Piranesi
Susanna Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441525/bmid_piranesi-sVY-441525.jpg
4
366
82
Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkých a Tajných Vědomostí. Piranesi si své poznatky zaznamenává do deníku. Pak se začnou objevovat vzkazy; ne vše je takové, jak se zdá. A když vyjdou na světlo důkazy o existenci dalšího člověka a možná i jiného světa mimo zdi Domu, Piranesi začne rozplétat pavučinu lží – i když je pravda všechno, jen ne příjemná. Piranesi je hlavní postava románu. Giovanni Battista Piranesi byl italský malíř z osmnáctého století, který proslul cyklem čtrnácti leptů Smyšlené představy žalářů. Svět Labyrintu a Piranesiho kresby mají hodně společného.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Piranesi , 2020
více info...
Přidat komentář
Nejdříve jsem měla chuť se na knihu vykašlat, všechny ty sály apod., měla jsem za to, že se jedná o další manýristickou knihu, kde forma zabila obsah.
A pak jsem se vykašlala na ty sály četla dál, jelikož ta čísla a směry nejsou podstatné, stačilo si uvědomit, jestli jsem ve vzdáleném sále nebo ne. Nakonec jsem dostala nádhernou okultní detektivku psanou krásným jazykem, který přitom nezabil děj ani postavy. A kvituju, že se nejednalo o příběh z viktoriánské doby; poslední dobou jsem jimi přesycená.
Tato autorka píše velice jedinečným stylem, který vám buďto sedne nebo vůbec. Ta představivost a propojování věcí a slov. Umí je báječně popsat. Mě tato kniha nesedla jako předešlé možná proto že mě dej až tak neokouzlil ani nenadchnul ale rozhodně má kniha co do sebe
Po dočtení jsem ani nedýchal. Poslední stránky a kapitoly jsem hltal tempem žíznivého na poušti, který právě dorazil do oázy a narazil na pramen... Mám totiž opravdu rád knihy, kdy na začátku člověk ví velmi málo o tom, co se vlastně děje. Postupně přirozeně odhaluje jedno vodítko za druhým, až se před ním vynoří příběh ve své celistvosti a komplikovanosti. A do té doby může vymýšlet vlastní teorie, přemýšlet nad motivacemi a možnostmi, přehodnocovat na základě dalších "nápověd"... Piranesi* přesně tohle na svém začátku nabízí v hojné míře. Čtenáři tak nezbývá, než vymýšlet a spekulovat, užívat si velmi zajímavého prostředí, vrtat se myšlenkově ve zdánlivých rozporech... Je pravda, že od určitého bodu mu autorka nabízí nejen drobné kapky, ale rovnou přívalový déšť materiálu (paradoxně srozumitelnějšího, než pro hlavního hrdinu), který na konci neumožňuje už žádné větší spekulace. I tak jsem ale neměl dost...
Kniha si každopádně po prvním přečtení rozhodně zaslouží plný počet hvězd. Je originální**, velmi zaujme tématem i atmosférou (skvělé popsání jednotlivých síní, postupné zkázy i zákonitostí světa včetně přílivů) a náhodné otázky dokáže zodpovědět i zpětně se znalostí pointy. Je otázkou, zda plný počet obstojí i při druhém čtení, ale to už nechám na budoucnosti. Např. autorčin diamant - Jonathan Strange & Mr Norrell - už jsem četl několikrát, a i když už logicky vím, jak skončí, už teď se těším, že se do jeho světa vrátím znova.
*A bylo hezké si až po dočtení knihy přečíst, co to jméno vlastně "znamená". Alespoň jsem se nenechal svést na špatnou stopu.
** SPOILER: Na paměť se mi neustále vracela pouze teorie paralelních světů ze Simmonsova Ílionu, která je však oslavou spisovatelů, nikoli jisté nevázané dávné fantazie a magie, jako v Piranesi. Snad bych jen byl rád, kdybych ve světě Domu mohl přečkat o trochu déle. A ani by to nemuselo být tak hutné, jako v Simmonsových románech.
Musím uznat, že z počátku jsem měla jisté pochybnosti. Když jsem ale knihu dočetla, bylo mi líto, že je konec. Je to zvláštní příběh, ale rozhodně stojí za přečtení... A má krásnou obálku.
Absolutní dokonalost (začátek vás zmate, ale nenechte se odradit)! Doslova jsem to vdechla, a pak litovala, že jsem nečetla pomaleji a nestihla si tak vychutnávat krásu obrazů a slov. Podotýkám, že mě obvykle na lyriku rozhodně neužije. Ovšem ta něha, nevinnost a dobrota, která dýchá z každé stránky, vás prostě nemůže neoslovit.
Obrovskou předností tohohle příběhu,je jeho nepředvídatelnost a to hlavně díky místu, kde se celý příběh odehrává.Co se týče prostředí, je to jeden z nejoriginálnějších nápadů ve fantasy.Co se týká příběhu..Nejvíc mě bavilo objevování střípků minulosti a jejich následné skládání dohromady. Naopak hromada vaty v příběhu mi chvílemi lezla na nervy. Celkově to není špatná kniha, ale na Johnatana Strange&Pana Norella to nemá.
Kniha sa do rozdeliť na tri časti. Prvých cca 100 strán, kedy čitateľ nevie koľká bije a nechá sa unášať snovou atmosférou ako zo surreálne fantazijných malieb sa mi páčila najviac. Kniha ma fascinovala, akoby opisovala moje zabudnuté sny, akoby čerpala z nášho kolektívneho podvedomia äalebo nevedomia?). Potom nasleduje zhruba rovnako dlhá časť vysvetlovacia, kedy zisťujeme, čo sa to vlastne deje, a bohužiaľ, aj keď je to vysvetlenie uspokojivé, je dosť banálne a každé ďalšie odhalenie je čoraz predvídateľnejšie. A je to všetko až moc doslovné. Kde sa podeli sny? Mal som pocit akoby som čítal literárne spracovanie nejakej celkom dobrej epizódy z Doctora Who. Ostatne na doktorovho dlhoročného autora Stevena Moffata a jeho asi najlepšiu epizódu Don't blink autorka priamo odkazuje. Ale potom nasleduje záver a krásny melancholický horkosladký epilóg, ktorý to našťastie trochu zachraňuje. No po geniálnom Jonathanovi Strangeovi a prihliadnuc k tomu ako dlho sme na ďalšiu knihu autorky čakali sa nedokážem ubrániť sklamaniu.
Piranesiho jsem se bála tím víc, čím víc chvály jsem na něj slyšela. A pak takové ty řeči, že se to nedá vyprávět atd. Ale není se čeho bát. Jen je třeba se pustit do čtení a číst a vnímat, i když z počátku to nedává žádný velký smysl. Ale s každou stránkou se člověk víc ponoří do toho divného světa Domu a nakonec se opravdu všechno vyjasní. Není to román bez ukončení. Je úžasný a krásný.
Piranesiho jsem četla jen a pouze na doporučení kolegy, o knize jsem nevěděla zhola nic. První kapitolou jsem se prokousávala s očima navrch hlavy, s tím, že si nejsem jistá, jestli mi tohle začne dávat nějaký smysl. S každou další kapitolou ale s vypravěčem odhalujete další a další střípky a ono do sebe vážně začne zapadat.
Brilantní náhled do mysli člověka. Brilantní postupné odhalování pointy. Kniha, která mi rozhodně utkví.
Tuto knihu jsem si pořídila kvůli nádherné obálce, která mě na první pohled zaujala a ačkoli nejsem žádný fantasy fanda, strašně jsem si jí užila. Svět Domu mě úplně pohltil, představovala jsem si popisované sochy i zvuky moře. Po chvilce mi sice už bylo úplně jedno, kde jsme, sto devadesátá druhá západní síň nebo sedmnáctá předsíň, co na tom sejde. Víc se mi líbily první části, kdy jsme víceméně žili s Piranesim v nevědomosti a mohli obdivovat krásy Domu, ačkoli bylo jasné, že nic nebude tak, jak se zdá. Svým způsobem zvláštní příběh. Určitě bych si dokázala najít důvody, proč snížit hodnocení, ale proč se v tom vrtat. Dům a jeho ticho a klid mě úplně vtáhly a já si to vychutnala. Někdy se určitě vrátím zpátky.
Jedna z nejlepších zpráv poslední doby je, že se Susanna Clarke megadílem Jonathan Strange & pan Norrell očividně nevyčerpala, má z čeho brát a může přijít s úplně novým příběhem, který bude sice podstatně kratší, ale o nic méně fascinující. Piranesi je právě takový. Fascinoval mě ten úplně neznámý svět a to, jak jsem ho díky autorčině umu přirozeně poznával, jak mě schválně nechávala být o krok napřed před hlavním hrdinou, ale zároveň stále v nejistotě, oč tu vlastně kráčí. Moc jsem si to užil. Myšlenka knihy je krásná a brzy si ji přečtu znovu, to je jistá věc.
To byla opravdu lahůdka. Pokud někdo čeká tuctovou fantazy s mágy , draky nebo upíry, bude zklamán. Mně to přípomnělo spíš sci-fi. O žánr ale nejde, vždyť právě ti nejlepší autoři se často žánry nenechají svazovat a hranice žánrů překračují a boří.
Je to zajímavý příběh s tajemnem, které se postupně odhaluje. A čím míň člověk o tomto příběhu ví předem, tím víc si ho užije. Abych neprozradila moc, tak snad jen k hlavnímu hrdinovi, je to nesporně vzdělaný a inteligentní člověk, ale přitom někdy čtenáři připadá až dětinsky naivní. To autorka nádherně zkombinovala a čtenáři postupně odhalí, proč je hlavní hrdina takový.
Posloucháno jako naprosto fenomenálně namluvená audiokniha, ale pravděpodobně si pořídím i knihu nebo e-knihu.
Již předem jsem věděla, že Piranesi bude výjimečný. Proto jsem nespěchala a začetla se do něj až během jednoho melancholického a uloudaného odpoledne, kdy doslova lilo s biblickou zuřivostí. Dokonalý začátek výletu do světa ticha a samoty. Pach deště, mraků, vzduchu a moře vás obklopí po prvních větách. Touláte se labyrintem, nekonečnem, zákruty vlastní duše. Slyšíte, jak se svět hluboce nadechuje a brouká si neznámou melodii. Hluk a špína a lidé, to všechno vezme odliv pryč.
Pak je tady ještě jedna věc, kterou mi příběh vnuknul. Něco, co zatím neumím pojmenovat. Něco starobylého, co z našeho světa už dávno vymizelo. Vzpomínka, lehoučká a křehká a nepolapitelná, stará jako ocas komety. V jednu chvílí připravená opustit zápraží mé duše, vzápětí se rozpadá na prach. Marně vzpomínám, co by to mohlo být.
Mám trochu obavy, že se mi v Piranesiho světě až moc zalíbilo. V nekonečných prostorách znějících líbeznou hudbou osamělosti.
Tuhle knížku od své oblíbené autorky jsem přečetla za jediné odpoledne. Zpočátku jsem byla rozpačitá, ale na straně 34 mě příběh chytl a už nepustil. Jsem naprosto a dokonale okouzlená, krásnější knihu jsem už dlouho nečetla. Je v ní tolik světla a stínů, tolik letmo zahlédnutých obrazů, tolik hloubky, že dostáváte závrať.
Jméno Piranesi dostala hlavní postava jako odkaz na Giovanni Battistu Piranesiho, malíře, grafika, architekta, archeologa a historika umění zabývajícího se především antickým uměním a architekturou. Jeho soubor grafik s názvem Vězení měl bezesporu vliv na to, jak autorka ztvárnila prostředí Jiného světa. Anebo se jí zjevil ve snu.
V tomto fascinujícím díle psychedelie, okultismus a náboženství tvoří hutnou směs, ve které se brodíte jako v mlžném přílivu narážejícím na mramorové schodiště s křičícími racky nad hlavou. Piranesi osaměle, ale šťastně žije v určité odrůdě snu, ve kterém se stává někým jiným a bizarní věci přijímá se samozřejmostí, kterou známe všichni ze svých vlastních snových příběhů.
"Možná takhle vypadá soužití s lidmi. Možná že i lidé, které máte rádi a nesmírně je obdivujete, vám zprostředkují pohledy na Svět, které úplně neoceníte."
Ze zásady nečtu anotace (nebo je aspoň nedočítám). Podle mě totiž mnohdy dokáží od knihy odradit, i když by si ji čtenář býval užil, nebo naopak falešně navnadit na lahůdku, která však zanechá jen pachuť v ústech, v lepším případě ve vás nevyvolá nic. Jednoduše řečeno: anotace bývají často zavádějící. U téhle knihy jsem ji zcela ignorovala a přijala jsem nabídku k společnému čtení.
Tak tedy: Piranesi je román psaný formou deníkových zápisků, což byla od Susanny Clarke výborná volba. Odehrává se v rozhlehlém Domě plném Síní, Schodišť, Soch a Moře. To zní zvláštně, že? Hlavní hrdina, kterému Ten Druhý říká Piranesi, vypráví příběh tak, že mě to nutilo přemýšlet nejen o prostředí, v němž se pohybuje, ale i o něm samém – kdo to je? Co se mu stalo? Kde to žije? Došla jsem snad k desítce různých teorií, ale nakonec… No, nechci nic prozrazovat, protože postupným čtením se ten příběh sám tak krásně vyskládá, že to krátká parafráze prostě nemůže nahradit. Strhlo mě to jako mocný Příliv a vážně jsem si to užila, přitom zdaleka nemluvím jen o samotné zápletce – i mnohým detailům je třeba věnovat pozornost.
Vrátím se ještě k anotaci, kterou jsem si po smlsnutí knihy přece jen přečetla, protože jsem byla zvědavá, jak se takový mnohovrstevnatý (byť docela krátký) román dá shrnout na pár řádků. Kdybych ji četla předem, asi by mě nenalákala, ale takhle zpětně jí aspoň trochu rozumím. Propátrala jsem taky internet a dohledala si tvorbu Giovanni Battisty Piranesiho, italského malíře, jehož jméno autorka propůjčila protagonistovi své novinky. Další dílek skládačky. Fascinující!
Štítky knihy
anglická literatura tajemství osamělost bludiště, labyrint jiné světy schody, schodiště sochy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Jonathan Strange & pan Norrell |
| 2021 | Piranesi |
| 2009 | Dámy z Grace Adieu a jiné povídky |
Kniha Piranesi je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 437x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 164x |
| Chystám se číst | 285x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 10x |
Tahle recenze bude kratší. A to z toho důvodu, že tenhle příběh se těžko popisuje, a nelze o tom moc říct, aby to nezkazilo zážitek ostatním. A že to zážitek byl!
Styl psaní je nádherný, obsahuje krásné popisy. Ze začátku sledujeme popis labyrintu z pohledu hlavní postavy. Je to napsáno tak jako poeticky, přirovnává bych to k podobnému stylu jako má Noční cirkus nebo Snílek.
V určitou chvíli to začne mít lehce detektivní zápletku. I přesto, že je to pomalejší, tak mě to ke knize pořád táhlo. Četlo se mi to dobře a celkově mi to sedlo.
Celé je to ale zaměřené převážně na hlavní postavu. Je to psáno v podobě deníku, a my sledujeme jeho myšlenky v průběhu celé knihy.
Čtení tohoto příběhu jsem si opravdu užila naplno a za přečtení to rozhodně stojí!