Mika Waltari

Leo Arne, Kristian Korppi, Nauticus, Leo Rainio, M. Ritvala · pseudonymy

finská, 1908 - 1979

Populární knihy

/ všech 36 knih

Nové komentáře u autorových knih

Egypťan Sinuhet Egypťan Sinuhet

Díky dovolené jsem zvolila tuto knihu do výzvy a musím říct, že nelituji... Velmi rozsáhlá kniha, ale zajímavé historické dílo.. doporučuji
Vivetkav


Egypťan Sinuhet Egypťan Sinuhet

Cesta do doby , kdy faraoni v Egyptě vládli žitím a nežitím člověka. Zasáhla mě . Jediná věta o tom že smrt je úleva po dlouhém, horkém dni ve mě zůstává nadále i po tom, co od doby přečtení knihy uběhlo pár pátků. Bylo velice zajímavé sledovat život Sinuheta od dětství až po vyzrálost- možná lépe moudrost, kdy člověk pobírá cestou životem střípky zážitků a poznání, aby sám pro sebe vyhodnocoval tyto poznatky - kamarádství, lásky, zrady a odpuštění. Vše se vším souvisí, vše je kolem nás opředeno zvláštní nitkou, kterou můžeme nebo nemůžeme , či nechceme zpřetrhat. Záleží jen na nás. Velice silná kniha, za mě maximální hodnocení.... celý text
Villon


Plavovláska Plavovláska

Tak trochu jiný Mika Waltari a přesto, skrze hloubku - sílu jeho myšlenek..., vlastně neochvějně stejný. Zločin a trest? Doznání? Pokání? Odsouzení? Tímto vším se autor zaobírá, ve dvou nelítostně tvrdých, lidských příbězích. Může být krása satisfakcí..., či naopak zločinností? A má být tím pádem "po zásluze" potrestána, ať je tím trestem cokoliv...? Jsou naše hříchy z minulosti nenapravitelné, tak kruté a neomluvitelné, že žádný soud, ale pouze naše svědomí, může rozhodnout o tom nejpřísnějším trestu, či pokání...? Mika Waltari, fascinujícím způsobem roztáčí hlavním hrdinům, obou příběhů Kolo štěstěny, které, jak už to v životě chodí..., po jeho zastavení..., vůbec šťastné není...... celý text
Leona333



Egypťan Sinuhet Egypťan Sinuhet

Když jsem tyhle doktorský spisy četl poprvé, tak jsem byl ještě ve škole a nosil domů průsery a koule a říkal si sakra, to je ale tlustá knížka. Pak jsem po letech šel kolem antikvariátu a viděl jí tam mnohem slabší. Asi nějaká lite Waltari verze. Byl jsem blbej, že mě to napadlo. Byla to totiž plná palba. Byla přepisovaná asi Uko Ješitou, a to dokonce ve dvou sloupcích na jedný stránce. Takhle jsem se nachytal už u malý Doritky, která měla zase biblickej papír. Ale že to byla plná palba mi vůbec nevadilo. Tenhle tlustej štos papíru mám totiž od Waltariho úplně nejvíc nejradši. Štos o synovi Egyptskýho mastičkáře, na kterýho natrefí Ptahor. Ten z něj chce udělat formuli mezi mastičkářema, protože on už je starej, přežranej, vypitej a chce se už jenom válet u AZ kvízu a luštit osmisměrky u džbánu s vínem. Udělá z něj teda královskýho otvírače lebek, což by mohlo slibovat věhlas a dobrou vejplatu. Jenže Sinuhet je stejnej pošuk a hlava mu přemejšlí o věcech, na který většina lidí dlabe. Nestačí mu jenom ležet, zevlovat a koukat, jak mu roste panděro. To je totiž znak bohatství a mělo by se všem ukazovat. Jestli je tohle pravda, tak každým rokem bohatnu a přítelkyně to nechápe. Byl bych rád, kdyby jí někdo vysvětlil, jak to doopravdy je. Nebo se jí nelíbí, že jediný bohatství mám v bachoru a nevidím si už ani na....asi špičky u nohou. Fakt se z něj stane magič přes lebky a choroby a zase natrefí na podivnou cuchtu s blbou pověstí, zasune do ní svojí kreditku a po tom, co nemá na splátky Janě z Providentu, pakuje se do světa i se svým otrokem, kterej svýho pána ani trochu nechápe. Sinuhet se chová podobně blbě, jako Mika Karvajanka a Haremheb jako Anti Antar. Všechno se to podobá jako vejce vejci. Sinuhet celkem cestuje, hrabe se ze sraček na špičku pyramidy a pak zase padá na dno. Jeho život je taková Sisyfovská práce. Možná když táhnul z Minotaurova labyrintu, tak na toho Sisyfa natrefil a přišlo mu to jako terno. Mně jako terno přijde pojmenovat svoje první dítě Šuppiluliumaš. Klidně by se tak mohla jmenovat i kapela, nebo bar. Tak jsem zase nepatrně odbočil. Ze všech Waltariho hrdinů mi Sinuhet přišel nejmíň debilní a navíc sympatickej. Naivní teda taky hodně. Haremheb je kořala, neotesanec a hrubián, co svůj plán dotáhne do konce a nebojí se ani svojí opice, která je velká kolikrát jako třeba Perská říše. A Kaptah? Kaptah je prostě Kaptah. Ten snad přechčije i vlastní smrt, protože ještě nikdo nevyrobil tak velkej džbán, do kterýho by se dal pohřbít. Strašně rád jsem s nima cestoval, smál se, byl naštvanej a dával si s nima víno a pak ještě sám i šnaps. I když je to knížka, kterou by v jistejch vydáních šel omráčit nosorožec, tak si jí jednou za pár let určitě zase přečtu. Už se na to těším. A teď už mě omluv, jedu se vyvalit do sauny a vířivky. Snad se mi tam nestane nějaká nehoda.... celý text
žlučníkář


Egypťan Sinuhet Egypťan Sinuhet

I já se přidávám s komentářem s "Hakate". Jen díky audioknize jsem vydržela až do konce. Ale kniha mě nijak neoslovila, velmi rozvláčné.
janina66