Finn69
komentáře u knih
D aneb Příběh dvou světů
Michel Faber
Přemýšlím, co k tomu napsat, knížka je to totiž docela pěkná, ale určená pro daleko mladší čtenáře. Prostě taková moderní pohádka, pěkně odvyprávěná a místy i zábavná, ale na mě asi už moc krotká nebo jak to říct. Když bych měl srovnávat z obdobného žánru, vybral bych si daleko raději třeba Vandermeerovo Kuňkadlení nebo Barkerův Abarat.
Misteri
Jana Rečková
Je to poslední knížka Jany Rečkové, myslím že dokonce vyšla až po její smrti, a přiznávám, dočítal jsem ji spíš z nostalgie než s nadšením. Janu Rečkovou znám hlavně z Ikarie, jejích knih jsem moc nepřečetl a mám asi raději její povídky. No a Misteri na tom nic nemění.
Do temnoty
Evan Currie
Tohle bohužel nedočtu, opouštím ve 44%. Autor mi odpusť, přijde mi to hrozně pitomé. A že jsem se fakt snažil. Mám jinak space opery rád, ale kruci musí to mít aspoň trochu inteligentní děj, pár zajímavých postav, humor. Nic z toho tu nenajdete.
Nemůžu to doporučit ani jako oddychovku na pláž.
Zemřít pro vlajku: Moc a tajemství národních symbolů
Tim Marshall
Upřímně řečeno, moc mi to nedalo, pro vexikologii jsem se asi nenarodil. Když už, doporučil bych spíš show "Zábavné vlajky" Sheldona Coopera, jestli si vzpomínáte :)
V pasti
Josh Malerman
Já vám nevím, nápad je to zajímavý, ale to je asi tak všechno. Z tohohle šlo určitě udělat víc a filmovému zpracování se to prý i povedlo. Tak možná zkusím.
Děsivé důsledky
Ramsey Campbell
Není to špatné, najdete tu věci z kterých vás zamrazí. Je hodně znát vliv HPL, některé povídky by atmosférou zapadly do některé antologie Černá křídla Cthulhu či jiné lovecraftoviny a možná to i dokonce udělaly. Nebezpečné knihy, žabí bohové jako z Innsmouthu atd. Pokud to máte rádi, jen do toho a Nyarlathotep s vámi.
Jsou to povídky napsané v rozmezí padesáti let, takže můžete očekávat jistý rozptyl jak v tématech, tak i ve stylu a kvalitě. Ale já sám jsem třeba před padesáti lety nejspíš ani psát neuměl, takže jsem ten poslední, kdo by to mohl kritizovat.
Chybějící světlo
Nino Haratischwili
Od Nino jsem přečetl všechno, co česky vyšlo a vždycky to stálo za to, takže jsem skočil i po Chybějícím světle. A bylo to zase tady skoro jako v Brilce, potopil jsem se na těch 700 či kolik stran do postsovětské Gruzie a viděl tu bolavou a krvavou dobu očima jejích hrdinů, nebo vlastně hrdinek. Tentokrát jde hlavně o devadesátá léta, válku v Abcházii, všudypřítomnou anarchii, gangy v ulicí Tbilisi a generaci Gruzínů a Gruzínek, které tahle doba někdy zničila, někdy stvořila. Většinou to první.
Můžu jen doporučit, je to vážně dobré.
Úsvit všeho
David Graeber
Já to vzdávám.
Prostě jim to nevěřím, argumenty a důkazy loví v povětří, vybírají si jen co se jim hodí a ještě s tím zachází velmi tvůrčím způsobem. Nechce se mi s tím ztrácet čas.
Půlnoční slunce
Ramsey Campbell
Temné, tíživé a mrazivé, co se týká atmosféry, není co vytknout. Nicméně chybělo mi tam nějaké vysvětlení toho rodinného prokletí, zajímal by mě příběh Benova pradědečka, víc o Benově dětství a rodině vůbec. Řekl bych, že by to všechny postavy hodně oživilo, a ony to opravdu potřebují. Atmosféra je pro horor samozřejmě důležitá, ale sama o sobě na celou knížku nestačí. Ramsey v doslovu přiznává jistou podobnost s Kingovým Osvícením, a právě od Kinga by mohl to budování postav trošku odkoukat, podle mě by to téhle knížce prospělo.
Ale přes to všechno doporučuji zkusit tenhle mrazivý příběh všem, kteří mají v oblibě hrozby z jiného času a prostoru, které nám ukázal už nesmrtelný HPL.
Přežívá nejsmutnější
Margaret Atwood
Margaret mi tady hodně připomíná Vonnegutovy Galapágy, v obou knihách jsou problémy přelidněné Země vyřešené jednou epidemií a od nového lidstva už nehrozí, že by zopakovalo chyby svých předchůdců. U Vonneguta se o to postará příroda sama, Margaret to svěří samozvaným spasitelům z všemocných biotechnologických firem.
Tahle chmurná vyhlídka budoucnosti lidstva je vlastně teď, po covidu, poměrně snadno představitelná. Věřím (možná naivně optimisticky), že náš svět ještě není v takové slepé uličce, jako ten, ve kterém žili Jimmy a Crake, ale zdá se mi, že tím směrem míříme. Tak snad se včas otočíme nebo aspoň odbočíme.
Čítanka Neila Gaimana
Neil Gaiman
Neilově čítance není co vytknout, je to skvělá sbírka. Přestože už jsem řadu povídek četl, užil jsem si každou stránku. Díky moc :)
Tenká hranice touhy
Patrick Rothfuss
Moc pěkná knížka, ostatně jako všechno od Patricka. Ten člověk má opravdu dar vyprávět a i když je tenhle příběh vlastně docela prostý a jednoduchý, dokáže vás do sebe vtáhnout. Není to vůbec Kvothův příběh, ten je tu jen jako statista. Teď je tím hlavním Bast: sympatický a zábavný, ale kdesi vzadu i cizí a nebezpečný. Je to vážně dobré.
A teď si samozřejmě povinně zaskuhrám na toho nezodpovědného a líného chlapa, co nám už x let odpírá Kamenné dveře. Díky za tuhle knížku a asi ještě víc za Hudbu ticha, ale není už pomalu na čase? Dej se do toho, a když už v tom budeš, kopni prosím rovnou taky do Clive Barkera (Kry Rising). A samozřejmě do George R.R. Martina, ale tam si nedělám velké naděje.
Svědectví
Margaret Atwood
Pokud vás zajímalo, jak pokračoval příběh Offred, její dcerky a celého Gileadu po otevřeném konci Příběhu služebnice, tak tady vám Margaret vaše přání splnila. Snad moc nespoiluju, když řeknu, že uvidíte pád Gileadu pohledem tří (velmi) různých párů ženských očí, a že všechny zúčastněné na něm měly nezanedbatelný podíl. Není to vůbec špatné, ona Margaret ani špatně psát neumí, nicméně za mě je tahle kniha už trochu nadbytečná. Kdo ví, jestli by vyšla, nebýt seriálu od Netflixu, viděl jsem ale jen asi první dva či tři díly a nevím, jestli je tam dál nějaká vazba.
Předivo civilizace: Jak textil utvářel svět
Virginia Inman Postrel
Zajímavá knížka, takhle jsem asi o látkách, předení a tkaní asi nikdy nepřemýšlel. Člověk to tak nějak považuje za samozřejmost a řešíme daleko víc využití kovů nebo kamenné stavby. Ale (jak dobře ví Krteček) ušít kalhoty není o nic jednodušší. Pro mě to třeba bylo až tak komplikované, že jsem se občas ve všech těch útkách, osnovách, listech a nitěnkách totálně ztrácel. Nechápu, jak někdo může dát dohromady takový tkalcovský stav. Ale naštěstí to není zdaleka jen o technikách tkaní. Uvidíte, jak látky doslova hýbaly celým světem, sloužily jako platidlo nebo odznak hodnosti a vznikaly díky nim nové obchodní cesty i nové technologie. A pokračuje to dodnes, vznikají chytré látky, vláknové baterie a podobná kouzla.
A poznámka na okraj: uvědomuju si teď, že v historických knížkách a třeba pohádkách pořád někdo přede, tká a podobně, i na příjmeních je vidět, že to bylo důležité, kolik je Kadleců, Tkadleců, Vébrů, Weberů. A to nemluvím o Weaverech :)
Odejít na jih
Robert R. McCammon
Bylo to trošku něco jiného, než jsem čekal, tohle není ani zdaleka horor. To už spíše thriller, podle kterého by Tarantino nebo Lynch zvládli natočit další kultovku. A na takovou bych šel do kina moc rád.
S McCammonem mám tu zkušenost, že každá jeho kniha, která se mi dostala do ruky, je jiná, takže je to vždycky takové otevírání černé skříňky. Nestalo se mi ale nikdy, že bych v té skříňce našel něco opravdu špatného. A i tohle je zajímavá a dobrá knížka, užil jsem si to a doporučuji.
Americká elegie: Memoáry o krizi rodiny a kultury
J. D. Vance (p)
Memoáry budoucího viceprezidenta USA mě až tak úplně nenadchly, i když nepopírám, že zejména ze začátku to byla zajímavá četba. Vance se dokázal zejména díky vlastnímu úsilí dostat hodně vysoko, a to přesto, že neměl zrovna nejlepší startovací pozici. Rodina vlastně nefunkční, matka závislá na pilulkách a drogách, kolem život v komunitě uzavřené do sebe a příliš nepřející změnám nebo nějakým snům o zářných zítřcích. Cesta z téhle pasti až na právnickou fakultu v Yale rozhodně jednoduchá nebyla a bylo třeba i spousta štěstí a pomoci druhých.
Druhá část knihy mi už chvilkami připomínala motivační příručku a já už jsem mu to tolik nevěřil.
Ale pokud se chcete dozvědět něco o kořenech téhle nově vycházející hvězdy americké politiky, určitě doporučuji si tuhle knihu přečíst.
Náklaďáky Volvo
Erlend Loe
Oproti prvnímu Dopplerovi prudký sešup dolů a zklamání. Mám někde i třetí díl, ale tak nějak nevím, jestli ho budu vůbec zkoušet.
Mých prvních 54 000 let
Karin Bojs
Trošku jiná knížka o zkoumání lidského genomu. Karin je totiž novinářka, takže nám svou cestu za hledáním předků a původu podává takříkajíc formou reportáže. Jak napovídá titul, provede nás pořádně dlouhou procházkou od prvního rande s neandertálcem až do současnosti. To všechno zajímavým, přístupným způsobem a nalije u toho do vás spoustu informací. Jestli jste laici tak jako já, oceníte i řadu praktických rad ohledně komerčního testování DNA, co dělat s výsledky, co znamená který údaj atd. Osobně jsem přivítal krátkou pasáž o "mužské" haploskupině G (patřím tam) a o svém předkovi, ledovém muži Ötzim :)
Takže určitě doporučím všem zájemcům, spolu s několika dalšími knihami, které se mi dostaly do ruky v poslední době, zejména tedy Zrození Evropanů.
Turci to s dětmi tak báječně umí
Louis De Bernières
Pěkná černohumorná jednohubka, tak akorát na kratší cestu v MHD. Jen se obávám, aby to některý bezradný rodič nevzal jako příručku :)
Zločin
Jeffery Deaver
Pravda, už jsem četl lepší sbírky detektivních povídek, ale ani tahle není vyloženě špatná. Bavily mě hlavně kousky těch známějších a dneska už klasických autorů, je tu třeba Rex Stout, Ed McBain, Ellery Queen, Mickey Spillane, Ross MacDonald nebo Donald Westlake. Pěkná je i Kingovka "Odvykači s.r.o.", kterou už jsem ale někde četl. Není to zrovna detektivní příběh, to ovšem platí i o některých dalších povídkách, do téhle knihy zařazených. Proč Deaver vybral zrovna tyhle, je těžko říct.
Jsou tu samozřejmě i slabší kousky, a bude jich nejméně polovina, už proto to na víc než tři hvězdy vytáhnout nemůžu. Nicméně, jak už píšu na začátku, ta sbírka není úplně špatná, a pokud máte klasické detektivní povídky rádi, klidně ji zkuste.