Tráva

Tráva https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481081/bmid_trava-rKK-481081.jpg 4 76 26

Svého bývalého manžela Sheila už nikdy nechtěla vidět, takže ji nemile překvapilo, když se zřítil s letadlem do močálů na jihu Georgie a musela ho jít identifikovat. Ještě více ji překvapilo, co si s sebou přivezla z márnice. Anya Martin přispěla povídkami do mnoha zahraničních antologií a Tráva se pak stala její první samostatnou publikací. Čeká vás skutečně zvláštní příběh o prapodivné bažinné lásce, ztrátě, sexu a smrti.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Horory , Erotika

Vydáno: , Medusa
Originální název:

Grass , 2016


více info...

Komentáře (26)


Pavlushka458
Pavlushka458
16.01.2024 5 z 5

Taková tenoulinká parádička. Krásné kresby na obálce i v samotné knize jen doplňují celkový příjemný dojem. Lehký nádech erotiky a mírný hororový podtext knížce vyloženě sluší. Jen škoda, že průběh návštěvy Felecie nebyl více rozvinut do delšího děje. Celkově velice dobře čtivá kniha.

Ivana11
Ivana11
28.12.2023

Četla se pěkně, ale zkusila jsem žánr, který běžně nečtu, opravdu nic pro mě.


Finn69
Finn69
22.09.2023 4 z 5

Po nějakém čase jsem opět kontrolně zabloudil na web Medusy a co nevidím? Tráva a Ta, co jde první už se tu objevily jako ebooky! Takže díky moc Romanu Tilcerovi, klik sem, klik tam, a už jsem to ládoval do Kindle.
Tráva je rozsahem útlá knížečka, kterou dáte skoro na posezení. Teda pokud jste na tyhle trochu zvláštní až bizarní příběhy, které nám v poslední době některá malá "one-man-show" nakladatelství servírují. Kromě Medusy je tu třeba Gnóm!
Mně se to líbilo, bylo to tak akorát divný, aby mě to zaujalo a jakmile mě to chytilo, četlo se to skoro samo. Takový trochu bizarně-erotický horror by se to možná dalo nazvat. Ovšem žádných "Padesát odstínů zeleného slizu" to není.
Pro mě jako pro chlapa tam byly jistý věci, který se mi tak úplně nezdály, hlavně co se týká Sheily. Ale Anya Martin říká, že to v podstatě celý zažila, takže zjevně ví, o čem mluví a kdo jsem já, abych to zpochybňoval. Řekl bych možná, že si tuhle knížku o trošku víc užijí děvčata.
Nicméně určitě tuhle bahenně-erotickou jednohubku doporučím, a to i chlapům.

marvarid
marvarid
16.06.2023 4 z 5

Jako horor jsem knihu vnímala až do okamžiku, kdy se (SPOILER) hlavní hrdinka nevyděsí oné rosolovité věci a místo toho s ní zaleze do postele. Dál už je to čistý bizár, žádnou úzkost ve mně nevyvolával. Konec mi přišel vcelku logický. Zábavné čtení, určitě ne hloupé, vhodné na odpočinek mezi serióznější literaturou. Zkuste to!

lampernaqui
lampernaqui
25.05.2023 3 z 5

V rámci podpory malých žánrových nakladatelství jsem zakoupil i první dva kousky z Medusy. Oba jsem přečetl vyloženě za chviličku a z první dvojice dopadla lépe Livia Llewellyn. Já nevím přesně, co jsem čekal od Trávy, ale dostal jsem něco jiného. Čekal jsem možná jakousi Cronenbergovskou nechutnost. Četlo se to dobře, rychle, ale po týdnu si z toho člověk zapamatuje snad jen fakt, že zde bylo tělo prošpikované trávou. Vždy se mi líbilo, když jsem náhodou narazil na soundtrack ke knížce (poprvé to byla Oslice od Nicka Cavea), takže to je krásný bonus i zde.

CdC
CdC
26.03.2023 4 z 5

(SPOILER) Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi to něco připomíná, ale doteď jsem neodhalila co. Kniha je napsaná dobře, líbí se mi, jak se v ní proplétá hned věcí najednou - ona otázka kdo je vlastně monstrum, trocha ekologie a třeba i to, jak nás příroda vlastně může nakonec pohltit - ale trochu mě iritovala sama Sheila. Mně se těžko věří, že uviděla svého ex s dírou v hlavě, co jí tak ničil, řekne si, že to asi ten joint, a pak si ho dá zas a znovu. A po blízké kámošce zbude jen mobil (i když předtím po chlapíkovi v loďce zbyly i vyschlé vnitřnosti apod.) a vlastně jen tak pokrčí rameny. Identifikace tedy nula, ale zas na druhou stranu mě do konce knihy neužíral pocit, jak to s ní dopadne, protože mi byla celkem ukradená. Jinak ale nápad dobrý a celkově se mi kniha líbila.

jaroiva
jaroiva
26.03.2023 5 z 5

Nerozumím hororu. Mně to prostě nepřipadalo jako horor. Cosi weird, sci-fi erotika, ale ne horor... Ale že ten sliz zelenej je celkem přítulnej... :D
Ale ať je to jaký chce žánr, bavilo mě to. Takové 4,5* zaokrouhluji nahoru.
Nakladatelství Medusa fandím, jako druhá na řadě bude Ta, co jde první :). A určitě si pořídím i Rezavé panny, až vyjdou. Horor, nehoror.

Vendulis
Vendulis
06.01.2023 4 z 5

První setkání se žánrem weird fiction a mě se to líbilo. Bylo to zvláštní, jak už vlastně žánr napovídá, ale já mám tyhle divnosti ráda. Jedná se o erotický horor, ale zároveň je to sonda do duše člověka, který se snaží utéct od minulosti a bolesti, možná celkově od života?
Bylo to čtivé a svižné...rozhodně stojí za přečtení.
A miluju, když jsou v knize playlisty, takže za to taky velké plus. :)

Metsästäjä
Metsästäjä
05.01.2023 4 z 5

Zajímavý příběh, kde nejdůležitější bylo to, co se odehrávalo v hlavě hlavní hrdinky.
Za mě povedená novela.

LadyKopřivA
LadyKopřivA
28.12.2022 2 z 5

(SPOILER) Obří hvězdu za překlad, který je opravdu skvělý. A k ní hvězdu za několik níže zmíněných prvků v příběhu. Díky nakladatelství za zajímavý počin. Knížka má pěknou obálku, čtenáře neruší překlepy.

Návrh playlistu je na konci knihy. U čtení hudbu neposlouchám, ale kdo ano, ten by na něj asi měl přijít dřív než po dočtení. Nebo všichni ostatní koukají nejdřív na konec, jen já čtu od začátku? Proč nedat zmínku např. na obálku?

Obálku i první 3 stránky zabírá barvitá chvála na text novely - měla jsem proto nízká očekávání. Bohužel mi je příběh splnil. Podle mě by novele prospělo, kdyby byla o čtvrtinu kratší.
Prvních 20 stran, kdy se řešila mrtvola exmanžela hlavní hrdinky Sheily a vzpomínky na jejich špatné manželství, které zničil démon alkohol, mě bavilo. Zajímavý start. Pak děj uvázl na mělčině a plahočil se stále podrobněji, podrobněji a podrobněji vzpomínkami na exmanžela a tím, jak se Sheile všechno vrací a vadí jí kondolující lidé, nekonečným zaléváním květin a hulením trávy. Tyhle stránky jsem přelétávala :( Pak přišlo monstrum plně na scénu. Bude to teď zajímavější?
Co jsem se o Sheile dozvěděla, ukazovalo na její mírně patologickou mysl. Krom toho, jak zkoumá Daveovu mrtvolu, má doma oltář s popelem svého psa a smutečními oznámeními svých přátel... Ale nebylo to dost na to, abych uvěřila, že se po pár letmých kontaktech intimně oddá monstru. Je tu sice zmínka, že monstra milovala od dětství, ale je to tak málo - oproti těm nekonečným vzpomínkám na Davea a jejich vztah. Dave nebyl monstrum, ale člověk.
Měla dřív psa, takže se už starala o živého tvora. Ale objeví se monstrum, začne s ní žít a ji ani nenapadne, že by mohlo něco potřebovat. Třeba jídlo, pití nebo cokoli krom sexu. Poté svůj přístup zpětně hodnotí jako sobecký, no, asi bych pro to měla jiné slovo. Mohla být v nějakém poblouznění nebo úplně mimo z hulení? O jiných věcech přitom ale uvažuje jasně.
Sežrání kamarádky monstrem ji - tak torchu mrzí! Přemýšlí, zda by monstrum mohlo sežrat i všechny příchozí policisty. Co by tyto reakce mohlo způsobit? Nejspíš duševní porucha. V tomhle ohledu je její povaha po celou dobu příběhu konzistentní, což oceňuji. Další plus jsou vize a vzpomínky samotného monstra. Těchto pár věcí je na příběhu fajn.
Stále jsem čekala, kdy začne něco hororového. Nic nenastalo. Odvezla monstrum, které jí jako jediné bylo blízké a s nímž se intimně sblížila, do bažiny - a nazdar bazar. To mě finálně utvrdilo v tom, že emoce hlavní postavy nejsou v pořádku. Inu, i takové postavy jsou zapotřebí. Pak ještě chvíli přemýšlí o životě a smrti, projede se k oceánu a konec.

Celé je to o řešení si jen zdánlivě vyřešeného vztahu s exmanželem (i po jeho smrti) a o opuštěnosti člověka (ženy). Hororové to může být pro někoho, kdo čte pouze velmi pokojné knihy, kde nejsou žádné mrtvoly, a F&SF obchází obloukem. Po přečtení příběhu nenacházím žádný bod, ke kterému bych se chtěla vracet, nebo který by inspiroval. Dovolím si teda úplně subjektivní nízké hodnocení.

Ale věřím, že si knížka svoje čtenáře najde, především je pro čtenáře, kteří se rádi probírají vztahy a řešením zdánlivě uspaných traumat. A pro ty, pro které platí, že inspirace reálným příběhem znamená, že je to automaticky perfektní.

Syllvanium
Syllvanium
26.10.2022 5 z 5

Tato literární jednohubka nabízí intimní psychologickou zpověď o domácím násilí, které bohužel nekončí v momentě, kdy za násilníkem naposledy klapnou dveře (nebo v tomto případě víko rakve), ale nadále prorůstá obětí, zapouští kořeny do jejího nitra a rozkvétá a bují na nezhojených ranách prožitého traumatu.

Knížečka je na svou útlost žánrově pestrá, přesahuje hororově laděné, poněkud bizardní podivno, koření je erotikou a vše balí do kouřového oparu ženského světa vnitřních bolestí. Přesto není překombinovaná ani přecpaná. Na pouhých 150 stránkách nám autorka čtivě a pochopitelně předkládá mnohovrstevné téma ztráty - ztráty iluzí o blízké osobě, ztráty sebe sama, ztráty vymezených vnitřních hranic.
Doslov autorky napovídá, že kostra tohoto příběhu je strašlivě reálná. Připomíná nám, že k prožití skutečného hororu není potřeba potkat fantaskní příšeru - někdy si ta největší monstra zveme domů, sdílíme s nimi postel a nalháváme si, že všechna ta bolest, které jsme vystaveni, není skutečná. Pro někoho je tato kniha jen pikantní, hororově laděné čtení, pro jiné je to ztělesnění každodenní noční můry.

Musím zde ještě vyzdvihnout brilantní český překlad - už dlouho se mi žádný text nečetl tak krásně a plynule. Roman Tilcer dělá čest světu literatury.
Medusa mi svým výběrem témat učarovala a musím říct, že budu s naději vyhlížet vše, co si pro nás do budoucna připraví.

cathyblack
cathyblack
22.09.2022 4 z 5

Tráva si moc servítku nebere. Od drsných následků letecké nehody přes sexuální a dráždivé scénky až po domácí násilí a alkoholismus. Na to jak je krátká, skrývá v sobě nekolik důležitých témat - například ono domácí násilí, výčitky svědomí, totální odevzdání se. Sama novela pak odsýpá vcelku plynule a je velmi pravděpodobné, že knížečku přeslouskáte na jeden zátah. Mě zdržovalo jenom googlování, protože se v kytkách moc nevyznám. Jo a doprovodný soundtrack se skvěle hodí!

LucYfer666
LucYfer666
26.08.2022 3 z 5

Tohle mě nějak nedokázalo oslovit. Možná jsme kvůli ohlasům čekal něco jiného. Možná mi nesedl styl autorky a její hrdinka, nebo víc ty nedotažené náznaky. Podobně to mám i u Ta co jde první, ale tam mi ty nakousnuté myšlenky naopak sedly. U obou knih se povedl překlad bezchybně.

Morbidus
Morbidus
24.07.2022 4 z 5

Perfektně žensky podaný psychologický příběh, kde ústřední monstrum současně nepřestává být i určitou metaforou. I samotný název je krásný dvojznačný špek. Navíc příběh až nebývale svižně odsýpá, listy se obracejí úplně samy. Z toho plyne, že všechna ta krásná a podivná bolest vepsaná mezi řádky rychle dospěje svému vyvrcholení. Plusovým bodem je, že z knihy sálá láska k rostlinstvu.
Čtivost je podmíněna i překladem, který se zde povedl na jedničku. Stejně tak mi sedí leskle-zelená obálka a vnitřní ilustrace. Co se týče hudebního playlistu, vnímám ho jako zajímavé zpestření, ovšem kniha by se bez něj obešla. Mimo „přímočarosti“ příběhu tak má druhá (menší) výtka směřuje k přítomnosti ukázky z další připravované knihy nakladatelství Medusa; raději jsem vynechal, abych si do budoucna nezkazil překvapení. :)
Tráva přináší specifické poselství, ovšem užije si ji každý čtenář s otevřenou myslí.

KadetJaina
KadetJaina
15.06.2022 4 z 5

Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, a pak jsem si knihu hrozně užila. Odsýpá rychle, prorůstá rostlinami skrz naskrz. Autorka vykresluje přemýšlení oběti domácího násilí perfektně. Nalezení spojení s podivným tvorem je pak už jen třešnička na dortu. Mírně horrorové, nijak složité vyprávění dodávalo čtivosti, ale člověk neměl potřebu zabřednout myšlenkově moc hluboko. Prostě si jen užít knihu a jít dál.

elovole
elovole
09.05.2022 4 z 5

Je to sice taková jednohubka (přečtete ji na posezení, pokud nejste lemplové jako já), ale pošmáknete si pořádně. Brilantně napsaný intimní, eroticky a mírně hororově zabarvený příběh je svěží a rychle odsýpá. Rozhodně nechcete, aby se vám to stalo, ale trochu po tom vlastně toužíte. Stejně jako hlavní hrdinka, s níž se setkáváte v nejhorší možný moment.
Při čtení vás zaplaví vůně trávy a provinilý pocit, že svoje pokojové rostliny málo zaléváte. Před očima se vám rozvine příběh zakázané lásky a zakázané nenávisti. Lepkavá romance s příchutí domácího násilí, bahna a pohlcování. Mokré nohy už nikdy nebudou jako dřív... ⁠
Určitě si přečtěte i doslov, ten pro mě byl zdrojem mnohem větších děsů než samotná kniha.

Podtrženo, sečteno – první titul Medusy ukazuje, že nám tu vzniklo svérázné nakladatelství, jež čtenářům otevře brány jedinečných textů a žánrů kompletně mimo mainstream. A to se mi teda dost zamlouvá. ⁠Těším se na další!

Madla81
Madla81
03.04.2022 5 z 5

Tahle neskutečně zvláštní novelka mě moc bavila. Samozřejmě mě navnadila už nádherná, lehce eroticky pojatá obálka, která zcela souznila s eroticky pojatým příběhem, který jakmile jsem začala číst, byla jsem ztracena. Příběh plyne jaksi snově, nehmotně, jako v lehkém kouřovém oparu. Myslím, že mužští čtenáři plně nedocení všechny jeho kvality, protože ženské téma knihou plně prostupuje. Osobní rovina příběhu dávala tušit, že ani autorčin život nebyl jednoduchý (i když se mi osobně příčí vztahovat příběh na život autora), v tomto případě mi můj úsudek potvrdil i doslov.
Fantastické téma bylo do příběhu přmícháno s citem a ústrojně. A rozhodně klobouk dolů nad překladem všeho toho botanického názvosloví, Roman Tilcer je opravdu mistrem svého řemesla. Jako celek je Tráva velmi zvláštní počin odhalující touhu člověka po lásce, touze a něze, po útěku od vzpomínek, které bolí a zařezávají se vám do duše jako stonek ostřice. Moc se těším na další počin nakladatelství Medusa.

jefff
jefff
21.03.2022 3 z 5

Vlastně úplně nevím, jak novelu hodnotit. Líbil se autorčin styl, který nutil otáčet stránky dál a dál i celé pozadí příběhu, které tomu dodá určitý přesah. Na druhou stranu si neumím představit, že bych se k Trávě ještě vrátil. Je to hodně jednoduchý příběh o setkání s podivným tvorem bez nějakých dějových zvratů nebo rozboček. Ale Meduse děkuji za neotřelý zážitek.

Ellinek
Ellinek
12.03.2022 4 z 5

Miluju knižní festivaly, vždycky si z nich odnesu spoustu tipů na nové čtení a ani teď nebyla Ostrava výjimkou. Z debaty se zástupci tří malých nakladatelství jsem si odnesla hned několik tipů, na které se třesu, a jelikož jsem v práci objevila Trávu, na kterou mě nalákal sám překladatel, nemohla jsem odolat.

Tenhle žánr normálně nečtu, vlastně jsem pojem weirdový horor slyšela úplně poprvé. Ale Tráva mě rozhodně navnadila na to, abych pravidelně házela očkem po tom, co mi z Planety9, Medusy a Carcosy projde v práci pod rukama.

Tráva je zvláštní dílko. Prostě takové weird. Ale já mám tyhle typy vlastně ráda - takovou sondu do lidské duše a mysli, kdy se hlavní protagonista potácí mezi světy, vnímáním, kdo ví, když to ani on sám neví? O to silněji na vás zpětně knížka zapůsobí, když si přečtete, co všechno stálo za jejím vznikem a že jádro příběhu vlastně smyšlené vůbec není. Je to zvláštní, je to podivné, je to své, ale tohle všechno se mi na tom líbilo. Podivný rosolovitý návštěvník z močálu, který se sám vlastně chytil do pasti, pro mě byl příjemným zpestřením. Chvíli jsem si sice říkala, co to vlastně je, ale záhy jsem na tuhle hru přistoupila a čtení jsem si maximálně užila. I když to celé vypadá podivně, je to vlastně hluboká psychologická sonda do nitra rozbitého člověka, který si najde vlastní únik od...čeho vlastně? Bolesti a vzpomínek, nebo prostě jenom od života? Tohle hloubání mám u příběhů nejradši a Tráva mi něco takového poskytla v míře více než vrchovaté.

Rozhodně budu dál koukat po práci Romana Tilcera, protože očividně má čuch pracovat na dílech, která mi něco dají, i když bych to od nich na první pohled rozhodně nečekala.

Malarkey
Malarkey
14.02.2022 4 z 5

Na první knihu z nového Nakladatelství Medusa až nebývale odvážný kousek. Už název knihy může působit značně dvousmyslně, a to ani nechci mluvit o obálce, která je všechno, jen ne běžná. Dokážu si představit, co to s návštěvníkem knihkupectví asi tak dělá, když se tak z radosti prohrabuje novinkami a najednou na něj vypadne tohle. Já se třeba už z těchto důvodů na knížku dost těšil a očekával jsem prakticky cokoliv. Anya Martin je ale skvělá vypravěčka. Do zdánlivě běžného příběhu zakomponovala kus ze své minulosti a k tomu přimíchala nápad z komiksové postavičky Bažináče, posypala kořením z filmového kousku Tvář vody od Guillerma del Tora, vše pocukrovala lehkou sexuální náladou a k tomu nešetřila fantastickými prvky, které Vás během čtení budou nutit civět do knihy co nejdéle. Příběh to není kdovíjak dlouhý. Reálně bych to viděl spíš na tři hvězdičky, ale autorčin doslov mě nakonec přesvědčil ke čtvrté hvězdě s tím, že tohle není jenom zvláštní vstup do něčích myšlenek, ale i jistá autorčina katarze, která z knížky rázem udělala osobní záležitost.