Aleen komentáře u knih

Většinou nečtu to, co PROBOHA ČTOU VŠICHNI...ale nevydržela jsem a nelituji. Je to první kniha o holokaustu, u které jsem si uvědomila, že po válce musela zůstat spousta lidí, kteří se nikdy nedozvěděli, co se stalo s jejich bližními a museli navždy zůstat jen s představami, jaké hrůzy prožili. Také je dobře připomínat, že byli i tací, kteří se nikdy nevyrovnali s prožitým zlem a již nebyli schopni se "začlenit" do společnosti. Životy hrdinů, vlastně převážně hrdinek, mě všechny uchvátili a opravdu upřímně jsem si poplakala. Některé rodiny prostě mají vepsáno do osudu více zkoušek, než jiné a já vždy při čtení takových příběhů děkuji za svůj život. Krásná knížka!

90 16.08.2018

Než jsem se dostala k hodnocení a poznámkám o knížce, kterou jsem přečetla jen chvilku po vydání, je z ní Kniha roku... A právem, alespoň z pohledu mého a další spousty čtenářů. Nečekaný úspěch to nebyl, masáž vydavatele a distributorů před a těsně po vydání, byla značná. Jsem moc ráda, že jsem nepodlehla své vypěstované nechuti k takovým knížkám a pustila se do ní.
Příběh je psaný s velkou měrou empatie a s takovým citem, že i mně umožnil vcítit se do emocí a důvodů k rozhodnutím všech postav. Krásně vykresluje, z dnešního pohledu, přetěžký úděl lidí, kteří žili před námi, a to ani ne dlouhá století. Není to vlastně ani tak dávno a přitom si již nedokážeme představit, že bychom naše čtyřleté děti poslali na celý den pást kozy, nebo pro sůl šli takovou dálku pěšky a pak ji ještě pěšky táhli domů... A to jsou jen ty nejmenší ukázky náročnosti běžného života našich předků.
Literární požitek můžu vyjádřit jen tak, že řeknu, že když jsem chtěla posoudit, jakým jazykem, jakým stylem je psáno, nikdy jsem se na to nemohla plně soustředit, protože děj mě vždy natolik vtáhl, že mi styl byl úplně ukradený. To je to nejlepší, co se spisovateli může stát. Paní Lednická je pro nás všechny velice milým překvapením a držím jí palce, aby se jí i nadále dařilo tímto způsobem nám přinášet příběhy lidí ze ztraceného města.

64 17.10.2020

Konečně........si mě Malý princ ochočil! Myslím, že jsem jej četla někdy na konci základky, nebo na začátku střední školy a od té doby se jen divila, co ten svět blbne s jednou knihou. Prostě jsem ten kult nechápala! Teď se mi zadral za kůži a já nevím, jak to zařídit, abych si "zachovala tvář" a nestal se ze mně Maloprincomil!!!!!! Mnoho krásných myšlenek pronesených krásným, jednoduchým a přímým jazykem, který zařadil Exuperyho vedle Fulghuma. Ten mi také vždy ve správnou chvíli dokázal "říci" správnou věc a donutil mně zastavit se a jen být a přemýšlet a užívat si každičké chvilky, která mi byla dána ☼♥☼♥

58 08.01.2018

Jsem už stará... :-( Když jsem byla na střední byl 1984 zakázaný...Kdyby nebyl, měla bych ho v povinné, nebo doporučené literatuře (na ty 4 roky jsme měli přibližně 250 knih). Takhle jsem se jí "vyhýbala" až doteď. Nemrzí mně to. V mém životě to funguje tak, že potkávám správné lidi a správné knihy ve správný čas. Myslím, že ještě před nedávnem bych se při jejím čtení složila. Jsem přesvědčená, že díky moderním technologiím a postupnému hloupnutí lidstva, je kniha s každým rokem pravdivější. Nechci opakovat, co bylo řečeno, proto jen souhlasím se všemi!

53 07.03.2017

Abych byla upřímná, sáhla jsem po ní hlavně proto, že kraj kolem Luhačovic je moje srdcovka z dob studíí a taky proto, že jako většina žen, jsem čarodějnice! Zasáhly mně všechny příběhy bohyň, zasáhlo mně, jak krásně Kateřina Tučková ukázala provázanost života. Osudovost všeho, co se přihodí a také to, jak jsou některé rody zatížené po generace. Super čtení. Když do mého okresního města přijelo zlínské divadlo s hrou podle této knihy, musela jsem jít a byl to tříhodinový zážitek, při kterém v nepravidelných intervalech běhal po mých zádech velmi silný mráz!

53 02.03.2017

Co napsat k Sinuhetovi? Všechno už bylo řečeno...všechno už bylo napsáno. Toto je jediná kniha, kterou jsem přečetla, a chtěla ji ihned otevřít a začít od první stránky ihned znovu. Prostě ji žeru a patří k tomu nejlepšímu, co lidstvo stvořilo a s čím jsem se za svůj život setkala.

Asi nebudu jediná, kdo zná podobný příběh z vyprávění někoho blízkého. Moje babička prožila podobný život jako Anna. Jen, na rozdíl od ní, neproběhla ani část manželství v lásce a spokojenosti.
Na mnoha postavách v knize mi imponovalo, jak se vypořádávají s těžkou dobou, ve které žijí, nicméně hlavní postava byla NEJ! Jak se po každé jobovce postaví a jde dál s hlavou vztyčenou a při tom dokáže ještě pomáhat druhým. Bylo mi líto, že otěhotněla pokaždé, když se jí manžel jen otřel o sukni, ale v závěru si člověk řekne: všechno zlé je k něčemu dobré. Zajímavé je srovnání lidí a doby. Jak by dnešní člověk dokázal tolik, jako lidé v poválečných letech? Každodenní boj o kousek jídla a střechu nad hlavou. Oproti nim jsme my jen rozmazlení a zpovykaní hajzlíci, kteří si máločeho skutečně cení. Klobouk dolů před autorkou, s níž jsem měla tu čest poprvé, ale rozhodně ne naposledy.

51 05.03.2022

Nechtěla jsem porovnávat s prvním Kostelem, ale asi se tomu nevyhnu. Síla popsaných osudů vůbec neklesá, je pořád stejně poutavá. Kniha je jako život: chvíli mám pocit, že se nic moc neděje, že jen tak plyne a pak se toho děje najednou tolik, že se bojím, aby mi něco neuteklo. Myslím, že stejně jako to bylo v dějinách i v tomto příběhu se nová generace vypořádává se změnami a novými pořádky nějak snadněji a hladčeji, než ta předchozí. Jako by si geneticky předávali schopnost vypořádat se s překážkami. Autorka krásně a nenápadně přizpůsobuje vyprávění jak této změně, tak smýšlení lidí v popisované době. Nevím, jak je to možné, ale vyprávění o pracovním lágru jako bych již někde četla. Také se mi připomněly emoce, které jsem prožívala s Gertou Schnirch při odsunu Němců z Brna. I z něj vzešly zahořklé duše, což je naprosto pochopitelné. O této sérii bych byla schopná si povídat opravdu dlouho... A vůbec nejsem sama, koho upoutala. Jsem mile překvapená, kolik lidí má najednou zájem o tento region, o Těšínsko a okolí. Vychází několik knih, v televizi jsem zahlédla pořady... A mně se stále vybavuje písnička Těšínská od Nohavici :-)

46 20.03.2021

Chtěla jsem si ji přečíst loni, abych měla něco k Brnu do Výzvy, ale nestíhala jsem. Je ale úplně jedno, kdy si ji jeden přečte, protože zážitek je to velký a stojí za to. Já si jej umocnila poslechem a věřte mi, že to, co s příběhem provedla madam Cibulková, by jen tak někdo nezvládl. To melodrama! Prostě super! K příběhu: silný, překvapivý, bolestivý, i bolestný, k vzteku, k pláči a chvílemi k blití!!! Z nás, z lidí. Vím již s naprostou jistotou, že čeho se chopí Kateřina Tučková, to prozkoumá, propracuje a předá s naprostou precizností. Její rešerše jsou mistrné. Tentokrát to bylo opět setkání (pro mně ) s historickým tématem, o němž jsem nevěděla zbla a informace i zpracování mně šokovaly. Díky moc!

45 06.04.2019

Tohle je čistá DETEKTIVKA! Naprosto perfektně řemeslně zvládnutá. Na nic si nehraje, je přímá, jasná. Užila jsem si to jak blázen. Zpětně se mi spojuje s případy slavné americké drsné školy třicátých let dvacátého století. Děj plyne hladce a nechybí překvapivé rozuzlení, ani uvěřitelné a reálné postavy, včetně hlavního klaďase. Toho jsem si moc oblíbila, takže doufám, že ve svém nabitém čtenářském pořádku najdu brzy nějaké volné místečko, abych si přečetla další knihu tohoto autora.
PS: Tahle kniha je můj Vánoční zázrak... Již od školy nedostávám knížky, protože je to prý jako nosit dříví do lesa. A našel se někdo, kdo mi knížku dal! Tuhle! Děkuju, Ježíšku!

43 20.03.2021

Asi se budu opakovat: toto je kvalitní řemeslo, poctivá detektivkářská práce, která si nehraje na nic jiného. Eriku mám opravdu ráda, protože Robert Bryndza jí dal navíc ještě schopnost uvědomit si své nedostatky a poučit se z nich, takže se o maličko zlepšila její schopnost akceptovat nadřízené. Příběh sám je pěkně vystavěný, uplatnil zde stejný princip, jako v předchozím, tedy seznámení se s případem, počátek vyšetřování a pak šup za zločincem, trochu zmatení, abychom si hned nebyli jistí, který z protagonistů to vlastně je a pak skvělé a napínavé vyvrcholení. Popis vražd byl...no fuj, krásně odporný. Jsem s prací tohoto autora spokojená.

43 21.11.2018

V současné době, kdy za nás většinu věcí udělá někdo jiný a my si většinu koupíme, již nemusíme uživit svýma rukama rodinu, jsme trochu útlocitní a víc se matláme v citech, emocech, máme na to čas. Dříve, a pamatuji si ještě ze svého dětství takový zlomek, lidé museli dřít od rána do večera, aby nakrmili své děti a rodiče a věřili, že až budou nemohoucní, nebo staří, také se o ně někdo postará. Tak šel život a jen malá část z lidstva měla čas přemýšlet, zda svými slovy někomu neublíží a když jste stahaní jako kůň, nebudete nad takovými věcmi příliš bádat...Bolelo mně to číst, ale hrozně moc děkuji autorce za tu otevřenost a upřímnost!!!

42 15.07.2019

Jenom bych ráda upřesnila počet hvězd - ačkoliv to není vidět, je jich 6! Už když jsem četla anotaci, věděla jsem, že je to jeden z nejlepších literárních počinů tohoto roku. Poetická, citlivá a poutavá kniha, na kterou musíte neustále myslet, i když ji právě nečtete. Moje nadšení ovlivnil asi i překlad. Tolik odborných názvů, popisů přírody, hlavně mokřadů - jako bych se ocitla přímo v chatrči, na moři, v bažinách, v městečku. Naprosto úžasné! Autorka prostě dokonale vykreslila bezútěšnost, opuštěnost, samotu, naději a zoufalství a to vše bez zbytečného patosu, nebo sentimentu. Dokonalý román!!!! Nemám více superlativů, proto končím...

40 30.12.2020

Beru nadsázku, obrazotvornost a beru všechny výmysli, protože příběh je zamotaný, ale logický. A ze všeho nejvíc je prostě velmi humorný. Sranda jako blázen! A to beru úplně nejvíc. Zaslouží si svou popularitu. U tohohle počteníčka si odpočinete!

40 21.02.2017

Díky téhle knize jsem si zamilovala Louise Pennyovou a její "vesnici" u Tří borovic. Atmosféra příběhu je kouzelná, ani se nechce věřit, že jde o detektivku. Netečou tu potoky krve, vyšetřovatel je vyrovnaný, klidný a přemýšlivý muž, což je v záplavě dnešních nevyrovnaných, depresivních závisláků, tvářících se jako géniové, velmi osvěžující. Všechny postavy jsou naprosto uvěřitelné a většina z nich i sympatické. Má oblíbená série.

38 16.02.2019

Slyšela jsem, že v Americe se čte jako školní četba. Tomu rozumím. Pokud bych chtěla někomu ukázat ideální vztahy v rodině, udělala bych to touto knihou. Takhle čistě by chtěl žít každý. Rodiče děti milují a jemně, ale jasně vedou cestou morálních hodnot, děti je za to zbožňují a nikdo nepřemýšlí, kde si šlehnout, s kým si to rozdat a koho si přidat "do přátel", protože přátelství je prostě přátelství - povídáme si, zažíváme dobrodružství a sdílíme spolu své životy. Bezpodmínečná láska z této knihy odkapává ve velkých kapkách, které na Vás ulpí a už je ze sebe nedostanete (to není nic odporného, ale velmi, velmi sladkého:-))). Nejen, že mám moc ráda Austenovskou atmosféru doby, ale navíc jsem si představovala postavy v podobách hereček a herců z celkem povedeného hollywoodského spektáklu. Vyplývá z toho, jak výkon autorky obdivuji?

38 05.04.2018

Audiokniha - měla naprosto všechno, co požaduji od skvělé knihy: humor, napětí, skvěle vyprofilované postavy, neskutečné nápady. Myslela jsem, že mi praskne cévka z toho napětí! Překonání jedné komplikace přináší téměř okamžitě další život ohrožující zvrat, vytváří další problém. Mars jde Marku Watneymu fakt dost hustě po krku! A on je tak chytrý a šikovný, rozhodně hrdina! Řešení všech problému je jeden velký, vlhký sen pro šíleného vědce. Tolik neskutečných vynálezů pro přežití na nehostinné planetě při tolika průšvizích, které jej potkaly!
Film: Ještě, že jsem nejdříve četla! Ridley Scott natočil pěkné dílo, ale poněkud jsem postrádala neskutečně vtipné myšlenky, které vlastně vytvářely celou báječnou atmosféru knihy. Ve filmu to byl jen slaboučký odvárek.

37 19.02.2023

Ne, pane Backmane, nezlobím se, že jste toto vyprávění vydal jako knihu...Naopak jsem ráda, že někdo v dnešní době ještě citlivě vnímá, že je nutně třeba, aby se mladší ročníky chovaly k těm starším s porozuměním a láskou. Krátká, ale moc pěkná. Děkuji.

37 07.02.2019

Poslouchala jsem audioknihu. Můžu jen pochválit autorovu schopnost pracovat s našimi emocemi. Dává nám možnost pochopit, že každý hajzlík má i kladné stránky a že každý klaďas může být pěkný hajzlík, když je zatlačen do rohu. Nechává nás odpouštět a přijímat druhé, jací jsou. Moc ráda čtu Backmanovy knihy, vždy nechám jeho vliv působit na mé citečky a ráda přemýšlím: Co kdyby....

37 13.01.2019

Podle mého názoru si Doerr za svůj román Pulitzerovku rozhodně zasloužil. Hluboký příběh francouzské dívenky a německého chlapce, které se prolínají přímo osudově. Víc si od válečné knihy ani nemůžu přát...Samozřejmně jsou tu i otázky, které si při čtení člověk musí položit a není snadné si přiznat, že sám bych asi nebyl jiný. Přesto je to kniha téměř poetická!

37 02.03.2017