Tráva

Jsem ohromně vděčný za práci, kterou odvádí Roman Tilcer a jeho Medusa . Dostává do českého prostředí hororové perly, které jsou zajímavé, netuctové. Opět jsem spokojený, ale z nějakého důvodu zase chybí kousek k tomu, abych byl opravdu nadšený.

Tráva od A. Martin je skvělý příběh jednoho traumatu a nezahojených šrámů, které současné události hrozí opět otevřít, rozervat je až na kost. Téma minulého toxického vztahu, jehož následky (pochopitelně) přetrvávají, je skvělé, je to přesně to, co očekávám od moderního hororu. Setkání s monstrem, které vlastně tak monstrózně vykresleno není, je příjemně subverzivní. Z počátku jsem se bál, že konfrontace hlavní hrdinky s touto nápodobou zesnulého exmanžela povede k jeho určité rehabilitaci, či spíše k překonání traumatu skrze akcentování světlých momentů v jinak pochmurné minulosti. Tyhle pochybnosti protagonistky, zda nepřeháněla, zda exmanžela nedémonizuje, jsou znepokojivě a smutně realistické. Byl jsem proto rád, že jakmile se objeví náznaky, že by s monstrem mohla zabřednout do totožného kolotoče násilí a odpouštění, Sheila se vytrhne z "omámení" a začne si konečně razit cestu k trvalému zahojení. A ten závěr? Nejednoznačnost krásně podtrhuje náročné téma knihy.

To, co už na mě tak dobře nepůsobilo, byl jazyk. Není s ním nic špatně, to jistě ne, ale zůstává pro mě vcelku plochým, nezajímavým. Během čtení jsem nenašel jedinou pasáž, jíž bych si chtěl označit, citovat ji. Je to zkrátka jazyk funkční, který se možná k některým částem příběhu hodí, u jiných by však, zejména scén plných drogového opojení, větší rozkvetlost prospěla. Vedle toho mě zamrzela tendence zbytečně některé věci vysvětlovat, anebo dávat docela praktické, přímočaré odpovědi: tak považuji za příliš podrobné např. flashbacky monstra (bez nichž by si uchovalo dráždivější cizost), nebo vysvětlení stran bujnosti a následného chřadnutí květin u Sheily doma (myslel jsem, že to bude hezké, nepřímé metaforické vyjádření jejího stavu a vztahů - ne že dostaneme realistické vysvětlení, neponechávající mnoho prostoru pro spekulaci).

Leč vzdor těmto výhradám, pořád mohu říct, že je Tráva velmi dobrým, svěžím a k zamyšlení vedoucím hororem.

Myslela si, že už ho nikdy neuvidí, ale její přání nebylo vyslyšeno. Její bývalý manžel ji ani po smrti nedá pokoj, když musí jít jeho tělo identifikovat do márnice. Odejde však s menším suvenýrem...

Tráva je tak jedinečná a divná kniha, že je těžké utvořit si na ni nějaký názor. Četla se sama, bavila mě, ale i tak mám pocit, že bych si ji měla přečíst ještě jednou, abych ji plně docenila. Stejný zážitek jsem měla s knihou Ta, co jde první.

Každopádně do kolonky divných knih pro divné lidi zapadá dokonale a já mám pro divné knihy nějakou vnitřní slabost. I když je občas nezvládnu po dočtení dokonale docenit, nepřestávají mě vábit k přečtení.

Tráva není úplně můj šálek čaje, ale četla se dobře a zvláště první část má super atmosféru. Doporučený soundtrack jsem objevil až po dočtení. Škoda.

16.11.2024

Mysteriozní sci fi příběh, kterému k absolutní dokonalosti scházelo detailnější zpracování. Paní Martin, by se mohla učit od naší paní Adamové (Bolavé), jejíž Vypravěč mi v mnohém tuto novelu připomíná. Návštěvníci z jiných planet nemusí být apriori krvelačné bestie. Ukončení bylo strohé a pro mne dost nečekané. Audioknihu načetla velmi průměrně paní Marie-Luisa Purkrábková.

“Tráva nabízí unikátní zážitek, který může být pro některé čtenáře přitažlivý, zatímco pro mě osobně je spíše příliš odvážný až divný. Příběh má zajímavý potenciál, který by se dal pomaleji a více dopodrobna rozvíjet a budovat temnější a psychicky náročnější atmosféru. Samozřejmě pokud hledáte něco, co se odváží překročit hranice tradičního hororu a zkoumá temné stránky lidské psychiky s nádechem velmi zvláštní erotiky, mohla by být “Tráva pro vás zajímavým počtením.

Pořád se nemůžu rozhodnout jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. Hodně zvláštní příběh, ale zaujal to je pravda. Taková bizarní láska z bažin. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se přikláním ke kladnějšímu hodnocení.

Prekvapivo výborná divnochuťovka. Bavila ma najmä psychologizácia a hlavne všetky tie zaujímavé presahy.

04.07.2024

Jak bych toto dílko hodnotila, abych úplně všechno neprozradila :-)) Horor to určitě není, nechápu toto zařazení.. je to takový trošku vtipný bizárek :-) Ale překvapivě mě to i bavilo :-)) Každopádně jsem ráda, že s trávou jako takovou zkušenosti nemám a nikdy mít nechci :-)))

(SPOILER) Příběh ,,Tráva" je...divný je to fikce, psycho erotický horor, přirovnala bych ho ke knížkám Carltona Mellicka lll .
Sex ,který prožívala Sheila (po hojné dávce marihuany)se svým ex monstrem po jeho smrti převtělený do zeleného slizovného může byl bizardní.
Nevím jestli toho v knížce bylo napsáno málo nebo moc ,nebo jestli je to jen napsané špatně.
Ale asi kdybych si ubalila jointa a vykouřila si mozek z hlavy tak bych byla nadšená:-D:-D:-D

Takovéhle divnoknihy, to je moje. Úplně jako horror mi to nepřišlo, ale každý má hranice jinde.
Sheila mi byla sympatická a bylo zajímavé sledovat co se jí honí hlavou. Byl to pozoruhodný mišmaš pocitů. Vzniklý vztah mezi ní a monstrem byl pak tzv. třešničkou na dortu. Z konce jsem trochu rozpačitá, jako kdyby mi na něm něco chybělo.
Plus dávám za návrh playlistu na konci knihy.

Tak Trávou mám konečně dočtené vše, co zatím vyšlo od Medusy :)) Tráva splňuje to, co Medusa slibuje - divné knihy pro divné lidi (to zas splňuju já), protože tohle fakt divnokniha je, ale v tom dobrém slova smyslu. Opět musím vyzdvihnout výborný překlad v podání Romana Tilcera (to budu dělat asi vždy a pořád). Stejně jako u Ta, co jde první, tak i tady tahle knížka pro mě pulzovala barvami. Nečekaně všemi odstíny zelené a sem tam i záblesk rudé. Erotický bizzaro prvek působil smyslně a zcela na místě, nakolik se to o takových scénách dá říct (nechci spoilerovat). Zmatení, touha a spousta dalších emocí, které se v hlavní hrdince střídají jak na horské dráze během nečekaného spojení, jakoby reflektovaly dlouhou emoční pouť rozporuplných pocitů, které zažívala během toxického vztahu s bývalým manželem, který byl charismatický násilník. Konec knihy bylo pro mě trochu vyšumění do ticha, možná jsem čekala něco jiného, ale jinak se mi Tráva líbila.

Kraťounká hororová jednohubka, která mi nepřipadala nikterak špatná, ale na druhou stranu asi ničím úplně nezaujala. Hlavní hrdinka Sheila byla svým způsobem sympatická až do chvíle, kdy se začaly v příběhu objevovat různě podivné a podle mého zcela zbytečné sexuální scény. V té chvíli mé sympatie ztratila.
Věřím, že by příběhu prospěl trochu pozvolnější přístup. Delší období oné záhadnosti a budování hrůzy. Celé to bylo takové hodně z rychlíku a tolik potřebné napětí mi prostě scházelo. Náměty a inspirace byly dobré, jen by si tenhle příběh zasloužil trochu více péče. Za mě průměrné hodnocení.

Taková tenoulinká parádička. Krásné kresby na obálce i v samotné knize jen doplňují celkový příjemný dojem. Lehký nádech erotiky a mírný hororový podtext knížce vyloženě sluší. Jen škoda, že průběh návštěvy Felecie nebyl více rozvinut do delšího děje. Celkově velice dobře čtivá kniha.

Četla se pěkně, ale zkusila jsem žánr, který běžně nečtu, opravdu nic pro mě.

Po nějakém čase jsem opět kontrolně zabloudil na web Medusy a co nevidím? Tráva a Ta, co jde první už se tu objevily jako ebooky! Takže díky moc Romanu Tilcerovi, klik sem, klik tam, a už jsem to ládoval do Kindle.
Tráva je rozsahem útlá knížečka, kterou dáte skoro na posezení. Teda pokud jste na tyhle trochu zvláštní až bizarní příběhy, které nám v poslední době některá malá "one-man-show" nakladatelství servírují. Kromě Medusy je tu třeba Gnóm!
Mně se to líbilo, bylo to tak akorát divný, aby mě to zaujalo a jakmile mě to chytilo, četlo se to skoro samo. Takový trochu bizarně-erotický horror by se to možná dalo nazvat. Ovšem žádných "Padesát odstínů zeleného slizu" to není.
Pro mě jako pro chlapa tam byly jistý věci, který se mi tak úplně nezdály, hlavně co se týká Sheily. Ale Anya Martin říká, že to v podstatě celý zažila, takže zjevně ví, o čem mluví a kdo jsem já, abych to zpochybňoval. Řekl bych možná, že si tuhle knížku o trošku víc užijí děvčata.
Nicméně určitě tuhle bahenně-erotickou jednohubku doporučím, a to i chlapům.

Jako horor jsem knihu vnímala až do okamžiku, kdy se (SPOILER) hlavní hrdinka nevyděsí oné rosolovité věci a místo toho s ní zaleze do postele. Dál už je to čistý bizár, žádnou úzkost ve mně nevyvolával. Konec mi přišel vcelku logický. Zábavné čtení, určitě ne hloupé, vhodné na odpočinek mezi serióznější literaturou. Zkuste to!

V rámci podpory malých žánrových nakladatelství jsem zakoupil i první dva kousky z Medusy. Oba jsem přečetl vyloženě za chviličku a z první dvojice dopadla lépe Livia Llewellyn. Já nevím přesně, co jsem čekal od Trávy, ale dostal jsem něco jiného. Čekal jsem možná jakousi Cronenbergovskou nechutnost. Četlo se to dobře, rychle, ale po týdnu si z toho člověk zapamatuje snad jen fakt, že zde bylo tělo prošpikované trávou. Vždy se mi líbilo, když jsem náhodou narazil na soundtrack ke knížce (poprvé to byla Oslice od Nicka Cavea), takže to je krásný bonus i zde.

(SPOILER) Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi to něco připomíná, ale doteď jsem neodhalila co. Kniha je napsaná dobře, líbí se mi, jak se v ní proplétá hned věcí najednou - ona otázka kdo je vlastně monstrum, trocha ekologie a třeba i to, jak nás příroda vlastně může nakonec pohltit - ale trochu mě iritovala sama Sheila. Mně se těžko věří, že uviděla svého ex s dírou v hlavě, co jí tak ničil, řekne si, že to asi ten joint, a pak si ho dá zas a znovu. A po blízké kámošce zbude jen mobil (i když předtím po chlapíkovi v loďce zbyly i vyschlé vnitřnosti apod.) a vlastně jen tak pokrčí rameny. Identifikace tedy nula, ale zas na druhou stranu mě do konce knihy neužíral pocit, jak to s ní dopadne, protože mi byla celkem ukradená. Jinak ale nápad dobrý a celkově se mi kniha líbila.

Nerozumím hororu. Mně to prostě nepřipadalo jako horor. Cosi weird, sci-fi erotika, ale ne horor... Ale že ten sliz zelenej je celkem přítulnej... :D
Ale ať je to jaký chce žánr, bavilo mě to. Takové 4,5* zaokrouhluji nahoru.
Nakladatelství Medusa fandím, jako druhá na řadě bude Ta, co jde první :). A určitě si pořídím i Rezavé panny, až vyjdou. Horor, nehoror.