Egypťan Sinuhet

Příběh, který je stále aktuální a má co říct, některé věci jsou stále stejné. Povinná četba ze školních let o mnoho let později splněna, možná tehdy bych ji neocenila tolik jako nyní.

První kniha od Waltariho, kterou jsem přečetl, přičemž jsem se okamžitě vrhl na další a nevím kdy skončím.
Jako historický nadšenec jsem si musel sem tam násilím uvědomit, že knihu nepsal Egypťan Sinuhet před 3300 lety, ale talentovaný spisovatel minulého století. Je opravdu napsána tak, jak bych věřil, že přemýšleli a psali tehdejší lidé.
A Waltari byl historicky opravdu poctivý (i když si samozřejmě domyslel spoustu věcí, které nejsou z historickým pramenů jasné). Je skvělé, že si skrze poutavý příběh mohu projít část historie starověké civilizace.

Každý občas potkáváme v životě Nefernefernefer, proto je možná ta knížka tak populární:-). Ale proč jí čtou ženy, to nevím.

Původ Sinuheta je nejasný. Vychovali ho nezámožní rodiče, i když později je jeho možný původ naznačen. Od mládí jej zajímalo léčitelství, proto se stal lékařem. Na společenském žebříčku stoupá, až se ocitne ve vysokých kruzích, kde se neustále hraje hra o trůny. V době vlády Achnatona dochází k velkému zvratu. Faraon odmítne vyznávat stará božstva a prosazuje jen jediného boha. Tyto změny sebou přinášejí roztržky mezi elitou i lůzou. A k tomu je Egypt ohrožený i útoky okolních zemí.

Není to jednoduchá doba, Sinuhet se snaží přežít i za cenu spousty chyb. Někdy je soucitný, jindy vypočítavý, občas je naivní. I kvůli své povaze přichází o mnoho svých blízkých. Kniha končí větou: Toto napsal Sinuhet, Egypťan, ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života.

Nebudu tady rozepisovat povahu Sinuheta, co se mi na něm líbilo, co ne, to všechno zde píší jiní. Knihu jsem četla pomaleji než jiné, protože je psána ve sloupcích a než člověk přečte ty dva sloupce na jedné straně, tak je to jako kdyby přečetl dvě hustě popsané stránky. Takže minimálně jednou tolik. Nebyla jsem ale spokojena s překladem Marty Hellmuthové z r. 1965. Co to má být to "bys se poučil" namísto "aby ses poučil?" "Abys se domníval" namísto "aby ses domníval"? "Snad bys se nikdy od nich nevrátil" namísto "snad by ses nikdy od nich nevrátil"? Četla jsem před touto knihou "Paměti kata Mydláře" Josefa Svátka, bylo to psáno takovou starou češtinou, aby to působilo autenticky, ale tohle snad není stará čeština! Nebo je?!!

Nádhera. Konečně jsem to dolouskal. Nijak jsem nespěchal, dával jsem si načas a pořádně jsem si to užíval - jak se říká: "Delší knihy jsou lepší v tom, že si je můžete užívat dýl." No tak pro tuhle to platí naprosto vrchovatě. Člověk jen čte a úplně slyší ten jazyk ve své hlavě jak to krásně vznešeně zní - jako když to píše vzdělaný člověk na konci své životní cesty, která ho obdařila vším. Kniha je dojemná, vtipná, napínavá, dobrodružná, mystická, historická, intimní, psychologická... Člověk musí být génius, aby něco takového zvládl napsat. Tohle bez debat zařazuji mezi TOP10 knih, jaké jsem kdy v životě přečetl. Pokud máte odvahu, čas a chuť se ponořit do starého Egypta, tohle prostě musíte zkusit. A jedno doporučení - najděte si (zkrácenou) audioknihu načtenou dávno panem Červinkou - čte to tak epicky a velkolepě, že právě jeho přednes mě donutil si tu knihu přečíst a právě jeho hlas jsem slyšel po celých 800 stránek v hlavě.

(SPOILER) Další dluh že školních lavic vyrovnán. Ale byla to fuška. Po pravdě moc mě zajímal život obyčejných lidí té doby,ale Sinuhet mi k srdci nepřirostl. Jako mladého naivku, který neváhal prodat věčný život svých rodičů,jsem ho nechápala. Jako dospělého světem protřelého člověka, který nedokázal zajistit bezpečí svým nejbližším,jsem ho měla chuť zabít. Jeden nemůže být tak zabedněný. Na jedné straně v celé šíři tehdy možného vzdělaný lékař, na straně druhé pomýlený bloud, slepě vedený na scestí. Vydržela jsem s ním těch 803 stran a patnáct knih, jen proto, že vypravoval o mimořádně zajímavém období egyptských dějin.

Slyšel jsem jen chválu, mnozí doporučovali...popravdě...jako fakt ne. 36 hodin poslechu nudy, historických vazeb, mýtů, života naivního chlapce...knihy neodkládám ani nemažu, a tohle vydržet byla výzva. Mám rád dlouhé příběhy, ..Pod kupolí, Já poutník, Šogun...ale musí to mít tah na branku...z tohoto jsem zklamán. Jen za 60%

(SPOILER) Strašně dlouhý příběh, který mě sice bavil, ale nejsem z něj až tak unešená. Každopádně postava Sinuheta byla fascinující. Byl opravdu následníkem trůnu? S tímto podezřením a takřka ujištěním žil celý svůj bohatý a dobrodružný život. Paradoxy, které se mu v životě staly, lásky a zklamání ze kterých se poučil. Stále ale byl svůj.

„Jestli toužíte poznat, jak fungoval starověký Egypt, čtěte Egypťana Sinuheta,“ říkali nám už ve škole. Ve skutečnosti se dozvíte mnohem víc. Mě zaujala hlavně proměna hlavního hrdiny: z lehkovážného mladíka se stává zkušený, ale osamělý muž, který si zakládá na vlastních poznatcích a odmítá slepě věřit autoritám. Jeho skepse vůči náboženství i politice působí překvapivě moderně. Jeho životní příběh není jen dobrodružným putováním starověkým světem, ale především hlubokou výpovědí o člověku, který postupně ztrácí iluze – o bozích, moci i sobě samém. Podle mě se lidstvo od dob starověkého Egypta moc nezměnilo. Jen vnější realita je jiná...

19.03.2026

Do knihy bych se nejspíš nepustila, jelikož mne tahle doba nějak nebere, ale audioknize jsem dala šanci a jsem za to moc ráda. Text je dokonalý a je to opravdu skvěle načtené Lukášem Hlavicou, takže má posluchač pocit, že mu to vypráví sám Sinuhet. Tak je to autentické. Příběh je tak reálný, že bych věřila, že se to tak opravdu všechno stalo.
Spíše ji ale doporučuji náročnějším čtenářům, kteří nejdou čistě po příběhu, ale ocení i jeho hloubku. Ke knize je potřeba dozrát. A kdo si není jistý, tomu určitě doporučuji dát přednost audioknize.

Ale jo, nakonec mě Waltari svým dílem udolal. Před čtením jsem měla veliké pochyby, zda se mi to bude "líbit", protože když je něco široce oblíbené, tak to často nemá žádné ostré hrany. A v určitých pasážích Sinuheta jsem na to narážela, že je to látka prostě příliš poddajná na to, aby ve mně dokázala něco vyprovokovat. Ale síla této knihy není úplně v tom, jak dopadne který individuální příběh konkrétní postavy, ale právě v tom, že je to objemná masa textu, během které má vypravěč šanci se realisticky proměnit z jinocha na zatrpklého starce znechuceného bohy, a jako čtenář si tou změnou projdu s ním, mám čas a prostor nad tím přemýšlet, zkoumat své vlastní životní prožitky a pokoušet se díky nim odpovědět na otázky, které si vypravěč klade. Docela chápu, že měl Waltari pocit, že se mu Sinuhet zjevuje a sám mu diktuje svůj příběh. A ještě musím dodat, že na dopad knihy na moji mysl měl určitě nepopiratelný vliv fantasticky nadčasový český překlad Marty Hellmuthové, který je sám obklopen příběhem takřka mýtickým. Když se s knihou setkala ve zkráceném francouzském překladu, rozhodla se naučit finsky, aby ji mohla přeložit v její úplnosti? V překládání pokračovala i v komunistickém vězení po vykonstruovaném politickém procesu? Její překlad je tak definitivní, že se o to od té doby nikdo jiný ani nepokoušel a nakladatelé používají pouze jej? To je panečku aura, jak říkají dnešní mladí.

Poprvé jsem tuto knihu přečetla na střední škole a pamatuji si to ohromení, nadšení i obdivování tehdejší doby. Doba rozkvětu Egypta. Po letech jsem se ke knize vrátila a byla nadšená znovu. Stylem psaní, vyprávěním, příběhem. Spoustu věcí jsem ale již chápala jinak a jiným pohledem. Přesto je Egypťan Sinuhet mou stále oblíbenou knihou

Nejoblíbenější historický román společně s Quo Vadis, zatím mi ho žádná kniha nepřekonala. Miluju knihy o starém Egyptě a Waltariho styl psaní. Sinuhet je dokonale mnohovrstevnatá postava a člověk ho současně nesnáší a miluje, po většinou by ho chtěl i profackovat ... a knihu tímto způsobem přečte jedním dechem. Zároveň miluji hlášky z této knihy. Poměrně běžně je používám v životě ... :)

Knížky z Egypta mám ráda, a proto jsem tuto "slavnou" knížku nemohla vynechat.
Je to poutavě psané vyprávění zasazené do Starověkého Egypta, okořené i trochou tajemství. Nemohu ale říct, že by mě vtáhla (jako třeba Řeka bohů).
Asi mě vadila arogance a protivnost Sinuheta, která za mě nebyla dostatečně vyvážená.

I když děj knihy je často plný zla a bolestí, hlavní hrdina, Sinuhet, jako lékař, se snaží mírnit bolesti, a protože svou " lékařskou praxi" se snaží rozšiřovat cestováním, tak nás uvádí do nejstarších vyspělých civilizací. Kniha je tak obohacující, o místech a situacích, které autor pečlivě nashromáždil.
Jana"12 - 3. 10. 2021

Konečně jsem se k tomuto dílů dostala. Pravda, trvalo mi delší dobu ji přečíst. Chvíle mi jsem ji četla s napětím, chvílemi mě trošku nudila, ale ty myšlenky v ní by se daly použít po všechna staletí.

Velmi rozsáhlé dílo o Egyptě za vlády 18. dynastie faraonů. Klasika, která je stále aktuální. Čtivé, poučné a chvílemi i zábavné.

Velmi obsáhlé a velmi čtivé. Jako milovnice starého Egypta jsem si to náležitě užila