Pěšky na Aldebaran

04.03.2024

Výborná sci-fi jednohubka mě velmi příjemně překvapila. Připadalo mi to jako takový mix Vesmírné odyssey, Rámy a Marťana.
Téma průzkumu mimozemskych artefaktů mám velmi rád a tady navíc autor dokazuje svou úžasnou fantazii při popisu různých druhů mimozemšťanů. Části týkající se celé expedice, jejího vzniku a historie nálezu Artefaktu mě bavily asi nejvíc a připadaly mi až tragikomicky uvěřitelné.
Přes všechnu chválu bych asi preferoval, kdyby byla kniha psaná časově lineárně a nestřídala po většinu obsahuje dvě roviny. Ačkoliv co vlastně jsou pro Artefakt časové roviny ? Nic, co by mělo význam, přesto by se mi asi kniha četla lépe. Taky jsem se moc nepotkal s humorem, kterého sice nebylo mnoho, ale většinou mi nesedl.
Celkově dávám 4* a rozhodně to bylo blíž k pěti, než ke třem. Tchaikovsky přesvědčil, že je dobrý autor a určitě jsem s ním neskončil.

03.03.2024

Knihu jsem náhodně vzal do ruky v knihovně a podle popisu se zdála, že by mohla být zajímavá. Nějak se to nesplnilo, připomíná to divadlo pro jednoho herce (kterému časem hráblo). Začátek nevypadal špatně, od poloviny už to šlo hodně ztuha. Kniha je krátká, takže na ukrácení cesty ve vlaku lze použít, ale její smysl mi zůstal skrytý.

02.02.2024

Jednoduchá hříčka se sem tam se vynořivším zajímavým nápadem. Nic víc. Nemám obvykle rád prohlášení typu: "Potenciál nebyl naplněn", ale tentokrát mi to mluví z duše. Lehce nadprůměrné hodnocení jen z důvodu, že Planeta9 umí vydávat knihy.

20.01.2024

Snad každý autor hard sci-fi má svého bludného kosmonauta, který hledá cestu ven z mimozemského labyrintu. Tento vypadal zpočátku nadějně, ale jak už tu zmiňují jiní, potenciál rozhodně nebyl naplněn. Od autora určitě další knihy zkusím, ale z této uspokojen nejsem.

05.11.2023

Pěšky na Aldebaran je kniha, která mne zaujala svým tématem. Bohužel podle mého názoru autor zcela promeškal ohromný potenciál, který toto téma nabízí, a proměnil ho v bezduchou dějovou slátaninu. A to je veliká škoda. Adrian Tchaikovsky totiž psát umí, ale tato kniha se mu moc nepovedla.

Osobně se nezototožnuji s většinovým hodnocením této knihy na DB knih. Podle mne je to slabší průměr a knihu nedoporučuji. Pokud by vás tento autor zajímal, tak zkuste jinou knihu například Klec duší.

25.10.2023

Zajímavé, Na malém prostoru poměrně hodně děje, který ani chvilku nenudí. Jsou knhy, kdy mi to, že autor vše nevysvětlí hodně vadí, ale tady tomu bylo naopak. Části vyprávění jsou ponechány jen v náznacích, přesto vše působí důvěryhodně a logicky. Trochu mi vadila poslední třetina knihy, která vyzněla trochu jinak, než předchozí pasáže - už to není takové tajemné, stísněné, intenzivní. Ale i tak to nebylo špatné a samotný závěr překvapil.

13.10.2023

Trochu mi vadilo, jak je to místy zbytečně zábavné, snaha o hlášky a tak. Asi bych raději temnější pojetí, které by korespondovalo i s celkovým finále. Jinak ale moc dobrá jednohubka, která zbytečně nezabíhá do detailu, ale základní příběh vysvětlí dostatečně.

08.06.2023

Po dočtení jsem byl nadšený a překvapený. Tchaikovsky aldebaranskou anabázi ukončil vtipně, originálně a hlavně nečekaně. A příliš brzy. I já chci odpovědi na otázky, které se mi od té doby honí hlavou. I já mám rád Garyho a chci, aby jeho pouť pokračovala do zdárného a správného konce! Pěšky na Aldebaran vás prostě udrží ve střehu. Více v recenzích.

27.05.2023

SPOILER
Začátek byl parádní. Mimozemský artefakt, který tu je s námi od nepaměti, hezké prolínání současnosti (kdy astronaut bloudí v artefaktu) a minulosti (kdy se artefakt objevil a připravovala se průzkumná mise), ale všechno se vytratilo do ztracena... Prakticky nic se nevysvětlí. Kdo postavil artefakt, jaký to mělo úmysl, co bylo to škrábání, které hrdina slyšel v mozku? Na konci najde "Mechanickou matku", která s ním něco udělá (co to už je asi vedlejší), co je to mechanická matka se taky nedozvíme, co byl ten kovový mimozemšťan, který se objevil někdy v půlce knihy a pak na konci je asi taky jedno...

Po dočtení ve mě převládá velký pocit zklamání.

23.05.2023

První dvě třetiny jsou famózní, asi jako kdyby setkání s Rámou napsal H.P.Lovecraft. Je to originální, parádně napsané a astronauta Garyho, ztracného uprostřed mimozemského artefaktu, si prostě zamilujete. Někde kolem těch dvou třetin (setkání se "skřítky") se to ale změní a měl jsem pocit, jako kdybych najednou přepnul na hodně temnou a krvavou epizodu z Červeného trpaslíka. Škoda. Pořád je to příjemné čtení, ale na konci jsem měl trochu pocit promarněného potenciálu.

21.05.2023

Tak tohle mě hodně bavilo! Nečekaný konec tomu dodal šťávu.

19.05.2023

Můj oblíbený autor tentokrát vykouzlil mňamózní jednohubku...
Je to vlastně onemanshow v podání astronauta Garyho, kterého potkáváme už jako osamělého a ztraceného v labyrintu mimozemského artefaktu. Pomocí Ich formy, promlouvá přímo k tobě a díky flashbackům tě dostane do obrazu a dál bloudíte kryptami pěkně pospolu.

'Krypty jsou umělý výtvor, který dovoluje hmotě, energii a informacím, aby společně udělaly dlouhý nos na relativitu'

Nikdy nevíš jaká je za rohem gravitace, atmosféra, nebo co tam číhá, aby tě sežralo...

'pokud nechtějí aby je něco snědlo, nemají být tak lahodní'

Parádní sci-fi-survival-horor protkán černým humorem, spoustou literárních odkazů a s překvapujícím závěrem...

16.05.2023

Taková vesmírná alternace na Beowulfa, až na to, že tady je hlavní postavou Grendel (mrk, mrk...).

Nízký počet stran knížce jenom prospěl. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl/sledoval jednu z nejlepších epizod Black Mirroru nebo Love, Death & Robots. Tchaikovsky je po tomhle teď rozhodně jedním z mých nových oblíbených autorů!

09.05.2023

Vypadá to, že tady mám potenciálního adepta na nového oblíbeného sci-fi autora :)
Pěšky na Aldebaran má sice jen 200 stran, ale plně to stačí. Sedl mi subtilní, mírně černý humor (RIP Pluto jako planeta), jakým je to prodchnuté, i neobvyklý styl vyprávění (hlavní hrdina adresuje vyprávění fiktivní postavě aka čtenářovi). První, co mě při popisu Krypt napadlo, že to zní jak vesmírný Piranesi zkřížený s bludištěm s minotaurem :)) Že si leccos musí čtenář na konci domyslet, to mi nevadí, spíš naopak. Střety s mimozemskými entitami byly skvělé, cením autorovu fantazii při vymýšlení různých druhů emzáků :) Rozhodně mám v plánu přečíst si i další knihy od autora co v nejbližší době.

08.05.2023

Krásné, krátké, nicméně nesmírně intenzivní dílko nám autor naservíroval v tomto příběhu.

Zvolenou formou vyprávění z Vás udělá přímého účastníka příběhu, který klade spoustu otázek. Leč je na Vás, aby jste nechali pracovat svojí představivost, a mnohé naznačené zodpověděli sami sobě.

Artefakt je tajemný, ale uvěřitelný, ponurý, ale fascinují. Most, k jehož přechodu je třeba dozrát a pochopit.

Pochopit, že ne všechna přání by měla být vyslovena, a naplněna.

02.05.2023

Za den a kousek přečteno.
Poměrně dobře atmosférická scifárna. Sympatický námět, místy lehce originální, někde plný nápověd. Prastarý artefakt se objeví za Sluneční soustavou a vydá se k němu mise.
Pak část posádky vleze dovnitř. Nevědí, co můžou čekat. A to je přesně vončo.

Řekla bych k tomu asi tohle: pozor na to, co si přeješ :). Ale kdo by nechtěl být astronaut, žejo :).

Vysvětlení/závěr/rozuzlení... A vlastně proč ne :)? I když otázečku, dvě, bych měla. Nebo možná tedy spíš úvahu. Dočetla jsem, šla do pelechu a hlavou se mi honily věci... co kdyby... proč to... kde a kdo?