Sůl moře

V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/299441/sul-more-i7c-299441.jpg 4.7911
Originální název:

Salt to the Sea (2016)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (268)

Přidat komentář
kikiodvi
včera

4,5* Byly doby, kdy jsem si myslela, že nic horšího než potopení Titanicu se snad ani stát nemůže. Potom jsem se dozvěděla o lodi Wilhelm Gustloff…

Knihu jsem doslova slupla jako malinu, až tak dobře se četla. Potopení lodi jako by bylo symbolickým završením tragického příběhu čtyř lidí, kteří se potkali po letech válečných útrap, a které spojovala touha přežít. Čtyři příběhy dávají dohromady zajímavý celek. Při čtení si znovu a znovu uvědomujeme, jak hrozná válka je. Velmi oceňuji, kolik práce si autorka dala s vyhledáváním historických reálií, protože příběh působil pravdivě a uvěřitelně.

Sůl moře určitě doporučuji k přečtení. Minimálně se dozvíte o katastrofě, která vzala život tisícům lidí, a o které se všeobecně moc nemluví.

lucie5078
včera

Jsem z knihy nadšená. V historii celkově "plavu" a jsem ráda, že mě takto kniha obohatila, o popisované tragédii jsem do té doby nevěděla. Moc se mi i líbil styl, jakým je kniha napsaná. Krátké kapitoly dodávají knize rychlý spád. Určitě doporučuji.

elfinkaa97
12. června

Je to pěkná kniha z prostředí druhé světové války vyprávějící příběh nejen 4 hrdinů, ale taky potopení lodi duchů, o které se skoro neví a přitom to byla větší tragédie, než Titanik. Ale i tak jsem už četla lepší beletrii z 2. sv. války. Třeba Vypravěčka od Jodi Picoultové byla úžasná.

EleanorJane
11. června

Jak krutý může být osud? Dojemný příběh několika lidí, kteří chtěli prostě jenom žít. Wilhelm Gustloff? Než jsem vzala tuto knihu do ruky, o této tragédii jsem neslyšela. Autorka zviditelnila tuto tragédii světu. Prostě pro mě velice silný příběh.

Pípasek
10. června

Kniha opravdu krásná, doba, ve které se čtením octnete
děsivá. Obyčejní lidé různé národnosti, vyznání i věku touží jen po jediném, přežít. Naloděním na loď, kterou potopily ruská torpéda, se to 9 000, bohužel nepovedlo. Staly se solí Baltského moře. Smutné je, že o této největší a nejbolestivější události a mnoha dalších lodích potopených za druhé světové války, jsou informace mizivé.

Audrina
31. května

Ruta Sepetys psát prostě umí! Příběh je to nádherný, oceňovala jsem se, že se postupně odhaloval, takže čtenář zjišťoval postupem času, jak se všechno seběhlo.
V knize se píše o události, o které by se mělo psát a učit mnohem více, je až mrazivé kolik lidí zůstalo pohřbeno v Balstském moři při snaze dostat se do bezpečí.

OndřejMergl
27. května

Příběh Titanicu zná každý, ale o daleko horší katastrofě lodi Wilhelm Gustloff jsem slyšel z této knihy prvně.

Na knize neoceňuji ani tak příběh samotný, vyprávěný různými postavami, jako spíše obraz doby v kontextu, ze kterého se málokdo dívá. O těchto věcech by se mělo daleko více mluvit, zejména ve školách.

knihovnička007
23. května

Jediné mínus je, že kniha ubíhá hrozně rychle.
Před čtením jsem o této události vůbec nevěděla, takže děkuji autorce za toto dílo. Hrozné období, hrozné časy. Spisovatelka všechny postavy krásně vykreslila, z "námořníka" jsme měla husí kůži, úplně jsem ho viděla před sebou. Na druhou stranu ani přes 350 stran nestačilo k vykreslení těch hrůz, toho šílenství, co se tehdy dělo.
Představila jsem si sama sebe v kůži Emilie nebo Joany. V dnešní době by studovaly, chodily na večírky a tehdy...
Fandila jsem Florianovi, byl mi hodně sympatický. Takový příjemně obyčejný kluk, který jen hledá štěstí.

Moc děkuji za tuto nádhernou knihu. Myslím, že na ni hodně dlouho nezapomenu. Bude mi připomínat, co všechno máme a nevážíme si toho. Jak šílená to byla doba, jak šílení byli lidé, aby si zachránili to nejcennější-životy.

Schary
17. května

Moc pěkná kniha o strašlivém obdobi lidstva. Vypráví o téměř neznámých událostech 2. Světové války,a to o potopení lodi plné uprchlíků, dětí a žen v Baltském moři. Velká část z lidi mířící za spasou,zde našla svůj hrob. Příběh pěkně ubiha a propojuje osudy několika mladých lidí...,ale na samotné lodi se odehrává až závěr knihy. Určitě stojí za přečtení.

Dashow
09. května

Za dva dny bylo po všem...luxusní. I kdybych byla na světě tisíc let, nikdy nedokážu pochopit co všechno museli lidé za války přečkat. Stejně jako kniha "V šedých tónech" mě tahle uchvátila.. nicméně - zde dávám ještě o hvězdičku navíc, protože i konec byl krásně dotažený a já neusínala s hlavou plnou otázek :-) Vřele doporučuji.

KarinŠ.
07. května

Krásná kniha.Moc dobře se čte. Joanna a Florian mi asi zustane dlouho v paměti.

Simi129
03. května

Moc krásná kniha. Velká spokojenost.

Aya81
02. května

Knihu jsem opravdu zhltla. Líbilo se mi prolínání vyprávění z pohledu 4 různých hlavních hrdinů, postupné odkrývání tajemství jednotlivých postav. Hrůzy války nepřevážily v tomto případě románový děj, historické události slouží spíše jako kulisa celému příběhu. I tak ale poté, co mozek přestane zpracovávat příběh, začne lačnit po zjištění faktů.
Tato kniha a knihy jí podobné jsou podle mne skvělým prostředkem, jak přitáhnout lidi k historii. Přiznám se, že dějepis mne na škole vždycky hrozně otravoval, nudily mne letopočty, jména panovníků, vydané právní akty... a to i přesto, že ještě na střední jsme měli paní učitelku, která dovedla výklad zpestřit historkami, dějepisnými "drby" a zajímavostmi. Až teprve literatura ve mne vzbudila zrnko zájmu o dohledání faktů. Nebo je to možná věkem, protože podobná témata jsem vlastně ani v literatuře dříve nevyhledávala.
No každopádně Sůl moře je sakra dobrá kniha a rozhodně si hodlám přečíst i další autorčina díla.

kytarka
24. dubna

V šedých tónech se mi líbilo. Ovšem tato kniha je lepší. Neskutečný příběh 4 lidí, kteří se snaží uniknout 2.sv.válce. Krásně se nám tady 4 příběhy spojí do jednoho. U knihy jsem se ani chvíli nenudila a bavila mě od první do poslední stránky. O to více je zajímavá tím, že je podložena pravdivou katastrofou. Jsem ráda, že takovéto romány stále vycházejí. Je potřeba si tu hrůzu připomínat aby se neopakovala.

sabina8042
23. dubna

Dokonala!

ajasin
19. dubna

Příběh – dech beroucí, čtivost – stoprocentní. Po literární stránce by si ovšem dle mého názoru zasloužila o trochu lepší zpracování. Pak by totiž v konkurenci s touto knihou obstálo jen málokteré dílo. Nicméně i přes to dávám maximální počet hvězd. Rozhodně doporučuji.

Lil30
18. dubna

Věřím, že na knihu ještě dlouho nezapomenu, zasáhla mě a budu o ní hodně přemýšlet. Každá postava měla pohnutý osud, něco hrůzného si zažila a doufala, že WG pro ni bude cestou k vysvobození, která se ale změnila v pravé peklo a znamenala tolik zmařených životů. Hlavně dětí, které měly celý život před sebou.
Líbilo se mi vyprávění z více pohledů, kniha tak získala širší rozměr a náhledli jsme do světa každé z postav.
Jsem si jistá, že si přečtu i další knihy od této autorky.

Malachime
16. dubna

Ruta Sepetys je mistryně vyprávění. Nezklamala mne. Byla stejně dobře napsaná jako V šedých tónech. Skvělá kniha.

Shashlick
14. dubna

Kniha je velice čtivá a střídání krátkých pasáží čtyř vypravěčů čtivost ještě umocňuje. Kniha pojednává o různých osudech v těžké době a o sebepoznání jednotlivých hrdinů. Všichni máme své tajemství a skrýváme je dokonale i sami před sebou.

Jen mi chyběl nějaký zásadnější příběh.

LuciNka93
13. dubna

Když jsem začínala, číst knihu moc mě to neoslovilo, ale postupem času jsem se začetla do knihy a pomalu se dostávala do děje a začínalo mě to bavit. Je to moje první kniha od autorky, nikdy jsem nečetla tento styl knihy. Docela jsem se bála, co mám, čekat od knihy ale nakonec mě to oslovila a byla jsem za to ráda. O této knize jsem si udělala dobré mínění. Styl psaní se mi velmi líbil a knihu rozhodně doporučuji!

Často střídaný pohled hlavních hrdinů okořeňuje knihu dynamičností, reálnost příběhu přivádí člověka téměř k šílenství, nutí ho prožívat veškerou bolest, kterou jednotlivci zakusili. Ruta Sepetys oplývá úžasnou schopností dovést postavy k dokonalosti - dává jim kus svého nitra, z každé stránky dýchá život, láska či čiré zoufalství.

cérka
12. dubna

Byla to největší námořní katastrofa všech dob a já o ni dosud neslyšela. Při potopení osobní lodi Wilhelm Gustloff na konci druhé světové války zahynulo v mrazivém moři kolem devíti tisíc lidí. Šestkrát více než na mnohem známějším Titaniku, o kterém slyším pořád ze všech stran. Odhaduje se, že jen v roce 1945 přišlo o život v Baltském moři 25 000 lidí. Několik měsíců vyplouvala na břeh na různých místech mrtvá těla a strašila místní.
Obrovský mořský hřbitov (od roku 2004 už i oficiálně) a stejně se najde spousta lovců pokladů, pro mě lidských hyen, kteří neustále rabují vrak lodi a nerespektují klid mrtvých.

O druhé světové válce se vypráví mnoho příběhů. O bitvách, politice, vině, odpovědnosti... Na všech frontách zvítězilo utrpení, nikdo nezůstal ušetřen. Mnoha lidem válka zcela změnila život a pojem, co je to domov. Historie nás možná rozděluje, ale neměli bychom dopustit aby byla zapomenuta a hlavně aby se opakovala. Pravda nesmí být zapomenuta.

Tento s části smyšlený příběh zakládající se na mnoha vyprávění zúčastněných a přeživších osob mě naprosto pohltil. Knihu jsem jen stěží odkládala a budu na ni, na ně navždy vzpomínat.
DOPORUČUJI!!!

Mellania
01. dubna

Má první kniha od této autorky a nebyla jsem zklamaná. Styl psaní se mi líbil a střídání vyprávějících postav dává příběhu energii a nejde přestat číst. Přiznávám, že jsem o této tragédii nevěděla vůbec nic, o to víc jsem byla v šoku. Během knihy jsem párkrát uronila slzu, na konci jsem si regulérně pořvala, chtělo to prostě ven....od této chvíle už vím co je solí moře...opravdu trefný název.

marimari
25. března

Moje druhá přečtená kniha o potopení lodi Wilhelm Gustloff zase z jiného pohledu. Líbilo se mi literární zpracování pocitů a postojů všech hlavních hrdinů, hrůzný dopad na osudy lidí během války. Mám obavu, že jsou lidé nepoučitelní a vždycky se najde někdo, kdo je schopný vyvolat takové hrůzy.

DuncanIdaho
25. března

Od knihy jsem očekával něco jiného. Nejsem ale zklamaný. Kniha se četla lehce. Líbilo se mi, že je napsaná z pohledu čtyř různých lidí.

martinaandulka
23. března

Na doporučení jsem jsi přečetla a nelituji.O událostech na konci války co se týče Pruska,Litvy a zaoceánské lodi Wlhelm Gustloff jsem nic nevěděla.Je to napsáno z pohledu 4 postav, důležité je jsi přečíst doslov hodně věcí vám ještě ukáže a dojde.

hrosik3
23. března

Dala jsem třetí šanci Rutě Sepetys, i proto, že jsem si tuto knihu vybrala do čtenářské výzvy, ale stále se nedostavilo nadšení ostatních čtenářů. Její příběhy jsou sice čtivé, s atraktivními tématy, ale postrádám u nich větší hloubku. Příběh je moc rychlý.

Lusien
20. března

Zážitek.Vydrzet na zacatku nez si zvyknete na stridani deju, ktere pozdeji do sebe krasne zapadnou.Pribeh napinavy az do konce, kdy nevite, jak to skutecne dopadne.Konec je prekvapujici.A souhlasim tady s nekym , ze i me nevadilo, ze pasaze Alfreda byly kratke.To byl ale blbec;)Supr cetba.Ma to svih.

HDosoudilová
20. března

Nemůžu jinak, ale tato autorka píše skvěle. Před lety jsem od ní četla knihu V šedých tonech ale moc se mi líbila. tato kniha mě lákala hlavně tím, že jsem o této tragédii nikdy předtím neslyšela. A přitom by se o této části naší historie mělo mluvit pořád, aby lidé nezapomněli. Příběh je zase o něco jiný než jsem zvyklá ale opět mě nesmírně dostal. I přesto, že jsem ze začátku měla problém s orientací v postavách, četlo se mi to více než dobře.

Jizi
19. března

To, co napíšu, bude znít jako naprostý paradox, ale kniha se četla snad až moc dobře. A rychle. Než jsem se stihla vzpamatovat, než mě stihla víc a hlouběji poznamenat, byl konec. A ten je skutečně velmi silný. Vícehlasost ulehčuje čtení, odlehčuje dopad jednotlivých, tragických událostí a osudů krutě poznamenaných výplodem toho nejhoršího v člověku - touhou bojovat, zabíjet, válčit. Tragédie doprovázející operaci Hannibal jsou jen jedním ze střípků nepředstavitelných hrůz, jež slepené dohromady stvořily monstrum druhé světové války. Je to kniha důležitá, je to kniha ve své výpovědní hodnotě významná. Naděje, že se třeba jednou lidstvo poučí z vlastních chyb, totiž umírá poslední.

kedlis
17. března

Přeskakování z pohledu do pohledu dalo knize svižnost, ale ubralo to možnost se pořádně ponořit do příběhu - alespoň mně to tak připadalo. Kdyby byly pohledy o něco delší mohla bych více soucítit s hrdiny, jedině u Alfreda mi délka vyhovovala. I tak mě posledních pár stránek naprosto dostalo, i když asi úplně nejvíc to byly poznámky autorky a překvapilo mě jak velikou práci si dala se sehnáním přesných údajů.