Sůl moře

1 včera

Kniha už nějaký ten týden ležela na poličce a teď po všech těch thrillerech přišel její čas.
Napřed trochu šok, když jsem viděla, že co stránka, to jiné jméno, jiný pohled na příběh, ale ano, tak to bylo vážně dost dobré. Příběh velmi silný, tyto informace ve mě zanechaly opravdu hodně a jsou děsivé:
Kapacita lodi: 1 463 pasažérů
Počet lidí na palubě: 10 573
Počet záchranných člunů: 22 (10 člunů chybělo)
....každý z pasažérů měl právo na život, ale jen hrstce se to povedlo

1 předevčírem

Velice zajímavá a čtivá knížka. Díky krátkým kapitolám se příběh hezky doplňuje z více pohledů. Příběh je sice fiktivní, ale většina lidí si o události, na jejíž motivy je kniha napsána, vyhledá víc.

19 22. července

Nádherný příběh o krutých událostech, který mě osobně nutí dohledat si o německých uprchlících z oblasti Pruska, operaci Hannibal a Jantarové komnatě víc informací. Ruta Sepetysová podobnou touhu dozvědět se víc u mě vzbudila už podruhé (V šedých tónech) a zřejmě o to jí i jde: "Válečné příběhy často společně čtou a rozebírají čtenáři ze zemí, které v bitvě stály na opačných stranách. Historie nás rozděluje, ale skrz čtení se můžeme sejít v příběhu, studiu a vzpomínání. Knihy nás spojují v celosvětovou komunitu čtenářů, a co je ještě důležitější, v celosvětové společenství lidí, toužících poučit se z minulosti. Co rozhoduje o tom, jak si dějiny pamatujeme a které jejich prvky přetrvají a proniknou do kolektivního vědomí? Jestli vás zajímají historické romány, jděte po faktech, historii, vzpomínkách a osobních svědectvích, která jsou k dispozici. To jsou ramena, na nichž spočívá historická beletrie. Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."
Paní Sepetysová, děkuji, vám se přesně tohle daří. Nádhera, doporučuji, kudy chodím...

17. července

Hmmm, hodně zajímavé čtivo, líbilo se mi razení do kapitol, kdy kapitoly nebyly delší než 2 strany, tím pádem pořád nutí číst dál a dál. Velice zajímavé, moc doporučuji, četla se velmi dobře.

3 12. července

Přečteno jedním dechem. Chci se podívat, jak to v historii bylo s tím přesunem Němců a lodními katastrofami. Vůbec jsem o ničem takovém nevěděla. Autorka píše bravurně. Určitě si přečtu i další dvě její knihy.

1 10. července

Když jsem dočetla knihu byla jsem v rozpacích, nebo spíš pořád jsem. Asi jsem člověk co nedokáže se koukat jak někomu ubližují proto jsem taky nikdy nedokoukala Titanik příběh znám ale film byl pro mne až moc drsný. Jednou jsme si takhle s kamarádkou povídaly a ona mi řekla že se bojí toho že by utíkala a nemohla utéct pronásledovateli, já jsem jí na to odpověděla že se bojím nemít kam utéct. Naděje je poslední věc co nás drží nad vodou a proto můžeme do bezkonečně utíkat ale když nemáš ani nadějí a tvoje myšlenky ví že nemáš kam utéct, asi tak to zažívali lidi na palubě Wilhelma Gustloffa. Kam můžete utéct když všude okolo je oceán?

2 09. července

Ze začátku, než jsem naše čtyři hrdiny poznala, jsem se příběhem těžko prokousávala. Čím dál jsem ale četla, tím víc jsem autorku obdivovala. Napsat něco tak realistického, až jsem měla husí kůži, je obdivuhodné. Knížka mě donutila se zamyslet, že ač nás trápí jakékoliv problémy, tak ve srovnání s válkou, jsou malicherné.

1 06. července

Velmi čtivě napsaná kniha, v jejímž vyprávění se střídají 4 hlavní postavy. Děj rychle ubíhá kupředu a postupně odkrýváme tajemství jednotlivých aktérů. Kniha má historické pozadí na základě skutečných událostí, z některých výjevů mi nebylo dobře po těle, ani po duchu, a děkuju, že žiju v téhle době, kdy mám co jíst, jsem v teple, zdravá a žehrám na nepodstatné maličkosti.
Kniha není klasickým válečným dramatem, je to spíš milostný příběh na pozadí hrůzností druhé světové války. Autorka se bohužel nevyhnula klišé ona-mladá-krásná-tajemná + on-mladý-krásný-tajemný, proto nedávám plný počet hvězd. Nejsilnější postavou pro mě byla Emilia, jejíž osud mne dojal nejvíc. K autorce se určitě vrátím, její styl psaní se mi dobře čte. A člověk si musí neustále připomínat, že žít v míru je jedna z nejcennějších věcí, co máme.

1 01. července

Další kniha, kterou by si měl přečíst celý svět. Po V šedých tónech jsem měla chuť se dozvědět o válce více, ale váhala jsem. Tato kniha mě však nakopla a vzbudila o to větší úctu k živým i zemřelým v tomto tvrdém období.

1 28. června

Nádherná knížka s dojemným příběhem. Stejně jako u knížky V šedých tónech jsem si hodně pobrečela. O Titaniku ví všichni ale o téhle tragédii s daleko větším počtem obětí neví skoro nikdo. Tato paní spisovatelka opravdu umí!

3 26. června

Bylo to dobré čtení, místy hrůzné a velmi smutné, ale pro mě tam něco chybělo. Nedokázala jsem se vžít do osudů hrdinů jako u jiných knih, které pojednávají o válečných hrůzách, zde to prostě nepřišlo. Kniha je nicméně velmi čtivá, děj běží až nadzvukovou rychlostí. A jsem ráda, že jsem se díky autorce dozvěděla o této tragédii, o které jsem, přiznám se, doposud neměla ani tušení. Děj knihy mě inspiroval k pátrání po historických pramenech, které popisují tuto událost, takže jsem si díky přečtení knihy a následnému samostudiu rozšířila obzory.

4 24. června

Dojemná kniha, která by neměla nechat nikoho ze čtenářů, kteří jí věnují svůj čas, chladnými. Moje pocity jsou podobné těm, které jsem měla při čtení V šedých tónech. Čili taktéž jednoznačných 5*.

4 21. června

Mám Rutu hrozně ráda. Ty její popisy některých scén.. jsou strašný a zároveň z nich má člověk husinu až na zádech.
Ale líbilo se mi jak narážela na V šedých tónech. Jak jsou její knížky vlastně docela propojený.
Tohle je knížka, kterou jsem si oblíbila i přes její tragickou myšlenku a událost

19. června

Po Šedých tónech,které mě zklamali ,jsem se pustil do čtení další knihy Ruty Sepetys a musím říct ,že mě bavila trochu více ale přesto to pořád není to pravé. Jednoduchá a čtivá kniha ,která se čte díky krátkým kapitolám opravdu rychle. Takové rychločtení s mírným historickým ponaučením.

1 16. června

Autorce se nedá upřít fakt, že píše velmi poutavě o ne tolik známé historii. Ačkoliv tato kniha pro mě nebyla tak silná jako V šedých tonech, i přesto se mi její zpracování velmi líbilo a dotýkalo se mé duše. Knihu jsem četla jedním dechem a na konci mě mrzelo, že je už je po všem
A jestli jsem to správně pochopila autorka propojila knihy Sůl moře a V šedých tonech tím, že obě aktérky (Joana-Lina) byly sestřenice? I tenhle její záměr se mi líbil.

1 16. června

Po "Šedých tónech" jsem si ráda přečetla i další knihu Rut Sepetys. Líbilo se mi téma. O Titaniku ví všichni, o Wilhelmu Gustloffovi se moc nemluví a přitom obětí bylo tolik... Členění knihy na jednotlivé vypravěče mě zpočátku trošku pletlo, ale pak se linie usadily. Díky krátkým kapitolám má kniha spád, udržuje přiměřené napětí. Konec byl tak náhlý, že jsem se musela vrátit o kapitolu zpět, abych dokázala pochopit, co se komu tedy stalo.
Sůl moře je silný příběh, ale "V šedých tónech" ve mně zanechalo víc.

8 11. června

Ze Soli moře vznikne váš soukromý oceán slaných slz.
Sůl moře vám rozpumpuje srdce, rozproudí krev, ale pak přijde bolest a vaše srdce se bude tříštit a ty kousky vás budou bodat, tak bodat...
Budete se strašně bát, nebudete moci odtrhnout oči, od knihy, už během čtení si budete říkat, existuje krásnější kniha? Četl/a jsem já někdy lepší, emocemi nabitější knihu, která mne tolik vzala?
Vážně se tohle stalo? Doopravdy tohle svět, ve kterém já žiji zažil?

Kniha minulosti, přítomnosti, budoucnosti.
Kniha o nich, o nás, o těch co přijdou.
Co všechno znamená lidství v člověku?

MILUJI AUTORKU! MILUJI TENTO PŘÍBĚH!

(Má recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1706/sul-more-ruta-sepetysova )

1 11. června

Autorka píše opravdu poutavě. Příběh mne bavil, ikdyž mi chvilku trvalo zvyknout si na střídání vypravěčů. Všechny osudy byly zajímavé, každý měl svoji jiskru a já rozhodně všem přála šťastný konec. Ale autorka nám konec až příliš ustřihla a na můj vkus nás ochudila o jejich velký návrat do života. Rozhodně by si tyto dějiny měl přečíst každý!

1 10. června

Moje první knížka od této spisovatelky a musím říct, že byla skvělá. Od začátku mě to vtáhlo a knížka mě opravdu bavila. Rozhodně doporučuji.

3 08. června

Na tuto knížku jsem se těšila. Nezklamala. Naopak! Ruta je prostě boží.
Ačkoliv je to už půl roku co jsem knihu přečetla, stále mi hlavě běží některé obrazy a pocity, které ve mě kniha tehdy vyvolávala.
Líbila se mi i drobná narážka na předchozí knihu V šedých tónech. Obě knihy jsem se snažila srovnat, ale nelze říct, která je lepší, každá je osudem svých hrdinů výjimečná. Obě děsí tím, co vše se v těch dobách odehrávalo. Obě stojí za to a zpracovávají opomíjené příběhy historie! Neváhejte a čtěte!

2 04. června

Úchvatná kniha.
O potopení Wilhelma Gustloffa jsem nikdy předtím neslyšela a moc se mi líbilo, jak autorka této tragédii dokázala vdechnout život.
Kniha byla čtivá a doslova mi mizela pod rukama.

1 03. června

Byl to hezký příběh. Zpočátku mi vadil styl psaní a krátké kapitoly a množství postav, ale když jsem se zorientovala byl to moc hezký příběh. Možná, že kdyby to bylo podle skutečnosti, bylo by to lepší, takto to na mě působilo jako slátanina okopírovaná z Titaniku. Ale jako oddechovka dobrý.

1 02. června

Ruta Sepetysová na mě působí nesmírně sympaticky a musím se přiznat, že její tvorbu jsem měla v "hledáčku" již delší dobu. Ke čtení jsem se dostala ovšem až letos. Jako první jsem si vybrala knihu Sůl moře (nebo si ona vybrala mě?) a musím konstatovat, že mě zasáhla snad ještě více, než jsem čekala.

Čtyři mladí lidé uprostřed války. Období neklidu, nesvobody a strachu. Oni, stejně jako tisíce dalších lidí, prchají před blížící se sovětskou armádou. Každý z nich pochází z jiného koutu země, ale jedno je spojuje: touha po přežití. Nikdo z nich nemá nejmenší tušení, že se stane součástí největší námořní katastrofy v dějinách.

„Víš, strach je lovec. Obklíčí nás, když jsme bezbranní a nejméně ho čekáme. A když jsme nuceni dělat rozhodnutí."
Joana, Florian, Emilia a Alfred jsou čtyři typově odlišné charaktery, které se v průběhu knihy vyvíjejí, poodhalují nám svoji minulost a činí důležitá rozhodnutí.

Na autorce si nejvíce cením toho, že při psaní knihy pracovala s historickými prameny a čerpala ze vzpomínek pamětníků. A to nejdůležitější - do příběhu nezapomněla dát obrovský kus lidskosti.

Není důležité, jaké jste národnosti, odkud pocházíte.
Důležité je, jaké máte srdce.

27. května

Kniha mi dala hlavně poznání o historické skutečnosti, o které jsem dříve vůbec neslyšela. Způsob pojetí byl jiný než obvykle, ale v kombinaci s krátkými kapitolami se jednalo o poměrně čtivý příběh.

8 27. května

Nádherná kniha. Pro mne to byla jen otázka najít odvahu ji číst.

P.S. Myslím, že spisovatelka má obrovský talent psát o smutných osudech lidí bez zbytečného patosu, úsporně a přesto tak hrozně lidsky. Máte u toho husí kůži, ale musíte to dočíst. Na pozadí skutečné historická události vypráví příběh malé skupinky lidí. Byli jedni z desetitisíce.

Po přečtení knihy jsem ještě více ráda, že žiji se svou rodinou v klidu a míru... Kniha byla čtivá, jen mi konec tak nějak připadal jako Titanic... A můj názor na Hitlera a Stalina se jen více utužil, oba to byli ***

2 24. května

Netajím, že mi dalo velké úsilí pořádně se do knihy začíst, problém hlavně tkvěl v rozdělení vyprávění mezi čtyři postavy. Postupem času, když jsem si zvykla kdo je kdo, jsem se ale začetla a nechala strhnout příběhem. Jako už v předchozí autorčině knize, nejvíc mě zajímala ta nejspornější a nejzáhadnější postava (Florian) a přišlo mi, že dostal žalostně málo prostoru. Někteří kritizují krátké kapitoly, já naopak chválím. Kniha má obrovský spád, žene se kupředu, ale vůbec není o námořní tragédii, jde spíše o milostný příběh na pozadí historických dění.

22. května

Knížku jsem si přečetla, protože mi byla doporučena a autorka je zde na DK docela opěvovaná. Pokud mám ohodnotit, tak plus za čtivost, téma, vykreslení atmosféry prchajících lidí, strukturu kapitol. Zklamáním bylo, že jsem čekala více historických faktů. Bylo to prostě román na pozadí tragické historické události.

3 09. května

Navzájem se prolínající vyprávění čtyř osob ustupující před východní frontou za druhé světové války. Forma krátkých kapitol a urychlování děje mi moc nesedí.