Brána ze slonoviny, brána z rohu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rok poté, co jeho otec pronásledovaný svým podivným šílenstvím definitivně mizí v Ryhopském lese, se Chris Huxley sám vydává do tajemného lesa mytág, aby nalezl odpovědi na několik palčivých otázek, aby odhalil rozdíl mezi pravdou a lží, které střeží Brána ze slonoviny, brána z rohu. Do Ryhopu vstupuje poprvé, a tak máme i my možnost znovu objevovat tuto tajemnou končinu jeho smysly a spolu s ním pocítit zmatek na okraji dění, smyslovou kakofonii zvuků a obrazů, záblesky vizí a ozvěn lesa, které se takřka nedají postihnout, děsivých i svůdných. -- zdroj: legie.info --...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14513/big_brana-ze-slonoviny-brana-z-rohu-iZK-14513.jpg 4.285
Série:

Les mytág 6.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Polaris
Originální název:

Gate of Ivory, Gate of Horn, 1997


více info...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Brána ze slonoviny, brána z rohu

Luigi1
17. března

Zase jsem byl s hrdiny na jedné vlně a prožíval jsem s nim jejich příběhy.

terimila
07. března

Skoro celou knihu jsem si myslela, že to tentokrát bude čtyřka. Christianův příběh byl trochu zvláštní - od začátku mi vlastně nebylo jasné, proč se to všecko děje a proč to Ch. dělá. Ano, nešťastný chlapec poznamenaný tragédií v dětství vždycky vyroste v ideální cíl pro tak podivné síly, jaké sídlí v Ryhopském lese... ale takové vysvětlení mi nestačilo.
Bylo to strašně zvláštní čtení. Jednotlivé útržky a myšlenky byly skvělé a zapadaly do předchozích knih, hodně toho vysvětlovaly... ale celek jako takový mi pořád moc smyslu nedával. Proto jsem také knihu četla neuvěřitelné dva měsíce. Ale to mi ryhopská sága dělá - ačkoli jiné knihy hltám třeba za večer, Holdstock mě nutí číst pomalu, po kouscích, uvažovat, vnímat, nechávat doznít.
Ale poslední kapitoly to zpětně celé vysvětlily, zabalily do celku a všecko zapadlo na své místo. Podobně na mě působila Lavondyss, i když ta byla ještě magičtější a zmatenější. Holdstock je mistr ve vysvětlování tajemství jiným příběhem. Dokáže je podat tak, že věci najednou čtenáři zapadnou do sebe... i když vlastně sám neví, jak se to stalo. Ale přesně takhle vlastně fungují mýty, žejo.
Takže já tu pětku zase prostě dát musím. A opět platí, že každá z ryhopské ságy je vlastně jiný žánr: po dobrodružném příběhu, mýtu a sci-fi příběhu tu je vlastně deník a příběh hledání pravdy a lásky. Opět zůstávám okouzlená a mám hroznou touhu vrátit se na začátek celé ságy a procházet jí znovu. Ale teď to neudělám. Všechno má svůj čas a Ryhopský les má svá pravidla. Člověk se do něj nemá vracet příliš často a nemá zacházet příliš hluboko.


martineknatasa
13. února

Kniha mne nezklamala, ale, asi jsem udělala chybu, že jsem je četla všechny za sebou. Někdy jsem si nebyla jistá který díl čtu. Myslím, že to chce tyto knihy - aby si je čtenář vychutnal, číst odděleně - vložit jinou knihu.

Atekram
01. února

Miluji všechny Holdstockovy knihy z Lesa mytág, hodně mi daly a hodně mě inspirovaly. Ten podivný, nepříjemný a zároveň fascinující a povědomý pocit jsem u žádné jiné knihy nezažila.
U každé předchozí knihy jsem ale měla dojem, že rozumím tomu, proč vznikla a co nám měla ukázat, případně, kterým směrem se ubírá. (Ale rozhodně nechci říct, že rozumím všem částem atd. to vůbec ne.) U téhle jsem ale měla poprvé problém se začíst. Minimálně první polovina na mě působí tak, že bych to nenazvala jinak než "únavou materiálu" a recyklací už existujícího příběhu.
SPOILER!
Později byl můj dojem zase docela zmatený a nejsem si jistá, jak rozumět tomu, proč Kylhuk potřeboval slathana. Ale závěrečná část a potom i rozuzlení knihu v mých očích pozvedly. Spousta předchozích věcí najednou dávala smysl.
Velké plus knihy jsou podle mě nové postavy Ztracených dětí, které mě velmi bavily a prožívala jsem jejich osudy, i když jsem od začátku čekala, že budou tragické. Především Někdo je skvělý charakter s velmi silným fungujícím příběhem, o kterém by člověk rád věděl víc. Bohužel ale zmizel v minulosti. Podobně to cítím s Issabeau. O to víc mě zasáhlo závěrečné Christianovo rozhodnutí na konci. Jarag zůstane tajemný, protože je z tak hluboké minulosti, že mu nerozumí ani ostatní mytága, což dává perfektní smysl. Guiwenneth naproti tomu v podstatě žádný charakter nemá, nejspíš jako symbol tomu, že je pokaždé odrazem svého "tvůrce"...
Postava samotného Christiana mě docela mátla, přišel mi velmi citlivý a kladný, až bylo trochu k nevíře, kam se v ostatních knihách ubere jeho postava. Nebo možná právě proto? Podle mě je tady hodně znát, že tenhle příběh vznikal až po napsání Lesa mytág. Možná se ale pletu a celé jsme to zle pochopila.
Další věc, která mě v knize bavila, byl důraz na Kelty. Jejich zvyky, mluva, myšlení, pohled na svět, geisy... A taky různé komunikační šumy a konflikty, které vznikají mezi hrdiny z různých období. To všechno dává příběhu opět neskutečný život.
Celkově ale ve srovnání s ostatními knihami z Lesa mě Brány zaujaly trochu méně.

Vlk.kh
26.12.2020

Asi nebudu sám za sebe nějak moc obšírně popisovat svůj dojem z knihy, protože to naprosto a přesně vystihl přede mnou už ludek.n. Do poloviny příběhu to docela šlo - možná proto, že jsem fanda knižní série a byl jsem stále plný nadšení a očekávání - ale pak jsem uvízl na místě, k další četbě se musel přemlouvat a nutit. Předchozí díly série a hlavně Les mytág sám o sobě jsou o několik tříd výše, než Brána.

picris
30.08.2020

Bohužel jsem si nevšimla, že se jedná o sérii a toto bylo mé první setkání s Lesem Mytág. Nemohu proto hodnotit moc pozitivně. Velmi nepřehledné čtení, které chvílemi nadchne úžasně vymodelovaným fantasy světem a poté dokáže plně znechutit svým někdy až trapným patosem. Kniha není hloupá, ale něco (bohužel nevím přesně čím to je) mi zde nesedí. Zkrátka toto není čtení pro mne, ale úplně ho zatracovat nechci, své příznivce si jistě najde.

ziriant
31.01.2020

Holdstocka neznám dlouho, ale co ho znám, tak ho zbožňuju. Les Mytág (a teď nemyslím tu knihu) mě svým kouzlem dostal. Ráda budu žít na hraně jeho šera a na hraně představivosti samotné, v toužebném pohledu někam "dovnitř"... až dokud mě tam třeba nepustí. Brána ze slonoviny, brána z rohu - není v tom okouzlení výjimkou.

batmaster
19.12.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Knihy od Robert Holdstocka z prostředí lesa mytág a "okolí" nejsou pro každého. (Nejsou to knihy na rychlo-čtení a je potřeba je číst "chronologicky".)
Když jsem četl první knihu z této "ságy", tak jsem opravdu chvílemi tápal. Nedalo mi to a přečetl jsem ji ještě jednou a objevil nádherný svět. Pokud přistoupíte na Holdstockovu hru a budete se textu snažit opravdu porozumět, naučíte se zákonitosti "jeho" světa a vžijete se do hlavní postavy, zklamaní nebudete.
Příběhy vždy nekončívají happy-endem. I tak je v nich velký kus lásky, obětování a honby za štěstím.

1