Finn69 komentáře u knih

Číst Dukaje není úplně vhodná aktivita třeba na pláž a přestože "Jiné písně" se mi zdají o dost přístupnější než "Led", pěkně jsem se zapotil, než jsem se zorientoval. Ten pán se s nějakým uváděním čtenářů do obrazu holt moc nemaže :) Ale postupně to všechno dáte dohromady a pak zjistíte, že Dukaj by se vlastně měl jmenovat Miévillowicz a že jeho svět je podobný Bas-Lagu. A pokud jste se neztratili v Novém Krobuzonu, neztratíte se ani tady, žádný strach :)

Atlas pekla je opět nářez, o nic horší než Severoamerické jezerní příšery, spíš o kousek lepší. Vyzdvihnu titulní povídku Atlas pekla, nebo dál třeba Řeznický stůl či Špína, která je vidět. Za mě hodně dobrá sbírka, kterou jsem určitě nečetl naposledy.

Pro mě překvapení, autora jsem vůbec neznal a nic moc nečekal, ale temná atmosféra téhle sbírky povídek mě hned chytila. Těch severoamerických jezerních příšer tam sice moc nebylo, ale třeba z takového "Dobrého manžela" mi jde mráz po zádech ještě teď.

Je to něco úplně jiného než Souostroví Gulag, víc román než historie. Odehrává se v období pouhých tří dnů roku 1949 ve "fešáckém" lágru Marfino u Moskvy, kde vězni tvoří personál výzkumného ústavu. Tihle zrádci komunistické myšlenky a vůbec nespolehlivé živly tu paradoxně pracují na přísně tajných zakázkách typu šifrovaného telefonu (nebo televize speciálně pro soudruha Stalina). Mají se sice nesrovnatelně lépe, než na Vorkutě nebo jinde na Sibiři, pořád ale žijí v lágru, obklopeni práskači, s minimálním kontaktem s rodinou a s hrozbou transportu neustále nad hlavou. Ale Solženicyn tu nepopisuje jen tyto privilegované vězně, v lágru jsou přece i obyčejní muklové, strážní, čekisté, práskači, občanští zaměstnanci a i na ty všechny se v těch třech dnech dostane.
Doporučuji všem, je tam toho spousta k přemýšlení.

Tak tohle byl až překvapivě dobrý úlovek, dostal jsem tuhle knihu totiž zadarmo jako prémii u Dobrovského :) Pokud jste ji ještě nečetli a máte rádi jiné Barkerovy věci, případně třeba McCammona nebo Stephena Kinga, sežeňte si i tohle, nebudete zklamaní.
Jednu hvězdičku ubírám za nepřesvědčivý konec, ale jinak vážně dobré počtení.

Nebylo to vůbec špatné, četlo se to pěkně. A pokud máte rádi tyhle nostalgické příběhy o dětství a dospívání za starých dobrých časů, okořeněné nějakou tou vraždící obludou, jste jasná cílová skupina.
Můžete potom plynule navázat nějakou opravdickou peckou, jako je třeba Smrt před úsvitem, Temné léto nebo slavné To.

Pro mě příliš překombinované a chaotické, oboje předchozí "Děti" se mi líbily podstatně víc. Viděl bych to tak na 2,5*, ale kvůli oběma havranům, kteří byli v knize to nejlepší, to nakonec zaokrouhlím na 3.

Když průzkumníci nazvou objevenou planetu jménem Pec, je jasné, že to tam nebude žádný ráj. Aspoň ne pro lidi. Místní pestrá flóra, fauna a všechno mezi tím se totiž neustále snaží pozemské kolonisty změnit k obrazu svému nebo alespoň zapojit do místního potravního řetězce. Do takového místa získáváte dobrovolníky těžko, kolonisté jsou tedy hlavně trestanci, kteří putují k Peci podobně, jako kdysi jejich předchůdci do australské Botany Bay. A jejich spotřeba je značná. Jelikož ale na Zemi vládne tuhá diktatura, není o různé nespokojence a jiné ideozločince nouze a na Pec tedy může mířit jeden transport za druhým. Je to pro Zemi vlastně takový kosmický gulag, kam může uklidit nepohodlné a kde vládne tuhá disciplína. Co když se ale muklové vzbouří? A co když mezer v obraně využije místní život? Nebude to trochu, jako když se zkříží filmový Avatar s Harrisonovou První planetou smrti?

Druhý díl Kroniky padlých mi tak úplně nesedl, většina postav je jakási jednorozměrná až robotická (a to nemluvím jen o PNPdroidech). Obávám se, že pokud bude Hamilton takhle pokračovat, zařadí se brzy do šedého průměru. Navíc jsem přesvědčený, že člověk, který dočetl už druhý cca sedmisetstránkový díl, si zaslouží něco lepšího, než tenhle přeslazený a cukrkandlový konec.

Jak bych si mohl nechat ujít další tlustospis z Prázdnoty? Sice se pokaždé, když dočtu některou trilogii Petera F. Hamiltona, cítím poněkud předávkován tím množstvím stránek, postav a vůbec všeho, přesto se ale (po nějaké té kratší odvykačce) vždycky těším na další. Ten chlap to totiž opravdu umí.
Nejde už o pokračování příběhu z Querencie, jsme na jiné planetě a v jiné situaci. Lidé, kteří tam před tisíci let ztroskotali, čelí neustále přicházejícím nepřátelským vetřelcům z vesmíru. Obraně je podřízeno všechno, žije se v tuhé diktatuře. A právě do tohohle světa spadne díky Raielům Nigel Sheldon, a dělá všechno pro to, aby ho dostal z Prázdnoty ven. K potřebným zdrojům, hlavně zbraním z původní ztroskotané lodě, se ale nemůže dostat, protože ty pečlivě střeží Kapitán a jeho armáda. Tady jedinec mnoho nezmůže, Nigel se tedy rozhodne vládu svrhnout a za pomoci místních nespokojenců rozpoutat regulérní revoluci. Musí-li to být, tak včetně teroristických útoků, rabování a soudruhování. Jak už to ale tak bývá, tyhle revoluce se snadno vymknou z ruky a mají ve zvyku požírat svoje děti.

Líbilo se mi to, čtení to bylo zajímavé, toho bizáru tak akorát, a navíc dobře napsaného. Tahle polská nobelistka mě baví.

Od McCammona už jsem pár knížek přečetl, a každá byla úplně jiná než ty předchozí. Tentokrát je to temná historická detektivka z koloniální Ameriky, plná pochmurné atmosféry čarodějnických procesů. Jestli máte podobné věci rádi, neváhejte a zkuste to. Řekl bych, že se to McCammonovi povedlo, i když pár výhrad by se našlo, zejména ten konec se vyloupnul až příliš rychle a hladce.
Nicméně i tak je to pěkná čtivá věc za čtyři hvězdičky.

Edit 2026: Je to opravdu dobrá knížka, a teď, když z překladu zmizeli všichni ti Joskové a skotáci, prohánějící kravičky kolem Roháčů, kteří mi ve starší verzi od X-Egem neskutečně lezli na nervy, si plně zaslouží těch 5 hvězdiček. A těším se, až vyjde česky i čtvrtý díl, Streets of Laredo.

O nic horší než první díl, možná dokonce o chlup lepší. Jak napovídá originální název knížky (Comanche Moon), potkáte tentokrát hodně Komančů a náš starý známý Buvolí hrb je tady nejméně stejně významnou a důležitou postavou jako Gus a Call. Pořád velmi dobré čtení, zajímavé a místy i trochu drsné, ale jen tak akorát, aby vás to přinutilo zbystřit. Líbilo a teď jdu konečně na Osamělou holubici.

Původně jsem se chystal na nové vydání Osamělé holubice, ale když jsem nakouknul do knihkupectví, zjistil jsem, že nedávno česky vyšly dva díly, které jí časově předcházejí, a tak to beru po řadě :) Cesta mrtvého muže je první z nich, a je to hodně dobrý začátek. Žádná romantika Západu a vznešení divoši, spíš je to takový krotší Krvavý poledník. Dokonce se tam mihne i nechvalně známý lovec skalpů John Glanton. Gus a Call jsou ještě hodně mladí kluci a zrovna se dali k Rangers, a jelikož Texas a Nové Mexiko jsou pořád ještě plné Komančů, tak o akci není nouze. Čte se to moc pěkně, dávám se hned do dalšího dílu a doporučuji.

No, že by mě to nějak nadchlo, to zrovna říct nemůžu. Kdyby to Kotleta stáhnul na 50 stránek a přidal další dva příběhy, mohla ta knížka být o pořádný kus lepší. Ale přesto nevylučuju, že si někdy třeba u moře nepřečtu třetí díl - je to samozřejmě ptákovina, ale má to něco do sebe a když to neberete moc vážně, na vyčištění hlavy to může být docela dobrá volba :)

Věřte nevěřte, tohle byl můj první Kotleta. A byl jsem na něj celkem zvědavý, podle ohlasů jsem čekal něco jako druhého Mellicka. A špatné to nebylo, i když víc než Mellicka mi to připomínalo Pilipiukova Jakuba Vandrovce (na viagře).
Povídky se četly celkem samy, nejsem si ale vůbec jistý, co bych říkal na něco delšího. Zkusím druhý příběh Tomáše Koska, Velké problémy v malém Vietnamu a uvidíme :)

Je to prostě další Jonasson jak ho známe, je to zábavné, mile absurdní, ale už nás holt ničím moc nepřekvapí. Zázraky nečekejte, Algot není ani zdaleka osobnost typu Alana Karlssona ze Stoletého staříka, ale nudit se taky nebudete. Zkrátka taková příjemná severská oddechovka, které dám lepší tři hvězdy a klidně doporučím dál.

Ty pasáže o islandském folklóru byly fajn, ale zbytek příběhu musím bohužel označit jako těžký podprůměr :(

Horor to není špatný, ale tak nějak vás tam nic nepřekvapí. Když to shrneme, hlavní hrdinka si to sviští po rovné silnici rovnou do pekla, aniž by se zdržovala nějakými odbočkami.