Mika Waltari

čím jsem starší, tím víc se moje cesty kříží s páně Waltariho..a jsou to setkání plnotučné, radostné, výživné. Těším se na každé další. První byl SInuhet...druhý Cizinec přichází...a Velká iluze naše souznění potvrdila. Děkuji za ně, i za všechny další..a jako emoční a myšlenkovou lázeň vřele doporučuji.

Dokonalý spisovatel,jehož knihy by se daly(i přes velký rozsah)číst pořád dokola.

Autorovo rozsáhlé dílo vede k myšlence, že je lidstvo ve svém vývoji nepoučitelné. Vše nové, co přináší vývoj civilizace, je provázeno násilím. Knihy jsou čtivé, rozsáhlé, je v nich vtip i znalost historie.

Od Marmarského moře vrávorám v závrati.
Kapka mého hoře se k tobě navrátí.
Jak jasně rudý květ tvou náruč ozáří.
Tisíce vroucích vět vpíšu ti do tváří.

(Cesta do Istanbulu)

Když se někdo i v dobré víře snaží diskutovat s lidmi jako je onen WEIL, většinou se najde někdo, kdo je upozorní oním okřídleným Nekrm trolla. Nic jiného než trolling to od něj není a lze si jen představit, že se jedná ve skutečnosti o "postiženého" člověka, který si nějak musí kompenzovat svoji malost a vědomí vlastní bezvýznamnosti a nedostatků. A jak to udělat jinak, než se snažit primitivním způsobem provokovat a útočit na city lidí, kteří sem se vzácnou upřímností píší otevřeně svoje názory. A že to dělá zrovna u Mika Waltariho, je ukázkou oblíbenosti a kvality tohoto asi nejznámějšího finského spisovatele u nás. Spisovatel, který je nám blízký jak tématy, tak jejím zpracováním a především přesahem. Snad žádný jiný spisovatel nedokáže ve svých románech zachytit dobu v takové šířce a to jak z hlediska mentálního a kulturního, tak z hlediska zeměpisného. Jak na Etruskovi, tak na Sinuhetovi mně fascinovala ta geografická rozmáchlost, kdy jsme se na stránkách jeho knih "procestovali" celou tehdejší známou částí světa. U mé nejoblíbenější knihy - Dobytí Cařihradu jsme naproti tomu na jednom místě a časový úsek je omezen pár měsíci. Přesto je ale tenhle Waltariho mně nejbližší román asi pro pochopení jeho vnitřního života nejhlubší. Smutek, vědomí neodvratnosti "pádu", smrti a konec všeho, na čem člověk lpí a co má rád. Jako kdyby v tomto románu vyjadřoval zdánlivou beznadějnost osudu vlastní země, skrytě podřízené a manipulované predátorem spoza východní hranice....a to je síla a hlavně význam umění (jak píše Shakespera v Hamletovi) - ukázat době, co s ní hýbe. A tady to paradoxně může být i s použitím dokonale podaných historických událostí.....takhle to s historickou prózou uměl třeba Feuchtwanger a u nás Václav Kaplický, jenže člověk musí mít schopnost tyto věci vnímat a chápat. Lituji každého, kdo je emočně natolik nevybavený a deficitní, že mu tohle nikdy nedojde. Litovat ho ale přestanu, když tyhle svoje nedostatky začne druhým vnucovat urážlivým způsobem a vydávat je za přednosti.

Patří mezi mé nejoblíbenější autory, hloubka jeho znalostí, způsob, jakým je dokáže předat čtenáři, schopnost vytvářet zápletky v historických kulisách a reáliích...to je na Waltarim mimořádné....jen díky Sinuhetovi jsem se začala zajímat o historii Staroegyptské říše, jen kvůli němu jsem jela do Luxoru a pak taky do Toskánska a Turecka....lepší než nejlepší průvodce!

Waltari ma nesmierne oslovil Egypťanom Sinuhetom. Veľmi sa teším na ďalšie knihy, ktoré si od neho prečítam. No už po tejto jednej ho smelo radím medzi svojich obľúbencov. A to pre krásny sloh, vznešený štýl, kúzelné metafory a prirovnania, schopnosť šikovne skĺbiť fikciu s históriou v pútavom príbehu o človeku milión, príbehu plnom nadčasových múdier.