Piranesi

Stačilo mi asi 10 stran, napsané jak pro koně. Nejradši bych dal odpad, ale nebudu hodnotit, protože mi to prostě nesedlo.

Tuhle knihu jsem si vybrala náhodně pro Goodreads challenge, takže jsem šla skoro naslepo a o to víc mě překvapilo, jak moc mě kniha vtáhla.
Začátek působí nenápadně a klidně, sledujeme každodenní život hlavního hrdiny a pomalu poznáváme podivný svět, ve kterém žije. Postupně se ale začnou objevovat trhliny a spolu s Piranesim skládáme dohromady, co je vlastně realita, kdo je on sám a co se tu doopravdy děje.
Hrozně mě bavila ta atmosféra tajemna, objevování a lehkého znepokojení. Už dlouho jsem nečetla něco tak originálního a nápaditého. Kniha je zvláštní, tichá, trochu snová, ale přitom napínavá způsobem, kdy prostě potřebujete číst dál.
Za mě velmi příjemné překvapení a jeden z těch příběhů, které ve vás zůstanou ještě dlouho po dočtení.

(SPOILER) Zase jednou hodnotím sotva rozečtenou knihu. Už od první strany plyne záhadně poetické osobní drama, za kterým tuším úkryt ve fascinujících hlubinách podvědomí.
Edit po dočtení: Musím říct, že jsem očekávala poněkud osobnější/niternější drama, a ona se z toho vyklubala mystická detektivka. Nejsem vyloženě zklamaná, vývoj nijak neodporuje začátku, jen jsem čekala něco jiného, co bych četla raději. Každopádně samotný závěr vyloženě pohladil po duši. Úchvatná kniha. Laskavá a bolestně krásná.
Obvykle mi drásá nervy, když někdo s vymytým mozkem není schopen vzít na vědomí očividná fakta, ale tohle bylo tak skvěle zpracované, že to budilo odevzdanou lítost.

18.01.2026

Literárna lahôdka, ktorá nie je tak úplne pre každého.
Nerád škatuľkujem, tu však ide o akúsi "atmosferickú fantasy" i keď vo veľmi zvláštnej forme - je to kniha na pomedzí medzi akýmsi snom a zároveň záhadou, kde jedno neprevalcuje to druhé, ale sú v akejsi krehkej rovnováhe. A to, že som túto knihu počúval v audiopodobe, dáva tejto knižke ešte pridaný "tretí rozmer" kde si vie človek túto snovú pomalosť spojenú so záhadou patrične vychutnať.
Priznávam, že toto nie je moje prvé stretnutie so Susannou Clarkeovou - tým bol jej "opus magnum" Jonathan Strange a pán Norell, a tak som tak trochu očakával niečo "iné" a toho sa mi dostalo v plnej a svojím spôsobom hutne minimalistickej miere vrchovatej.
ČV 2026 2/20 - hodnotenie 97%

Velká nádhera. Z této knížky si každý může odnést co pobere. Stejně jako Piranesi z Domu.

Velmi originální zápletka

Hodně zvláštní kniha. Vlastně ani nemám co bych k ní napsala, děj nebyl bohatý a podle mě ani nebylo záměrem aby člověka nějak zvlášť bavila. Příběh, děj se tvoří spíše ve čtenáři samotném tím, jak působí a jaké myšlenky v něm vyvolává (což asi každá kniha, ale tahle obzvlášť). Trochu mě rušila detektivní linka, která knihu uzemnila a propojila s reálným světem. K této knize bych se ještě do budoucna ráda vrátila přijde mi, že jsem z ní nevytěžila vše, co se dalo.

Piranesiho doporučuje k přečtení i takový velikán jako Alan Moore, takže jsem věděl, že jistojistě nebudu zklamán. Naopak mě kniha strhla a přikovala ke křeslu. Mix fantasy, psychologického, mysteriózního a detektivního příběhu v originálním prostředí snových místností zaplněných sochami, kdy se probírame deníkovými zápisky jakéhosi Piranesiho a postupně odhalujeme, o co tady jde, je napsán krásným jazykem s mnohdy až poetickými obraty. Příběh knihy ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení a jeho interpretace není zcela jednoznačná a nechává prostor pro čtenářovu fantazii.

*Představte si vodu, která teče v podzemí. Léta letoucí proudí skrz stejné pukliny a obrušuje kámen. Za pár tisíciletí máte jeskynní systém. Nemáte ale vodu, která jej původně stvořila. Ta je dávno pryč. Vsákla se do země. Tady je to totéž.*

Stylistické mistrovství, které funguje dokud je to opředeno rozplétající aurou "vo co gou". Když poznáváte svět a jeho pravidla, hledáte si cestu k protagonistovi. Jakmile se však odkryjí karty, tak se ukáže, že je to až šokujícím způsobem generický příběh. Sice stále zaobalen ve vymazleném jazyce (a perfektním překladu), ale jde o naprosté vítězství formy nad obsahem. Ona vůbec druhá polovina působí, že to buďto měla být buďto povídka či mnohem rozsáhlejší román, který by generickou kostru obalil i nějakým tím masem nad rámec krásného jazyka.

Už obálka knihy mě zaujala svou jednoduchou strohostí, která k příběhu docela sedí. Čtení bylo (aspoň zpočátku) náročné a pomalé, nicméně kniha je psána jistou rukou a skvěle přeložena. Hlavní postava působila v nevlídném prostoru Domu velmi lidsky - Piranesi byl skromný, naivní a zároveň metodický a zásadový. Na závěr příběhu se ovšem nemohu zbavit dojmu nevyužití velkého potenciálu - prostředí i atmosféra byly bezchybné - a rozhodně bych si dal pár stran navíc.

Skvěle napsaná fantasy jednohubka. K příběhu nejde moc napsat aniž bych spoileroval, takže jen shrnu že mě (i přes krátkost) hodně bavil, vůbec by mi nevadilo kdyby byla kniha delší. Doporučuji se před čtením/v průběhu čtení podívat na kresby Giovanni B. Piranesiho, které inspirovaly knižní Dům. Překlad se naštěstí povedl.

14.10.2025

Román ohlodaný na kosť a pritom plnotučný. Ozrutný v príbehoch a stále komorný. Inšpirovaný svojím talianskym menovcom a zároveň núkajúci niečo vlastné. O vlastných väzeniach. O akomsi detskom úžase z nového. O slobode uväznenej v klietke. A otroctve slobodnej vôle.

Veru, nie je ľahké nájsť slová, aby som nimi túto knihu opísala. Obdivujem autorku, fascinuje ma jej svet. No ako opísať niečo, čo vo mne vyvolávala len dlhý rad rôznych pocitov a vnemov? Pokúšať sa môžem, a predsa sa nedovážim. Radšej sa stratím s nekonečných miestnostiach a budem hľadať význam v napol zmazaných slovách. Lebo je v tom krása. Je v tom pokoj. Je v tom radosť, akú poznajú len deti. A možno blázni.

A možno to je ten kľúč, ktorý otvára dvere do Domu. Byť aspoň na kus bláznom.

Kdyby bylo na mně, měl by tenhle příběh několik svazků, obsahuje tolik náhozů myšlenek, světů, metafor a symbolů, že se mi chce plakat nad tím nevyužitým potenciálem. Strašná škoda. Mohlo to být dechberoucí.

Knihu jsem dočetla předevčírem a zůstal ve mně po ní takový tichý klid. Pomalejší tempo vyprávění mi nevadilo, a i když jsem si zpočátku říkala, že je tam až příliš popisů, nakonec jsem si je užila a začala si živě představovat místnosti, sochy, atmosféru... Za mě moc krásná knížka.

Je mi jasný, že pokud jde člověku o to naflákat co nejvíc titulů na nějakou blbou čtenářskou výzvu, pak ho neformulaičnost postav, světa i popisů (!!!), a že nic z toho není zaměnitelné s třetím dílem nejnovější ságy Chce mě do postele dračí lord, bude mást a brzdit. Normální lidi nicméně snad budou schopni ocenit, jak dojemně, nedogmaticky a zároveň brutálně dokáže Clarková zachytit lásku k životu, spojení se svým okolím a intimní krásu nacházení božského všude kolem nás. Snad.

Jednou větou:
Máte-li rádi knihu s čtivým příběhem, kde se děj stále někam posouvá, tak tahle kniha není pro vás.

O co se kniha z mého pohledu snaží:
* Pokouší se vytvořit tajemnou atmosféru (strašně(úmorně) detailním popisováním Domu).
* Pokouší se zabývá tématy ztráty paměti, izolace a hledání identity.
* V podstatě jde hlavně o vnitřním monologu. (Prolíná se s deníkovou formou vyprávění.)

Ve zkratce, jak kniha působyla na mne:
* Úvod knihy 1/4 balastu o ničem (na někoho může působit jako dobré naladění atmosféry)
* Vedlejší postavy mělké a spíše do počtu. Dle mě mají sloužit jen k vysvětlení jak se hlavní postava dostala do bodu X a zpět.
* "Děj" dá-li se to tak vůbec nazvat:
- spíše symbolický a vlastně druhořadý
- pomalý bez výrazných dramat
* Hlavní hrdina působí mentálně jak malé dítě (naivní, důvěřivý), což ale odpovídá tomu, když je člověk sociálně izolovaný. Vlastně má problém chápat sociální hry jako je manipulace a podobně. Zde je malé plus, že alespoň nad tímhle se autorka trochu zamyslela.

Celkové shrnutí:
Začátek knihy (1/4 kniha) bylo pro mě čiré utrpení. Je to jako číst nějakou studii "speleologa". Nekonečné popisy sálu, soch a všeho kolem. Chybějící konflikt, motivace, prostě jsem neviděl žádný důvod proč knihu číst dál. Se sebezapřením, kvůli dobrému hodnocení, jsem pokračoval ve čtení dál. Ještě chvíli jsem trpěl, ale pak se to i trochu začalo někam posouvat. Ale i tak. Prostě pro mě je to jen pokus navodit nějakou atmosféru než o nějakém smysluplném obsahu. Což není zrovna druh knih, které mě oslovují. Osobně jsem čekal nějakou větší fantazii s možná trochu intelektuálním mysteriózním nádechem, bohužel se kniha nepotkala s mých očekáváním.

Z mého pohledu je kniha špatná. Možná pro uměleckou sféru unikátní forma psaní, ale to jde mimo mě.

Skvělý překlad. Toť vše, pokud jde o hvězdy. Ale ve skutečnosti? Král je nahý!

Susanna Clark umí psát. Ne všichni ji chápou, ale ty, které Dům obdařil prozíravostí, ji milují. Mysl nechápe a jen se nechá unášet na mořských proudech Síněmi, plnými magických soch. Běhá jí mráz po zádech, je vyděšená, ale láskavý faun ji ukonejší. A pomalu se jí před očima vynořují střípky, které jakoby nedávají smysl, dokud je Nepochopí. A Piranesi ji nedá spát, je ohromena Příběhem. 10000/10

Krásné. Laskavé. Magické.
Nemám slov.