Nové komentáře u knih Anya Martin
„Jsem ohromně vděčný za práci, kterou odvádí Roman Tilcer a jeho Medusa . Dostává do českého prostředí hororové perly, které jsou zajímavé, netuctové. Opět jsem spokojený, ale z nějakého důvodu zase chybí kousek k tomu, abych byl opravdu nadšený.
Tráva od A. Martin je skvělý příběh jednoho traumatu a nezahojených šrámů, které současné události hrozí opět otevřít, rozervat je až na kost. Téma minulého toxického vztahu, jehož následky (pochopitelně) přetrvávají, je skvělé, je to přesně to, co očekávám od moderního hororu. Setkání s monstrem, které vlastně tak monstrózně vykresleno není, je příjemně subverzivní. Z počátku jsem se bál, že konfrontace hlavní hrdinky s touto nápodobou zesnulého exmanžela povede k jeho určité rehabilitaci, či spíše k překonání traumatu skrze akcentování světlých momentů v jinak pochmurné minulosti. Tyhle pochybnosti protagonistky, zda nepřeháněla, zda exmanžela nedémonizuje, jsou znepokojivě a smutně realistické. Byl jsem proto rád, že jakmile se objeví náznaky, že by s monstrem mohla zabřednout do totožného kolotoče násilí a odpouštění, Sheila se vytrhne z "omámení" a začne si konečně razit cestu k trvalému zahojení. A ten závěr? Nejednoznačnost krásně podtrhuje náročné téma knihy.
To, co už na mě tak dobře nepůsobilo, byl jazyk. Není s ním nic špatně, to jistě ne, ale zůstává pro mě vcelku plochým, nezajímavým. Během čtení jsem nenašel jedinou pasáž, jíž bych si chtěl označit, citovat ji. Je to zkrátka jazyk funkční, který se možná k některým částem příběhu hodí, u jiných by však, zejména scén plných drogového opojení, větší rozkvetlost prospěla. Vedle toho mě zamrzela tendence zbytečně některé věci vysvětlovat, anebo dávat docela praktické, přímočaré odpovědi: tak považuji za příliš podrobné např. flashbacky monstra (bez nichž by si uchovalo dráždivější cizost), nebo vysvětlení stran bujnosti a následného chřadnutí květin u Sheily doma (myslel jsem, že to bude hezké, nepřímé metaforické vyjádření jejího stavu a vztahů - ne že dostaneme realistické vysvětlení, neponechávající mnoho prostoru pro spekulaci).
Leč vzdor těmto výhradám, pořád mohu říct, že je Tráva velmi dobrým, svěžím a k zamyšlení vedoucím hororem.“... celý text
— Unitarcha
„Myslela si, že už ho nikdy neuvidí, ale její přání nebylo vyslyšeno. Její bývalý manžel ji ani po smrti nedá pokoj, když musí jít jeho tělo identifikovat do márnice. Odejde však s menším suvenýrem...
Tráva je tak jedinečná a divná kniha, že je těžké utvořit si na ni nějaký názor. Četla se sama, bavila mě, ale i tak mám pocit, že bych si ji měla přečíst ještě jednou, abych ji plně docenila. Stejný zážitek jsem měla s knihou Ta, co jde první.
Každopádně do kolonky divných knih pro divné lidi zapadá dokonale a já mám pro divné knihy nějakou vnitřní slabost. I když je občas nezvládnu po dočtení dokonale docenit, nepřestávají mě vábit k přečtení.“... celý text
— kniznistranky
„Tráva není úplně můj šálek čaje, ale četla se dobře a zvláště první část má super atmosféru. Doporučený soundtrack jsem objevil až po dočtení. Škoda.“... celý text
— Matoskah
„Mysteriozní sci fi příběh, kterému k absolutní dokonalosti scházelo detailnější zpracování. Paní Martin, by se mohla učit od naší paní Adamové (Bolavé), jejíž Vypravěč mi v mnohém tuto novelu připomíná. Návštěvníci z jiných planet nemusí být apriori krvelačné bestie. Ukončení bylo strohé a pro mne dost nečekané. Audioknihu načetla velmi průměrně paní Marie-Luisa Purkrábková.“... celý text
— soupik2012
„“Tráva nabízí unikátní zážitek, který může být pro některé čtenáře přitažlivý, zatímco pro mě osobně je spíše příliš odvážný až divný. Příběh má zajímavý potenciál, který by se dal pomaleji a více dopodrobna rozvíjet a budovat temnější a psychicky náročnější atmosféru. Samozřejmě pokud hledáte něco, co se odváží překročit hranice tradičního hororu a zkoumá temné stránky lidské psychiky s nádechem velmi zvláštní erotiky, mohla by být “Tráva pro vás zajímavým počtením.“... celý text
— robin9739
