Egypťan Sinuhet

od:

Egypťan Sinuhet

Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.

https://www.databazeknih.cz/images_books/14_/145715/egyptan-sinuhet-145715.jpg 4.62973
Originální název:

Sinuhe egyptiläinen (1945)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Český klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (369)

Přidat komentář
Placi
09. října

Moc krásná kniha. Skvěle se čte. Chudák Sinuhet a jeho smutný životní osud. Zažil toho opravdu hodně a měl několik blízkých osob, ale jak celý svůj život říká, on je ten jenž je osamělý.

Úvaha: Kdyby si Egypťané svého času oblíbili hru Begamon, hráli by pak po nástupu Achnatona k moci Begaton?

Kačta
08. října

Po mé oblíbené Řece bohů jsem dostala tip na Egypťana Sinuheta. Bohužel, nedokázala jsem se začíst ani na třetí pokus a kniha tak putovala dál. Pro mě nezáživné, nudné.

magimux
06. října

Naprosto úžasný zážitek!

kilometr
05. října

S knihou jsem se mazlil a bavila mě moc.A hlavně věci týkajících se žen,mužů,válek a politiky(no prostě života),které se od dob vlády faraonů nezměnily a trvají dodnes.Knihu řadím do mého TOP 5.100%.

CarolC
22. září

Knihu jsem četla dvakrát, ale poprvé jsem ji ani nedočetla. Vůbec mě to nebavilo a strašně jsem se ztrácela v postavách i v ději. Po půl roce jsem ji úplně od začátku rozečetla znovu a už to bylo lepší, sama nevím proč. Některé dějové linky jsou opravdu zajímavé a člověk musí číst dál a dál a do některých se musí naopak hrozně nutit. Nejvíc se mi asi líbila pasáž s Nefernefernefer, to bylo opravdu vidět, jak je Sinuhet naivně hloupoučký a vlastně se tento problém s ním táhl celý jeho život. Hrozně se mi líbily i některé myšlenky, jako např., že věrnost ženy je jako vítr - je neustále silná, ale mění směr :-D. Navíc se mi vlastně líbila celková psychologie těch postav v té době a opravdu se tím podle mě hezky dalo nahlédnout do dějin. Kdo má rád historické romány a především starý Egypt, určitě si skvěle počte! Na podzimní prodlužující se večery kniha jako dělaná.

Aleen
14. září

Co napsat k Sinuhetovi? Všechno už bylo řečeno...všechno už bylo napsáno. Toto je jediná kniha, kterou jsem přečetla, a chtěla ji ihned otevřít a začít od první stránky ihned znovu. Prostě ji žeru a patří k tomu nejlepšímu, co lidstvo stvořilo a s čím jsem se za svůj život setkala.

AdaVinculin
14. září

Z teto knihy mam rozporuplne pocity. Nekdy mi to prislo strasne zdlouhave a jindy jsem se zase nemohla odtrhnout. Tato kniha pro mne byla vyzva a jsem rada, ze jsem ji precetla, clovek se dozvi nove veci ze starovekeho Egypta, nicmene dala mi knizka zabrat.

frantisek8863
13. září

Historický román poskytuje pohled do starověké Egyptské společnosti . Ve vyprávění čtenář pozná opakované životní vzestupy a pády Sinuheda, silné emoce, intriky, nenaplněnou lásku, válku, cestování po několika starověkých státech, poznání tehdejší zvyků a tradic... Kniha vede k zamyšlení nad lidskou pomíjivostí a životem jedince ve společnosti a naopak. Bylo potřeba si trochu zvyknout na jazyk vyprávění, díky použitým slovním přirovnáním a postavě otroka Kaptaha je Sinuhedův komplikovaný život okořeněný vtipem.

Marquis
08. září

Vlastne ani neviem, prečo mi trvalo tak dlho dokopať sa k čítaniu tohto "malého" skvostu. Hravý mix egyptského Forresta Gumpa a skutočných historických reálii autor obohatil o dlhú a zložitú cestu za poznaním, kde ani to dnes skoro tabuizované slovo "morálka" nepôsobí ako päsť na oko a kde nechýba typicky ľudský zmysel pre humor, tak typický pre Waltariho. V neskoršom Nesmrteľnom Turmsovi (česky vyšlo ako Tajemný Etrusk), ktorého som paradoxne čítal skôr, tak znovuobjavujem podobné motívy - nevyjasnený pôvod hlavného hrdinu, komický spoločník (Kaptah / Mikón), či monumentálna výprava. Avšak Turmsovi oproti Sinuhemu chýba to najdôležitejšie, a síce hĺbka, ktorú do tohto eposu autor vložil. Polemizovanie o dobre a zle, o bohatstve života, či chudobe ducha, o sebazaprení, láske k blížnemu a "láske" k moci... Ak boli myšlienky hlavného hrdinu aspoň z polovice autobiografické, resp. Waltarimu vlastné, niet sa čo čudovať, že čoraz skazenejší svet opustil práve vlastnou rukou. Kniha, ku ktorej sa určite ešte vrátim. Sláva Atonovi!

milenka
28. srpna

tuhle knihu jsem četla již dávno, ale je velmi poutavá a čtivá. Kdo rád čte historické romány, neuděláte chybu když sáhnete právě po této knize.

Jolina
20. srpna

Knihu už jsem měla jednou rozečtenou v mých dávných školních letech...ale nedočetla. A pravda je, že tentokrát jsem mezi touto knihou přečetla jiné, tuto jsem odkládala. Samotný příběh je poutavý, lidsky zajímavý, avšak některé dlouhé popisné pasáže nedokázaly udržet moji pozornost...

PavlineCZka
17. srpna

Kniha mi byla doporučena několika přáteli, kteří jsou opravdu zapálenými čtenáři, nicméně jsem si ji co do děje neoblíbila tolik, jako moji přátelé.
Příběh začíná nijak, potom se pěkně rozvíjí, občas je dosti přitažený za vlasy, jako čtenář doufáte ve všemožné konce (ty ale nenastanou), nýbrž kniha opět končí jaksi... nijak... Ke konci jsem měla problém ji dočíst.
Bavil mě zejména věrný otrok/sluha Kaptah, používané obraty a sloh, za to dávám 1*.

Ilona18
17. srpna

Velmi hezká a čtivá kniha. Určitě se k ní budu vracet.

Lessana
13. srpna

Dokonalá kniha, resp. 15 kníh o (našťastie a občas žiaľ) dodnes nemenných pravdách písaná vznešeným jazykom a vyšším štýlom, s použitím kúzelných metafor a prirovnaní, z ktorých mnohé v našej domácnosti takpovediac zľudoveli. Waltari šikovne skĺbil fikciu so skutočnosťou v príbehu o jednom človeku (ktorého, čo je veľmi sympatické, neidealizuje), a predsa o nás všetkých, o človeku milión. Aby sme si aj my pripomenuli, aké dôležité sú rozhodnutia v našom živote, etika a morálka, náš vnútorný hlas. Aké mätúce sú často rozhodnutia rozumu či priamo pobláznenia, aké zbytočné kadejaké márnosti vôkol, aké sú jednoduché "pravidlá fungovania" spoločnosti vtedy i teraz, aké sú vlastnosti a následne osudy ľudí - bohatých (faraónov, kráľov a ich žien a detí), chudobných dobrákov (ako Kipa a Senmut), intrigánov (ako kněží Aj a královna Tij), naivných a dôverčivých (ako Minea), hlupákov, prefíkaných a jednoduchých (ako Kaptah), ušľachtilých (ako Sinuhet) i tých "co se narodili s hovnem mezi prsty u nohou" (ako Haremheb), mužov i žien, vzdelaných i nie, a to naprieč tisícročiami a veľa sa na tom nemení. Aké je krásne "obveselovat se na rohoži" a "rozbít džbán" s milovanou bytosťou, aké nepríjemné počúvať slová, ktoré sú "jak bzučení mouchy u našich uší"...
Egypťan Sinuhet je krásnou, múdrou knihou, ku ktorej sa vždy rada vrátim, keďže v nej možno nájsť nespočetné množstvo paralel so súčasnosťou, politickou i nepolitickou situáciou, ako i s naším vlastným životom, a jej prekrásny sloh oblaží oči i dušu. Musím zájsť do antikvariátu a zadovážiť si ju vlastnú... :)

prochajda
10. srpna

Skvělé vyprávění o lékaři jménem Sinuhet-ten jenž jest osamělý-syn divokého osla s hodností Královského otvírače lebek.
Úžasný český jazyk a některé hlášky:
-není mužem hodným opovržení
-napijme se vína a potěšme svá játra
-narodil se s lejnem mezi prsty u nohou
-rozbijme spolu džbán, abychom spolu navždy žili
-obveselování v domech rozkoše
a nejúžasnější věta: "Mlčiž, ženo, neboť Tvá řeč ruší mé myšlenky a je jako bzučení mouchy v mých uších"

Manyna
07. srpna

Moc krásná kniha s věrohodnými popisy historického Egypta, Sýrie, Kréty... Sinuhed toho prožil opravdu mnoho, bylo mi ho líto, protože vždy když měl štěstí na dosah, tak ho ztratil. A Nefernefernefer byla pěkná svině!

SuperSojka
04. srpna

Ta kniha není špatná, ale proč ji mnoho lidí uvádí jako svoji nejoblíbenější knížku úplně nechápu...

meluzena
12. července

Úžasně napsaná knížka, skutečně nádherným jazykem, o zajímavých událostech a době.
Těch 830 stran jsem přečetla jako nic.

Zajímavá je i mozaika lidí - totálně vyšinutý faraón, nelítostná mrcha NeferNeferNefer, vyčůraný, ale přesto dobrosrdečný otrok Kaptah, šťavnatá Merit i nonstop hudrující služka Muti.
A samozřejmě Sinuhet, který nějak neměl jasno v dávání a braní, ani v tom, jak si nastavit svoje hranice. S přibývajícím počtem stránek pomalu krystalizuje v přecitlivělého excentrického podivína, a v podstatě vlastně naivního slabocha, který je zmítán svými emocemi a který - jak sám o sobě píše - přinesl všem svým milovaným jen utrpení a smrt.

Ano, před „bohem“ (v tomto případě Atonem) jsme si všichni rovni - otrok jako pán. Ano, ani násilí není správné. Sinuhet upřednostňuje nenásilí před násilím, raději ustupuje než aby se bránil, raději se to všechno snaží vysvětlit násilnické lůze.. ale ta o to nestojí, takže je prolita jeho krev nebo krev jeho nejbližších.
Historie se stále opakuje - člověk sám nemůže změnit svět k lepšímu, když na to svět ještě není připraven.

mirektrubak
09. července

Klasický historický román v nejlepším slova smyslu.
Líbil se mi rozsah a rozmanitost příběhu a schopnost přenést atmosféru faraonského Egypta k dnešnímu čtenáři - protože ten historický příběh na mě působil dojmem nadčasovosti. Promluvy jednotlivých postav byly často univerzální kritikou lidského sobectví, falše a touhy po moci - aniž by vypadaly naivně nebo povrchně.
Ještě víc se mi líbila košatost použitého jazyka, ta spousta originálních přirovnání a lichotek a kleteb - to byla úplná opulentní čtenářská hostina.
Sinuhetův pohled na svět je pochmurný (tím trochu připomíná starozákonní knihu Kazatel) a tak nám pro vyváženost Waltari nadělil úžasnou postavu otroka Kapteha, který je trochu jako Švejk, trochu jako Jára Cimrman a při vysvětlování svých obchodních transakcí mně zase dal vzpomenout na Milo Minderbindera z Hlavy 22. Prostě Kapteh se Waltarimu povedl.
A je tedy něco, co by se dalo tomuto románu vytknout? Pro mě bylo zklamáním zobrazení ženských postav, které jsou vlastně všechny malicherné, náladové a hašteřivé. Dokonce i tak milá a rozumná Merit si neodpustí žárlivé scény. Situace s NeferNeferNefer byla (z mého pohledu) ta nejméně věrohodná ze všech patnácti knih. A třeba epizodu s Beketamon v poslední knize nechápu a stejně tak postavu té starší šlechtičny, která Sinuheta pronásledovala… Jestli to měl být nějaký pokus o vložení komického prvku? No nevím... naštěstí těch scén nebylo moc a na celkovém dojmu se pro mě nic nezměnilo.

Egypťan Sinuhet je kniha o tom, jak je těžké (podle Sinuheta samotného je to zcela nemožné) ve světě prosadit zdánlivě jednoduché principy, jako je nenásilí, rovnost, milosrdenství - a jak osamělý a smutný život plný nepochopení povede ten, kdo bude tyto zásady chtít uplatnit v reálném životě. Proto je Sinuhet stále tak populární kniha a proto si bude (o tom jsem přesvědčen) nacházet své čtenáře i v dalších generacích.

Katranis
03. července

Klasická kniha.

haki34
03. července

výborná knížka, čtená opakovaně. Troufám si říct, že snad Waltariho nejlepší dílo...jakoby jste se po přečtení prvních slov přenesli do starobylého Egypta..vykresleno plasticky, navzdory šíři a rozsahu díla se čte rychle...nejen pro milovníky Egypta a nejen pro lékaře :) doporučuji !

sabina3898
30. června

Dlouho jsem si chtěla tuto knihu přečíst. V knihovně rodičů byla, ale ve slovenštině a na to jsem si netroufla. Teď jsem se k ní vrátila díky čtenářské výzvě.
Kniha je neuvěřitelně propracovaná, dýchá z ní minulost a čtenář má pocit, jako by opravdu prožil celý život se Sinuhetem. Úplně rozumím, proč je kniha tak oblíbená.
Nicméně, já s ní trochu bojovala. Četla jsem jí poměrně dlouho a to mě trápilo, ale odmítla jsem se vzdát. Do vyprávění o dětství jsem se nemohla začíst, však samotný Sinuhet tvrdil, že vzpomínky na dětství baví jen toho kdo na ně vzpomíná. Ale s přibývajícím věkem Sinuheta bylo čtení zábavnější a jeho cestování mě bavilo nejvíce. Sinuhet mi nijak k srdci nepřirostl a ani žádná jiná postava, vlastně až na Kaptaha.
Každopádně jsem ráda, že jsem si tenhle životopis jednoho neobyčejného Egypťana mohla přečíst.

Kerberos
22. června

Pčečteno na čtenářskou výzvu - nejoblíbenější kniha rodičů,líbila se mi.

kej7my
19. června

Naprosto perfektní kniha. Byla jsem od ní hodně odrazovaná, protože je prý nezáživná a smrtelně moc dlouhá. Nicméně, kousla jsem se a na truc jsem si jí vybrala k maturitě do povinné četby, abych se pomstila učitelce :D a musím říct, že jsem byla víc než mile překvapená. Kniha mě zaujala a přečetla jsem jí asi za 2 nebo 3 dny. Nebyla chvilka, kdy by mě nudila. Zajímavé zápletky, zajímavé postavy, zajímavé naprosto všechno. Měla jsem jí tehdy půjčenou, ale chci si jí koupit, aby mi zdobila knihovnu :) Doporučuji

irmag
15. června

to by měl přečíst každý....

jahex
25. května

Přiznám se, že přečíst Egypťana Sinuheta mi dalo zabrat. Dočetl jsem ji až na podruhé a ještě s vypětím všech sil. Miluju knihy ze starověkého Egypta, ale do téhle knihy se ne a ne dostat. I když byl příběh zajímavý, tak mě to prostě nevzalo.

Gibis
21. května

K Sinuhetovi mě znovu přivedla čtenářská výzva, jako oblíbená kniha mé maminky. Četla jsem ji jako náctiletá a dost mi utkvěla v paměti, ale i po téměř třiceti letech jsem v ní našla tolik nových úžasných a nadčasových myšlenek! A i když je to docela depresivní čtení, odnáším si z toho příjemný pocit z výborné knihy. A souhlasím s RemiBlack.....Vaše slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších! :)

Lilly4
18. května

Proč vědci a fantasté stále spekulují nad cestováním časem? Zbytečné! Stačí vzít do ruky knihu Egypťana Sinuheta a přemístíte se tisíce let zpátky na břeh řeky Nilu, do vlády velkého Amenhotepa III. Ucítíte vůni pečených ryb a budete mít lejno mezi prsty nohou. A budete číst a číst, zapomenete na jídlo, rodinu a když dočtete, svět kolem vás bude najednou tak podivně cizí a vzdálený.

Atanone
27. dubna

Ještě dobře že když vyplňujeme do tabulky "přečteno" není tam dotaz kolikrát. Protože to bych opravdu nevěděla. Sinuhet patří k románovým postavám,které mě provázejí už víc než 30 let a vždy,když se k té knize vrátím,mám pocit,že je to zase poprvé a zase krásné.

RemiBlack
24. dubna

Chvilkama mi připadalo, že je děj pořád dokola stejný, ale nakonec se mi to moc líbilo. Určitě doporučuju všem, kteří mají trochu (trochu víc) času a chuť číst. U mě je to tak na čtyři a půl*, ale kvůli Muti (a Merit!) dávám pět. Mimochodem, taky se vám tak líbila věta 'Je to bzučení mouchy v mých uších'? :)