1alena1 komentáře u knih
V komentářích pode mnou již bylo řečeno vše. Dobu jsem zažila, ale to, že jsem z důvodu nesprávného původu nemohla na vysokou školu, je jen opravdu slabý odvar toho, co se dělo..... strašné je, že to nejhorší zlo - maximální ponižování člověka a bezmoc ponižovaných - nebylo nikdy potrestáno. A nejvíc mě děsí, že aktéři toho největšího zla tu žili a někteří snad ještě žijí s námi v naprosté pohodě, jak jim toto mohlo projít.....
Báječné povídání s naším nejlepším neurochirurgem o jeho práci i o jeho životě. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o tak složitém oboru jako je neurochirurgie a o tak složitém a geniálním orgánu jako je náš mozek. Klobouk dolů před tak výjimečným člověkem a děkuji, že si našel čas na toto zajímavé povídání.
Smekám před každým, kdo pracuje s "problémovými" dětmi, v domovech důchodců apod. Sama jsem měla kroužek pro děti, kde byly děti s autismem (lehčí forma), a proto musím poděkovat autorovi za opravdu věrné postřehy, které se dají prožít jen s těmito dětmi. S mojí zkušeností mohu potvrdit, že takto to opravdu je a v soužití s kýmkoli, kdo má problém je nejdůležitější láska a pochopení. Kéž autorovi vydrží.
Již zde bylo mnohé řečeno, souhlasím, že kniha je čtivá, ale ........ ta myšlenka co by, kdyby, mi nějak nesedla. K postavám jsem nemohla najít cestu, přišly mi nereálné, nikoho jsem si neoblíbila, byly mi dlouho cizí (na rozdíl od postav v ostatních dílech autorky). Je fajn si připomenout, že si musíme vážit svobody, kterou bereme jako samozřejmost, s tím souhlasím - obzvlášť pro mladou generaci. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, paní Mornštajnová je určitě dobrá autorka, mám její knihy ráda, ale tato je pro mě nejméně propracovaná.
Tolik kritiky od lidí, kteří v životě nic nedokázali, to je přesně obraz malosti těch kritiků. Když Gábi vyhrávala závody, tak všichni tleskali, že je to naše "Gábina", ale když napsala jak vidí svůj život svýma očima, to je hned všechno špatně. Není to vůbec zle napsané a není pravda, že všechny lidi pomlouvá, pouze píše pravdu o tom, že všechno není tak růžové, jak to vypadá. A také není pravda, že jen pomlouvá lidi, kteří "ji udělali". Všechny "spolupracovníky" svých úspěchů pravdivě líčí, jak se chovají a nezapomněla každého, koho si váží mnohokrát ve své knize pochválit a poděkovat, přestože si v různých obdobích své kariéry s nimi často nevhodně vjela do vlasů, ale vždy uznala všechny, kteří ji pomohli. Je to maximálně otevřená zpověď jedné fajn holky. Její povaha je složitá (ale složitá osobnost je skoro každá, která je výjimečná) a jelikož už mám dost životních zkušeností, je mi jasné, že život nebude mít nikdy lehký kvůli své přímočarosti. Ale za to, kolikrát nás rozplakala při hraní hymny, když stála na stupních vítězů, ji přeji ať se jí v životě opravdu daří. Ještě musím pochválit grafické zpracování knihy. Plný počet hvězdiček dávám za odvahu jít ven se svým nitrem.
Mnohé tady již bylo řečeno a nechci se pitvat v příběhu. Čtení této knihy je pro mě nesdělitelný zážitek. Tak trochu nechápu, jak tak mladá autorka mohla napsat tuto dojemnou knihu proloženou citáty a moudrem, ke kterému běžný člověk dospěje mnohem později, než v jejím věku. Nesporně má talent.
Tento titul dostane čestné místo v mé knihovně, ve společnosti mých nej nej knih.
Zvláštní kniha, zvláštní hlavní postavy, zvláštní osudy obou hrdinek, ale ta zvláštnost všeho mě právě hodně bavila. Velice citlivě a křehce napsáno, neumím vyjádřit jak na mě kniha silně zapůsobila a moc mě těšilo číst ji. Asi není pro každého, ale u mě určitě za všechny hvězdičky.
Ještě bych ráda pochválila překlad.
Většina už byla napsána v předešlých komentářích, dobrá detektivka, stojí za přečtení. Klevisová je - dle mého názoru - záruka poutavého čtení, od kterého se těžko odchází.
Ač má kniha dle některých velmi předvídatelný děj, černobílé postavy a končí happyendem, mně se moc líbila. Americké pokrytectví, téma sterilizace v šedesátých letech v Severní Karolině pro všechny, kteří se nehodí.....velice zajímavé téma pro středoevropana. Překvapilo a doporučuji.
Dost dlouho jsem tápala v postavách i časových rovinách, přišlo mi to složité a těžké, ale závěr knihy byl úžasný a všechno mi začalo dávat smysl. Přes mládí autorky mi styl psaní přišel zralý, čekala bych takové téma a způsob uvažování od starší osoby. Ale to nemá vliv na výsledek, který je velmi dobrý. Děkuji a doporučuji k přečtení.
Delphine de Vigan je moje srdeční záležitost - současná autorka, od které se mi líbí úplně všechno. Chci v dnešní době číst a kupovat nejvíc české autory, ale když jsem zjistila, že knižní klub nabízí 2.vydání knihy No a já (kterou jsem již delší dobu sháněla), hned byla moje. Opět nezklamala a vůbec nevím, co napsat.
Silné téma, vybroušený styl, obrovské množství citu, smysl pro detail. Úžasný příběh, který čtenáře nenechá klidným, je to náročné čtení svým sdělením, svými myšlenkami, ale krása, jsem nadšená. A musím pochválit překlad a poděkovat za něj.
Vrátila jsem se ke knížce z mládí, protože jsem šla do studia dva na představení Malý princ s Janem Cinou. O knížce už bylo napsáno a řečeno vše, divadelní představení je takový koncert Jana Ciny, který se na tuto postavu velmi hodí, působivé zpracování.
Geniální knížka, nevím, co víc napsat.
Kdo ji nečetl - jakoby mu něco v životě ještě chybělo k pochopení smyslu a radosti života.
Nechci psát, jestli je to uvěřitelné, jestli to není někdy až moc, apod. Je to prostě taková typická kniha Patrika Hartla a nedá se jí upřít čtivost. Žádné obrovské myšlenky se nečekají, tak nemůže být zklamání. Na dovolenou nebo na odpočinkové víkendové čtení je to moc fajn.
Mnohé zde bylo řečeno a nechci vše opakovat. Obdivuji mladou spisovatelku, že dokázala tak věrohodně přiblížit tu hrůznou dobu padesátých let. Mně dělalo problém to číst, natož o tom psát, je to opravdu síla.
Nechápu, jak již někdo zmiňoval, kde se v lidech vzala ta krutost. Jak mohl někdo týrat ty úplně nevinné a bezbranné ?! To nejsou lidi, to je zrůdné a většina bez potrestání.......
A ještě jsou tací, kteří chválí minulý režim a s láskou vzpomínají..... a nadávají na to, jak je dnes.
Vyšlo v poslední dobu dost knih, které připomínají nelehkou dobu minulého století a je to dobře. Jen bohužel si myslím, že ti, kteří by si to měli připomenout, ti nečtou.
Velice čtivé, ale poslední dobou příliš časté téma. Doufám, že když se v uplynulém období objevilo tolik knih s velmi podobným obsahem, není to tím, že by přibylo případů podobně "postižených" rodin.
Je to příběh velmi bolestný, který nemá dobré řešení, ani nenabízí naději. Že by odraz pokažené současné společnosti, to snad ne?!
Tak se těším na knihy klidně s problémem, ale s pozitivním výhledem.
Opět se musím sklonit před překladatelem tohoto románu, to musela být opravdu "makačka". Strašně ráda čtu, abych si "odpočinula" od každodenních obyčejných starostí. Ale u čtení Murakamiho Kafky si od starostí neodpočinu, po tomto čtení se cítím svým způsobem unavená množstvím fantaskních obrazů, které někdy až nechápu proč tam jsou. Mám pocit, že je tam otevřeno až příliš otázek a divností, některé ani snad netuším proč. Jsem moc ráda, že jsem těch mnoho stránek přečetla, ale nyní se ještě dlouhou dobu nepustím do dalšího Murakamiho románu. Jinakost jeho psaní je určitě zajímavá, poučná atd. atd., ale mezi jeho díly musím mít určitě delší pauzu. Norské dřevo se mi líbilo mnohem víc, není tak komplikované (to je jen poznámka pro toho, kdo si chce přečíst něco od autora poprvé) .
Souhlasím stoprocentně s jedním komentářem níže - přečteno za 2 dny a velice mě to bavilo, ale za další dva dny už téměř nebudu vědět o čem to bylo. Takový úplně obyčejný dnešní život nás a našeho okolí. Ale zrovna o volnu okolo vánoc se to četlo báječně. Jen mám takovou trochu poznámku, která mě mrzí, ale chci ji napsat. Knížka, která stojí bez jedné koruny čtyři stovky, by měla mít trošku úroveň - papír hrozný, měkká obálka, občas mizerně vytištěno - v tomto směru obrovské zklamání a je mi to moc líto, že když nakladatel ví, že se knížka bude prodávat, tak na tu vizuální stránku kašle. Ta komerce v nás utluče všechno hezké ???
Tato knížka by měla být povinnou četbou všech našich mladých studentů, tolik citu, lásky a úcty k matce, které zde najdeme už dnes kolem sebe vidět není. Je jiná doba a mladí dnes mají úplně jiný život a jiné starosti, ale přesto tato knížečka by všem prospěla, je to pohlazení na duši a pan Seifert Nobelovu cenu dostal opravdu zaslouženě.
Jak už je uvedeno v ostatních komentářích,je to kniha našeho dětství či mládí. V té době tolik knih pro mládež jako dnes nebylo na výběr a hlavně nebyl počítač a mladí opravdu četli. Myslím, že tuto knihu, perfektně napsanou, si ve své době oblíbil každý čtenář a je škoda, že se už dnes v knihovnách nepůjčuje. Nemám nic proti knihám o upírech, vetřelcích apod., ale dnešní mládeži by opravdu velmi prospělo, kdyby více četli také i knihy o vztazích mezi lidmi, o dobru a zlu v životě lidském. Vřele doporučuji a určitě se k ní ještě vrátím a připomenu i svému okolí.