Finn69 komentáře u knih

Po docela slušné trojce byla pro mě čtvrtá Křídla zklamání. V téhle sbírce nic příliš nevyčnívá a převažuje taková ta zapomenutelná produkce.
Ty tři hvězdy dávám jen proto, že nechci najít v noci pod postelí shoggotha.

2 21.03.2023

Nemám nic proti troše toho bizáru a tu a tam ani proti přiměřené dávce alkoholu, ale tohle mě jaksi netěšilo. Byly tam věci které mě bavily, třeba poetické názvy místních kořalek (hej hospodo, dám si panáka Bujného koně hřívy ryšavé), ale špatně se mi to četlo a zdálo se mi, že ta knížka nedrží pohromadě.
Od Mo Jena jsem už četl Krev a mlíko, a to se mi líbilo daleko víc. Tady dávám 2,5 hvězdy a doufám, že Rod rudého čiroku, na který jsem skoro 3 měsíce čekal v knihovně, bude lepší.

4 18.03.2023

Rozhodně zvláštní a krásně napsaná knížka s dokonalou atmosférou. Přiznám se, že od Susanny Clarkové jsem nic takového nečekal, k jejím ostatním knihám (které mám moc rád) má Piranesi hodně daleko. A trefila se mi s ním do vkusu, já asi nemám co vytknout.
Chápu, že tu někomu může chybět víc příběhu, já ale nemám pocit, že by to bylo na závadu. Stejně jako u Hudby ticha toho notorického flákače Patricka Rothfusse, což je snad jediná věc, ke které mě napadá Piranesiho přirovnat.
Dávám plný počet a doporučuji.

13 12.03.2023

V poslední době nějak podivně často zakopávám o Navahy, a to aniž bych je cíleně vyhledával. A každý ten Navaho je úplně jiný, nedávno to byla skvělá Eastlakeova Checkerboard Trilogy, teď pro změnu mně dosud neznámá Rebecca Roanhorse a její příběh o lovkyni démonů Maggie ze zatopeného světa, kam se vrátili staří indiánští duchové.
Sice je to vlastně urban fantasy, příběh je vlastně docela přímočarý a hlavní hrdinka hlavně ze začátku podezřele připomíná Zaklínače v sukních, ale brzy zjistíte že je to hodně jiná, opravdu indiánská fantasy. To nejsilnější pro mě bylo právě prostředí, mytologie, navažští duchové a bohové a kmenové klany. Ten temný svět je nakreslený dobře a přesvědčivě, a zatáhne vás to tak hluboko do navažské mytologie a magie, že se vám nebude chtít zpátky.
Když bych měl přirovnávat, napadá mě kniha dalšího indiánského autora Owl Goingbacka, Běsnění Kojota. A v tomhle srovnání u mě navažská lovkyně démonů jasně vyhrává.

Musím pochválit nakladatelství Gnóm za to, že nám vybírá tyhle zajímavé kousky. Zatím mě zaujalo všechno, co se mi dostalo do ruky. A navíc je to pokaždé dobře přeložené a líbí se mi i to, jak ty knížky vypadají.

5 10.03.2023

Ze dvojky Černých křídel jsem tak úplně nadšený nebyl, ale z trojky je cítit ta správná nakažlivá arkhamská atmosféra. Takže pokud vás ještě netíží představy, že za nejbližším rohem na vás číhá něco zlověstného a nepochopitelného, tady si to můžete obstarat.
Dávám 3,85 Yog-Sothotha a podívám se určitě i na čtvrtou sbírku povídek z téhle řady.

4 07.03.2023

Úplně nevím, jak začít, protože tohle bylo docela zvláštní čtení. O životě Alice a o jejím spisovatelském alter egu jsem už něco věděl, přesto mě ale od začátku zaráželo "protimužské" zaměření většiny z povídek. Ne, že by mě to nějak odradilo, ale říkal jsem si v duchu, že té dámě snad musel v životě někdo fakt hodně ublížit. Často z toho byl cítit takový pesimismus, chuť od všeho utéct kamsi do nikam.
Jak už jsem říkal, bylo to trochu zvláštní, nicméně většinou to taky bylo zajímavé a dobré čtení. Samozřejmě i tahle knížka trpí bolestí velkých povídkových sbírek, totiž slabšími místy, kterým se v tom rozsahu asi nelze vyhnout, ty dobré kousky to ale bez problémů vytáhnou na čtyři hvězdy.

9 12.02.2023

Tomuhle nechybělo vlastně nic. Už ta obálka varovala, že si koleduju o noční můry, a nebyla to žádná klamavá reklama. Z té knížky temná hororová atmosféra přímo kape, a přestože klasický hororový inventář v podobě zombií či nepopsatelného děsu z vesmíru tu nepotkáte, rozhodí vám to vnímání reality natolik, že si nejste jistí, co je za dveřmi, kterými jste zrovna prošli (a jestli jste jimi vůbec prošli a jestli to jsou vůbec dveře).
Ty největší horory se totiž neodehrávají na půlnočních hřbitovech, ale v lidských hlavách.
A o tom tyhle povídky jsou.

11 04.02.2023

Třetí (a bohužel už poslední) kousek z Checkerboard Trilogy se mi líbil asi nejvíc. Jsou to takové střípky z navažské rezervace, současně melancholické i ironické příběhy prazvláštních figurek z tohohle kraje na konci světa. Výborná věc, kterou si rád přečtu znovu.
A vy to udělejte taky, nebudete litovat.

6 01.02.2023

Další pěknej kousek z Indiánské země, kde se občas i misionář obrátí na navažskou víru. Líbil se mi možná ještě o kousek víc než Jdi v kráse, je to zase zábavné, vtipné i ironické a kromě toho krásně napsané.

5 31.01.2023

Hodně dobrá a krásně napsaná knížka, která není zdaleka jen o "indiánské zemi", navíc plná laskavého humoru i nostalgie. A je tam toho daleko víc, škoda že už tyhle věci skoro nikdo nečte.
Já si teď dám každopádně celou trilogii a vylepším těmhle perlám trošku skóre. A kdo má rád dobrý knížky, přidejte se :)

7 26.01.2023

Já fakt strašně nerad dávám téhle knížce jen tři hvězdy, ale co mám sakra dělat, překladatelka mi nedává jinou možnost. Je to totiž knížka fakt dobrá a zajímavá, navíc o muzice, a to o muzice z let, kdy frčelo "flower power". Prostě super. Potkáte tu velkou spoustu legendárních muzikantů včetně Janis Joplin, Johna Lennona, Leonarda Cohena, prostě skoro každého kdo vás napadne. A ten příběh v podstatě náhodně vzniklé kapely z Anglie, která udělá díru do světa, mě vážně hodně bavil. Kluky z kapely i Elfinu jsem si prakticky okamžitě oblíbil a ta jejich muzika byla místy skoro slyšet.
Ale ten překlad! Proč krucifix přejmenovávat kapelu "Utopia Avenue" na "Cesta do Tramtárie"? Notabene když název knížky necháte původní, vám se to zdá normální?
A to není všechno, kdejakou kapelu, desku i písničku nepoznáte, protože je na sílu přeložená do češtiny. Neuvěříte vlastním očím, na konci je dokonce několikastránkový rejstřík, kde vám vysvětlují, co znamená co. A že je to potřeba.
Co to kruci je, "Kuba a ryba"? Nebo "Skupina Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře"? Proč "Rokec z krimu", "Prima Rita", "Uhranul jsem tě", "Satisfakce" nebo "Brouci"? Dokonce "Psychedelický rachot výtahů ve dvanáctém poschodí". Chápe to někdo?
Vysvětlující seznam má šest (!) stran.
Takže takhle: doporučuji si tuhle knížku přečíst, ale udělejte to raději v originále.

10 25.01.2023

Krev a mlíko se mi dostala do ruky úplnou náhodou, ani jsem dokonce neznal autora. A to má Nobelovu cenu :) Sáhl jsem po ní úplně náhodně v knihovně, prolustroval si ji přes mobil tady na Goodreads a na Databázi knih a už mi bylo jasné, že to stojí za pokus. A stálo.
Nakonec se z toho vyklubala rozsáhlá, drsná, krvavá a místy absurdní kronika zapadlého kouta Číny ve stejně drsném, krvavém a absurdním dvacátém století. Psáno je to stylem, který vám určitě připomene Sto roků samoty, hlavní hrdina Zlatko od Šang-kuanů by zase mohl připomínat Oskara Mazeratha a jeho posedlost plechovými bubínky. Akorát, že kdyby byl Plechový bubínek o Zlatkovi místo o Oskarovi, musel by se jmenovat "Pořádný kozy".
Ale ani jedno tohle srovnání není úplně spravedlivé. Není to žádná napodobenina, je to autentické a opravdu čínské. Prostě magický realismus po čínsku. Vždyť s jejich draky, liškami, duchy a upíry, kteří žijí hned za hranicemi vesnice, neměli v Číně k magii nikdy daleko a komunismus ani kulturní revoluce na tom zřejmě nic nezměnily.
Doporučuju.

12 19.01.2023

Tuhle gruzínskou ságu ochucenou čokoládou si rozhodně nedejte ujít. Najdete tam celé dvacáté století, a že se v tomhle koutě světa toho dělo opravdu hodně. Revoluce a války všeho druhu, stalinismus, nacionalismus, perestrojka, totální zhroucení ekonomiky, diktatura i anarchie. A uprostřed toho všeho chaosu stojí Zelený dům a v něm žije řada pokolení rodiny Džaši. Vzhledem k té době jsou osudy jejích členů obvykle tragické, a vůbec je tu povážlivý nedostatek šťastných konců. Inu, co taky čekat v domě, kde se vaří prokletá čokoláda a na dvoře hrají mrtvé ženy karty.
Vřele doporučuji, chytil jsem se hned na začátku a bavilo mě to moc. Je to dobře napsané a zajímavé, pěkně se to četlo, navíc si připomenete řadu polozapomenutých událostí. Ruku na srdce, kdo z vás si pamatuje, kdo to byl Zviad Gamsachurdia? A věděli jste, že Berija byl Gruzínec?

12 13.01.2023

Docela fajn a vtipná nenáročná fantasy, klidně doporučím všem, kterým se líbí třeba takový Kedrigern a drak Comme il faut a nebo třeba i cokoliv od Terryho Pratchetta. Pěkně se čte a pobaví, co chtít víc :)

7 03.01.2023

Tak tímhle výletem do Minnesoty mě Katja Kettu vážně hodně překvapila. Znám od ní Můru, Porodní bábu a nějaké povídky, čili čekal bych úplně jiné prostředí i dobu. O tom, že se Finové před cca 120 lety usazovali v indiánských rezervacích a mísili se s indiánským kmeny až do té míry, že vznikl výraz "Findián", jsem slyšel poprvé. Zaujalo mě to až tak, že si k tomu hodlám zjistit něco víc.
Přes krásný jazyk a dle mě skvělý překlad se to nečte úplně snadno, musíte si chvíli zvykat na trošku složitější styl vyprávění. Ale pak vás to dostane. Je to Katja jak ji známe, čili je to spíš ženský příběh, místy je to hodně syrové a plné sexu a ženám a dětem se tam bohužel často dějí hnusné věci. Hodně zajímavá je ta indiánská, odžibvejská linka. Ať už jsou to až příliš živé mýty, které hlavní hrdince Lempi, "Malé pracce", vstupují do života, tak reálná historie. Misijní školy, kam se nuceně odvážely indiánské děti aby se často nikdy nevrátily, ztracená děvčata, po kterých nikdo nepátrá, nebo třeba indiánské hnutí z počátku sedmdesátých let, které vyvrcholilo obsazením Wounded Knee a řadou mrtvých.
Je to zatraceně dobré.

10 30.12.2022

Tohle je něco úplně jiného, než ty krátké černohumorné povídky, které jsem zatím jako jediné od Rosy Liksom četl. Tady nic veselého nenajdete, naopak. Dostanete se na mrazivé finsko-švédské pomezí na sklonku druhé světové války mezi tisíce finských a karelských uprchlíků, snažících se před ustupující německou armádou dostat do bezpečí na švédskou stranu řeky. Tam na ně ale nečeká žádný ráj, jen přeplněné uprchlické tábory, nemoci i smrt. A domovy doma ve Finsku vypálené německou armádou. Navíc vám o tom nevypráví žádný otužilý severský válečník, ale třináctiletá dívka, která se svým stádečkem krav tuhle cestu zvládla skoro sama tam i zpět. Doporučuji, stojí to za přečtení.

9 30.12.2022

Tak to byla pořádná dávka severské zimní deprese okořeněná humorem černým jako to nejsilnější kafe. Rosa Liksom mě zaujala už ve sbírce finských povídek Za letních nocí se tu nespí lehce a touhle útlou knížkou plnou kratičkých absurdních/tragických/černohumorných povídek se definitivně zařadila mezi moje oblíbence.

9 29.12.2022

Příběh Tyfové Mary jsem sice už v hrubých obrysech znal, ale proč se nedozvědět o něco víc? Zkusil jsem tohle, a nelituju, je to dobrá knížka.
Mary je těžko soudit, konečně, že nemoci způsobují nějaké mikroorganismy tenkrát věděl opravdu málokdo a irské kuchařky mezi vědeckou elitu nepatřily. A ona chtěla jen dělat to, v čem vynikala, tedy vařit. Přece nikdy nemocná nebyla, tak nechápala, jak by mohla někoho nakazit. Nevěřím, že by chtěla někomu úmyslně ublížit, ale díky své nevědomosti a možná i té pověstné irské tvrdohlavosti se stala pro řadu newyorských domácností andělem smrti.
Zajímavé jsou taky historické reálie té doby, tedy Ameriky kolem roku 1910. A to včetně kuriozit typu levného heroinu v lékárnách pro každého.
Pokud vás příběh Tyfové Mary zajímá, tuhle knížku zkuste, je to dobře napsané, uvěřitelné a má to autentickou atmosféru.

6 28.12.2022

Stín sviště je stejný gejzír nápadů jako Kuňkadlení, a pokud se vám líbila jednička, není co řešit. Opět se ocitnete na cestě za Zlatou koulí spolu s Jonathanem a jeho trochu nesourodou skupinou. V patách máte stále zajímavější Brutu Lítou a to si ještě musíte dát pozor na Napoleona, Alesteira Crowleyho nebo dokonce Julese Verna. Potkáte mluvící sviště, bodlináče jezdící na kohoutech a třeba i Franze Kafku obdařeného nejen magickými schopnostmi, ale i žábrami a plovacími blánami. Hodně se pohybujeme v Praze a jejím okolí, byť k poznání moc není. Inu to ty paralelní světy.
Dal bych zase bez nejmenších pochybností pět hvězd, nebýt jedné věci:
Vždyť v originále to vlastně ani není samostatná kniha. Nemám rád tuhle praxi českých nakladatelství, totiž rozdělit knihu na dvě části a vydat je zvlášť. Jim to zřejmě dost prospívá finančně, ale téhle knížce Argo jednoznačně ublížilo. Začíná doslova uprostřed ničeho a bez znalosti jedničky ji nemůže nikdo číst a pochopit o co jde. Proboha už to nedělejte, vždyť kdyby to tak mělo být, vyšlo by to tak už v originále, nemyslíte?

5 27.12.2022

Musašiho jsem si tentokrát dal jako závěr japonského maratónu Taiko, Šógun a Musaši. Ty tři knížky na sebe časově docela navazují a když se trochu posnažíte, dokážete si to všechno krásně popropojovat. Ale pozor, je to vážně maratón :)

Musaši je zajímavé čtení, vlastně dobrodružný příběh, ze kterého se postupně vyvine příběh dvou samurajů, kteří se vydali na cestu meče za stejným cílem, za sebezdokonalením, a přesto nakonec skončili každý někde jinde. A protože nejlepší může být jen jeden, nakonec se museli nevyhnutelně potkat. Je to místy příběh skoro jako z jiné planety, ty kulturní rozdíly mezi Evropou a Japonskem jsou v ledasčem tak veliké, že pochopit chování a motivaci většiny postav je pro nás hodně složité. Ta atmosféra starého Japonska vás ale docela rychle vtáhne a pak už vám to ani nepřijde, tak žádný strach.

12 19.12.2022