Sůl moře

Nevím co mě poslední dobou tak "pudí" číst samé smutné příběhy. Kniha je velmi smutná a přesto krásná. Děkuji

Má druhá knížka od Ruty Sepetysové. Na začátku mě lehce mátlo střídání vypravěčů - 4 postav, jejich vyprávění se střídá po jedné až dvou stránkách, ale jakmile jsem si zvykla, knížka mě vtáhla neskutečným způsobem. Historická událost, o které se v hodinách dějepisu nemluví Vám Ruta Sepetys předloží neskutečně čtivým způsobem. Moc doporučuji!

Bylo to na mne až moc zdlouhavé.

Silný příběh o události, kterou na hodinách dějepisu nenajdeme, což je škoda. Konec mi lámal srdce :(

O této tragédii jsem nikdy neslyšela a jsem ráda, že jsem se o ní prostřednictvím knihy dozvěděla. Na začátku se mi trochu pletli hlavní postavy, ale trvalo to jen chvíli. Většinu hlavních postav jsem si zamilovala a ke konci knihy jsem o ně měla strach. Autorka umí psát krásně a velmi čtivě, takže jsem většinu knihy ani nevnímala, že čtu. Na konci, když jsem si četla, kdo všechno se na knize podílel jsem cítila velký obdiv. Smekám autorce i všem ostatním kdo se na knize podílel, muselo to zabrat moře času a energie.

Po přečtení "V šedých tónech" docela zklamání. Střídání vypravěčů na začátku příběhu mě dost mátlo a velmi těžko jsem si na to zvykala. Nedokázala jsem se vcítit a zamilovat si ani jednoho z protagonistů. Příběh tragický, ale nic mi to nedalo
..

15.03.2026

Opravdu smutný a bolavý příběh, který ale považuji za důležitý k přečtení. O hlavní hrdiny se budete bát a některým nebudete vlastně ani věřit. V závěru mi opravdu bylo do pláče, což se mi u knih nestává. O této tragédii jsem nikdy neslyšela a jsem nesmírně ráda, že mě o ni tato kniha obohatila. Akorát mi nesedlo to pomalé tempo.

01.03.2026

Knihu jsem poslouchala skoro nonstop, je to velmi smutné vyprávění. O lodi Wilhelm Gustloff a její tragédii jsem nikdy neslyšela. Zase jsem se dozvěděla něco nového o smutné historii uprchlíků a zvěrstev války z jiného pohledu, než z toho co jsme se učili ve škole a bylo nám v minulých letech předkládáno. Doporučuji.

Tahle kniha byla zvláštní. Upřímně musím říct, že mě úplně nechytla. V šedých tónech mi čternářsky sedla daleko víc. Na druhou stranu velmi oceňuji všechny autory, kteří se věnují válečné době. O téhle události jsem před čtením neměla ani tušení, a tak jsem ráda, že jsem poznala zase kus historie. Vážím si každé válečné knihy, která není jen z koncentračního tábora, ale mapuje i jiné události. Bohužel jsem tam ale po stránce čtenářského prožitku nenašla nic, z čeho bych si sedla na zadek.

Kdybych nemusela jit do práce, mela bych to precteny za jeden den. Takto mi to trvalo dva dny a v dobe, kdy jsem byla v praci, jsem neustale premyslela, jak to bude pokracovat. Dej me neskutecne vtahl do pribehu a faktu, cetla jsem jednim dechem a hodne me zaskocilo, kdyz jsem jsem byla na strane 320, kde je uveden datum one tragedie. Dnesni datum, kdy jsem (do)cetla tuto knihu. 30. ledna.
Pribeh, o jehoz historii jsem nemela potuchy, zustane dlouho v me pameti. Dekuji spisovatelce, ze dava skutecnym faktum takove pribehy, ktere ctu jednim dechem. Dekuji Ctenarske vyzve ze je, protoze jen diky ni se dostanu k takovym kniham.

Jsem moc ráda, že poslední dobou je více knih, které mapují část historie o které se moc neví a upadla by v zapomnění.
Vůbec jsem netušila, že během 2. světové války došlo k potopení lodi Wilhelm Gustlhoff a věřím, že nejsem jediná.
Sůl moře je velmi děsivé, znepokojivé čtení, které je fantasticky napsáno. Zkáza lodi je strašná - tolik nevinných obětí. Bojím se, že člověk je nepoučitelný a jen doufám, že historie se opakovat nebude.
Knihu určitě doporučuji.

Kniha poutavě popisuje nelehké válečné situace zvláště mladých lidi, kteří se poznali "za pochodu" a snažilinse držet při sobě, povzbuzovat se a pomáhat si. Zvlášť milá mi byla zdravotní sestra, která s velkou obětavostí se snažila pomáhat všem potřebným jak po zdravotní stránce, tak i povbuzením. Lid utíkající před ruskou frontou se chtěl přepravit. velkou lodí, která však pro přetížení se jim stala osudnou. Byla to větší havarie než zkáza lodi Titanik. Ale o tom se nepsalo a nemluvilo.¨
Jana"12 - 16. 2. 2023

(SPOILER) Za mě chytlavě a čtivá napsáno. Oceňuji, že kapitoly jednotlivých postav byly krátké a pro mě tím lépe srozumitelné a neměla jsem skoro žádný problém se v postavách orientovat. Já přeskakování mezi postavami většinou nemám moc ráda. Zároveň jsem se dozvěděla něco nového, zajímavého a zároveň strašného. A to o potopení lodi jménem Wilhelm Gustlhoff. Bylo napsáno podle skutečné události, i když historicky i co se týče postav a jejich příběhů se jednalo o fikce. Doporučuji přečíst.

Díky beletrizaci této příšerné historické události jsem se dozvěděla zas něco nového, o lodi Wilhelma Gustloffa jsem předtím neslyšela. V milionech obětí druhé světové války tato tragédie poněkud zapadla, přestože se jednalo o největší lodní potopení v dějinách. Hrůzu, kterou evakuovaní lidé museli zažívat před naloděním a pak na samotné lodi při zasažení torpédy, to si neumíme představit a je nesmírně důležité, aby se na tyto události nezapomnělo a aby se dostaly do povědomí více lidí. A je jedno, na čí straně oběti katastrofy stály nebo jaké byly národnosti.
Co mě několikrát během četby napadlo, že jednotlivé postavy až na Alfréda, jsou psané stejným stylem vyprávění. Nebyl velký rozdíl mezi patnáctiletou holkou, pruským restaurátorem a litevskou sestrou. Ale to je jen taková drobnost, která za mě neměla vliv na můj zážitek z knížky.

Nevim, zda mohu napsat "krásný" příběh. Dočetla jsem dnes 17.11.2025 a s ohledem na svobodu a mír v jakém žijeme je mi tolik úzko z dějin, které se událi a které museli předcházet tomu, aby naše generace měla život lepší. Děkuji autorce, paní spisovatelce za informace o této lodní tragédii o které jsem vůbec neměla tušení.
Líbil se mi styl, jakým paní spisovatelka psala a jak každá svá postava měla svůj děj a vyprávěla ho po svém.
Byl to neskutečně zajímavě psaný příběh a dějiny.

Z hlubin emocí se tu zvedá vlna tak ohromná, že vás dokáže pohltit během jediné stránky a přitom vás nutí obdivovat její krásu, i když vám zároveň láme srdce. Síla jednotlivých momentů se skládá do obrazů, které se lepí na duši jako jemné krystalky soli, a já jsem si několikrát říkala, že intenzivnější směs něhy a brutality jsem dlouho nezažila. Ironie tu probleskuje jako záchranné světélko, které vás donutí se nadechnout právě ve chvíli, kdy byste se nejraději schoulili pod deku a čekali, až svět ztiší hlas. Emocionální tlak stoupá s každou další scénou a já jsem si připadala jako svědkyně něčeho obrovského, co se vejde do dlaně a přesto dokáže otřást celým vnitřním vesmírem. Krása je tu zároveň křehká i nelítostná, a právě to vytváří zážitek, který se nedá jednoduše odložit ani zapomenout. Pokud toužíte po přívalu emocí s inteligencí, šmrncem a elegancí, která bodá i hladí, tenhle zážitek vás zasáhne přímo do míst, o kterých jste ani netušili, že tam máte místa k zasažení.

Příběh který mu silně připomínal Titanic, ale byl čtivý a vlastně hezký.

Přečteno v anglickém originále - Salt to the sea. Další kousek mozaiky při mém objevování hrůz 2. světové války. Upřímně jsem o lodi Wilhelm Gustloff do přečtení knihy neslyšela - přestože třeba Titanic měl ztráty na životech mnohem menší. Za mě je děsivé, že na světě byli (a bohužel i jsou) lidé, kteří nařídili poslat torpéda na loď, která veze cca 10 000 civilistů - z čehož bylo odhadem cca 5 000 dětí. V knize bylo zmíněno, že válka nenávratně ničí životy a rozděluje rodiny, nezáleží na tom, na jaké jste straně - s tím musím souhlasit. Doufám, že nás nic takového už nikdy nepotká.

Přečteno jedním dechem, ještě o trošku rychleji než "V šedých tónech", na jejichž hlavní hrdinku je v knize také odkaz. Drobné propojení obou knih za mě dodalo příběhu ještě na zajímavosti. O tragédii lodi jsem něco málo věděla, ale tady jsem se dozvěděla zase něco navíc a kniha mě podnítila k hledání dalších informací. Za témata, která autorka přibližuje čtenářům, má mé velké díky.