Na dně v Paříži a Londýně
kniha od: George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240012/bmid_na-dne-v-parizi-a-londyne-mwS-240012.jpeg
4.3
537
Aby poznal život chudých z první ruky, vydával se George Orwell na výpravy do chudých městských čtvrtí, nejprve v Londýně a později i v Paříži. Oblékal se jako nuzák, aby mezi místní lépe zapadl, protloukal se jen s minimem peněz, přespával v zavšivených ubytovnách, pracoval jako myč nádobí. S tím, jak chudí žijí a umírají, se seznámil bezprostředně též v jedné pařížské nemocnici, když na svých toulkách onemocněl. Orwellova sociologická reportáž dodnes slouží díky své upřímnosti a procítěnosti jako protipól všech suchých statistik o nezaměstnanosti, chudobě a bídě.... celý text
Literatura světová , Fejetony, eseje , Literatura faktu
Vydáno: 2015 , Argo
Originální název:
Down and Out in Paris and London , 1933
více info...
Komentáře (82)
Komentáře 82 Recenze 3
Drsná realita mnoha lidí na okraji společnosti přelomu 20. a 30. let 20. století.. Celá kniha je o živoření, špíně,smradu, štěnicích, švábech, nedostatku jídla.. Ideální čtení, pro lidi v dnešní době, kdy si říkáme, že nemáme na nové auto nebo novou kuchyň a říkáme si, že jsme chudáci... Kéž by mnoha lidem otevřela oči...
Velmi nadčasové dílo. Vlastně se od dob jeho vzniku ve světě moc nezměnilo. Zdárným důkazem může být třeba kniha Four Feet Under od Tamsen Courtenay. Jedná se o rozhovory se současnými londýnskými bezdomovci. Koho zajímá tematika sociálních problémů, rozhodně doporučuji obě knihy.
Dobře napsané a čtivé, ale velice depresivní obraz života nejchudších vrstev před sto lety.
Skvěle namluvená audiokniha. A především skvěle napsaná kniha. Velmi surový, realistický popis toho, když se v životě zrovna nedaří. Nejvíce mě zaujala změna postojů (nejdříve se člověk snaží chudobu před ostatními skrývat, ale potom už je mu to úplně buřt, hlavně, když někde splaší kus suchého chleba).
Další Orwellova kniha tentokrát I tentokrát silně socialistická a zaměřená na nejchudší sortu lidí a dá se rozdělit na odlišné dvě poloviny. První pařížská, ve které autor popisuje trable především v oblasti pohostinství, kdy člověk, který má alepoň nějaké zkušenosti s prací v těch nejnižších patrech toho odvětví, zjistí, že se ani téměř za století prakticky nic moc nezměnilo. Popisy se sháněním práce, boj o přežití o hladu ve štenicích zaneřáděných hotýlcích a hlavně praktiky kuchařů při vydávání jídel mohou slabší povahu znechutit. Druhá polovina, kdy autor putuje Anglií a shání noclehy v různě kvalitních chudobincích, se z velké částí věnuje problematiky tuláctví a jednotlivým lidským postavičkám, na které Orwell cestou narazí 70 %
Poměrně krátká kniha která zpracovává Orwellovi zážitky z práce v Paříži a z chudobince v Anglii. Je to poměrně zajímavé čtení, a člověk alespoň vidí, že práce v pohostinství, pokud je člověk nejnižší pucflek, se ani za sto let nezměnila. Zážitky z Anglie jsou samozřejmě drsnější, ale i tak jsem byl překvapen že jakýsi záchytný systém pro nejchudší již v té době fungoval. Upřímně, mnoho lidí v chudších zemích to má i v současnosti mnohem horší než protagonisté knihy, i když pro střední a vyšší vrstvy té doby to nemuselo být pěkné čtení. V dnešní době jsou zajímavější a výmluvnější formy pohledu na nižší vrsty....dokumenty, youtube, přednášky atp.
Příjemné čtení o nepříjemném životě v pařížských a londýnských chudinských ulicích. Téměř každý zná dva Orwellovy nejslavnější romány, ale často se zapomíná, že na jeho reportážní díla. Ačkoliv byla tato reportáž napsaná ve 30. letech, určitá schémata platí i v dnešní dobře - např. uvažování lidí, kteří zůstávají na ulici příliš dlouho nebo přístup naší společnosti k tulákům a lidem na dně. Navzdory silnému sociálnímu podtextu, vyzdvihuje autor rovněž význam vzdělání, protože chudý vzdělaný člověk se dokáže alespoň trochu zabavit vlastní fantazií a vyplnit nekonečné chvíle čekání na ulici.
Reálný popis života lidí, žijících na samém okraji společnosti, v Paříži a následně v Londýně na počátku 20. století. Popis bezvýchodnosti, utrpení a morálního úpadku pracovního prekariátu a městské chudiny. Za mě zajímavý i možný námět na řešení či vylepšení určitých situací, na základě vlastního prožití různých mezních situací, ilustrující z mého pohledu levicové (nemyšleno vůbec pejorativně) smýšlení autora.
Jak si zase někdo bude stěžovat, že za komančů bylo líp a jak jeho život stojí za pendrek, tak mu vrazím ... tuhle knihu do ruky! Spolu se Šikmým kostelem, jelikož jestli si myslí, že tenhle svět je hroznej, tak po tomhle se třeba probere.
Pan Orwell prostě opět dokazuje, že je mistrem slova, navíc tahle kniha je výjimečná tím, že je to jeho vlastní vyprávění. Bylo vážně děsivé číst kolik dní musel živořit, musel přespávat po útulcích, kdy si s dalšími lidmi mohli dýchat do tváře, kde ho mohli okrást, jak nemohl sehnat práci a musel zastavovat i své oblečení. Viděl bídu ze všech stran a když se svitla dobrá chvilka, tak zase přišlo něco, co jí odválo. Šestnácti hodinové pracovní směny, krátký spánek, zase práce, hodinová pauza za celou tu dobu těžké dřiny. No prostě bizár!
Tohle byl skutečně šílený a hrozný svět, buďme rádi za to, co máme teď. Opět vzdávám panu Orwellovi holt a hurá na další jeho dílo a mou nadcházející depresi.
Posloucháno jako audiokniha. Člověka příběh donutí k zamyšlení, jak byla dřívější doba pro některé těžká. Ono spadnout na samé dno není ani v dnešní době velký problém. Krásně v knize popisuje, jak ač by i pracovat chtěl, tak mu osud stále hází klacky pod nohy. S když už se to štěstí usměje, špatným rozhodnutím svým, nebo svých "parťáků" ta naděje na lepší život vyprchá. Napsáno pěkně, bez příkras a v mnoha ohledech drsný pohled na drsný život.
Po přečtení Na dně v Paříži a Londýně jsem pochopil, proč jsou Orwellovi knihy tak depresivní. Není divu, poté, co všechno autor v mládí prožil, že toliko rezignoval na lidskou rasu. Jak jednou padnete na dno, nahoru se šplhá tuze těžko. Jinak klasický Orwellův rukopis, knížka, po jejímž přečtení ji nedokážete jen tak odložit, ale ještě nějakou dobu ve vás bude rezonovat a přinutí se zamyslet.
Kniha je napsaná tak skvěle, že jsem měla pocit, jako bych celý ten příběh prožila také. Myslím, že je těžké popsat život tuláků a žebráků. Hlavně vyjádřit bídu jakou každý den prožívají. Ale panu Orwellovy se to povedlo na výbornou. Musím také uznat, ze je to již několikátá kniha co od Orwella čtu a opět nezklamal svou nadčasovostí. Vše je poplatné dnešní době. Skvěle vystihuje lidské povahy a myšlení. Opět skvělá knížka.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Michala Bumbálka, jehož přednes mým uším libozvučí. Orwellovy vzpomínky na léta, kdy se dostal až na samotné dno a zůstal bez domova, bez prostředků, hladový v rozdrbaných hadrech na ulici mezi žebráky a tuláky. Autor sděluje své zážitky velmi poutavě a nenásilně vás vtáhne do děje vyprávění o svém živoření, příležitostné práci, o lidech, se kterými se setkal a o situacích, ve kterých se ocitl, tak, že má člověk po chvíli pocit, jako by u toho sám byl.
Výborně napsaná kniha, mnohé zážitky z gastronomie a některé z ulice můžu z vlastní zkušenosti označit za naprosto věrohodné. Kniha se skvěle čte, je zajímavá, poutavá a především citlivý a hřejivě lidský způsob Orwellova vyprávění z ní skutečně dělá otevřené okénko do časů a míst, která tak živě popisuje.
Je to příběh bezdomovců, tuláků a povalečů, kteří si tak vlastní život užívají, oproti
těm, kteří by pracovali, ale nemohou. I když si tím spisovatel procházel, nemohl se vcítit do té nuzoty a strádání, protože on měl na výběr.
Poslouchala jsem.
Velice poutavá a zajímavá knížka o tom, jaký je život na dně společnosti, doslova na ulici. O to zajímavější je tento příběh tím, že ho napsal tak známý autor. Autor nám ukazuje, že se člověk i z úplného dna může vyšvihnout na vrchol a splnit si sny.
Přiznám se, že jsem tuto knihu právě doposlouchal jako čtení na pokračování na Vltavě. Čte Michal Bumbálek, vynikající herec, který podobně skvěle načetl i Vonnegutovu Matku noc (doporučuju!). Na textu je fascinující, že se vlastně vůbec nic nestane, přitom je to podrobná, až krutá anatomie života na ulici, a to ještě s rozdíly mezi Paříží a Londýnem. Díky tomu je možné se alespoň vzdáleně přiblížit pocitů nebo myšlení lidí, kteří skutečně nemají peníze a tedy mívají i hlad, jejich zacyklení, jejich úplně jiným hodnotám, vztahům, vizím, snům apod. Ta podrobnost je až děsivá, o to ale intenzivnější. Co to znamená ocitnout se na dně, na hraně vlastní důstojnosti? Výborně!
Jsem moc ráda, že jsem si to poslechla jako audioknihu i když, to nebylo příliš napínavé. Zajímavý úplně jiný úhel pohledu na svět, zároveň filosofie některých tuláků byla překvapující stejně jako styl myšlení. V některých směrech my to trošku přiotevřelo oči.
Popis toho, jak se žije nejchudším lidem v Londýně a Paříži. Je to literatura faktu, ne román, a musím říct, že poslouchám spíše jen nárazově během usínání při večerní četbě v rozhlasu. Je to docela zajímavé, sonda do světa nuzných, musím ovšem říct, že jsem při tom i vzhledem k pozdní době často usnula. Tím ovšem netvrdím, že není kniha přínosná, je to vhled do života, o kterém se běžně nepíše a nebo jen okrajově.
"....Zatiaľ mám pocit, že som videl len okraj biedy. Už nikdy si nebudem myslieť, že všetci tuláci sú ožratí lotri, nebudem očakávať, že nejaký žobrák bude vďačný ak mu dám penny, ani nebudem prekvapený, že nezamestnaní strácajú energiu. Už nebudem prispievať na armádu spásy, nedám svoje šaty do záložne, neodmietnem reklamný leták, ani si nevychutnám jedlo v prepychovej reštaurácií. Toto je len začiatok."...za mňa veľké prekvapenie. Orwell opisuje spoločenskú vrstvu, ktorá je často následkom zlého nastavenia ekonomického systému, ktorý niekomu veľa dáva, no naopak niekomu aj veľa berie. Chudobní nie sú parazitmi, ale obeťami. Orwell, resp Eric Arthur Blair, napísal túto knihu ako prvú pod jeho svetoznámym pseudonymom, nakoľko práve vtedy putoval po Londýne a nechcel, aby meno jeho rodiny bolo nejakým spôsobom pošpinené.
Mám Orwella velmi ráda, jeho nadčasovost a schopnost konstruktivní kritiky společnosti hodící se na kteroukoliv dobu i sociální vrstvu.
Tato kniha mě z dosud přečtených zaujala nejméně, jako obraz tehdejší chudé společnosti či část životopisu spisovatele mají zápisky jistě svou hodnotu, ale hodně situací a popisů se opakuje a kniha působí jako výstřižek deníkových zápisků.
Bezvadně napsaná a oči otevírající téměř sto let stará kniha, která se četla sama. Popisuje život "tuláků" v Paříži, kteří jsou necháni bídě napospas, dřou a živoří. V Londýně je o ně postaráno tak, že se nesmyslně lopotí od jedné charity k druhé aniž by měli šanci se z toho kolotoče vymanit. Všude bez rozdílu se na chudých dobře vydělává. Po přečtení tohoto díla naleznete mnoho paralel se současností, možná to změní váš pohled na bezdomovce a nižší sociální třídy. Bída nevoní a není cool, ale taky to není veget, jak si mnozí myslí. Stačí se podívat kolem sebe, nenadřou se často ti nejchudší na své mizerné platy nejvíc?
Nemůžu si vzpomenout, co mě vedlo k tomu, abych knihu zařadila do seznamu těch, které si chci přečíst. A tak jednoho dne přišla na řadu, ačkoli tento typ literatury opravdu nevyhledávám.
Knížka se četla překvapivě dobře, autor je dobrý vypravěč, i když vlastně nejde ani o pořádný děj. Popisuje své zážitky mezi spodinou v Paříži a následně v Londýně. Píše spíše reportážně, cestopisecky. V závěru přidává i úvahy na dané téma a představuje vizi určitého možného řešení.
Kniha - jako všechny orwelovky - je napsána čtivě. Byl to zajímavý nápad. Určitě je třeb ocenit skutečnost, že autor skutečně jako tulák žil. Neměl co jíst, neměl kde spát a občas ani kdy, bavil se s lidmi, kteří tak žili mnoho let, zajímal se o problematiku politickou i morální. To se mi líbí. Ale není to nic světoborného. Nehltala jsem další a další stránku. Nebyla jsem napnutá, jak to dopadne. Byla jsem trochu zvědavá na pointu - ale to hlavně proto, že vím, jak Orwell skončil. Vím, že stav byl dočasný a účelový. Žádnou Velkou Pravdu - jež pro něj bývá tolik typická - jsem nenašla. Hodnocení asi nekoresponduje s počtem hvězd, ale nenechte se zmýlit, Orwell je velmi dobrý spisovatel a ačkoliv bych knihu neřadila mezi špičku, pro milovníky daného žánru je na místě doporučení si ji přečíst.
Pěkná knížka o docela nepěkných věcech.
Její obsah tady byl rozebrán x-krát, proto tady vypíchnu jen pár věcí, které me zaujaly:
-Nejprve bych zmínil, jak lehkým perem to Orwell napsal. Štěnice pochodují tam a sem, smrad útočí snad i na vlasy, ale starouš Eric o tom píše tak, že se člověku ten kufr prostě nezvedne. Což je docela plus, když se můžete soustředit na čtení, místo na odklízení vlastního biologického materiálu.
-Za velký plus považuju i fakt, že člověk dostane i něco víc, než jen zprávu o stavu plongeurstva a tuláctva. Zmíním třeba lekce tuláckého dialektu a vývoje vulgarismů. Autor taky často v textu zmiňuje jednotlivá slangová slova. Čtenář taky dostane lekce i v „survival“ směru, třeba jak si vyrobit polštář, když máte jen boty a košili.
-Orwell pouze nekritizuje, ale nabízí i konkrétní řešení velice špatné situace anglických bezdomovců. Další plus.
-Polemizovat by se dalo s autorovou úvahou, že bohatí a vzdělaní pohlížejí na dělníky apod. jako na lůzu, na nevzdělanou a hrubou hordu. Já nevím, ale tihle manuálně nasazení (minimálně někteří) se tak nezřídka fakt chovají, stačí se podívat byť jen na Facebook a na jejich (h)různá vyjádření ke komplikovanější tématice – migraci, sňatkům homosexuálů etc. (Sám jsem manuálně pracujícím. To uvádím jen pro případ možného nařčení z elitářství :)
-Jako drobný mínus bych hodnotil snad základy antisemitismu. Jedním dechem dodávám, že v tomto bodě neznám autorovy postoje k Židům. Nicméně pokud bych měl soudit jen na základě této knížky, pak bych řekl, že byly spíše negativního rázu.
Vzato kol a kolem šlo o opravdu velmi dobrou, čtivou a pro mne přínosnou knížku, která dala nahlédnout do mentality lidí z okraje. Taky se mi potvrdilo podezření, že Orwell je dobrým pozorovatelem nejen ve věcech politických, ale i těch ryze každodenně lidských, a tím se pomalu stává mou vycházející hvězdou.
Za drobné nedostatky bych dal 4.5 bezdomovné *, ale postava tuláka Boza byla tak výborná, že těch 0.5 zkrátka musím přidat.
P.S. Paperback?? U Orwella? Haló, Argo! Proč??
Zajímavá sonda do života lidí bez domova, tak jak ho viděl a na vlastní kůži zažil známý spisovatel a novinář George Orwell. Paříž i Londýn 30. let 20. století, v jeho podání, ukazuje čtenáři podsvětí francouzských bister i zákoutí anglických útulků pro tuláky.
Zaujal mě především citlivý přístup autora. Kniha předznamenává jeho celoživotní zájem o lidi vytlačené na okraj společnosti. Ne vždy jsou to ztracené existence, často jsou mezi nimi i lidé vzdělaní, ke kterým byl osud nespravedlivý. Uvádím výrok jednoho muže, který i ve velmi tvrdých podmínkách, kdy se ocitl doslova na dně společnosti, neztrácí svou důstojnost. " O něco se zajímat musíš. To, že člověk žije na ulici, ještě neznamená, že by měl přemýšlet jenom o čaji a kusu žvance. "
Pri týchto dvoch autobiografických reportážach naozaj nemôžem namietať, že nie sú dosť autentické.
Trochu mi to pripomenulo život Jacka Londona.
Život tulákov na okraji spoločnosti bol, je a vždy bude húpačkou, kde jeden deň nevieš ako sa zadarí zajtra. Dobre je to zachytené aj v tejto knihe.
Kde bola chudoba zhruba pred necelými deväťdesiatimi rokmi znesiteľnejšia ? V Paríži alebo v Londýne ?
Podľa mňa Paríž bol trochu viac prívetivejší a aj čitateľský atraktívnejší ako Londýn.
Autor s mikroskopickou přesností a důslednou logikou popisuje zážitky, pohnutky, nálady a události v jedné z nejnižších společenských vrstev, která balancuje na pomezí legality a své poslední síly upíná ke snaze se ve sféře legality udržet, byť, co přijde zítra, nemusí být jasné. Člověk se až diví, že toto bylo integrální součástí života ve třetině 20. století. Je patrné, jak značný společenský vývoj se od té doby odehrál, ale také jak zatím krátký časový úsek jsme od takové reality vzdáleni.
Zajímavé ponory do hlubin bídy.
V Paříži se relativně mladý Orwell plácá mezi nejlevnějšími hotýlky, nejchudšími imigranty a nejpodřadnějšími pracemi v hotelích. Pohledy do zázemí restaurací mi naháněly husí kůži. Rád bych věřil, že dnes už to tak není.
V Londýně je naopak stále na pochodu – stává se tulákem, což tehdy znamenalo věčný hlad, život bez peněz, dokonce i bez alkoholu, putování od jednoho útulku k druhému, přičemž mě zaujalo, že v každém se tulák mohl vyspat maximálně jednou za měsíc. Za každý sebemenší prohřešek uvěznění.
Z obou misí autor vyvozuje závěry a doporučení, ostře kritizující tehdejší nemilosrdný kapitalismus. Jeho socialistický zápal časem životní zkušenosti dovedly až k demaskování totalitních (včetně levicových) režimů v románech Farma zvířat a 1984. To už je ale jiný příběh.
85 % (aktuálně 361 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Během prvních dnů byli všichni zákazníci Rusové, patronovi přátelé, a po nich přišli Američané a další cizinci - Francouzi žádní. Pak jednoho večera nastalo velké vzrušení, protože k nám přišel první Francouz.
Další večer se Francouz vrátil a přivedl ještě další dva Francouze. To znamenalo, že jsme si vysloužili dobrou pověst; nejjistější známkou špatné restaurace je totiž to, že ji navštěvují pouze cizinci.
Moje najnovšie literárne predsavzatie znie: prečítať kompletného Orwella, mimochodom stále dostupného v českých prekladoch nakladateľstva Argo. Navyše to chcem čítať v poradí, v akom jeho knihy vychádzali v originálnom anglickom vydaní, aby som mohol sledovať, ako sa postupne menili a vyvíjali jeho názory a celkove literárne kvality. Začal som teda jeho prvou knihou vydanou v roku 1933, ktorá je zmesou memoárov a reportáže z čias, keď Orwell pracoval ako umývač riadov v Paríži, resp. keď nepracoval a potuloval sa s bezdomovcami po Londýne a okolí.
Napriek ťaživej téme sa kniha čítala ľahko, iste najmä vďaka Orwellovmu štýlu písania. Pre mňa osobne bola zaujímavou aj preto, že sám som kedysi okúsil prácu v troch reštauráciách a jednom hoteli a je fascinujúce, s akou presnosťou Orwell opísal fungovanie zákulisia týchto podnikov (hierarchia a vzťahy medzi kuchármi, čašníkmi, umývačmi, zdanlivý chaos v kuchyni atď.). Pri Orwellovi sa často spomína, že sa jedná o nadčasového autora a žiaľ v tomto prípade to môžem potvrdiť, pretože väčšina z popisovaných vecí platila aj o 80 rokov neskôr v časoch, keď som podobnú prácu vykonával aj ja sám (aj keď BOZP a hygiena sa určite zlepšili). Podradnú a ťažkú prácu umývačov riadu popísal natoľko podmanivo, že čitateľa častokrát pochytí nutkanie odskočiť si od čítania pohľadať na internete voľné pracovné pozície v reštauračných zariadeniach, alebo aspoň naložiť doma kuchynský riad do umývačky.
O trochu zaujímavejšia mi pripadala prvá časť z Paríža, pravdepodobne najmä vďaka ľuďom, ktorých tam autor spoznal. Spomeniem najmä ruského imigranta Borisa, ktorý mi silne pripomínal mix postáv z Guenassiovho románu Klub nenapraviteľných optimistov. V londýnskej časti venujúcej sa tulákom takéto silné osobnosti Orwell nestretol, no napriek tomu, to bola pútavá exkurzia do života bezdomovcov v medzivojnovom Anglicku. Každý, kto si túto knihu prečíta zistí, ako veľmi sa mýlil vo svojich predstavách o živote obyčajných ľudí v dvoch európskych veľkomestách v roku 1928.
Záverečné hodnotenie: 9/10
Posloucháno jako audio. Velmi se mi líbila lehkost s jakou autor dokázal vylíčit těžký život "nižších vrstev".
Toto nás neučili ani na SŠ nebo VŠ, vůbec jsem před tím neměl tucha o Orwellových schopnostech v oblasti fejetonů a cestopisů..a tento je teda výživný až do morku kosti...ta bída je pod kůži se deroucí
Další perfektní kniha od George Orwella. Na jeho knihách je fascinující, že i po více jak půl století jsou stále aktuální. A tato není vyjímkou. I zde Orwell projevil své názory na tehdejší politiku a ekonomiku, které vytýká to, co by jí mohl vytknout i dnes (ne vždy však s jeho postoji souhlasím, jsou poměrně socialisticko-levicové, ale rozumné).
A protože se jedná o autorovu prvotinu,
je zábavné porovnat, co prožívá na počátku své kariéry a co popisuje v této knize, s jeho pozdějším úspěchem.
Na mě osobně zapůsobilo, jak orwell líčí tuláky, ke kterým také patřil-nejsou to Bytosti, na které z přirozenosti pohlížíme s nechutí, ale lidé. A věřím,ze takoví, jak je v knize lí(ý?)čí zůstávají, protože tuláci se na rozdíl od jiných společenských vrstev nemění.
Zajímavý pohled na život člověka bez prostředků v první třetině minulého století. O to víc, protože autor čerpal z vlastních zkušeností. Jemnějším povahám nedoporučuju při čtení jíst. Bozo byl sympaťák.
Doposud jsem George Orwella znala jen jako autora 1984 a Farmy zvířat, ostatní šlo úplně mimo mě. Obě dvě tyto knihy jsou holé fikce, i když kdo ví, co když se fikce 1984 může stát skutečností?
Tato kniha o pádu na úplné dno je hodně poučná a zajímavá, dobře se čte, děj ubíhá, má spád... Nevím jistě, zda i toto je úplná fikce, či je to poctivý popis prožité skutečnosti, nebo něco půl na půl.
V životopise se píše, že si Orwell na vlastní kůži vyzkoušel žití v bídě... Přitom však kniha je psaná dobrým stylem, rukou spisovatele... Jak by mohl takovýto inteligentní muž klesnout tak hluboko, trpět hladem, žít ve špíně, v hrozných podmínkách těžce pracovat 18 hodin denně za směšný peníz? Každopádně text vyznívá zcela pravdivě. Autor se vší určitostí něco podobného prožil... Možná, že část má jen z rozhovorů, z vyprávění, které potom pojal v textu jako svoje zážitky. Nevím.
Je to hodně zajímavé a místy dost děsivé čtení.
Nevím, zda je možná paralela mezi Francií a Anglií 30. let 20. století a dneškem. Předpokládám, že to není úplně takové... K výrazným změnám došlo, je nová doba... ale něco tu určitě je. No, kdo chce, může si to zkusit a poznat na vlastní kůži, co obnáší být nejmizernějším z mizerných - jako to udělal Orwell.
Znovu říkám: je to kniha zajímavá a v mnohém poučná.
K četbě Orwellových spisů mě motivuje touha poznat, co z inteligentního člověka udělá komunistu. „Na dně v Paříži a Londýně" ukazuje, že je to nejen přání sociální spravedlnosti (k té by mu mohla stačit soc. demokracie či fašismus), ale především resentiment vůči bohatším.
Kniha je vynikající a přiznávám, že s každým dalším dílem, které od Orwella přečtu – toto je šesté –, ho mám raději. Líbí se mi na něm přímost charakteru a nesentimentální humanismus.
Reportáž o lidech na dně, plongeurech a tulácích, je opravdu tak trochu sociální cestopis. Navíc poněkud práce etnografická, a přitom ji lze zařadit také k beletrii, dokonce k nejlepší anglické beletrii vůbec. Nejen, že jsem nad ní přišla o nějaký ten předsudek zvěstovaný ex cathedra, ale také mě od začátku do konce bavila – dvakrát těsně po sobě.
Odnáším si poznatek, že při velkém hladu sliny zhoustnou a připomínají ovesnou kaši; že ještě ve 20. století bylo příležitostně možné/nutné pracovat 21 hodin denně jako ruský číšník Boris a běžně i 18 hodin; že proti štěnicím lze bojovat pepřem; a že britští tuláci měli ústní lidovou slovesnost tradovanou po staletí, kterou podporovala jejich negramotnost (ač se mezi nimi mohli vyskytnout i absolventi Etonu). „Spike" a „plongeur" jsou teď součástmi mojí slovní zásoby. Stejně tak nezapomenu na svérázné postavy Orwellových druhů, především na pouličního malíře Boza, jenž psal články o astronomii.
„Věř spíš hadovi než Židovi, spíš Židovi než Řekovi, ale Arménovi nevěř nikdy." (přísloví)
Autor popsal do nejmenších detailů každodenní život tuláků a žebráků. Díky tomu, že mezi ně tak trochu patřil i nepatřil, viděl vše s nadhledem normálního člověka. Nejen detailní popis reality, autor se zamýšlí i do hloubky. Co dělá s povahou člověka takový život? Jak hlad sráží sebevědomí, kam mizí lidská důstojnost. Je žebrák méně než nějaký úředník z pohledu náročnosti práce a užitečnosti?
Jedinou otázku mi autor nevysvětlil, jeho vlastní motivaci k tomuto životu. Jak se vzdělaný člověk z bohaté rodiny, absolvent Etonu, budoucí spisovatel vizionář, stal ubohým tulákem? To už by byl jiný příběh o něm.
To, že je Orwell velmi pozorný a originální pozorovatel, jsem věděl. Nicméně první část z pařížského dna k mému překvapení obsahuje přes všechnu bídu, hlad a beznaděj zábavné anekdotické příběhy (namátkou třeba o vysoce konspirativní skupině "bolševiků"). O to lépe se to četlo. Druhá část zabývající se hlavně životem anglických tuláků je vlastně už pouze bezútěšná...
Štítky knihy
anglická literatura vzpomínky sociální problémy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Kniha Na dně v Paříži a Londýně je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 724x |
| Čtenářské výzvě | 69x |
| Doporučených | 63x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 232x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 8x |