Země alkoholu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Devadesátá léta 20. století, Čína po dlouhých desetiletích bídy začíná opět vzkvétat, s ekonomickým rozvojem ovšem roste i nenažranost jejích nejvyšších činitelů. Něco se děje i v nenápadném provinčním městě Kořalnicích, kolébce lihovarnického výzkumu a zářném příkladu čínského zázraku. Na nejvyšší místa přichází anonymní udání s neuvěřitelným nařčením. Je třeba vyslat nejlepšího detektiva, inspektora Skobiceho, aby se inkognito vydal po stopách hrůzného spiknutí s nedozírnými následky, a naplno se ponořil do omamných par a vůní oné Mekky všech gurmánů, rozkryl karty dokonale sehraných potentátů, zastavil nelidskou mašinérii… Země alkoholu je nejen úžasným, vícevrstvým příběhem, v němž bujará fantazie a smích vyvěrají z kýče socialistického hyperrealismu, ale také brilantním pojednáním o umění románu a v neposlední řadě i pootevřeným oknem do spisovatelovy dílny....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262032/big_zeme-alkoholu-Jk9-262032.jpg 3.436
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Země alkoholu

kejty91
09. února

(+ SPOILER) Ke knize jsem přišla jako slepý k houslím. Samozřejmě jako běžný člověk konzumaci alkoholu nezavrhuji, i já jsme okusila párkrát, co to umí. Proto mě název knihy mile navnadil a jak zmiňují i jiní níže se vyjadřující, to že autor je nositelem Nobelovy ceny za literaturu /a každý běžný člověk si umí představit, co to je za ocenění/ bylo už jen posledním z množství závaží, které byly pro na misce váhy /samozřejmě na misce váhy pro vs. proti/.
A jako sedmá tetička, která je v knize zmíněná, já taky nemám slov. Ano, knihou je trochu těžší se ze začátku prokousat. Teprve až přejdete stotřiadvacátou stranu se dozvíte konkrétně, o co v knize jde /pěkně na tvrdo/. Mezitím se toho dost stane i s tím vyhlášeným detektivem. A nakonec vlastně jeho vyšetřování dopadne tak, že se sám úplně hloupě nechá zatáhnout do podobných neuvěřitelností. K zbláznění, kam ten svět spěje.
To, že se v Číně sní cokoli, asi je fakt, který není třeba rozebírat. I tady v Kořalnici vám udělají cokoli - vepře, koně, osla, krávu, žábu, netopýra, psa. A těm vybraným se na studiích dostane výuky i přípravy jatečních dětí. A tito vybraní potom mohou dalším vybraným mocipánům poskytovat tyto pokrmy. Popis, jak to důkladně připravit, aby byl takový pokrm hoden postavit na stůl tvoří součást povídání a ačkoli já jsem povaha slabá, tady jsem s údivem četla pěkně, jak se patří.
A s čím vším se na těch 335 stranách ve spojitosti s alkoholem dočkáte? Samozřejmě hospody a hodokvasy jsou běžnou záležitostí, nicméně se zde můžete stát doktorem alkohologie na Pálenické univerzitě. Můžete se ubytovat ve městě Kořalnice nebo Hradci Chlastavci. Můžete se zůčastnit Miss Kořalnice, když na to budete mít. Město má svou radu pro alkoholové názvosloví a samozřejmě byste neměli porušit zákon alkoholu. Jelikož k alkoholu patří laskominy ve formě masa, masných výrobků, takže si můžete přát v jisté restauraci cokoli na co máte chuť, co máte zájem ochutnat např. asi byste si rádi dali pokrm s názvem "Šťastné oko draka a fénixe". To má být vyhlášená delikatesa.
Knihou se proplétá několik dějových linií a sám autor se do děje taky trochu namočil. Nejčtenější dle mého byla linie formou dopisů Li Nálivky a Mo Jena a následně vypravování příběhů.
Jak vidno, já si knihu užila, i přestože některé storky neměly hlavu ani patu, nakonec to tak nějak tvořilo aspoň kulisu toho románu. Ne vše ve chvíli, kdy to někdo čte musí dávat naprostý smysl. Život taky občas smysl nedává. Prostě to tak je. A říkat o tom "slátanina nesmyslů" je docela výstřední. Je to prostě dílo autora, který si to vymyslel a sepsal /a myslím si, že není třeba tolik spekulovat, jestli to tak opravdu v té zemi čehokoli fakt není/.
Knihu si pečlivě uložím do své knihovnické svatyně.

jituz919
31.07.2019

Nedočetla jsem, nezvládla jsem číst o jistých věcech, které prováděli s dětmi. Jsem prostě slabá nátura...


tramín
04.05.2019

Prvních padesát stran jsem se ztrácela v textu, než jsem si zvykla na vypravěčský styl pana Mo. Zbytek knihy jedním dechem. I přesto že jsem abstinent, v některých částech jsem byla prakticky našrot. Tak už vím, jaké to je ztratit vládu nad svým tělem :D Kniha si mě osedlala a po přečtení jsem měla trošku problém s realitou. Za mě plný počet. Navíc ten bizarní popis tepelné úpravy malých dětí...

Radek99
12.06.2017

Jestli v téhle knize byla nějaká umělecká hloubka (a musela být, když Mo Jen dostal Nobelovu cenu za literaturu), je bohužel ztracena v překladu... Sarkastická rovina je jasná, alkoholismus decimuje Čínu stejně jako Rusko, ještě fatálnější je ale podstata režimu - čistě totalitní moc, korupce, ideologická indoktrinace...a tudíž má Mo Jen široké pole ke kritice, forma nadsázky a ironie celkem funguje, ale postmoderní koncept tří vyprávěcích rovin mi vůbec neseděl...nebavilo mne to číst...linie ,detektivní" byla nejzajímavější, linie fiktivní a (pseudo)autorská docela nudná...a hodně mne rušily české překlady čínských jmen postav knihy, působilo to nevěrohodně, neautenticky - soudruh Skobice, Ťin Vrták, to opravdu nezní jako čínská jména - samozřejmě chápu, že se překladatel rozhodl přeložit jména doslovně, když Mo Jen pracoval s nomen omen...v textech kupříkladu anglických autorů se jména ale také nepřekládají (zajímavé je, že jméno Mo Jen přeloženo nebylo - i když to prý znamená ..Nemluv" :-) )

Ilonidas
17.03.2016

Hmmm...co bych tak o ní mohla říct? Slátanina nesmyslů? Absolutně jsem nechápala, co tím chtěl spisovatel říct. Pocity z této knihy opravdu nepatří mezi ty příjemné. Přečetla jsem to jenom proto, protože jsem začala (má vada obecně). Jedno vím určitě, nikdy víc :).

NezbiN
12.03.2016

Vůbec nechápu, jak někdo může nazvat toto komplexně sestavené dílo "slátaninou nesmyslů"!? Jde přece o vícevrstvý text, v kterém každý díl skládá celistvou mozaiku příběhu a tudíž má svou plnou funkci (aspoň mně to neuniká). Zde nemá být jasno, kdo píše, co píše. Fikce, korespondence s imaginárním (opravdu?) obdivovatelem, literární výplody toho posledního se tu střídají v jasně daném tempu, z kterého jde (a má) jít hlava kolem, čtenář se točí, ztrácí pevnou půdu pod nohama, možná i zvrací, konečně se tu pořádně chlastá a žádné čajíčky... Přesně tyhle zážitky od literatury očekávám já. Nebaví mě košaté ságy přepisované zas a znovu, jak přes kopírák, v kterých si čtenář "najde svoje". Chci překvapení, zjev netušeného. Takže p. Mo Jene či Mo Yane, díky za to, že jste svůj! Vaše vypravěčské dary jsou tak rozsáhlé, váš humor tak šibeniční, že je skvělé, že Vás můžeme číst i česky. No a ten překlad a doslov, tomu říkám služba čtenáři, díky. Za mě 100%

mgeisselreiter
01.01.2016

Kniha je slátanina nesmyslů, nemá to ani hlavu, ani patu. Naštěstí autor aspoň umí psát čtivě, ale obsah je absolutně o ničem. Čekal jsem, že se něco dozvím o nám ne moc známé zemi, něco o panujících poměrech, myslel jsem, že autor bude naznačovat, když ne otevřeně kritizovat, ale náznaky jsou tak nepatrné, že jsem je vůbec nepostřehl a až díky výbornému doslovu překladatele jsem si něco málo uvědomil. Také se mi nelíbí, že Mo Jen se nebojí psát občas i dost nechutně, myslím, že bez toho se kniha mohla obejít. Celkově styl klidně i 75% (autor psát umí), forma 20% (prolíná se absolutně nesmyslný děj pátrání inspektora Skobiceho s korespondencí fiktivního spisovatele s Mo Jenem a s úplně praštěnými příběhy, které fiktivní spisovatel sepisuje), obsah 40% (něco málo má trochu něco do sebe) - výsledně 45%, 1.1.2016.
Ještě doplním, že kniha byla sepsána od září 1989 do jara 1992 a poprvé vyšla v Číně 1993.