Finn69 komentáře u knih

Příběh je to syrový a drsný, takový Glasgow za Margaret Tchatcherové zřejmě opravdu nebyl žádný ráj. Zavřené doly, rozbitá špinavá sídliště, všude nezaměstnaní horníci, kdekdo na sociálních dávkách a všude chlast. Shuggie je zvláštní kluk, který se sem rozhodně nehodí a okolní svět mu to dává pořádně sežrat. Nicméně tohle je daleko víc příběh jeho matky Angely, krasavice ze sídliště, které se život (i její vinou) vždycky obrátí tím pos*aným nahoru, až jí nakonec zbude jen ten chlast. Není to nic hezkýho.
Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec jsem tam těch pět dal, i když musím říct, že Frank McCourt a jeho Andělin popel je přece jen o kus lepší.

10 30.09.2023

McCarthyho si s nikým nespletete, ten styl je nezaměnitelný a každá jeho kniha stojí za přečtení. A to platí i o Pasažérovi. Dialogy, úvahy i některé postavy mi připomínaly Suttreeho, což je jedna z mých oblíbených McCarthyho knížek.
Bobby Western je další z jeho zvláštních (anti)hrdinů, poněkud paranoidní samorost s vlohami pro matematiku a fyziku. A co se té paranoie týká, to že jí trpí, neznamená, že po něm opravdu nejdou. Druhou linku příběhu tvoří vzpomínky (nebo možná jde o deník?) jeho sestry, což je snad poprvé, co se v McCarthyho příběhu takto objeví ženská hrdinka. Jestli se pletu, opravte mě. Pokud jde o samotný příběh, nechal mě trochu zmateného. Po docela svižném začátku postupně nabírá na šířce a ztrácí na tempu, aby vás zanechal ztracené někde uprostřed pustiny. Všechny linky otevřené, žádné ukončení v dohledu... snad nás vysvobodí Stella Maris, můžeme doufat.

12 30.09.2023

Tak tohle bylo Cthulhu jak má být, jedna věc tomu ale zásadně chyběla. A to dalších cca 300 stran, do kterých bych se mohl potopit. Jinak to bylo skvělý.
Celé to halí dusivá temná atmosféra rozbitého světa, kde ale lidi chodí každé ráno do kanceláří, jako by se nic nedělo. Zejména ministerští úředníci sekají přesčasy, inu však jde o Ministerstvo porodnictví a co nevidět se má znovu narodit některý z Prastarých šílených bohů. Hlavní hrdinka Alex to ale tak neprožívá, je to takový squater pohybující se mimo systém. Jejím nejcennějším majetkem, jediným přítelem (a milencem) je poněkud zvláštní kuchyňský nůž. Ti dva okolní peklo příliš neřeší, naopak, když mají tu správnou náladu, pořádný kus k němu přidají.
Škoda, že je to jen taková novelka, z tohohle by mohla být ještě skvělá kniha.

10 22.09.2023

Po nějakém čase jsem opět kontrolně zabloudil na web Medusy a co nevidím? Tráva a Ta, co jde první už se tu objevily jako ebooky! Takže díky moc Romanu Tilcerovi, klik sem, klik tam, a už jsem to ládoval do Kindle.
Tráva je rozsahem útlá knížečka, kterou dáte skoro na posezení. Teda pokud jste na tyhle trochu zvláštní až bizarní příběhy, které nám v poslední době některá malá "one-man-show" nakladatelství servírují. Kromě Medusy je tu třeba Gnóm!
Mně se to líbilo, bylo to tak akorát divný, aby mě to zaujalo a jakmile mě to chytilo, četlo se to skoro samo. Takový trochu bizarně-erotický horror by se to možná dalo nazvat. Ovšem žádných "Padesát odstínů zeleného slizu" to není.
Pro mě jako pro chlapa tam byly jistý věci, který se mi tak úplně nezdály, hlavně co se týká Sheily. Ale Anya Martin říká, že to v podstatě celý zažila, takže zjevně ví, o čem mluví a kdo jsem já, abych to zpochybňoval. Řekl bych možná, že si tuhle knížku o trošku víc užijí děvčata.
Nicméně určitě tuhle bahenně-erotickou jednohubku doporučím, a to i chlapům.

12 22.09.2023

Jak mám Holdstocka rád, tohle mě moc nebralo. A zjišťuju, že čas to nezměnil.

4 07.09.2023

Brána ze slonoviny, brána z rohu patří mezi moje nejoblíbenější kousky z Ryhopského lesa. Příběh staršího z Huxleyových bratrů dává spolu s Lesem mytág dohromady perfektní skládačku. A "ztracené děti" jsou skvělé, můj oblíbenec je Někdo, hledající svoje jméno, a pak samozřejmě fantastická Issabeau.
Tohle fakt člověk může číst pořád dokola a pořád to bude stát za pět hvězd.

7 07.09.2023

Hloubení sice trochu navazuje na Lavondyss, ale Tallis ani Tiga Nedotknout-se-ženy-nedotknout-se země tu nepotkáte. Je to trochu jiná kniha, s jinými hrdiny, ale pořád stojí za plný počet hvězd.
Co mají společné: v hlavní roli je samozřejmě stále Ryhopský les, a také Hloubení je příběh o hledání, stejně jako Les mytág a Lavondyss. Namísto osamělého hrdiny tu ale máme celou vědeckou stanici, pokoušející se přijít lesním tajemstvím na kloub. Každý z nich v lese něco hledá, vždycky něco velmi osobního. A mezi tyhle svérázné vědce přichází hledat svého ztraceného syna i Richard Bradley.
Můžete hádat, kdo bude silnější, lidská věda, nebo tisíciletý les?

9 28.08.2023

Na Holdstocka jsem poprvé narazil už v roce 1992 (?) ve skvělém časopise Ikarie, budiž mu země lehká. Vyšla tam povídka "Za domem je les, a ten je plný kostí" a já jsem začal ve větru cítit něco velmi zajímavýho. A když vyšel Les mytág, byl jsem naprosto nadšený. A i dál jsem hltal všechny Holdstockovy knížky, jak jen stihly vycházet.
Lavondyss je jedna z těch nejlepších, četl jsem ji už několikrát a je to zážitek. Putování Tallis Keatonové do země mrazu a zpátky, přes všechny ty tisíce let lidských mýtů a životů, to vás prostě dostane. Člověk se úplně ponoří do těch příběhů, mýtů, ztratí se v tom tajemném lese, pro mě je to návyková záležitost.
Takže teď samozřejmě zase znova přečtu všechno, co Holdstock napsal a vyšlo česky.
Co se dá dělat.
Jak se říká v Ryhopském hvozdu: "Z mých kostí se kouří. Musím tam jít."

21 16.08.2023

To vám je tak strašně dlouhý! Zvlášť když vezmete v úvahu, že je to už čtvrtý díl.
Jinak je to ale většinou pořád skvělé čtení a navíc vám to propojí předchozí díly. Parádní atmosféra, krásně napsané, sice se to táhne, ale stejně si ke konci říkáte, že to fakt stálo za to.
Jenže pak přijde epilog. A druhý epilog. A třetí epilog. A čtvrtý epilog. Je toho prostě moc.
Byl jsem z toho vyloženě unavený, zkrácení na polovičku by tu bylo více než na místě. Dám čtyři hvězdy, ale přiznám že panem Ruizem jsem trošku předávkovaný.

9 14.08.2023

Tak mám po 5-6 letech znovu přečtenou celou sérii. S tou výhodou, že jsem mohl číst jeden díl za druhým a nečekat, což každému vřele doporučuju.
Rozhodně neváhejte, a vydejte se tam, "kde leží rdousivý plod, jenž podala ruka hříšnice, protože právě tam klíčí semena mrtvých, aby se rozdělila s červy, kteří se hromadí ve tmě a oplétají svět mocí svých životů."
Je to hustý.

8 07.08.2023

Španělská občanská válka mě vždycky zajímala, i když je bohužel vždycky trochu v pozadí ruské revoluce a druhé světové války. Ale přestože Španělsko bylo ve válce neutrální, ta země a lidé v ní dostali ve 20. století opravdu těžce do těla. Zejména třicátá léta musela být peklo na zemi. Tahle knížka se odehrává těsně po skončení občanské války a na začátku Frankovy diktatury na počátku 40. let. Začíná druhá světová válka, Evropa se hroutí pod náporem německé armády a Anglie dělá všechno pro to, aby Španělsko zůstalo neutrální.
A v téhle těžké době se ve Španělsku náhodou potkají tři spolužáci z anglické soukromé školy - jeden zavřený ve vyhlazovacím lágru jako nenapravitelný komunista, druhý hochštapler snažící se co nejrychleji na úkol ostatních napakovat a zmizet, třetí univerzitní profesor španělštiny a trochu idealista, který se proti své povaze má stát ve Španělsku agentem výzvědné služby. Příběh je to opravdu zajímavý a čtivý, navíc to má autor dobře provázané s reálnými historickými událostmi, prostě pokud máte rádi kvalitní historické romány a zajímá vás tahle složitá doba, zkuste to.
A rozhodně se podívejte na dva filmy od Guillerma del Toro - Faunův labyrint a Ďáblova páteř.

8 20.07.2023

Tak tohle jsem absolutně nečekal, vždyť to Halloranské sídlo bylo skoro jako Gormenghast a ty prapodivné figurky v něm to jen zdůraznily. Tedy až na to, že tady byste jakoukoliv sympatickou postavu hledali marně, celé to osazenstvo muselo lézt na nervy i autorce. Možná právě proto je tam ten humor černý jako noc, opravdu až zlomyslný, jak se píše v anotaci.
Shirley mě opět dostala, klobouk dolů.

9 19.07.2023

Jiná a zajímavá scifi, za mě jednoznačných pět hvězdiček.
Nečekejte skoky časem ani vesmírné bitvy, tohle je úplně jiný příběh. V hlavních rolích jsou tu místo rytířů Jedi jezuité, pevně věřící tomu, že na planetu Rakhat je vede Bůh sám. A namísto šťastných konců dostanete názorný popis toho, jak jsou cesty do pekla skutečně dlážděny dobrými úmysly a že co se může podělat, se taky podělá.
Je to samozřejmě hodně o víře, ale i o lidských touhách, o tom jak si lidé volí svůj osud, co je vede k jejich cílům. A také o neporozumění, spolu s tím náboženstvím mi to trošku připomnělo Faberovu Knihu zvláštních nových věcí, ale opravdu jen okrajově, ten příběh je jiný, originální a svůj. Doporučuji všem, připravte se ale na trošku pomalejší tempo. O to to je ale všechno propracovanější a vyladěnější.

6 19.07.2023

Já mám rád povídky z téhle doby, tenkrát to byla disciplína, ve které se pohybovali opravdoví mistři, třeba Ray Bradbury. A právě ty Shirleyiny patří mezi ty perly, které by vám neměly utéct.
Nejsou to žádné prvoplánové horory, to děsivé je vždycky někde v pozadí příběhu a v hlavách jeho postav, to ale neznamená že vás to nechá v klidu...

7 18.07.2023

Kdeco z téhle antické kroniky vychází, kdekdo se na ni odvolává, prostě je to asi takový to základní vzdělání - takže nakonec jsem se dokopal k tomu, abych si ji přečetl i já. Pozdě, ale přece :)
A podle očekávání je to nesmírně zajímavá kronika, pokoušející se obsáhnout starověké dějiny téměř celého Středomoří, se zvláštním důrazem na řecko-perské války. A vidíte to pohledem člověka, který žil 500 let před Kristem, to je něco opravdu nenapodobitelného. Až zpětně navíc zjistíte, co všechno na Hérodota navazuje, co už jste někde četli, viděli, slyšeli... Má to samozřejmě i svoje mínusy, Hérodotos vycházel z nejrůznějších zdrojů, něco je až faktický popis, něco jsou téměř pohádky, a ne vždycky to v textu rozlišuje. Nečte se to také občas zvlášť snadno, text se neustále tříští do stovek odboček a vedlejších linií a srozumitelnosti také dvakrát nepomáhá, že automaticky přejmenovává všechny osoby bez ohledu na národnost řeckými jmény a také namísto jejich bohů dosazuje řecké ekvivalenty. Nutnost je také mít před sebou mapu Hérodotova světa, jinak se budete pohybovat na jiné planetě.

5 18.07.2023

Já už teď fantasy nějak moc nevyhledávám, jelikož mi to začalo připadat všechno na jedno kopyto. Ten mainstream už mě nějak přestal bavit, potřebuju aby tam bylo něco navíc, ať už je to třeba humor, nebo aby mě to trochu šokovalo jako třeba Chmurný Válečník. Takže jsem zas tak moc nečekal.
Ale tahle sbírka není vůbec špatná, je tady docela velký procento zajímavých a chytrých věcí. Většinou nechybí humor a občas ani ten nezbytný masakr. Chytila mě už hned na začátku povídka "Návrat prasete". A když se mi líbila i "Veřejná služba" a pak i "Masquelayne Neporovnatelný", bylo už celkem jasno, že tohle bude trefa. A přes pár slabších míst to trefa skutečně byla :)
Dávám 4,333 hvězdy a doporučuji.

4 25.06.2023

Až zase někdy uvidíte někde v super/hypermarketu zoufalou matku, které se u nohou po zemi válí potomek vzteky bez sebe a řve na celé kolo, ne, aby vás napadlo se do toho jakkoliv míchat.
Žádné pokusy o utišení, žádné "nono chlapečku", prostě zahoďte co máte v rukou a koukejte fofrem prásknout do bot!

9 19.06.2023

Juliana Barnese jsem zatím nečetl, a tohle dalo hned na poprvé laťku hodně vysoko, moc dobrá knížka. Jednak to bylo vážně zajímavý a dobře napsaný, a taky jsem se rád dozvěděl něco víc ze života Arthura Conana Doyla. A příběh George Edaljiho nebyl o nic méně poutavý, spíš naopak. A když se ty dva příběhy propletly, bylo to vážně moc dobrý čtení. Rozhodně doporučuji to zkusit.

No, pokud bych si mohl vzít na pustý ostrov jen jeden román, ve kterém vystupuje Arthur Conan Doyle a nic jiného na čtení, vzal bych si Seznam sedmi nebo Šest mesiášů. Ale dost by mě mrzelo, že si nemůžu vzít i tuhle knížku.

6 16.06.2023

Na Gravese jsem celkem zatížený, začalo to kdysi dávno hlavně díky jeho u nás nejznámějším knihám o císaři Claudiovi, které se mi dostaly do rukou jako první. Ale od té doby jsem přečetl i řadu dalších a doporučuji každému, kdo se trošku zajímá o historii, aby to zkusil taky.
Třeba zrovna tuhle.
Hrabě Belisarius byl geniální a velmi úspěšný generál císaře Východořímské říše Justiniána z šestého století. Mimo jiné pro císařství na Vandalech znovu dobyl Kartágo, na Gótech Itálii i samotný Řím a ve volném čase zvládal úspěšně čelit Peršanům a nájezdům Hunů a Bulharů na Konstantinopolis. Ale tohle období a místo (bohužel pro něj) výrazně víc svědčilo náboženským fanatikům a dvorským patolízalům, než čestným a přímým vojákům.
Je to zajímavá kniha z dob, o kterých toho moc nevím, a asi bych to měl dohnat.

6 11.06.2023

Byl jsem zvědavý, co mi Nebeský vězeň přinese, a bylo to naštěstí přesně to, co jsem potřeboval. Spojí se tu všechny příběhy ze Stínu větru a Andělské hry, všechny postavy najdou svoje místo a vůbec to najednou celé dostane takovou ještě větší hloubku či jak to říct. Oproti předchozímu dílu o polovinu kratší a o pořádný kus lepší. Ale pokud si to chcete pořádně užít, musíte ty knížky přečíst všechny tři, to se nedá nic dělat. A pak je tu ještě čtvrtý díl... a pátý...