějakého kostlivce ve skříni, ať už udělal dobrá nebo špatná rozhodnutí a vláčí s sebou nějaké tajemství, je dechberoucí... situaci jen tak lehce nahodí, pár jednoduchými větami a člověk se do ní vžije způsobem, že uvnitř vlastně ví a cítí, jak to dopadne, alespoň mě se tohle při čtení dělo :-) .... místy mi to způsobem psaní připomínalo Cunninghamovi Hodiny ... Alici i Mattiu jsem velmi dobře chápala, pro někoho je nepřekonatelně těžké vyřknout slova, která by říci asi měl, ale je to opravdu tak, měl by? je to přece jeho rozhodnutí, že vše v sobě uzavře a city nedává najevo, prostě asi ví, že je to pro něj lepší...jinak naprosto souhlasím s komentářem indyka, krásně vystiženo...

26 10.12.2019

Mám ráda knihy, které jsou napsané celé nebo alespoň zčásti na základě skutečných událostí, a to tato kniha splňuje.... proč se o námořní katastrofě lodi Wilhelm Gustloff, kde zemřelo kolem 9000 lidí, všeobecně neví? na Titanicu zemřelo kolem 1500 lidí a ví o ní každé malé dítě... a kde je jantarová komnata, která byla od roku 1942 vystavena v zámku v německém Königsbergu, dnes ruském Kaliningradu, tedy bývalém Prusku? Pokud se po přečtení knihy nespokojíte pouze s tím, co je tam popisováno, ale začnete pátrat na internetu a youtube, kde je spousta informací a dokumentů, každopádně si tím rozšíříte vědomosti.... je to kniha, která vás k tomu "nakopne"... teď k samotné knize... je napsaná velmi dynamickou formou, častým střídáním krátkých kapitolek, které vždy vypráví jeden ze čtyř hlavních hrdinů knihy, autorka dosáhla tímto způsobem napětí, gradace a velmi dobré čtivosti knihy, má dar vylíčit vše podstatné výstižně, bez rozsáhlých pro někoho únavných popisů a vysvětlování... trochu mi tím připomíná "naší" Petru Soukupovou... tu dost červenoknihovní líbivou romantickou linku jsem schopná zkousnout a to s přihlédnutím k ostatním již výše zmíněným kvalitám knihy a s vědomím, že ve vypjatých životních situacích se lásce zkrátka daří, tato láska pak většinou přetrvá do konce života, protože už prošla zkouškou ohněm.. :-)

26 28.08.2019

Nedovedu to jinak napsat, ale je to prostě srač.a :-( Pro mě naprosto ztracený čas, v polovině jsem odložila, stupidní, nablblé... nechápu naprosto, jak se to někomu může líbit... totální odpad.. paní spisovatelka má asi problém v sexuálním a citovém životě, jinak to fakt nechápu!

Skvěle napsáno, autenticky vylíčená klasická krize středního věku, kdy si člověk pamatuje začátek, ale dohlédne už na konec :-) Hlavní hrdina mi byl celkem sympatický, prostě normální chlap, jeho chování je pro mě osobně pochopitelné, i když neříkám, že správné ... oceňuji velmi uvěřitelně popsané nemocniční prostředí a konkrétně obor chirurgie, autorka evidentně ví, o čem píše, jde poznat, že je to člověk z oboru... za mě lepší průměr, Dědina se mi líbila o trošku víc...

24 19.05.2020

Nechápu tady některé dost negativní hodnocení, podle mého názoru knížka, ze které mrazí....je pro lidi, kteří se chtějí zamýšlet nad naší historií a nejsou to jen tupí konzumenti... podle mě je kniha fakt dobrá, člověk si potvrdí, že nic není černobílé a nikdy nebylo....určitě doporučuju k přečtení za mě plný počet hvězdiček! Kateřina Tučková je Paní spisovatelka, myslím, že i v tomto případě musela nastudovat hodně podkladů, než se pustila do psaní a na výsledku je to znát! prostě skvěle!

24 05.01.2016

Knížku jsem si půjčila a po přečtení jsem věděla, že jí musím mít doma ve své knihovně, tak jsem si jí pak koupila ...Patří mezi ten typ knih, na které vzpomínáte a něco ve vás zůstane. Myslím, že je založená určitě alespoň částečně na faktech ..je skvěle napsaná a téma je hrozně zajímavé, myslím, že autorka musela prostudovat dost podkladů než se pustila do psaní.... Za mě prostě super, určitě 5 hvězd a doporučuji k přečtení!

24 05.01.2016

První kniha od této spisovatelky a velmi příjemně mne překvapila... jde o útlou, křehkou, oduševnělou novelu, malinko okořeněnou humorem, plnou krásných, pravdivých ve své podstatě velmi smutných postřehů o životě a stárnutí, kdy hlavní hrdinka trpí afázií, jazykovou poruchou, nemocí, kdy starý člověk zapomíná slova a ke konci se už vůbec nedovede vyjadřovat, což si ovšem sám velmi dobře uvědomuje...ztrácí pojmenovávací schopnost a namáhavě hledá slovní označení pro různé pojmy, které chce vyjádřit, tento tragický proces je v knize skvěle ilustrován jazykovou formou, kdy slova , která měla být řečena, hlavní postava nahrazuje jinými, což má někdy až komický efekt, je tím zde skvěle vystižen v podstatě ten smutný rozpad osobnosti ... kniha mi v tomto velmi připomínala Růži pro Algernon od Daniela Keyese, kterou jsem četla kdysi dávno asi před 30 lety :-) ...
"Stárnout znamená naučit se ztrácet.
Vyrovnat se s tím, že každý nebo skoro každý týden přijde nějaká nová ztráta,něco dalšího se zhorší, něco jiného se poškodí.. až nakonec se ve sloupečku pozitiv nenachází už nic.
Ztrácet to, co vám bylo dáno, co jste získali, co jste si zasloužili, o co jste bojovali, o čem jste se domnívali, že to máte napořád. Přizpůsobovat se. Nacházet jiný způsob. Obejít se bez toho. Přenést se přes to. Už nemít co ztratit..."

23 15.04.2020

Nádherné čtení! Sice velmi jednoduše civilně napsané, ale ten příběh chytne za srdce. Je v něm vše, co má správný příběh mít, navíc reálné jádro. Řekové jsou národ velmi temperamentní a hrdý, což je v knize velmi pěkně zachyceno. Život v té řecké komunitě v tehdejším Československu byl barvitě vylíčen, silně na mě zapůsobila jejich jakási neukotvenost, vykořeněnost a stesk po rodné zemi. Neměli skutečný domov, ani tady, ani tam. Sebevědomá , podnikavá a silná Sotiria byla mou nejoblíbenější postavou, její život byl jak na horské dráze, ale se všemi ranami a podrazy se výborně vyrovnala a vyšla z nich silnější než předtím...dobře pochopila, že člověk by měl svůj život prožít tak, jak on chce, protože patří jen jemu a nikomu jinému a že čas strávený tady je omezený... Určitě se pustím i do dalších knih autorky :-)

22 12.10.2023

Ta kniha je tak zvláštní, pro mě určitě nezapomenutelná, a to hlavně díky paradoxně krásné hřbitovní atmosféře, která se prolíná celou knihou, autorka zde hřbitov líčí jako zahradu a krásné klidné místo setkávání, kam je nakonec radost "ulehnout" .....to, co je tady mnohými vytýkáno, tedy počeštěná příjmení, byl jasný záměr, bylo to tak schválně, pokud by bylo ponecháno francouzské příjmení například "peud'âme", těžko by obyčejný nefrancouzsky mluvící čtenář tušil, že to znamená "dušička" , tedy už by to nemělo takové kouzlo, že správkyně hřbitova se jmenuje Dušičková, stejně tak s panem Opatrným a panem Samotným... no pro mě to byla jedna z věcí, která se mi na tom právě líbila! Ta jména mají symbolický význam... Jako další mě zaujal celý námět knihy a způsob, jakým byla napsána a členěna, oblíbila jsem si postavu Saši, který byl moudrý a chápající takovým tím nenásilným stylem, přestože jeho vlastní život byl také pořádný průser nebo nejspíš právě proto... bylo to celé trochu patetické a překombinované, také bych ubrala v tom přeskakování v čase, někdy bylo obtížné se zorientovat, kniha byla celá moc jaksi "naporcovaná" na kousky, ale navzdory tomu jsem si jí užívala a rezonovaly ve mě ty důležité věci o životě, jeho pomíjivosti, běhu času a smrti ...

22 31.08.2022

Ta nádherná atmosféra pozdního léta na statku, jakou autor v této knize rozehrává, si mě naprosto podmanila! popisy venkova a jeho přírodních krás, zemědělských prací , které mají smysl a jsou spojené s poskytováním obživy - vyorávání brambor, včelaření, pálení hrušek ze starého hruškového sadu, sklízení vinné révy, pečení chleba jsou v knize opravdu naprosto dokonale popsány, čtenář to vnímá přímo fyzicky, jako by tam byl a sám tyto práce vykonával, působilo to jako balzám na nervy a utvářelo jakousi vnitřní pohodu.... a pro mě právě to byl nejdůležitější a nejpřitažlivější aspekt celého příběhu, který se na tomto "pozadí" odehrával.... samotný příběh obou hrdinek mi nepřipadal zvlášť pozoruhodný, sice je dělí celá jedna generace, ale obě jsou v podstatě podobné, tak není div, že si rozumějí i beze slov, jedna má za sebou nucené vytržení ze společnosti a špatné vzpomínky, lidé ve vsi na ní koukají skrz prsty, druhá je rebelující puberťačka, ze společnosti se vyčlenila sama, je na útěku, cítí , že je jiná než ostatní, leze jí na nervy konzumní společnost a potřebuje od všeho odstup, na statku najde klid a šrámy na duši zde léčí prací, pozorováním přírody a jejích zákonitostí, vztah mezi oběma ženami je křehký a tmelí ho společné úsilí zvládnout těžkou práci v hospodářství... pak přijde scéna v koupelně a tady to autor dle mého názoru naprosto "pohnojil", to byla věc, která se do takového subtilního a křehkého vztahu obou protagonistek vůbec nehodila a působila velmi rušivě... také jsem nevěřila tomu, že 17 ti letá dívka dokáže jen tak beze všeho zvednout pytel brambor a hodit ho na tyč kola a odvést z pole nebo nastartovat starou motorku a odjet na ní do jiné vesnice, další dost neuvěřitelná věc byla náhoda se záchranou Liss, A PŘECE to byla naprosto výjimečná kniha, a to hlavně zásluhou okouzlující atmosféry a použitého jazyka...

22 24.08.2022