Příspěvky

Příběh matrjoška: spisovatelka píše o spisovatelce, která píše o herečce... která si píše deník. Velké babrání se sama v sobě. Většinu knihy dívka, později žena řeší jestli bude, nebo nebude herečka, jestli je, nebo není herečka, jestli se líbí mužům. A spisovatelka přitom tvrdí, že ji všichni kolem zbožňovali. Olga i Jarmila jsou čím dál, tím víc depresivní. To vše by se celkem snadno dalo vyjádřit na polovině stránek. Málo děje, hodně vnitřního prožívání, které se hodí spíše pro specifické čtenáře, pro mě již trochu nuda.

13 05. března

Protože si Pratchetta dávkuji jen po troškách, aby mi dlouho vydržel, zapomenu vždy od poslední knihy, jak dokonale je to napsané a přeložené (havrani na střeše univerzity: "A copa se bude činit nynčko, šefiku?).
Zpátky do budoucnosti s druhým největším BORCEM na Zeměploše - první je pro mě Smrť. Střední část, ač trochu politická, a maličko jsem ji kousala, krásně odhaluje komiku všech revolucí. Činí tak bez patosu, nebo vysmívání se jakékoliv ideologii. Konec naprosto brilantní v podání tří "nejsilnějších" postav příběhu: Elánia, Vetinariho a Karcera.

21 05. března

(+ SPOILER) Mastertonská brutalita od prvních stránek! Motorová pila, no uf... Kniha je taková pestrá - různá místa, různé postavy, vše se prolíná a proplétá a spojuje. Myslím, že jsem takto brutální popisy snad ještě nečetla, ale člověk zapomíná... :-). Dost jsem obrečela, když kočovní sráčové zbili Barneyho a můj názor je, že by se Kathlen měla na všechny chlapy už vykašlat... Závěr je smutný a ne úplně jasný v oblasti soukromí hlavní postavy, takže mi opět nezbývá, než se těšit na další nálož.
Jen takový postřeh na závěr: S několika lidmi, včetně manžela, jsem řešila techniku uřezávání hlavy motorovkou. Všichni jsme přemýšleli nad alternativami postupu a zjistili, že je to v knize tak promakané, že to snad autor musel zkoušet!

16 05. března

Opět pěkný spád. I když nevím, zda u knihy, která začíná smrtí devíti lidí, je vhodné psát "pěkný". Kate vše vyšetřuje, hezký to odsýpá. Trochu větší prostor dostala kultura Aleutů, původních Aljaščanů, což mi neskutečně sedlo. Od detektivky bych nečekala takový duchovní náboj...Když jsem četla o obřadu, při kterém se loučili s mrtvými, ale zároveň oslavovali jejich životy, byla jsem nějaká roztěkaná a neklidná. A tahle pasáž mi naprosto nečekaně pomohla se zklidnit. Pak se řekne obyčejná detektivka. To je TAK hezká a poetická detektivka, že naprosto nechápu, jak mohla uniknout širšímu čtenářskému zájmu!

21 03. března

Chytla mě od první stránky, ani úplně přesně nevím, proč. Snad to bylo exotickým prostředím Aljašky, snad zapojením domorodců do případu, což sice bylo pro děj důležité, ale nestrhávalo na sebe veškerou pozornost. Možná to bylo tím, že, mimo vyšetřování, za pomoci rozhovorů se zajímavými osobnostmi, dedukce, znalosti lidí a míst, jsem si oblíbila jak Kate, tak její chytrou a vtipnou Obludu.

22 03. března

Neměla jsem ani v nejmenším chuť na Husity, ale brala jsem jako rest, že jsem ještě nečetla, tak jsem zkusila. A taky, že mě to od začátku moc nebralo. Spád se střídá s dlouhými pasážemi, kdy se autor zamýšlí nad kacířstvím, morálkou, Husem, Husity... Doufala jsem v něco...méně husitského, více humorného. Zajímavé jsou úvody kapitol - na konci jsem vždy přemýšlela, zda se ta "proroctví" vyplnila. Ale: K čemu TOLIK latiny? Já vím, středověk, ale stejně. Ani v půlce mě to ještě moc nebralo, až později se mi Sapkowski dostal pod kůži. Líbilo se mi setkání s čarodějnicemi. Také popisy bojů byly fajn. Ne moc dlouhé a pragmatické: tomu rozbil hlavu ten, toho propíchl ten. Škoda, že to místy připomíná knihu Genesis. Výpis jmen, který je úplně k ničemu, protože si ta jména také není možné zapamatovat a v příběhu se třeba již neobjeví. Děj se poměrně často opakuje. Hrdinu něco napadne, hned KAŽDÝ kromě něj vidí, že je to hovadina. Sebere se, někam jde, tam ho chytnou, seřežou, nebo se snaží jej zabít. Zachrání ho náhoda, nebo přátelé. A on za chvíli zase někam štráduje!?!? Inu, tolik štěstí co on, neměl ani hloupý Honza ve všech pohádkách. Ve věži bláznů co člověk, to osobnost, to diagnóza. Nejlepším magorem ovšem zůstává Reynevan!

19 03. března

Jediné, co mi v poslechu skutečně vadilo, byly mezihry - melodie, která je náhle utnutá a následuje dlouhé ticho.
Kniha je ovšem velice milá, klidná. Děj se proplétá mezi minulostí a "současností" se stejnou zmateností, jako by jej vyprávěla stará paní, což přesně sedí na hrdinku. Střídá krásná období s krušnými, šťastné dny s trudnými. Vypráví o dětství, mládí, o meziválečné době, kdy byla okouzlena pohybem, jízdou na kole, krajinou... Autorka vyzdvihuje skutečné hodnoty a naplňuje příběh radostí z každodenních maličkostí (modré nebe, mokrá tráva, vůně, hvězdy). Protíná české a evropské dějiny jedné aristokratické rodiny. Smutný, ale stále nadějí a jistou lidskou spokojeností naplněný, příběh.

18 03. března

(+ SPOILER) Úžasný Mourek a jeho Krysař... Byla jsem moc zvědavá, jak si Terry poradil s tímto tématem. A jako vždy, napsal román plný brilantního humoru, náznaků a odkazů. Autor daroval kočce schopnost řeči a tím zvýraznil klasické kočičí vlastnosti, především totální vyčůranost. Ale ještě víc mě rozsekal krysami, inteligentními, hovořícími krysami. Jsem moc ráda, že to opět dobře dopadlo. A to i přes tu hororovou část s Králem krys, úplně v duchu Zlomysleniných oblíbených pohádek. Samozřejmě úplně nejlepší je část se Smrtěm a krysím Smrtěm. Konečně díl pro ně oba!

11 03. března

Jak už jsme u Kotlety zvyklí, skvěle vymyšlené reálie. Nechtělo se mi do scifárny, ale když už jsem ji měla doma...a pak mě vyprávění o různých rasách ve vesmíru, o superakcích a super akčňácích, vtáhlo. To jsem opravdu nečekala! Bez sexu, méně hlášek a vtipů, ale možná v pravý čas.
"Nebo co?" Ve skutečnosti šlo o poměrně častá poslední slova. "Nebo co?" byl velmi častý epitaf pouličních rváčů.

20 23. února

Neznala jsem svět Warhammeru a jsem moc ráda, že jsem dostala doporučení, abych do něj nakoukla, protože jsem díky tomu poznala všechny ty zajímavé národy, tvory a země. Není to až taková bžunda, jak jsem čekala, ale má spád od začátku a drží jej. Klaďasové se zápornými charaktery jsou chytří a vtipní chlapíci, jsou to takoví "roztomilí" skavenobijci, démonobijci a chaosopřisluhovačobijci. Sice se tam pořád mydlili, ale stejně mi teď chybí a stýská se mi po nich!

14 23. února

(+ SPOILER) Velkou část čtení jsem byla smutná. Naprosto nechápu, proč je Gamache neustále tak zatracovaný vedením Sûreté. Vždyť toho již tolik předvedl...Nejen, že má neskutečně vysokou objasněnost, ale zachránil Policejní akademii, odhalil zkorumpované "kolegy" ve vedení a je opravdový charakter, proč mu nevěří? Je pravda, že i já jsem se ptala: Mám i já začít pochybovat? A to když nechal Anabel, aby spadla na dno, aby se vrátila na ulici. Ale, samozřejmě, vše je jinak a vše má své důvody. Překvapuje mě, že paní Pennyová dokáže vždy vymyslet novou zápletku, něco neokoukaného v každé knize. Tentokrát se zaměřila na Myrnu a tajemství podivné závěti a pro mě bylo rozuzlení mírně překvapivé. Jako vždy pohladila po duši, včetně doslovu, který mě i dojal.

15 23. února

Velmi příjemné poslouchání. Milé, jednoduché, hezké. Je to ženský román, který si na nic jiného nehraje. Hlavní hrdinka je trochu tradičně neohrabaná, ale vyloupne se z ní šikovná a mírně sebevědomá žena. Příběh měl všechny atributy, které jsem od tohoto žánru čekala. Velké osvěžení po těch rádobyromanťárnách, které bychom ještě před pár lety nazvaly pornem.

29 23. února

Typická kniha s netypickou absencí sexu! Klasicky se objevují atributy většiny Kotletových knih: Praha, vtip, osobnosti. Napadlo mě při čtení: Chodí autor k psychologovi, nebo je psaní jeho terapií? Jestli za B, jsme rádi, že se se svými obsesemi rozdělí s námi, jeho fanoušky :-) Kniha má rysy detektivky, nejspíš díky bývalé profesi hlavního hrdiny, nebo prostě protože se něco vyšetřuje - celou dobu jsem byla napjatá, kdo za vším stojí. Celé je to přitažené za vlasy, ale tak HEZKY, že jsem si fakt užila každou stránku.

18 20. února

Tradičně jsem poslouchala v audioverzi a po celou dobu udržela pozornost. Napětí se místy dalo krájet a zvyk vytvářet zajímavé zvraty po klidnějších úsecích příběhu, se mi u Miniera líbí. Pro mě je zážitek z poslechu silný a jsem spokojená jak s postavami, s popisy prostředí, tak i se všemi dějovými linkami. Nevadí mi ani nepravděpodobnost superrychlé rekonvalescence Servaze! V kolika příbězích hrdina vstal a šel zachraňovat svět, přestože před vteřinou ještě umíral...

21 20. února

Mimořádný román, který jsem potkala v době, kdy jsem byla vyprahlá po čtení celkem ubohých literárních "děl". O to více jsem byla uchvácená poklidným vyprávěním o koloběhu života a lidech, kteří jsou po desetiletí uvyklý přijímat jej s pokorou a v lásce. Kniha má velmi chytlavý začátek - přímou cestou k smrti. Ale to není jediný chytlavý bod. Celé je to tak jemně upředené z jednoduchých a přitom kouzelných zážitků. Přijetí života takového, jaký je, všech hrdinů příběhu, naplňuje mou duši nadějí a radostí. Já doporučila knihu Co je odtud vidět a za odměnu mi byla doporučena Jablka. Mockrát děkuji!!!!

22 20. února

Četla jsem vlastně dost rychle na to, jaká to byla nuda! Žádný velký zážitek se u mě nekonal. Za měsíc jsem si ani nevzdechla na celý příběh. Nevím, co nám chtěla autorka sdělit. Asi jen že by si ženy neměly nechat líbit, co se jim nelíbí a s čím nesouhlasí a že je šoubyznys špína. Za mě rozhodně nesnese srovnání s Daysy.

9 20. února

Celá kniha nedává 2x moc smysl, ale není to úplně blbě napsané. Vlastně tam všechny postavy jsou buď šílené, nebo hrozné. Hrdinku jsem si sice oblíbila, ale její činnosti by se snad spíše hodily do románu pro dvanáctileté dívky. Někomu to připomíná "Fiftynu", kterou jsem nedočetla, nicméně jeden stejný rys tu rozhodně je - obě si pořád koušou ten ret. Je to něco nakažlivého? Úplně nejvíc mě zabila nulová slovní zásoba, pokud jde o intimní oblasti a sexuální činnosti! Měla bych už tyhle romány přestat zkoušet a najít si literaturu pro dospělé ženy :-)

11 20. února

Fiškus s Pettsonem, ač blázniví a ztřeštění, mě vždycky pohladí po duši a velmi pobaví. Jak jsou vynalézaví a šikovní, poradí si naprosto se vším, s liškou! Prostě na nich ulítám. Milá, vlídná, vtipná a nápaditá kniha, jako vždy s báječnými ilustracemi, plnými skrytých tajemství a skrýší.

8 20. února

Ačkoliv mám pocit, že se vše nejdříve odehrávalo v jednom dni, autorka našla zajímavý způsob, jak nás tímto způsobem seznámit s prostředím a postavami. Kniha je o lásce, o všech možných podobách lásky: lásky k dítěti, k partnerovi, kamarádce, příteli, sousedovi a nejvíce o lásce vnučky k babičce a babičky ke vnučce. Ta je zde nejvíc. Mě vrátila do dětství, má babička pro mě také byla pilířem. Tenhle neskutečně laskavý příběh je extraktem buddhismu. Nikdo nikoho nesoudí, naprosto za nic. Všichni jsou přijímání takoví, jací jsou a také přijímají, co jim život dal s pokorou. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Ta mi v srdci zůstane dlouho.

17 20. února

Knížka, která zahrála na city i mně, dospělákovi. Doporučuji koupit dětem, které chtějí po rodičích pejska, protože je může poučit, co vše to může obnášet a znamenat. Místy je sice trošku moc návodná, ale na celkovém vyznění to nic nemění. Oba hlavní hrdinové byli skvělí a vše nakonec hezky klaplo, i díky rodičům, jaké by si mohlo přát každé dítě. Každý člověk. Taková důvěra a podpora je potřebná nám všem.

9 20. února

Smutek! Smutek mě naplnil až po okraj. Již při čtení, i později, protože na takový román se nedá hned tak zapomenout. Jozef Karika si vybral to nejodpornější a nejstrašnější z porevolučního období a to zabalil do děsivě napínavého balíku a ten nám hodil do ksichtu, abychom si uvědomili, co jsme, my lidi, zač! Člověka mrazí při pomyšlení, co všechno se po "Listopadu" dělo, jaká tu byla džungle. Úplně nejvíc mě rozsekal výletem do Jugošky, to byl doslova masakr! Ačkoliv píši takové ošklivé věci, bylo to tak silné čtení, žádná béčková detektivka, takže mi nezbývá, než hodnotit plným počtem.
Jediné, co mě osobně trošku utěšovalo byly exteriéry. Do Ružomberku se pravidelně vracím, mám ten kraj ráda a potěšilo mě, když jsem nějaké místo identifikovala.

11 19. února

Audiokniha - měla naprosto všechno, co požaduji od skvělé knihy: humor, napětí, skvěle vyprofilované postavy, neskutečné nápady. Myslela jsem, že mi praskne cévka z toho napětí! Překonání jedné komplikace přináší téměř okamžitě další život ohrožující zvrat, vytváří další problém. Mars jde Marku Watneymu fakt dost hustě po krku! A on je tak chytrý a šikovný, rozhodně hrdina! Řešení všech problému je jeden velký, vlhký sen pro šíleného vědce. Tolik neskutečných vynálezů pro přežití na nehostinné planetě při tolika průšvizích, které jej potkaly!
Film: Ještě, že jsem nejdříve četla! Ridley Scott natočil pěkné dílo, ale poněkud jsem postrádala neskutečně vtipné myšlenky, které vlastně vytvářely celou báječnou atmosféru knihy. Ve filmu to byl jen slaboučký odvárek.

29 19. února

I druhý díl mě stále nutil ke čtení. Když jsem začala číst, nebyla jsem si jistá, zda budu pokračovat ještě trojkou, ale nakonec zvyšuji hodnocení a budu čekat na, doufám, poslední díl. Bylo tu na mě opět trochu moc zvratů, v rychlém sledu za sebou a málo klidných míst na vydechnutí od napětí. Ale asi je dobré, když se stále něco děje, když nám autor předkládá jedno překvápko za druhým a některá fakt velká a neotřelá. Seznámil nás s novými místy, osobnostmi i rasami, představil nečekané rodinné vazby. Celkově hodnotím v tomto žánru dost vysoko.
K překladu: dost mě rušila "přepálená" spisovnost. Jako by autor nevěděl, jak je správně. Místy jsem brala jako součást hovorové řeči, ale někde to prostě bilo do očí.

11 19. února

Poslední dobou tomu svému milému Kingovi moc nedávám, proto když narazím na příběh, kde je hlavním hrdinou dítě se schopnostmi, ráda ji zařadím do "jídelníčku". Oni mu totiž hodně jdou. Jim uvěříte všechno. Nevím, jak to mistr dělá, ale od první věty mě zajímá, co bude dál. A dál je spousta neotřelých nápadů a zvratů. Tentokrát jsou to ti mrtví, kteří mluví s malým chlapcem a nesmí lhát. Z toho vlastně vyjde hlavní zápletka. Opět to bylo vynucené - nutilo mě číst, dokud nebyl konec. Jsem spokojená!

17 18. února

Začalo to zajímavě. Samé krátké, úderné věty, které vytvářely velké napětí. Ale najednou jsem si uvědomila, že je to nějaké psychedelické, že se prudce otáčím kolem dokola. Začala jsem přemýšlet, jestli si autorka "něco nevzala" při psaní. A také nad tím, že přesně tyto Hostovky jsou důvodem, že váhám, jestli je číst, jestli tohle není na mně už příliš velká inťoušština. A tato kniha byla, nedala jsem ji. Po opravdu dlouhé době nedočtená kniha.

9 18. února

Einar Turkowski mi připravil krásný zážitek se svým napůl psaným a napůl kresleným příběhem. Když jsem dočetla, přetékala má duše něhou a nadšením z toho, co někdo dokáže svou hlavou a rukama. Mohla bych si ty neuvěřitelné kresby, plné geniálních a překvapivých nápadů, prohlížet pořád dokola a také jsem to dělala. Věnovala jsem jim spoustu času, protože ta neskutečná preciznost si takovou pozornost zaslouží. Mám knihu ve své knihovně, protože se k ní rozhodně musím vracet.

8 18. února

Spojler
Ta líbačka hned na začátku mě fakt překvapila. Snad by se to i četlo dobře (mělo to všechny atributy žánru: podlamování kolen, hroty bradavek...), ale mohla toho být tak půlka. Strašně moc času totiž zabralo sáhodlouhé líčení krásy všech protagonistů. Fakt jsem byla schopná pochopit hned, že jsou NESKUTEČNĚ NÁDHERNÍ, a nemuselo se mi to neustále omílat. Dál mě celkem zasekávalo využívání krkolomných výrazů typu: chtěl být drobtem na jejím rtu. Drobtem? Fakt?!?! A dál již to bylo jen horší... Řekněte, kdo vymyslel používání výrazů ze zvířecí říše pro genitálie? Pták, ještě snad, ale číča? V dnešní době by se snad mělo říkat Sphynx, ne? A ještě jedna věc: aby byla čtenářka této kategorie knih spokojená, kolikrát musí číča vybuchnout v orgasmu?

11 18. února

Och!!! Ach!!! V této knize se sešli dva velikáni. Tedy z mého pohledu. Člověk, který umí napsat krásný, tedy poutavý příběh a člověk, který je mistrem pera (možná redispera?) a dokáže nakreslit nádherné ilustrace, které se propojují s příběhem (kdykoliv narazím na knihu ilustrovanou Chrisem Riddellem, jdu do ní!). Krásné, plné odvahy a přátelství. Je to nádherná kniha pro děti, ale měli by ji číst i dospělí!

12 18. února

No Ty bláho, jen jsem začala číst a byla jsem v půlce knihy. Musím se opakovat - Bryndza má skvěle zmáknuté detektivkářské řemeslo, takže dokáže příběh, případ dobře postavit a poskládat. Ačkoliv se může zdát, že když se v půlce knihy všechno jen víc zamotává, nedává smysl, vytrácí se původní důvod vyšetřování, vše ke konci pěkně zaklapne do sebe. Líbí se mi prostředí i postavy. Pokud někdo nemá rád gaye, neměl by číst :-) Nebo třeba měl, aby si je oblíbil!

20 18. února

Možný spoiler.
Díky tomu, že jsem nečekala mnoho, byla jsem velmi mile překvapena. Opravdu dost dlouho jsem neměla tušení, jak se věci mají a vlastně jen přijímala podsouvané předpoklady, vlastně všechno bylo jinak, než jsem předpokládala. Hlavní postava, nejdříve poměrně otravná, zahořklá megera, se v závěru mění na hrdinku! Bylo to pro mě občerstvující čtení, dost odlišné od toho, co jsem četla poslední dobou.

15 18. února