1984

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů. ''Anti-utopie'' má i svého ''antihrdinu'': je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři... Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním minulosti, upravování dokumentů tak, aby byly stále platné. Winstonovou prací je upravovat stará čísla novin. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úřednící přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu. Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29421/1984-H2a-29421.jpg 4.68577
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Levné knihy
Orig. název

Nineteen Eighty-Four, 1949

více informací...


Nahrávám...

Komentáře (1166)

Kniha 1984

Přidat komentář
Irsaf
předevčírem

Koukám, že půjdu proti proudu, ale tohle mě teda vůbec nebavilo...
Je fakt, že je to dost neuvěřitelný, že se Orwell tak trefil do budoucnosti, ale jinak teda za mě nee...

helenJJhockey
24. března

Tahle knížka mně posadila na zadek. Za mně stále aktuální a má neuveřitelnej přesah. Od knih čekám emoce, tady Orwell servíruje jednu za druhou. Málokdy se mi stane, že knihu mám po přečtení v hlavě dlouho, tuto jsem nemohla dostat z hlavy. Rozhodně povinná četba. Vůbec se nedivím, že se z ní stal kult a patří k nejlépe hodnoceným.

Makkys
23. března

Velmi zajímavá kniha, ale určitě jí víckrát číst nebudu.Úplně mě nesedlo to zpracování a hrozně těžko se mě kniha četla. Některé části knihy mě přišly zbytečně zdlouhavé a
První dvě části mě docela bavily, romantická část byla fajn, ale poslední část se hrozně táhla a tu jsem nakonec doposlouchala jako audioknihu na YT.

netopýr088
23. března

niektorí tvrdia, že je to najlepšia kniha na svete, za mňa vravím, že neviem, dekel mi to nevystrelilo... aj keď náboje to malo. Ale aspoň som si splnil jeden z najväčších dlhov svetovej literatúre.

laepus
17. března

Výborná záležitost. Občas jsem měl trochu pocit, že autor se až moc vykecává a některé pasáže byly až příliš zdlouhavé, ale naštěstí jich nebylo příliš a byly jen v prostřední části knihy, např. když "Kniha" vysvětlovala rozdělení světa. Pak se opět děj rozjel a poslední třetina je pořádná nálož, ze které by se snad každá druhá věta mohla tesat a sloužit jako varování pro každého svobodymilovného člověka (a bohužel také jako návod pro každého diktátora či velkokobliháře, který si chce uzurpovat veškerou moc ve státě). Ta obsahová a významová stránka knihy je srovnatelná snad jen s Bradburyho 451° Fahrenheita. Až má člověk i někdy pocit, že ten Orwell musel být přítomen některým výslechům StB...
A říct o pojmech jako newspeak, doublethink, udržovací válka nebo Velký bratr, že jsou dnes již legendární, je až uboze slabé tvrzení.
"Víme, že se nikdo nechápe moci s tím úmyslem, že se jí vzdá. Moc není prostředek, ale cíl. Diktatura se nenastoluje proto, aby se zabezpečila revoluce. Revoluce se dělá, aby se zabezpečila diktatura. Cílem pronásledování je pronásledování. Cílem mučení je mučení. Cílem moci je moc."
"Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky."

Jana512
12. března

Je to promyšleně napsaná kniha. Obdivuji, jak autor vystihl nebezpečí totalitních systémů převychovávat lidi ke svému obrazu. Ještě teď mě mrazí, jak se chovali k Winstonovi a nebylo úniku z jejich vlivu a útisku. Je to varující i pro nás. Pokud někdo nerespektuje základní lidská práva, pak se vize autora může naplnit.

klarahav
06. března

Moje nejoblíbenější kniha.

Precim
06. března

Výjimečné dílo literatury kritizující zlo totalitářství příznačné zejména pro režimy 20. století. Do nejmenšího detailu je popsána absolutní moc nad člověkem, nevyjímaje ani jeho nejniternější myšlení. Totalita je úplná a dokáže vzít člověku i to poslední, co měl: i svobodu se režimu alespoň v myšlení vzpírat a hnusit si jej, přestože současně dělá všechno, co se po něm žádá. Ač je to značně omezená svoboda, stále to lze nazývat svobodou.

"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost."

Princip fungování Oceánie a jejích sousedů je založen na subjektivismu. Skutečný svět je ten, který mám v mysli zažitý, který chápu jako pravdivý, a v tomto případě ten, který mi do hlavy "uložila" Strana. Realita každého člena Strany je do puntíku tatáž jako realita celku. Tento "solipsismus celku" je diktován vůdčími mozky. Člověk by řekl, že ony si jsou vědomi hrůznosti a nesmyslnosti svého jednání a tudíž nejsou součástí celku. Nicméně Orwell sám píše:

" Právě ve Vnitřní
straně je válečná hysterie a nenávist k nepříteli nejsilnější. Člen Strany v řídící funkci
často ví, že ta či ona část válečného zpravodajství je nepravdivá, a možná si někdy i
uvědomuje, že se celá válka jenom předstírá a boj se vůbec nevede nebo se vede za
úplně jiným cílem, než se prohlašuje: ale takové vědomí se lehce neutralizuje technikou
doublethinku."

Hlavní strůjci této totality věděli, že věci se mají jinak, než jsou ve skutečnosti, ale sami na to úmyslně nebrali ohled a vytlačili to ze své mysli. Proč?

"Moc není prostředek. Cílem moci je moc."
Myslím si, že toto vysvětlení je nejpravděpodobnějším zdůvodněním motivů Stalina, Hitlera, Mao Ce-tunga a dalších...

1 ...