Eldar80 komentáře u knih

Název a obálku s trilobitem nechápu. Je to prehistorie člověka. Stěžejní období je pravěk a pak díky době železné začátek starověku. Autor to pojal moc obsáhle. Píše o rozšíření člověka po celé planetě.
Od našeho vzniku jako druhu až do začátku doby železné. A aby místy dopověděl myšlenku, tak podle potřeby třeba až do 15. století n. l. Všude mluví o keramice, takže ukrutně chybí její fotky.
Asi se očekává, že si je čtenář umí dohledat. Aspoň mě opakované popisy různých nádob nutně splývaly dohromady. Kdybych uviděl fotku, měl bych větší šanci si to zapamatovat. Ale pár fotek tam je.
Na 16 stranách jsou relativně povedené černobílé fotky některých nálezů zejména doby bronzové. Je to takový průřez vším a tak je to místy dost povrchní. Asi nejvíc to odskákala Indie, která je fakt stručná.
Místy autor vyjmenovává jen archeologické nálezy. Kdo se orientuje v archeologii, možná si knihu užije. To u mě neplatilo. Moc nechápu tento typ knih, kde se dokola něco popisuje bez jediné fotky.
Pár mapek tady je, ale díky tomu, že autor probírá skoro všechno i třikrát víc by bylo málo. Je zde pár tabulek radiokarbonových dat. Ale bohatší obrazová příloha by knihu posunula na úplně jinou úroveň.
Díky staří knihy je logicky špatná hned první kapitola. Může to být dost matoucí. Myslel jsem, že jsem udělal chybu, že jsem to nečetl před 1177 př. Kr., ale bylo by to jedno. Tohle by vůbec nepomohlo.
O pádu říší na konci doby bronzové jsou tady asi tři věty a termín mořské národy chybí. Krom toho kniha nepomůže vytvořit si dobrý přehled o době od 15. do 12. stol. př. Kr. Na to je moc stručná.
Co musím zdůraznit, že lidé mají tendence si myslet, že pokrok je rychlý až v dnešní době. Podle mě byl rychlý vždycky. Sotva jsme slezli ze stromů, už jsme tavili bronz a o pár století později už táhly desetitisícové armády.
A Egypťané byli tak drzí, že si pyramidy postavili v době, kdy ve zbytku planety byla sotva doba kamenná. Ostatně do nejpokročilejších kamenných artefaktů se nedostaly některé populace ještě před 100 lety.
Pro základní přehled je to dostačující. Jenže kvůli roku vydání je doporučení diskutabilní. Kdybych to neměl doma, tak bych to nečetl. Dnes je to hlavně pro zájemce o úroveň poznatků v 70. letech. Takže dám stejně. :-) 70%

Je to stejné jako předchozí díly. Problém je, že pokud vás to nechytí už od prvního, tak žádná další kniha nepřinese výrazné zlepšení. Ani teď nevím, komu to doporučit a proč mě to tak uhranulo.
Nyní už zjevný boj Mocností dál pokračuje. Smrt krále Chaosu znovu urychlí děj a vtáhne Merlina do víru intrik o trůn. Dochází k nečekaným spojenectvím. Konečně se dozvíme, zda se Merlinův umanutý postoj vyplatil.
Díky intrikám a psaní v první osobě není možné vše pozorovat z odstupu jako v jiných knihách. Až postupně začne být zřejmé, že se to pomalu uzavírá. Řada dějových linek končí. Zase bych dal 4 hvězdy.
I tohle má totiž otevřený konec. Zelazny hodlal s Amberem pokračovat a je to znát. Na konci se totiž zdaleka nevysvětlí všechno. Právě naopak se před koncem stane několik událostí, které se už nestihnou uzavřít.
Skvěle se to četlo a sám nevím, v čem spočívá kouzlo Amberu. Mám chuť přečíst si to celé znovu. To se mi normálně vůbec nestává. Zároveň mám dojem, že se Amber nedá prokládat jinými knihami.
Takže 5* dávám jako ukončení celého Merlinova cyklu, protože kdyby to byla jedna kniha, tak bych tomu 5* dal. 90%

Je to víc zhroucení než invaze v podnadpisu. O Mořských národech jsem už slyšel, ale většina textu se věnuje příčinám pádu vyspělých civilizací na konci pozdní doby bronzové. Je to fascinující téma.
Autor má zajímavý talent udělat z toho nudné téma. Asi to očekává mnohem větší znalosti než mám. Nejde ani tak o historii jako archeologii a rekonstrukci historie na základě archeologických vykopávek.
Už dávno mě napadlo, kam se poděli Chetité? Jak se stalo, že zmizela říše Mitanni? Proč tehdy všichni psali akkadsky? Byla to globální civilizace v našem kulturním okruhu zhruba od 15. do 12. stol. př. Kr.
Je to vyloženě pro zájemce o tohle téma. Kdo moc nezná historii starověku od 18. do 12. stol. př. Kr., měl by nejdřív zkusit něco jiného. Ideálně nového založeného na dnešních vykopávkách. To je i má chyba.
O samotných mořských národech tady toho moc není. Autor udává archeologické nálezy o zemětřesení, megasuchu, hladomoru a následném rozpadu globalistických struktur. Říše Chetitů a Mitanni mizí z dějin.
A jak to všechno víme? Máme totiž k dispozici tisíce hliněných tabulek, takže z některých lokalit máme bohatou korespondenci. Autor se vrací zhruba 300 let zpět, ale vznik doby železné tady není. To je ohromná škoda.
Tahle vím, jak to začalo, ale vůbec nevím, jak to skončilo. Nebo to byl záměr, aby si čtenář koupil jeho druhou knihu? Zdá se mi to průměrné, ale jsou tady důležité informace. Třeba se řeší hebrejská bible.
Ta nemá žádnou historickou věrohodnost. Je to mýtus. O dobývání Kanaánu nejsou žádné důkazy. Nebo se to muselo odehrát v úplně jiné době. Egyptská chronologie a současná archeologie to nepotvrzuje.
Opakovaně narážím na lidi, kteří považují hebrejskou bibli za historický zdroj. Odchod z Egypta? Putování pouští? Zapomeňte... Ty nejhorší věci ze Starého zákona se nejspíš nikdy nestaly...
K pádu komplexní společnosti vedlo víc souběžných katastrof. Opatrný závěr "je to složité", nepotěší. K tomu by naučné knihy neměly sklouzávat. Pokud je čtenář laik, tak mu tenhle přístup nepomůže. Takže nakonec jen 80%

Bavilo mě to. To je výhoda i nevýhoda zároveň. Je to víc zábavné než naučné. Je vidět, že to Smil psal pro širokou veřejnost. Uvítal bych to odbornější. A bez jeho osobních názorů. Jinak super.
Je to pohled na náš svět, ke kterému nemůžeme intuitivně dojít. Bez exaktních dat se nedá říct nic konkrétního. Smil zde uvádí nejvíc zásadní materiály a zdroje pro naši globální civilizaci. A všechno má podložené.
Největší nevýhoda je naprostá absence grafů nebo tabulek. To chybělo extrémně. Vypisovat číselné hodnoty v celém odstavci, kdy logicky nejsou pod sebou snižuje informační užitek. Graf si zapamatujeme, čísla ne.
Takže je to taková naučná beletrie. Jen text. Beton, ocel, plasty by mě napadly, ale čpavek fakt ne. Je to pro všechny, kdo chtějí znát závislost naší civilizace na zdrojích. Sečtělým čtenářům to může přijít banální.
Určitě si od něj ještě něco seženu. Uvidím, zda se dá řídit zdejším hodnocením. Pro cílovou skupinu je to určitě perfektní, ale zřejmě to díky popularitě čte víc lidí a tak je hodnocení knih od Smila kritičtější.
Taky se trochu bojím, že Smil vykrádá sám sebe. Ale je to první věc od něj a tak mně to nevadilo. Spíš je to logické. Doporučil bych to všem zeleným aktivistům. Vždycky se hodí vystřízlivět do reality.
Když vidím závislost na ropě, uhlí atd. a pak si vzpomenu na 1177 př. Kr., co jsem četl nedávno, tak z toho nemám dobrý pocit. Z knihy je vidět, že neexistuje žádné významné nebezpečí od vesmíru. Ale od nás samotných.
Jen na nás záleží, jak se planetě a nám bude dařit. Doporučuji pokud máte rádi faktické informace o světě. Praktické to není. Rady k životu zde nejsou. Snad jen to jídlo. Jinak většina informací se jednotlivce netýká. 85%

Hektické tempo polevilo. Merlin putuje, ale tentokrát skrze Stíny. To mě nebavilo. Corwin je stále nepřítomný a děj určuje Merlin a Mandor. Ten se toho účastní se svým typickým nadhledem.
Cestování není nic pro mě. Nakonec se objeví i Mocnosti a vše se vyhrotí. Střídají se tu krátké akční pasáže během cestování a pak rozhovory, kdy se něco vysvětlí a zároveň se toho děje strašně moc.
Pak se snadno stane, že se zároveň řeší politika a záchrana světa, kdy se všichni snaží zvládnout obojí. Nelze nevidět, že za to může Merlin, který se odmítá smířit s nepsanými pravidly a kráčí svou vlastní cestou.
Díky první osobě jsou naše znalosti stejné, jako má Merlin. Co je nové pro něj, je nové i pro nás. Zelazny čtenáře mate, aby to v dalším díle vysvětlily hlavní postavy. Hodně věcí konečně začne dávat smysl.
Je obdivuhodné, jak navzdory krátkému rozsahu mají hlavní postavy plastické charaktery. Nebo svůj vlastní styl. Je vidět, že ikdyž disponujete velkou mocí, tak ji nemůžete využít, když nevíte, co se děje.
Ke konci je to opět akční a směřuje to k otevřenému závěru. 85% 4,5*

U Meyrinka se mi vždy líbily jen romány. Povídkám jsem nikdy nepřišel na chuť. Proto mě tohle překvapilo. Je to výběr těch lepších a pak články o jeho výzkumu okultních jevů. To bylo nejvíc zajímavé.
Následují příběhy, kde je autobiografie ryze fantaskní a hranice mezi reálným a magickým je rozostřená. U popisu Prahy mě zaujal poetický styl psaní. Neumím posoudit, zda proto, že podobné věci už moc nečtu.
Je to taková rakousko-uherská analogie Zelaznyho. :-) Povídky obou jsou na mě moc. Budu si muset Meyrinka přečíst znovu. Kdo ví, jak na mě zapůsobí po 20 letech. Třeba i na povídky změním názor.
Určitě si před tím přečtu Alchymie a tarot od Evy Markvartové. Jsem zvědavý, jak moc to uvidím jinak. Meyrinka doporučoval i Minařík. To taky neumím posoudit. Je to jen taková zajímavost.
Jako ochutnávku Meyrinkova díla určitě doporučuju. Je to krátké čtení tak na dvě hodiny a po přečtení budete mít lepší představu. Jiných povídkových knih bych se pro začátek bál. Aspoň na mě jsou často slabé.
Sbírka obsahuje 9 krátkých prací a zajímavý doslov. Působí z něj magická 90. léta, kdy začala opět vycházet okultní literatura. Jsou to všechno výmysly? Je to pravda aspoň z poloviny? A má vůbec smysl takto uvažovat? 85%

Třetí disertace, kterou v poslední době čtu. Čtenářsky mnohem přívětivější než novoplatonismus od Justa. Čekal jsem, že se trochu bude řešit podstata nevědomí, ale je to víc historická práce.
Je to prakticky jen o tom, kteří filozofové Junga ovlivnili. Překvapilo mě, že Jung se hodně opíral o Kanta, což je jediný filozof, který mě zaujal, když jsem nedávno četl Störigovy malé dějiny, které jsou fakt špatné.
Pozitivní je, že to je střízlivá práce, která Junga nijak neadoruje. Možná mírně naopak. To vnímám velmi pozitivně. U mě je zásadní problém neznalost filozofie a tak jsem z knihy asi nevytěžil všechno.
Zklamal mě konec, kde se autorka opírá o Psychologické typy od Junga. To byl asi největší slovní průjem, co jsem četl. Hned jsem to prodal. Život je moc krátký číst věci, kde se autor nedokáže vyslovit.
Jsem na straně Junga v mnoha věcech, ale nevnímám ho jako nezpochybnitelnou autoritu. Právě naopak. Soudím, že před jeho texty musí být člověk na pozoru, aby jim nekriticky nepodlehl.
Není to špatné, ale tak nějak jsem to čekal lepší. Ale to je má chyba, protože jsem filozofii celý život ignoroval. Rád bych se k tomu vrátil až si doplním vzdělání. I k Jungovi jsem se dostal pozdě. Zatím to vidím na 80%

Stejná situace jako v předchozím dílu. Očekával jsem propad kvality nebo naopak zlepšení a nestalo se ani jedno. Zelazny se řítí pořád stejným tempem. Dál přidává nové věci a dějové zvraty a tak to nezačne nudit.
Amber už jsem četl a vůbec jsem si nepamatoval, že Merlinova kronika má tak vyrovnanou kvalitu. Všechny díly se tak moc podobají, že už teď mi začínají splývat dohromady.
I slabé díly u Corwina mohou vypadat zajímavěji. Pestrost tady není. Merlin je furt stejný. Sice se nevyvíjí, ale za to pokračuje čím dál vyšší rychlostí. Co je dobré, že vše nové je atraktivní. Nové postavy sympatické.
Opět kniha, která se nedá přestat číst. Prostě se to přilepí k očím a jen obracíte stránky. Přitom jo, je to neuměle napsané, ale nemáte pocit, že by něco chybělo. I zde dál přibývá magie nejen zásluhou Merlina.
Zelazny asi odstranil vše nadbytečné. Takže až na pár kiksů je to pořád kvalitní čtení. Tedy v jeho specifickém stylu. Čistě subjektivně se zdá, že tohle má zatím nejhorší překlad a redakci. Opět 85%

Pozitivně mě to překvapilo. Jsou zde velmi zajímavé postřehy o snaze žít duchovně. Uvedené myšlenky jsou obecně platné. Nějakou představu duchovního ideálu má každé náboženství.
Je to křesťanská kniha, ale dá se to odfiltrovat. Je to pak užitečné pro všechny duchovní lidi. Ale nesmí jim vadit koncept křesťanského Boha. Mě třeba zajímá buddhismus, ale rád jsem si to přečetl.
Přiznávám, že jsem to bral s obavami a proto mě to na začátku nadchlo. Právě některé obecné pohledy se v buddhismu neobjevují. Přístup k lidské psychice má každé náboženství vlastní.
Chtěl jsem dát 5*, ale druhá polovina už byla moc křesťanská. Věřícím určitě doporučuju. U ostatních záleží, zda je zajímá křesťanský pohled na duchovní usilování, kde se řeší naše pozemská situace.
Právě duchovní uvědomění, že je člověk dole na zemi je zásadní. Spiritualita shora je někdy krásná, ale taky se na ní dobře létá. Stane se. Taky o tom něco vím. :-) Autor mě nalákal na další knížky. To jsem nečekal.
Je to zajímavé i v tom, že občas uvádí i jiné zajímavé autory. Třeba Junga, Hesseho a jiné psychology nebo spisovatele. Akorát poslední kapitola o humoru už byla slabší. Závěr taky slabota.
To podstatné bylo hlavně na začátku. Někdy ty humory do knih moc nepatří. Ale jinak rozbor pohádek a různé postřehy z psychologie byly super. Nečekal jsem, co všechno najdu v křesťanské malé brožurce.
Zde se to bere takto: Spiritualita zdola je uvědomění si svých slabostí a nedostatků. A smíření se svou reálnou situací. Spiritualita shora je dokonalý ideál, kterého chci dosáhnout. Což je nějaká duchovní představa.
Bůh. Splynutí s Bohem. Osvícení! :-) A on je to spiritual bypass... :-) 80%

Je to moc hezká malá knížečka. Formát A6. Obsahuje 11 krátkých textů. Jen druhý byl trochu delší. Je to učení škol Ňingma a Kagjü. Asi je to hlavně pro zájemce o dzogčhen než tibetský buddhismus obecně.
Objevuje se zde třeba termín rigpa bez vysvětlení. Ale možná stačí znalosti mahámudry, to neumím posoudit. Doporučil bych přečíst aspoň Dzogčhen od N. Norbu. Nebo Zrcadlo, to je skvělé.
Mám rád knihy od Dalajlamy, ale jeho škola gelug mi sympatická není. Tady je to obráceně. Je mi sympatický dzogčhen, ale výklad mi moc nesedl. Ale možná je potřeba si na odlišný styl zvyknout.
Je vidět, že styl učitelů se dost liší. Některé myšlenky se opakovaly, ale v jiném úhlu pohledu a tak to nevadí. Většinou apelují na drahocenné lidské zrození a možnost praktikovat dharmu.
Argumenty dávají smysl. Přednášky jsou kvalitní, ale dost se podobají. Nevýhoda je, že číst to opakovaně by mě nebavilo. Působilo by to moc monotónně. Přitom u tak malé knížky by se to hodilo. Škoda. Jinak doporučuju. 85%

Přímo to navazuje. Knihy první pentalogie se mírně liší. Tohle pokračuje stejně jako první díl. Kvalita je identická. Zas je to stručné, akční a opět se zde objevuje Merlinovo zbrklé jednání.
Magie dál přibývá. Čím více má Merlin moci, tím lehkovážněji se chová a dostává do potíží. Tím moc sympatií nezíská. V prvním díle to byl po Corwinovi nezvyk, ale tady už se s ním člověk smířil.
Stejně jako v první pentalogii, i tady Zelazny zastírá, co se vlastně děje. Pak mají lidé dojem, že je vodí za nos. Všechny nové nápady nestačí vyvážit pocit, že se čtenář ztrácí. Podobně jako Merlin.
Příběh se dál komplikuje. Merlinova kronika je jiná než Corwinova. Neřekl bych, že zrovna horší. Jen jiná. Fascinuje mě, jak je to přímočaré a přitom mě to v minulosti naprosto uhranulo.
Nic se zde neuzavře a má to otevřený konec. U příštího dílu hrozí, že ho povýší nějaká pointa a nebo to půjde dolů. Jsem napnutý, jestli se z toho Zelazny dostane. Čtu to po více než 16 letech a už si to nepamatuju.
Má to něco v sobě. A to něco dnes nenacházím. Zelazny se nebál experimentovat a dnes se píše na jistotu. Ostatní Zelaznyho romány jsem často ocenil až při druhém čtení. A to je další výhoda. Stručnost.
Číst znovu stovky stran u moderní fantasy se mi moc nechce... Jsem fakt zvědavý na další díl. Oceňuji tu naléhavost číst dál. 85%

První pentalogie začala líp. Jako akční thriller o ztrátě paměti, který se rozroste do epických rozměrů na konci Dvorů Chaosu. Tohle začíná jako příběh nerda, kterému nedošlo, co se kolem něho děje.
Zatímco Corwin se od začátku dere dopředu, tak Merlin je příliš rozporuplný. Mladík pár let po vysoké a zároveň nebezpečný člověk: syn Chaosu. Ani povahově se mu moc nepodobá. Možná proto působí méně sympaticky.
Je zde řada originálních nápadů, ale má to nedotažený děj. Tady už logika skřípe a nebo z toho Merlin vychází jako trouba. Geniální tvůrce Cyklického fantoma, ale navzdory jeho schopnostem se mu nedaří.
Kdo ví, jaký by Amber byl, kdyby byl Zelazny pečlivý autor. I tohle je dost stručné, velmi akční a řada slíbených setkání se ani nestihne. Najednou mají všichni zájem o nevýznamného Merlina.
Druhá pentalogie se rozjíždí jiným směrem a zdá se, že to bude jen podivnější. Něco se vyjasní až na konci. Stejně jako v minulém díle i tady se hodně cestuje Stínem. Ach jo. Kdyby to aspoň dávalo smysl.
V tak krátkém díle tohle halucinační cestování zabírá příliš prostoru. Je tu ještě více magie. To může někomu vadit. Je to jen pro ty, kterým se první pentalogie líbila. I tak může přijít zklamání. Zvláštní je to příliš. 85%

Závěr pentalogie je asi nejslabší knížka. Velká část je totiž Corwinovo putování stínovými světy. V předchozích knihách to bylo na pár stran a i tak to nudilo, zde jsou to desítky stránek.
Celá kniha je podivně sentimentální a melancholická. Objevují se zde vyloženě filozofické rozhovory, které jsou víc typické pro jeho jiná díla. Tady ale působí poněkud nepatřičně.
Závěr je epický a nevýrazný zároveň. Promítá se do něj poetické ladění celé knihy. Možná i cestování Stíny má nějaký smysl, který se přeložením nezachoval. Potíže s překladem jsou opět na konci.
Zelazny psal zvláštní knihy a vlastně tam míří i pentalogie Amberu. Od prvního dílu, který se tváří jako normální fantasy thriller, se dostaneme ke knize, kde se zkoumají různé úrovně bytí. 85%

Je to geniální. Poslední třetina se nedá přestat číst. Začátek je možná pomalejší, protože se ve druhé kapitole rekapituluje předchozí děj, ale shrnutí kupodivu nenudí a čtenář si v ději udělá jasno.
Aby se to dál zkomplikovalo. Je to nabité dějovými zvraty a tak to má zběsilé tempo. Je to tak akční, že Corwin prakticky přestal kouřit. Nebylo kdy si zapálit. :-) Pro každého, kdo propadl ději, vynikající čtení.
Dál se dozvídáme o Vzoru a Amberu. Jinak je tady všechno. Intriky, rozhovory, bojové a akční scény. Možná je klíčová fantazie. Kdo ji má automatickou, ten bude stručným popisem nadšený.
Kdo má rád popisy, asi mu Amber přijde až příliš nejasný a nekonkrétní. Někomu to zas může přijít překombinované. Corwin svou zapomenutou minulost musí dál měnit, jak zjišťuje nová fakta.
Další díl je vždy náročnější, protože to obnáší pamatování informací z předchozích knih. V běžné fantasy se často posouváte dál a nevyžaduje to takovou pozornost. A takoví lidé už to dál nečtou.
Proto hodnocení knih stále stoupá a nejhůř je na tom první díl. Za mě úžasný zážitek. Není to ani fantasy ani sci-fi. Neznám nic, co by se tomu podobalo. Možná proto to hodnotím tak nekriticky.
Někdo si stěžuje, že některé jednání není logické. Jenže tady autor dost zneužívá, že se jednak události zpětně mění a Corwin jako vypravěč zdaleka neví všechno, protože logicky ani nemůže.
Čtu to podruhé a jsem opět nadšený. Nejlepší díl první pentalogie. 95%

Má to trochu zdlouhavý začátek. Druhou kapitolu totiž vypráví Random. Jak se dostane ke slovu Corwin, tak se to výrazně zlepší. Ještě víc se tady začínají rozvíjet motivy, které byly dlouho v pozadí.
Proto taky název knihy. Ale přiznám se, že symbolickou rovinu jsem nezkoumal a jen se nechal unášet zážitkem. Amber má hlubší psychologické motivy, které při povrchním čtení nejde vnímat.
A to je asi problém Zelaznyho. Jeho knihy jsou dost náročné. Nic nevysvětluje a čtenář se musí dovtípit sám. Téměř opak dnešní literatury, kdy přečtete 200 stran a jste v půlce prvního dílu.
Ostatně Zelazny sám občas na něco upozorňuje a jaké je peklo překládat jeho knihy, píše vydavatel v doslovu. Asi to ocení málo čtenářů, ale z hodnocení je přesto vidět, že je Amber fenomén.
Co začalo jako prostý napínavý příběh o ztrátě paměti se mění v komplikovaný střet intrik. Je vidět, že už první díl byl promyšlený, protože tady konečně začnou zapadat dílky toho, co Corwin nevěděl.
S tím souvisí další prodleva v ději. V předchozím díle se objeví Benedikt a zde se objevuje jejich další bratr a následně vypráví svůj příběh. Vyprávění obou bratrů jsou poněkud nudnější, ale jinak je to skvělé.
Fascinující dílo. Všechno se mi líbí. Princové a princezny. Oberon a Dworkin. A Vzor... Opět super konec. Corwin zjišťuje, že to co vypadalo jako boj o trůn, má mnohem širší souvislosti. Zakončení nutí vzít další díl... 90%

Pointa je málem geniální. Vůbec jsem nečekal, jakým způsobem se k vysvětlení platnosti vzorce dostaneme. Existence časoprostoru má neintuitivní následky. Proč platí E=mc² mě fakt překvapilo.
V tomto ohledu bylo čtení opravdu zajímavý zážitek. Problém je závěr, kde se řeší vznik hmotnosti a co je gravitace. Myšlenková nit směřuje k vysvětlení, proč platí slavný vzorec a najednou to pokračuje někam dál.
Cílí to na čtenáře se základní školou a tak je to zbytečně rozepsané. Podle mě je to marné. Lidé, na které autoři cílí, takové knihy nečtou. A kdo podobných knih čte hodně, bude se zas nudit a neužije si pointu.
Všechno to jsou důsledky existence časoprostoru. Takže pro všechny zájemce o vesmír perfektní čtení. I přes snahu se populární forma nepovedla a tak jako čtení zábavné naučné literatury je to horší.
Zážitek z knihy jsem nedokázal vysvětlit a tak jsem to zřejmě nepochopil. Asi jsem moc hloupý. :-) Vlastně nechápu, že jsem nad tím do teď ani nepřemýšlel. Přečtu si knih o vesmíru víc a vrátím se k tomu. Nepovedené, ale doporučuju. 80%

Přímo to navazuje a je to spíš dovyprávění prvního dílu. Literárně je to stejné. Komu se líbil první díl, tak určitě doporučuju. Jinak ne. A další knihy pak raději také ne. Amber je pro všechny, ale ostatní je zběsilost.
Mě tohle úsporné psaní naprosto vyhovuje. Autor zde opakuje teorii Stínových světů a tak se to dá číst bez prvního dílu. Všiml jsem si toho při druhém čtení a těžko říct, proč to tak napsal. (Celek není dopsaný.)
Dál se nečekaným vývojem mění Corwinova situace. Je zřejmé, že pobyt Corwina na Zemi hluboce proměnil. Je zajímavé, jak Zelazny jen tak mimochodem rozvíjí mytologii kolem světa Amberu.
Dlouhé cestování mezi Stíny mě taky nebavilo. Děj to nikam neposouvá a v tak útlé knize to zabírá dost místa. Ve výsledku to nudí a svádí k přeskakování. To je asi jediná chyba nebo jsem to zatím nerozklíčoval.
Opět je akční a přímočaré. Opět sledujeme Corwina na jeho cestě k trůnu. Objevuje se zde další z jeho bratrů. Líbilo se mi, jak má druhý díl vygradovaný a zároveň otevřený konec. Závěr knihy je tak vynikající. 85% 4,5*

Je to disertace. Text je hutný, odborný a náročný. Jako nefilozof jsem se nechytal. Pouze mě tato problematika zajímala. Těžko říct, jak hodnotit kvalitní a náročnou práci určenou spíše odborníkům...
Mě podobnost těchto nauk přijde přirozená. Už delší dobu je vidět, že různé mýty a náboženské kulty po celém světě mají shodné prvky. Je to dané nevědomím a tedy částečně konstrukcí lidského mozku.
Pokud budou lidé meditovat a praktikovat podobné praxe, pravděpodobně budou mít podobné zážitky a z toho dělat podobné filozofické závěry. Škoda, že zde není, jaké praxe mohli novoplatonici provádět.
Asi by to byly spekulace. U indické filozofie máme jasno. U novoplatoniků asi nevíme vůbec. Zajímaly by mě názory autora, ale je to akademická srovnávací studie a tak zde podobné úvahy chybí.
Jako filozoficky nevzdělaný člověk bych uvítal větší úvod. Má chyba. Potvrdilo se mi, že Störigovy Malé dějiny filosofie nejsou dobré. Novoplatonismus v jeho knize mě nezaujal a tady ano.
Je to atraktivní pro zájemce o povahu vědomí. Probírané filozofické systémy jsou monistické a současná věda se přiklání k nějaké verzi monismu. Mluví o tom třeba Horáček v rozhovoru Vědomí a realita.
Rád si o novoplatonismu ještě něco přečtu. Hlavně mě zajímají ty praxe. Indická filozofie mě moc nezaujala. Těší mě, že tady mohu s klidem zůstat u tibetského buddhismu. Doporučuju, ale jen skutečným zájemcům. 75% 3,5*

Perfektní. Zelazny je můj oblíbený autor a líbí se mi od něj i špatně hodnocené romány. Amber patří k nejlepším pracím a dá se doporučit všem čtenářům. Ale jinak uznávám, že ostatní jeho díla jsou slabší.
Zelazny psaní docela flákal. Šlo mu především o sdělení nápadu nebo myšlenky a na kvalitě mu moc nezáleželo. To pro Amber neplatí. Na něm si dal záležet a je čtenářsky přívětivý a nápady má také originální.
Mně se tenhle stručný styl psaní moc líbí. Jinde by to byl začátek a tady je to kompletní příběh. Začíná to akcí, která prakticky neustává. Přesně to mi vyhovuje. Zelazny nic nevysvětluje a nic nerozebírá.
Je to naprosto přímočaré psaní. Přitom nemám pocit, že by něco chybělo. Hlavní hrdina vypráví tak sugestivně, že to vtahuje do děje. Sledujeme prince Corwina, který jde tvrdě za svým cílem.
Super zábava na tři dny. Dá se to zvládnout za den. Ale úplně jednoduché čtení to není. Vyžaduje to pozornost. Objevuje se zde spousta motivů, které se pořádně začnou rozvíjet až ve třetím dílu.
Zásadní bude jak sedne hlavní postava. Mě je Corwin sympatický. Další důvod, proč se mi to líbí. Je ovšem nutné přijímat věci, tak jak se objevují. Je to fantasy a nemá cenu nad tím příliš přemýšlet.
Očekává se, že čtenář to přijme tak, jak to přichází. Přesto, že se jedná o první díl, tak je to ucelené. Jen to má logicky otevřený konec. Velmi nenápadně se objevuje mytologie Amberu a intriky princů a princezen.
Je to akční, přiměřeně napínavé a zároveň dostávám to podstatné pro mou fantazii. Zážitek ze čtení se podobá filmu. Na rozdíl od jeho jiných románů doporučuju všem fanouškům fantasy a sci-fi. Vynikající dílo. 90%

Je to krátké zamyšlení, jak vědecky uchopit duchovní zážitky. Základ je esej, který má 50 stran a zbývající část jsou předmluvy a přílohy. Je škoda, že tam chybí aspoň nějaká statistika nebo něco trochu exaktního.
Celé se to opírá o zkušenosti Maslowa s jeho klienty a respondenty. Bez nějakého výzkumu nezbývá než věřit jeho názorům a intuici. Akorát je to ukrutně stručné. Je to často jen konstatování zjevných věcí.
Je to jen návrh analýzy zážitků přesahující běžné denní prožívání. Pro duchovní lidi to bude zklamání. Jenže pro ně to Maslow nepsal. Cílil na další psychology, vědce a akademiky. Je to naučná knížka, ne duchovní.
Nesmírně důležité čtení pro všechny ateisty s otevřenou myslí. Maslow zde mluví dost srozumitelně, aby bylo zřejmé, že klasický ateismus není řešení. Fakt, který nedokáže proniknout do obecného povědomí.
Je tady spousta zásadních myšlenek, které jsem měl chuť sdílet. Dnes je vidět, že většina Maslowových vizí o vědeckém zkoumání hodnot a jeho další očekávání se vůbec nesplnila. Kniha je tak aktuální i dnes.
Vtipné je, jak se Maslow snaží psát uvědoměle a zároveň se tam pořád promítá jeho technický přístup k lidské mysli. To umocňují použité termíny z jeho knihy O psychologii bytí, které nepomáhají pochopení.
Moc nerozumím, proč jsou z toho lidé zklamaní. Je možné, že lidi bez duchovních zážitků to bude popuzovat. Taky si myslím, že většina ateistů je ateisty zkrátka jen kvůli absenci nějakého duchovního zážitku.
A kde není zážitek, není zájem o spiritualitu. Škoda, že nic z toho, o čem Maslow snil, se nakonec neuskutečnilo. Některé teze jsou chybné. Třeba odmítání tradice a zdravého rozumu očividně vede na scestí.
Aspoň v češtině odborných knih na tohle téma moc neznám. Ostatně Maslow u nás začíná vycházet až v posledních letech. Zájemcům rozhodně doporučuju. A hlavně ateistům. Třeba jim to rozšíří obzory a donutí se zamyslet. 80%