Piranesi

Piranesi https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441525/bmid_piranesi-sVY-441525.jpg 4 366 82

Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkých a Tajných Vědomostí. Piranesi si své poznatky zaznamenává do deníku. Pak se začnou objevovat vzkazy; ne vše je takové, jak se zdá. A když vyjdou na světlo důkazy o existenci dalšího člověka a možná i jiného světa mimo zdi Domu, Piranesi začne rozplétat pavučinu lží – i když je pravda všechno, jen ne příjemná. Piranesi je hlavní postava románu. Giovanni Battista Piranesi byl italský malíř z osmnáctého století, který proslul cyklem čtrnácti leptů Smyšlené představy žalářů. Svět Labyrintu a Piranesiho kresby mají hodně společného.... celý text

Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: , Argo
Originální název:

Piranesi , 2020


více info...

Přidat komentář

MrsDarcy
20.05.2021 5 z 5

Při mém prvním setkání s příběhem pánů Strange a Norrella od Susanny Clarke jsem měla pocit, že držím v ruce malý zázrak. Knížku napsanou přesně pro mně, chytrou a vtipnou, milou a očividně psanou s láskou a neskutečnou péčí. A obávala jsem se, že s příběhem Piranesiho už to nebude ono. Dvakrát stejná řeka, však to znáte.
Mýlila jsem se a Susanna mě zase dostala.

Znovu si stvořila svět tak reálný, že bez mrknutí oka uvěříte tomu, že by skutečně mohl existovat. Cítíte chlad zdí, slyšíte nekonečně šumění oceánu. A chcete pochopit a poznat všechna jeho tajemství, stejně jako s hrůzou sledujete ubývající stránky a přejete si autorku zavřít do sklepa, aby psala dál a dál...

Knížka je krásnou odpovědí panu Segundovi na otázku, kam se poděla magie. Je kouzelným místem, kam můžete utéct a schovat se, kdykoliv budete potřebovat. A je dalším důkazem, že Susanna Clarke mi asi bydlí v hlavě a píše knížky přímo na míru pro mně.

Deset hvězdiček z pěti. Bez rozmýšlení.

Darkry
11.05.2021 5 z 5

Od Susanne Clark jsem doteď nic nečetl. Ale když jsem narazil na recenzi na její novou knihu zvanou Piranesi v britském deníku Guardian, jenž román nazývá "elegantní studií samoty", nezbývalo mi, než si knihu běžet koupit.

O ději se nedá příliš psát, protože i nejmenší náznak by zkazil zážitek z četby, raději proto utratím pár slov o atmosféře knihy, která je pro ni možná ještě více definující než poutavý děj. Atmosféra světa, ve kterém Piranesi žije, je fascinující - tajemná, mlhavá, skoro až hmatatelná, ale zároveň neuchopitelná. Od první stránky se ponoříte do ohromných hal plných tisíců a tisíců kamenných soch. V pozadí slyšíte hukot moře a přelívajících se vln, které pomalu a velkolepě naráží do nehybných postav. Piranesi je mezi nimi doma. Žádný jiný svět nezná. Přesto ho neustále fascinuje. Prochází jím s hlavou zdviženou vzhůru. Sochy zkoumá, eviduje, mapuje, vědecky analyzuje. Zároveň je ale obdivuje, slouží jim, stará se o ně, radí se s nimi.

Atmosféra, do které se ponoříte v prvních několika desítkách stran, umocní strhující děj, jenž následuje. Společně s Piranesi prozkoumáte nejen obří haly jeho světa, ale i netušené tajemství, které ho obklopuje. Víc říci nemohu. Sami se musíte ponořit do světa mocných vln, ohlušujícího ticha samoty, paměti i zapomnění.

Slovy Guardianu: "[The novel] remains a potent force, but one that can leave us – like Goethe among the ruins – forever disappointed by what is real."

PS: Nevím proč, ale celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že Piranesi je žena. Ještě při psaní této recenze jsem musel několikrát opravovat zájmena z její na jeho.

PPS: Knihu jsem četl v anglickém originále.