Piranesi

2023/8
Je to asi poprvé, co nechávám přečtenou knihu bez hodnocení (a patřičně mě to štve), ale fakt nevím, jaké hvězdičky jí dát.
Protože mně se to líbilo! I když si připadám trochu nepatřičně když tohle říkám. Je to jako hodnotit, jestli se mi líbí Svět. S tímhle stylem vyprávění jsem se asi nikdy nesetkala, a i ten příběh mi přijde neskutečně originální. Ale zároveň to bylo... trochu o ničem?
I když to se asi tak úplně říct. Jen jsem asi čekala něco trochu jiného - nějaký velký plottwist nebo tak. V podstatě sledujeme Piranesiho zápisky (co musím určitě vyzdvihnout je ten systém datumů, to se mi dost líbilo), a jeho očima pomalu rozplétáme celý příběh.
A od toho se odvíjí celá moje rozpačitost. Piranesi nepřemýšlí jako my. Jak někdo zmínil pode mnou, 'moderní člověk se schopností dedukce' příběh může rychle rozklíčovat, a pak jen sleduje, jak se k témuž výsledku dostane Piranesi. Což by mi normálně vadilo, ale tady to dáva smysl, a je to zajímavě napsané.
Takže dějová linka je vlastně docela jednoduchá, ale přijde mi, že to ani není předmětem knihy, jako spíš samotná příležitost vidět chvíli svět Piranesiho očima a vidět jeho přemýšlení. Tu nezměrnou krásu Domu a jeho nekonečnou laskavost.
Je pravda, že tohle ve mě rezonuje víc, než spousta věcí, které se v knize stanou. Pak by se mi ale líbilo Dům pochopit ještě o něco hlouběji, o trochu víc animovaně.
O příběhu tu už raději nebudu říkat nic, na to je lepší udělat si vlastní obrázek. Každopádně atmosféru to má skvělou.

25.02.2023

Tohle je jedna z knih, o níž vlastně nelze říct, o čem doopravdy je, aniž byste budoucímu čtenáři úplně zkazili požitek z četby. Kniha je naprosto úžasná. Začátek mě trošku nudil, ten podrobný popis domu a jeho síní. Pak se ale postupně, nejdřív v náznacích, začalo objevovat, o čem je to doopravdy, až se nakonec odkryla úplná pravda. Skvělá kniha.

16.02.2023

(SPOILER) Na další knihu britské spisovatelky Susanny Clarkové (*1959) jsme čekali dlouho: Piranesi (2020) vyšel až 16 let po jejím úspěšném a skvělém debutu, románu Jonathan Strange & pan Norrell (2004), a 14 let po druhé knize Dámy z Grace Adieu a jiné povídky (2006). Ačkoli nejsem čtenářem fantasy (četl jsem jen Tolkiena, Nekonečný příběh a právě Clarkovou, která mě svou první knihou nadchla), na Piranesiho jsem se velmi těšil. Je to román originální a dobře napsaný, ale já jsem se s ním trochu minul a čekal asi něco malinko jiného...
O ději se toho nemůže mnoho prozradit. Vypravěč a hlavní hrdina, zvaný Piranesi podle slavného italského grafika 18. století, který vedle vedut proslul především cyklem fantaskních žalářů (Carceri), žije v Domě, který je nekonečným labyrintem stovek Síní a Předsíní, v nichž se nacházejí tisíce soch; dolní patra jsou zaplavována mořem, v horních plují oblaka a hnízdí ptáci. Kromě Piranesiho je v Domě už jen Ten druhý. Jak se v Domě oba muži ocitli? Je v Domě někdo další? Je ještě někdo naživu? Kdo je přítel a nepřítel? Jak se Piranesi do Domu dostal? A co když se objeví někdo nový? Kdo je vlastně Piranesi a kdo je Ten druhý? Samé otázky...
Nekonečný labyrint Domu je působivý, magický a tajemný. Napětí roste pomalu až k thrillerovému finále. Inspirace nejen tvorbou grafika Piranesiho, ale též třeba Borgesem a jeho fantastickými povídkami (hlavně Asteriónův dům z knihy Alef). Dovedu si představit, že jednou podle knihy vznikne film, na němž se tvůrci vizuálních efektů a výpravy vyřádí... Popis Domu podněcuje čtenářovu fantazii...
Při čtení prvních stran jsem byl zmaten, co se vlastně děje, pak rozčilen, co to má být, což mám rád, pak již plně vtažen do magie prostoru, znepokojen osudem hrdiny, napnutý... Ale jakmile se začaly objevovat náznaky vysvětlení a dostavilo se finále, byl jsem trochu na rozpacích. Asi nejvíc mi vadilo zasazení děje do současnosti. K tomu labyrintu by se mi víc hodila minulost (jako v předchozích knihách Clarkové) nebo nějaké bezčasí, neurčitost. Ale to je možná způsobeno jen tím očekáváním, nevím. Každopádně budu na knihu myslet asi dlouho a některé obrazy nebo představy z hlavy jen tak nevymažu. Nakonec to vlastně byl i přes lehké zklamání vskutku nevšední čtenářský zážitek. A já mám rád, když mě kniha i trochu rozčiluje...

29.01.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

29.1.2023:
Patřím mezi ty, které okouzlili pánové Jonathan Strange a Norrel a svět, který s nimi Clarková stvořila. DennisMoore mi doporučoval Piranesiho, ale musela jsem si na něj 2 roky počkat, než ho naše knihovna zařadila do fondu. Knihu jsem přečetla předevčírem a souhlasím s většinou komentářů níže: poetika, snovost, očekávání a vlastní zmatenost a snaha Dům nějak zařadit a určit v kategoriích, které znám, detektivní zápletka, kterou čtenář rozluští dříve než hlavní postava, zklamání z propojení s reálným světem i velice smířlivý závěr. Grafická úprava knihy je nádherná (jen mám zásadní výhradu k tomu, že Faun hraje na flétnu, nedrží prst před ústy) a kdyby součástí byly rytiny skutečného Piranesiho, dojmy by byly ještě mocnější. Možná to ale byl autorčin záměr a snaha vyburcovat čtenářovu imaginaci a ukázat mu krásu Domu? Na plných pět hvězdiček to není, autorčina prvotina je pro mne nepřekonatelná, ale Dům mne zasáhl a budu se k němu (do něj) ještě dlouho vracet.

P.S.: Díky Viktoru Janišovi za skvělý překlad.

29.01.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Zápisek z devětadvacátého dne prvního měsíce roku, kdy se vrátil sníh:

O Domu jsem poprvé slyšela od DennisMoore. Svým nadšením, a zároveň tajnůstkářstvím, probudil moji zvědavost, trvalo ale dva roky, než jsem poprvé vstoupila do Síně Mínotaurů a zahlédla Muže s mušlemi ve vlasech. Jeho velké a prázdné Síně a pustá Nádvoří mi zprvu přišly cizí a nepřátelské, Oceán, jeho hluk a studená zpěněná slaná voda ve mně vyvolávaly tíseň. Chtěla jsem odejít, ale bylo mi líto opustit Muže s mušlemi ve vlasech a neříct mu ani sbohem. Navíc mi byl Ten Druhý nepříjemný a nelíbilo se mi, aby s ním byl sám. A tak jsem zůstala a postupně začala nahlížet na Dům jeho očima.

„Možná, že i lidé, které máte rádi a nesmírně je obdivujete, vám zprostředkují pohledy na Svět, které úplně neoceníte.“

Už rozumím Dennisovu tajnůstkářství i všemu, co níže psali ostatní, kteří Dům navštívili přede mnou. I když jsem byla trochu zklamaná, že jsem nezahlédla Dva Mágy, jsem si jistá, že ve vzdálených Síních jistojistě přebývají Havrani i jejich Král. (Musím to říct Johnu Childermassovi!) Šestnáctá osobo, dávej pozor na Matthewa. Slibuji, že pokud na sebe v Síních narazíme, nebudu mazat Tvé značky a půjdu stranou, protože potřebu Ticha dobře chápu. Věřím, že ani Ty nebudeš rušit mne. Piranesi, slibuji, že zapomeneš-li, přinesu Třinácti lidem lekníny.

Když se z Okna podívám na vlastní Síně, jsou jiné, ale… Kéž by k tomu nebylo potřeba zvláštních rituálů a zahlédli to i ostatní Lidé: Krása Domu je nezměrná a jeho Laskavost nekonečná.

27.01.2023

Unikátny kúsok, z rady netradičných fantasy ako Gormenghast, či Les mytág. Funguje najlepšie v prvej polovici, keď nieje úplne jasné, čo sa deje a viac sa buduje svet. Ten skôr tradičný koniec zážitok trochu utlmí, no nie natoľko, aby nenechal čitateľovu predstavivosť ďalej pracovať. Výborné.

18.12.2022

Skvostně znamenitá neobyčejnost... tenhle zvláštní Dům mi naplnil záložku svojí osobitou Krásou a vzrůstající neklid mi tak nějak podivně příjemně rozvířil duši... nechce se mi tentokrát víc brouzdat v ději... je zkrátka nejvíc třeba si tuhle skvostnou cestu s Piranesim prožít a nechat si zatopit svoji očarovanou srdeční komoru nekonečným přílivem emocí... klaním se a děkuji za tak nesmírně osvěžující jinakost vyprávění, protože to vám bylo opravdu NĚCO.

18.12.2022

Příběh Piranesi není něco nepředvídatelného nebo nového, ale próza a čirá imaginace scén, které se před vámi ukazují....to je něco zvláštního, co dělá z Piranesi opravdu skvělý zážitek, víc než jen literární dílo.

Žánr mi připomíná fantastický realismus, věc, který mám rád, ale rozhodně není pro každého

4 hvězdičky jsou za délku příběhu, pokud by první polovina knihy trvala alespoň 3/4x déle, bylo by to určitě 5....ale vše skvělého v malých dávkách

27.10.2022

A i já se připojuji k těm, kteří upozorňují: O této knize si předem nic nezjišťujte, prostě si ji přečtěte!

27.10.2022

(SPOILER) Od začátku jsem doufal, že vše zůstane jen v tom tajemném Domě a že žádný ,,skutečný" svět tam ani nebude, takže mě trochu zklamalo, když se začala objevovat ta ,,podivná slova" jako Battersea. Ale to byl jediný detail... Piranesi je prostě krásný člověk, na němž je perfektně vidět, jak vznikala pohanská náboženství nebo kam dospěje naprosto vědecké myšlení, jestliže se mu nedostává informací.

29.09.2022

Připojuji se k těm, kteří radí: nic si o knize dopředu nezjišťujte a prostě si ji přečtěte. Budete za to vděční.
Já měl to štěstí.

19.09.2022

Naprosto nádherná kniha. Zaryje se pod kůži a nepustí. Jsem dojatá z tak laskavé a krásné bytosti, kterou Piranesi je. Veliká inspirace.

17.09.2022

První třetina knihy je pomalé, sugestivní zkoumání fantaskního světa (ostatně stačí projít zdejší komentáře - tolik lyriky se v nich běžně nevidí). Nic moc se neděje, ale to mi vůbec nevadilo, "Krása Domu je nezměrná" a Piranesiho zvláštní mytologické myšlení je lepší procítit než promýšlet, natož hltat jako detektivku.
Ve třetině to ale na mysteriózní detektivku začne vypadat, namísto budování atmosféry nastoupí záplava informací, jenže ouha, čtenář, na rozdíl od Piranesiho vybavený moderní schopností dedukce, má během pár stran jasno, kdo je kdo a o co jde. Takže pak dlouho sleduje, jak hrdina po kouscích skládá to, co je z indicií zřejmé už pár desítek stran. Ostatně dramatická zápletka není zvlášť nápaditá a závěrečná scéna balancuje na hraně klišé. Pořád je to ale chytlavé čtení ve fascinujících kulisách, které drží originální nápad. Pokud většina recenzentů volala po zkrácení, já bych naopak uvítala víc Domu, víc Piranesiho vnitřního světa, zpomalit, nehnat se jen po očekávatelné osnově dobrodružného příběhu.
Poslední kapitola mě sice nepřivedla k počátečnímu nadšení, ale je to důstojný závěr, a konec dobrý, všechno dobré. Navíc zpětně viděno je Piranesi zajímavá ukázka předmoderního divocha, člověka kruhového času (a navazuje na to spousta odkazů - s těmi si autorka vůbec vyhrála).

Doporučuji číst v chladném ročním období, nejlépe s deštěm za okny, a v tichu. A možná je lépe nebrat si ke čtení čaj a sušenky, není od věci, když člověka občas trochu zazebe.

24.08.2022

Mně se to prostě nelíbilo. Už s Jonathanem Strangenem a panem Norrelem to nebylo nic moc. Nebaví mě tempo, nebaví mě ten svět, nebaví mě postavy. Ano, je to čtivé, za odpoledne hotovo, ale je to takové pichlavé.

19.08.2022

To bylo něco! Všechny ty rozlehlé Síně, burácející Přílivy, vznešené Sochy a nekonečná Schodiště… já je všechny viděla. Byla jsem tam.
Knihu Piranesi jsem si moc chtěla přečíst. Nakonec jsem ji zhltla za 5 hodin nonstop čtení. A jsem okouzlena!
Nejdřív jsem si myslela, že se budeme s hlavním hrdinou jen tak bezcílně potulovat po neskutečných a fantaskních Síních rozlehlého Světa.
Pak se mi vyjevil napínavý příběh křehké lidské existence, otázky dobra a zla a bezbřehé hranice fantazie.
A nakonec jsem zjistila, že jsem se celou tu dobu při čtení knihy potulovala po tom fantaskním světě společně s Piranesim.
A byl to opravdový zážitek!

01.08.2022

Neobvyklé, pomalé, lyrické, někdy až meditativní čtení. Je tu i příběh a pointa, ty ale hrají druhé housle. Piranesi se bude líbit jen těm, kdo nespěchají k cíli a umí si užít i cestu.

24.07.2022

Tuto knihu jsem již viděl v minulosti na Instagramu, a pak mě na tuto knihu nalákal Olga (profil na Instagramu: zanicenyknihkupec) na Světu knih 2022. O knize jsem příliš informací nevěděl, ale řekl jsem si, že si knihu přečtu a uvidím, jak se mi bude líbit.

Kniha má 7 částí. Svým námětem a zpracováním byla kniha určitě zajímavá. Podobnou knihu jsem snad ještě nečetl. Pro mě byly trochu únavné číselné popisy různých Síní, Předsíní apod. a daly by se vytknout další věci, ale celkově to byl pěkný příběh. Zpočátku jsem se musel dostat do tohoto světa a zorientovat se, ale nesmí to čtenář na počátku vzdát. Postupně to bude všechno do sebe zapadat. Čím jsem se hlouběji ponořoval do příběhu, tím mě kniha více bavila, ačkoliv některé události byly později pro mě předvídatelné, jiné však překvapivé.

Po dlouhé době fantasy, které stálo za přečtení, i když kniha není úplně jednoduchá na četbu, alespoň na samotném počátku.

Kniha má pěkný přebal.

18.07.2022

Víc a houšť labyrintů myšlenkových i fyzických! O téhle knize se vám bude dost špatně vyprávět i psát, v tomto případě opravdu platí – čím méně o knize víte, tím lépe.

Piranesi žije v Domě, kam až jeho paměť sahá, vždy byl nedílnou součástí propleteného a nekončícího labyrintu, připomínající antický chrám. Dům v sobě skrývá kromě spletitých chodeb, Síní, Soch i periodicky vracející se příliv oceánu. Tenhle magický labyrint Piranesi vědecky zkoumá, zapisuje dění v prostředí, své fantaskní teze a závěry. Na první pohled se zdánlivě nic neděje, než ale Piranesi ve svém spletitém bludišti objeví tajemného vetřelce, na kterého ho upozorňuje jediný další žijící člověk zvaný Ten Druhý. Piranesi se začne točit v kruzích pochyb, paranoi a myšlenkových úvah.

Autorka trousí nenápadné drobečky, které do sebe začnou v druhé třetině zapadat, hnát děj rychle kupředu a pozorný čtenář se dopracuje k zajímavému a neotřepanému konci. V Piranesim se vám dostane mnohého – dlouhých obrazů, tajemství i napínavého odhalení zabaleného do kompozičně zajímavého kabátku. Víc a houšť labyrintů myšlenkových i fyzických! O téhle knize se vám bude dost špatně vyprávět i psát, v tomto případě opravdu platí – čím méně o knize víte, tím lépe.

Piranesi žije v Domě, kam až jeho paměť sahá, vždy byl nedílnou součástí propleteného a nekončícího labyrintu, připomínající antický chrám. Dům v sobě skrývá kromě spletitých chodeb, Síní, Soch i periodicky vracející se příliv oceánu. Tenhle magický labyrint obývá Piranesi – věděc, popisující dění svého okolí, své fantaskní teze a závěry. Na první pohled se zdánlivě nic neděje, než ale Piranesi ve svém spletitém bludišti objeví tajemného vetřelce, na kterého ho upozorňuje jediný další žijící člověk zvaný Ten Druhý. Piranesi se začne točit v kruzích pochyb, paranoi a myšlenkových úvah.

Autorka trousí nenápadné drobečky, které do sebe začnou v druhé třetině zapadat, hnát děj rychle kupředu a pozorný čtenář se dopracuje k zajímavému a neotřepanému konci. V Piranesim se vám dostane mnohého – dlouhých obrazů, tajemství i napínavého odhalení zabaleného do kompozičně zajímavého kabátku.

03.07.2022

Bláhově jsem si myslel, že mě nemůže kniha ničím novým překvapit. Teď si můžu jen sypat popel na hlavu a plácat se po čele, proč jsem knihu, tak dlouho odkládal. Tahle kniha se nedá číst, je to spíše o prožitku a vlastně takovou osobní meditací. Špatně se to popisuje bez spoilerů apod. Nicméně, pokud jako já nemáte rádi on-line hype nad knížkami, tak do této určitě jděte. Jak jsem psal výše: nečeká vás hype, ale prožitek na hranici s meditací. Tohle u běžné novely nenajdete.