Nepřátelé lidstva přehled

V menu je pokračování Jeho Království... Čišníku, čišníku, chci toto dílo od Mika Waltariho! Čišník mi vskutku naservíroval knihu tohoto Finského autora... Ale co to! Skoro nic o Křesťanství? Co to má znamenat?!

Dobře, přiznávám, takto dramatický můj začátek četby nebyl. Dosti věrně ale zachycuje moje překvapení, dalo by se skoro říct šok, z toho co na mě vykouklo. Copak jsem tedy čekal? No... Však víte, pokračovaní Jeho Království! Prokřesťanské knížky, která krutopřísně popisuje křesťanství od samého počátku! Krucipísek, co jsem to tedy dostal?

Asi si teď říkáte jestli má recenze sedí s tak vysokým hodnocením, které jsem nakonec dal. Cítím se tedy povinnen vysvětlit vám co knížce schází z minulého díla, ALE také to co naopak přidává.

Jednoznačně, na křesťany se tady kašle. Takové Quo vadis je o nich daleko popisnější a zajímavější, tady nám hrají druhé housle a jde poznat že se na ně kniha nesoustřeďuje. Co nám ale tedy kniha nabízí? Jednoznačně náhled do Římské šlechty, její intriky, zkaženost, moc a nakonec to nejlepší... Nerona. Nevystupuje tady okamžitě jako zvrácený maniak, jako třeba, již v zmíněném Quo vadis. Místo toho ho zprvu poznáme jako milého sympaťáka, mazánka Claudia, z kterého se postupně vyklube směšný chudák co se snaží stát se umělcem.

Na konec musím ještě zmínit hlavní postavu Minuta. Tento patricij možná není tak hodný jako jeho otec Marcus, vyváží to ale svými schopnostmi a inteligencí. Samozřejmě mu ale v naplnění plného potenciálu brání to, co se objevuje v každé knížce od Waltariho – hysterické ženy. Bránit Minuta ale nehodlám, chlap má přes 5 milenek, takže mu to docela sedí.

S tímto vším tedy musím toto dílo jasně doporučit s 94/100 :-D