Pěšky na Aldebaran

Zajímavá scifi z vesmíru. Doporučuji.

......nevím co je za den,takže nevím ani datum,kolik je hodin ?
K čemu je mi čas ? Na čaj o páté ? Vše je relativní.Vše je pravda.Nebo taky ?
Víte,jak to myslím ?
Jsem někde na periférii sluneční soustavy a možná ještě o chloupek dál.
Někde před nebo uvnitř oortova oblaku.
Voyagerům to bude trvat ještě dlouho než ho jenom líznou.Inu je to štreka,a je úplně jedno,jestli se dáte na sever,nebo na jih.
Jmenuji se Gary Rendell,jsem astronaut.Mám kliku.Takovou.Nehoráznou.Kliku.
Když šlápnete do hovna,bude smrdět stejně,možná o trochu víc.
Takže jsem se dostal do těhle ...
Klasická prolínačka,problém a jeho řešení.Co vidím,jak z toho ven.
Mezitím,co bylo před tím,šmrncnutí lehkou psychologií atd.
Jenže ono to má formu,která drží.Některé pasáže k nakousnutí,pak tu náhle ejhle,začínám se v tom svým příběhu vznášet ve vzduchoprázdnu.
Některé fráze,snad i celé odstavce se neustále opakují,zřejmě můj záměr,nikdo nikdy nezažil nic podobného,těžko se to dá hodnotit.
Mé svědectví,zmatení mysli,neuchopitelnost reality.Sám nevím.
Zbloudil jsem.Čas přestal existovat.Jsem na druhém konci,padám králičí norou.
Do neznáma,do čeho,do nikam.Stvoření,zánik,uvíznutí ve smyčce.
Artefakt,chapadla,pyramidáci,vejcouni,inteligence,stvořitel,viděl jsem světlo.
Viděl jsem věci,kterým,vy lidé,jen těžko uvěříte.Mozem smysly klamaný.
Posledních dvacet stránek mého života,kvazarová schízotripová jízda.
Některým mým pojmům,názvům,až do konce pouti mé neporozumíte.Záměrné tajemno a nedořečenost o to tu běží.
Představivost neuchopitelná nevysvětlitelnost.
Víme,že nic nevíme.Budeme moci vůbec někdy pochopit.
V téhle knížečce i v samotném vyprávění,není problém se ztratit.
Myšleno jako kompliment i lichotka zároven.
Aldebaran.Samota není hrozná,je šílená.
.......konec (záznam) přenosu.

Mám pro Adriana slabost, jeho vzory jsou i moji top autoři, ale tahle knížečka se dost vymyká. První polovina se tváří jako scifi z terraformované planety, kde by v tunelech mohli klidně běhat xenomorphové , ale druhá půlka přechází spíše do něčeho, co mi malinko připomíná film Matka! a ono vlastně Mechanická matka, no není to daleko a vše se stáčí k alegoriím a psychologii přecházející v podobenství. Ale stejně se to dobře čte a já mám i artový věci rád, takže mi to tolik nevadí, navíc je to krátký a paperback od Planety9 je skvěle udělaný, fakt hezký, stylový. Pořád z toho cítím malinko vůni dálek a prospektorství, takže za přečtení rozhodně stojí, ale dostanete malinko něco jiného než to podle anotace vypadá. Dvě roviny příběhu, kdy se střídají kapitoly o objevení artefaktu a let k němu atd.. a rovinu, kdy již Gary bloudí uvnitř a jeho myšlenky, co se mu honí hlavou.

Po dočtení série Architekti světů jsem byl zvědav ,jak si autor poradí s formátem trochu delší povídky.. No, zklamaný rozhodně nejsem! Obě dějové linky mě bavily, příběh slušně odsýpá. Černý humor mi nevadil, naopak mi přišlo, že tomu dal punc originality, koneckonců Gary Rendell je Brit jak poleno, takže se tomu není nic moc co divit.Vzato kolem a kolem,příjemné překvapení.

Tohle je taková fajn hříčka. Můžete to číst jako naprostou oddychovku, anebo poučeně se všemi možnými intertextuálními odkazy a aluzemi, které to nese (GRendel, Toto...). Bohužel je to taková trošku onanie. Je to dost samoúčelné, cele to slouží jen té zábavě pro hledání odkazů a ten humor tomu nějak nesedí. Na konci ve mně zůstalo prázdno.

Tahle knížka je spíš než o ději o atmosféře. Připomínalo mi to stará scifi, hlavní postava Gary byl prototyp klasického hrdiny, ale prostředí planety, kde se ztratí, je úžasně fantaskní a nepříjemné. Nicméně souhlas s komentářem od Malarkey, ten humor mi taky neseděl.

No nevím... čekal jsem něco trochu jiného. Autor má bezesporu fantastickou představivost. Předkládá jí tak, že ta má musela pracovat na plné obrátky. Děj kvůli přechodům a komplikovamnosti prostředí náročný na udržení přehledu, ale úplně mimo náš ... svět :)

(SPOILER) Chtěl jsem si přečíst něco kratšího a tak jsem sáhl po Pěšky na Aldebaran. Dopředu jsem si o tom nic moc nezjišťoval a autora jsem zatím neznal, ale Planeta9 mě zatím nikdy nezklamala, tak jsem dlouho neváhal.

Garyho procházení artefaktem mě docela bavilo. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale jak postupně potkává další návštěvníky/obyvatele artefaktu objevuje rozdílná prostředí a další návštěvníky artefaktu, tak s to jen zlepšuje. Procházení jednotlivých místností mi trochu připomnělo Piranesi.

Garyho putování se střídá s linkou o objevení artefaktu a následné výpravě k němu. Součástí výpravy je i náš již známý Gary a tak se dozvídáme něco z jeho minulosti a jak se dostal ke svému nynějšímu strádání. Obě linky se nakonec propojí a tak se dozvíme, jak to celé dopadne.

Přál jsem Garymu, aby našel to co hledá. Jak se ale děj blíží ke konci, tak začíná být jasné, že všechno asi nedopadne úplně růžově. Závěr byl dost jiný než jsem čekal a nechal mě trochu s pocitem rozčarování. Kniha je krátká a většinu doby jsem se bavil. Celkově tedy Aldebaran hodnotím spíše pozitivně a Tchaikovskému dám určitě ještě šanci.

Musím říct, že za ta léta jsem si na Adriana Tchaikovskeho už docela zvykl. Má originální nápady a jejich zajímavá zpracování. Jen, pravda, musím říct, že Pěšky na Aldebaran bylo pro mě zatím jeho nejnáročnější čtení.

Už podle námětu zde počítejte s tím, že autor tu na slabých 150 stranách rozjíždí spíše filozofický námět, než technické sci-fi o přežití jednoho kosmonauta uprostřed neprobádaného vesmíru. Nicméně autor se zde vyžívá v popisování mimozemské civilizace, což je super. Horší už je popis okolí hlavního hrdiny, které ale mnohdy ve scénách hraničí se šílenstvím. Stejně tak, jako nevhodně zvolený humor, který tu prostě nesedí.

Tohle mě bavilo určitě víc, než Střepy Země, škoda že to bylo tak krátké. Tchaikovsky do téhle knížky dokázal dostat ten správný poměr děsu a černého humoru, takže ačkoliv jde vlastně o horror, zjišťujete často, že se výborně bavíte. A to přesto, že se pohybujete v temných útrobách záhadných Krypt plných nástrah a mimozemských oblud.
No, Gary se nejspíš tak nebavil. Mimochodem, taky jste si vzpomněli na Lovecraftova Vyvržence?

Veľmi príjemná jednohubka. Uzavretá, trocha psychedelická, hodne mi pripomínala atmosférou neznáma a nepochopiteľnosti Piknik pri ceste.
Astronaut skúma neznámy artefakt v slnečnej sústave a zdá sa, že artefakt skúma aj jeho. Nechcem písať viac, lebo objavovanie tohto príbehu je mimoriadne odmeňujúce. Odporúčam.

Výborná sci-fi jednohubka mě velmi příjemně překvapila. Připadalo mi to jako takový mix Vesmírné odyssey, Rámy a Marťana.
Téma průzkumu mimozemskych artefaktů mám velmi rád a tady navíc autor dokazuje svou úžasnou fantazii při popisu různých druhů mimozemšťanů. Části týkající se celé expedice, jejího vzniku a historie nálezu Artefaktu mě bavily asi nejvíc a připadaly mi až tragikomicky uvěřitelné.
Přes všechnu chválu bych asi preferoval, kdyby byla kniha psaná časově lineárně a nestřídala po většinu obsahuje dvě roviny. Ačkoliv co vlastně jsou pro Artefakt časové roviny ? Nic, co by mělo význam, přesto by se mi asi kniha četla lépe. Taky jsem se moc nepotkal s humorem, kterého sice nebylo mnoho, ale většinou mi nesedl.
Celkově dávám 4* a rozhodně to bylo blíž k pěti, než ke třem. Tchaikovsky přesvědčil, že je dobrý autor a určitě jsem s ním neskončil.

Knihu jsem náhodně vzal do ruky v knihovně a podle popisu se zdála, že by mohla být zajímavá. Nějak se to nesplnilo, připomíná to divadlo pro jednoho herce (kterému časem hráblo). Začátek nevypadal špatně, od poloviny už to šlo hodně ztuha. Kniha je krátká, takže na ukrácení cesty ve vlaku lze použít, ale její smysl mi zůstal skrytý.

Jednoduchá hříčka se sem tam se vynořivším zajímavým nápadem. Nic víc. Nemám obvykle rád prohlášení typu: "Potenciál nebyl naplněn", ale tentokrát mi to mluví z duše. Lehce nadprůměrné hodnocení jen z důvodu, že Planeta9 umí vydávat knihy.

Snad každý autor hard sci-fi má svého bludného kosmonauta, který hledá cestu ven z mimozemského labyrintu. Tento vypadal zpočátku nadějně, ale jak už tu zmiňují jiní, potenciál rozhodně nebyl naplněn. Od autora určitě další knihy zkusím, ale z této uspokojen nejsem.

Pěšky na Aldebaran je kniha, která mne zaujala svým tématem. Bohužel podle mého názoru autor zcela promeškal ohromný potenciál, který toto téma nabízí, a proměnil ho v bezduchou dějovou slátaninu. A to je veliká škoda. Adrian Tchaikovsky totiž psát umí, ale tato kniha se mu moc nepovedla.

Osobně se nezototožnuji s většinovým hodnocením této knihy na DB knih. Podle mne je to slabší průměr a knihu nedoporučuji. Pokud by vás tento autor zajímal, tak zkuste jinou knihu například Klec duší.

Zajímavé, Na malém prostoru poměrně hodně děje, který ani chvilku nenudí. Jsou knhy, kdy mi to, že autor vše nevysvětlí hodně vadí, ale tady tomu bylo naopak. Části vyprávění jsou ponechány jen v náznacích, přesto vše působí důvěryhodně a logicky. Trochu mi vadila poslední třetina knihy, která vyzněla trochu jinak, než předchozí pasáže - už to není takové tajemné, stísněné, intenzivní. Ale i tak to nebylo špatné a samotný závěr překvapil.

Trochu mi vadilo, jak je to místy zbytečně zábavné, snaha o hlášky a tak. Asi bych raději temnější pojetí, které by korespondovalo i s celkovým finále. Jinak ale moc dobrá jednohubka, která zbytečně nezabíhá do detailu, ale základní příběh vysvětlí dostatečně.

Po dočtení jsem byl nadšený a překvapený. Tchaikovsky aldebaranskou anabázi ukončil vtipně, originálně a hlavně nečekaně. A příliš brzy. I já chci odpovědi na otázky, které se mi od té doby honí hlavou. I já mám rád Garyho a chci, aby jeho pouť pokračovala do zdárného a správného konce! Pěšky na Aldebaran vás prostě udrží ve střehu. Více v recenzích.