Staré odrůdy

Dva příběhy, dvě ženy žijící na statku, postupně a komplikovaně najdou cestu k sobě, sblíží se, podporují se a najdou cestu z krize, závěr se mi líbil. Líbilo se mi moc i prostředí venkova, příroda, statek, pole, zahrady, vinice, klid, ale i když si Liss objednává brigádníky, většinou pracuje sama, což je nevěrohodné, nestíhala by, udřela by se. Už jen to, že obě ženy spolu samy sklízely brambory z pole bylo na pováženou, jiný den dělaly dřevo v lese. A brambory ,,nedozrávají", brambory narostou, buď jsou velké nebo malé. Ale dozrává réva vinná a tahle scéna, popis sklizně na vinici byla pěkná.

Zajímavý příběh, zasazený do prostředí velkého statku, který obhospodařuje žena středního věku Lis. Jednoho letního dne k ní "zabloudí" nezletilá a rodiči hledaná Sarah. Pomalinku se rozplétá příběh žen, které spolu příliš nemluví, po očku se pozorují, hospodaří na statku a především si nechávají svoji svobodu. Obě mají za sebou svůj příběh a i když se jeví mladá dívka jako problematičtější, Lisin příběh na konci knihy odkryje daleko závažnější důsledky její minulosti. Díky, řekla bych až terapeutické práci na statku, kde je klid a řád každodenních a sezónních prací, se obě aktérky emočně zklidní a ponoří se do krás okolní přírody i do kouzla starých odrůd a kde je i naděje, že se navzájem zachrání. V knize je velmi hezky popsaný poklidný vesnický život, kdy jen obyčejné kostelní zvony, ranní hlas kohouta nebo dobrá snídaně dokáží vytvořit z běžného dne nevšední zážitek.

Z knihy dýchá milé prostředí pozdního léta na venkově, ale obsahově jsem bohužel zklamaná, neboť určitým způsobem zajímavé téma šlo rozhodně rozpracovat lépe. Dílko je čtivé a srozumitelné, ale v souhrnu velmi povrchní a ploché, nedotažené. Jednoduché dialogy, spoustu klišé, emoce na sílu. Jako četba pro teenagery na letní odpoledne k vodě asi dobré.

Vskutku nevím, co knize vytknout dříve. Nebudu hodnotit děj, ale co mi vadilo opravdu hodně, tak to byla absolutní autorova neznalost popisovaných reálií. Zde je jen několik příkladů, kompletní výčet by byl dlouhý...
1) Obě ženy jedou traktorem do lesa na dříví a vezou s sebou cirkuláru (!) poháněnou náhonovou hřídelí traktoru. Musím se ptát: autor nebyl nikdy v lese? Cožpak je možné kácet soušky cirkulárkou upevněnou na hřídeli traktoru...? Proč si nevzaly řetězovou pilu? Opravdu si neumím představit, jak by tahaly stromy s větvemi k cirkulárce...
2) Liss (majitelka statku) se prakticky s nikým z vesnice nestýká. Komu ale pak prodává víno, brambory, obilí, vejce a kořalku?
3) Apropos, pálenku si vyrábí Liss sama (což je samozřejmě protizákonné, ve Francii musíte dokonce nahlásit, pokud destilační přístroj jen vlastníte).
4) V textu se píše, že Liss pozorovala "hejno zpěvných ptáků, avšak nepoznala, jaký druh ptáků to je." Tak to je síla: Liss pěstuje vinnou révu a přitom nepozná hejno špačků, kteří dokáží vinici "sklidit" za několik hodin? (Jiní zpěvní ptáci létají v hejnech až v zimě, nikoli na podzim, kdy se scéna odehrává. Konkrétně v zimě létají ve Francii v hejnech jen pěnkavy a drozdi. To Liss, která celý život žije ve spojení s přírodou, neví?
5) Popis, jak Liss a Sally včelaří, byl naprosto katastrofální. Ta terminologie, včelaři musí trpět. Možná to ale bylo překladem, abych autorovi nekřivdil.
6) Když Liss se Sally jedou do lesa, narazí do motoru traktoru (z boku) srnka. Přitom si ubohé zvíře zlomí obě zadní(!) nohy. Jak si může zlomit obě zadní, když v běhu narazí do překážky, fakt nepochopím. A dále: Zvíře naříká, tak si Liss prvně nasadí ochranná sluchátka proti hluku, pak vytáhne pistoli (kterou pro ten účel asi vezla, stejně jako ta sluchátka s sebou), a srnku odpráskne. Pak ji vyvrhne a tak vlastně upytlačí na guláš. Super. Takže kromě pálení kořalky tu máme další trestný čin hlavní protagonistky, takto nešťasné a osamělé ženy, které je málo zemědělská produkce z vlastního statku, tak musí ještě ukrást srnku... Tak nevím, zda se smát či plakat.
ZÁVĚREM: Knize by slušela lepší lektorská kontrola, aby tam nebylo tolik nesmyslů, které mi vadily natolik, až mi unikla podstata děje.

Kniha, kterou je těžké během čtení odložit. Dvě zraněná srdce, která se postupným sbližováním lehce zahojí. Je to velice hezky a čtivě napsané, o reálnosti spekulovat nebudu.

Já jsem se většinu času modlila, ať už to konečně dočtu. Chápu, o co tam šlo, co jsem si z toho měla vzít, ale mě to bohužel většinu času přišlo hrozně vyumělkovaný a prázdný.
Nicméně já jsem nebyla nadšená ani z Velkého léta, takže to beru tak, že toto není autor pro mě a to je v pořádku, už to nebudu zkoušet.

Nejdříve jsem nevěděla,co od knížky očekávat,ale autorův styl psaní mě naprosto přesvědčil, že musím dočíst až do konce.Jedná se o příběh o přátelství dvou žen, které se setkají zcela náhodně,kdy každá v té době prochází těžším životním obdobím a snaží se ho nějakým svým způsobem překonat.Nakonec si vlastně pomohou navzájem už jen tím, že stráví nějaký čas spolu a zjistí, že na ten svůj problém nejsou úplně samy.

Hodně jsem o ní slyšela. A bála se, že to je jen nafouknutá bublina, že se mi nebude líbit.
Ale mýlila jsem se. Naštěstí.
Příběh mi něco hodně připomněl, donutil mě přemýšlet.
Krásná kniha, výborně popsané postavy, prostředí,...
Doporučuji!

Moje první seznámení s autorem a nejspíš si najdu i další z jeho knih. Líbily se mi skvělé popisy, které rozvíjely představivost a obraz dostával barvu a vůni. Konec se mi zdál trochu moc idylický, takové zklidnění oproti první půlce.

Zvláštní kniha plná chutí, vůní a pocitů. Člověk při čtení cítí chuť hrušek, podzimní vítr a vůni země. Trochu mi chybí Lissin příběh, v knize jsou jen náznaky, nevím, co se stalo s jejím otcem ani proč dál zůstává na statku, který nenávidí. I tak knihu doporučuju.

Je tam všechno - podzim, jako nejvýraznější roční období ve středu a západu Evropy, hněv a vzdor jako hnací síla, smutek a zrada a zoufalství, jako nevyhnutelné externality, lidský vztah, jako něco, bez čeho je těžké a skoro i nesmyslné žít.

Lissi je nezávislá a žije ve svém světě, který se zdá být imunní vůči spěchu moderní doby.
Její svět naruší příchod Sally, mladé dívky, která utíká před problémy a hledá dočasné útočiště.

A zrodí se vztah, který je skutečným srdcem celého vyprávění.
Jejich komunikace je zpočátku minimalistická, plná ticha, nevyslovených otázek a nesouhlasu. Přesto je právě toto ticho naplněné hlubokým pochopením.

Jejich pouto se utváří skrze sdílenou práci v zahradě. Lissi nabízí tichou podporu a bezpečí, Sally zase vnáší do jejího života novou, i když zprvu neklidnou, energii. Vědí, co ta druhá potřebuje, jen tím, že jsou spolu.

Lisiiny vzpomínky a bolestivé lekce pomáhají chápat Sallyino trápení.

Staré odrůdy jsou románem plným emocí. Nenajdete zde velké zápletky ani zvraty, ale zcela vás pohltí jeho atmosféra. Je to příběh o tom, že domov není vždy místo, ale spíše člověk, který nám dá pocit přijetí. Pokud aspoň trochu věříte v sílu lidské blízkosti, tak se vám celý příběh bude moc líbit .

Dívka a žena, náhodné setkání. Společné dny, postupné sbližování, otevírání se. Podzimní melancholicky laděný příběh s úžasnými popisy krajiny i každodenní práce na statku.
Moc pěkná kniha.

Prostředí venkova, ve kterém se příběh odehrává mi bylo neskutečně milé, protože určité práce, které autor prostřednictvím Liss a Sally ukazuje, se mě také jako dítěte týkaly... S knihou si budu napořád spojovat také holčičí soudržnost, jak hezky pojmenovala Chesterton :) Upřímně mě také těší, že se z jejich vztahu nakonec nevyklubalo, že by byly "pouze" lesby, ale něco hlubšího. Zůstává tu i mnoho nezodpovězeného (co Peter?), což nemám v knihách moc ráda, ale chápu, že tady šlo o něco jiného :) Pěkné a milé čtení.

Krásná poetická knížka.

Kniha se mi moc líbila.
Zaryla se do mě. Mela jsem ji v audioverzi.

(SPOILER) Při čtení této knihy jsem si celou dobu vybavovala krajinu Slovácka s mírně zvlněnými kopci vinohradů zalitými teplým podzimní sluncem. Sklonek léta, kdy rána jsou chladná, ale slunce ještě pořád má sílu zahřát. A ano, také svoje prsty lepkavé čerstvou šťávou z hroznů vína, když je čas vinobraní.
Žena a dívka, které se ztratily mezi "normálními" lidmi, protože byly jiné. Ale dokázaly se najít srkze vzájemné tiché porozumění.
Psychologie postav je vážně skvělá, autor se nebojí silných a ostrých slov, emocí.

Jsem tím příběhem omámená. Nedalo se přestat číst. Úplně jsem s nimi žila. Dlouho na obě ženy budu myslet, protože se mi dostaly pod kůži.

Knižní skvost, ač první stránky mě šokovaly a říkala jsem si, že jsem si ale na dovču jinou knížku nevzala. Ale pak jsem začala cítit vůni hrušek, divočiny, vína. Prvotřídně vykreslené postavy s neméně úžasné popsanou krajinou.

Zítra se stavím v knihkupectví pro další knihu tohoto autora!

Nejdříve příběh plyne pomalu, skoro líně. Dlouhé a nádherné popisy venkovské přírody a prací v ní. Vnímáte ten zpomalený jednotvárný rytmus dní, cítíte vůni přezrálých hrušek, slyšíte šustot spadaného listí... Po dvou třetinách přijde katarze - vyhřezne tragédie, která byla v podvědomí už od začátku. Za mě naopak mají obě hrdinky mnoho společného a závěr je jen logickým vyústěním, které jste jim nejpozději od poloviny knihy přáli.
Je to moje první kniha od tohoto autora a určitě si přečtu i některou další.