Veramark přečtené 116

Legenda 2013, Marie Lu

Nevím, co si o této knize myslet. Rozhodně nejsem cílená skupina, která by to měla číst, takže se na to snažím dívat s nadhledem. Nemůžu říct, že by to bylo úplně špatné. Četla jsem mnoho horších YA knih, ale také mnoho lepších. Hodnotila bych to jako průměr. Nemůžu si ale pomoct, nevím, jestli to není spíš chyba překladu, ale léky proti epidemii? To by mě doopravdy zajímalo, jak to funguje. Musela jsem se usmívat i absurditě toho, že existují různě účinné léky, jedny na zpomalení průběhu, další na úplné uzdravení (jako by léky okamžitě uzdravovaly...). Je tam spousta dalších nesrovnalostí. Až moc nesrovnalostí. Nevím, jestli si toho třináctiletá čtenářka všimne, možná ne, ale mě to neskutečně bilo do očí. Vlastně celý příběh se tak nějak odvíjí od věcí, které se nikdy nemohly stát, nebo spíš divné náhody střídaly věci, na které hlavní hrdinka prostě nemohla přijít, nebo by jí to trvalo rozhodně déle. Na druhou stranu musím říct, že je to roztomilý příběh na způsob Kapuletů a Monetů a hlavní hrdinka se vyvíjí. Docela oceňuji i pokus o Republiku ala 1984 (i když tedy s určitou rezervou, samozřejmě). Možná je dobré si to jako třináctiletá teenagerka přečíst. Úplně stupidní to není. Ale pokud už jste přesáhli určitého věku, tak to asi nebude úplně ono.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Musím říct, že ačkoli jsem znala naprosto přesně děj, tak mě kniha překvapila. Je napsaná naprosto nenásilně a jemně, nesnaží se čtenáře vydrhnout a zničit (jak se některé knihy v dnešní době snaží), ale přivést ho k lítosti jen lehce a nejen to, samozřejmě řeší i mnohem hlubší problémy, které ale také neservíruje na podnosu. Líbí se mi různé skryté drobnosti a neskutečně mě to dojalo, ačkoli vím, že hlavní cíl knihy asi nebyl v tom. Nemůžu si ale pomoct, vždycky když jsem si na příběh vzpomněla, tak jsem se rozbrečela. Samotný příběh je neskutečně silný, až jsem si říkala, že nic tak strašného už číst nemůžu. Na druhou stranu se mi to opravdu líbilo, knihy, které vyvolávají tak silné emoce, jsou opravdu dobré. Je to doklad mistrnosti spisovatele.... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Nádherné dílo. Surrealistické obrazy a nesmyslnost je něco, co si neskutečně užívám. Pěna dní mi to přinesla se vším všudy. Kdyby se na pozadí a kolem příběhu neodehrávaly tak zvláštní věci, vůbec by mě to nebavilo. Ale takhle to do sebe skvěle zapadalo. Občas se dělo něco, co by nám přišlo opravdu divné, ale postavy to přijímají jako fakta, jako součást života a obyčejnou realitu. Zároveň se v popředí odehrává příběh o lásce, rozkladu osobnosti lidí, ale i smrti, která má mnoho podob. Občas se vyskytl v podobném pozadí příběhu někdo, kdo umřel. Vian to podal neskutečně suše, jako něco, co je absolutně normální a nikdo si nad tím neláme hlavu. Najednou se ale smrti postavy přecejen bojí. Nejvíce mě zasáhlo totální dno a prázdnota, hlavně Chikova, ale dala se pociťovat i u Colina. Konec obou z nich je opravdu silný, ačkoli oba poznali lásku. To mě zasáhlo nejvíc.... celý text

Utrpení knížete Sternenhocha 2010, Ladislav Klíma

Musím říct, že začátek mě naprosto uhranul. Postava Helgy byla absolutně dokonale zvrácená a situace, které nastávaly zcela absurdní. Totální nelogika v kombinaci se zvrhlostí mě dost fascinovaly. Někde uprostřed knihy mě to bavit přestalo, mám pocit, že se děj nějak zastavil, ani mi nepřišlo, že to někam spěje. Když jsem se ale prokousala touhle částí, která nebyla zas tak dlouhá, opět se vrátilo mé nadšení. Sternenhochovo šílenství je vylíčeno naprosto bravurně, nevíte, jestli se opravdu jedná o bláznovství, nebo je to skutečnost. Filosofická myšlenka je naprosto zřejmá. A konec je silný, naprosto přesně zakončuje všechno, co jsme si s knížetem prošli. Je to zvrácené, je to absurdní, je to groteskní a je to geniální.... celý text

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks

Vůbec jsem nevěděla co čekat, ale kniha se četla překvapivě velmi dobře. Moc se mi líbila charakteristika Karla Kopfrkingla, jeho promluvy a hlavně oslovení jeho ženy nebo dcery (čarokrásná, nebeská), to bylo kouzelné. Zaujal mě i styl psaní, kdy promlouvá hlavně pan Kopfrkingl a ostatní jsou jakoby v pozadí, takže to působí trochu osamocenou atmosférou. Jako by nikdo jiný moc neměl co říct. Stejně jako podivný stále vracející se motiv bláznivé slečny. Všechno dohromady to i přes zdánlivě jednoduchý příběh vykresluje depresivní nádech od začátku až do konce, kdy se začne stupňovat. V podstatě mě mrzelo, že kniha končila tak brzy a konec nebyl více rozvedený, ale i tak to ve mě vyvolalo pocity, které mělo, takže účel a myšlenku kniha naprosto splnila.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Ano, uznávám, že je to geniální, myšlenka naprosto očividná. Ze začátku mě to hodně bavilo. Z rozhovorů Montaga s jeho manželkou nebo Clarissou, mě mrazilo. Stejně jako z pro mě nejsilnější scény, kdy jsou u Montagů na návštěvě manželčiny kamarádky. Hodně to připomíná dnešní svět přesycenosti zbytečnostmi, hloupostí. Toto dílo naprosto ukazuje, jak by svět skončil, kdybychom se nechali poddat moci technologií, ukazuje naprostou zvrácenost, do které bychom upadli, nevzdělanost a ztrátu mezilidských vztahů. Ano, společnost se do přesně něčeho takového řítí. A přesně takováhle díla bychom měli číst, abychom si uvědomili, že to není v pořádku. Přesto mě později děj trochu nudil, nevím proč, ale spíš už jsem se těšila, až to skončí, než abych si to dále užívala. Tím ale nechci shodit myšlenku nebo Bradburyho neuvěřitelně přesné pochopení světa.... celý text

Věž vlaštovky 2010, Andrzej Sapkowski

Další díl Zaklínače byl opět boží. Přijde mi, že každý díl je lepší a lepší. Už Krev elfů si zasloužila pět hvězdiček, takže tento díl bych ohodnotila třeba osmi hvězdičkami z pěti. Moc se mi líbil způsob vyprávění a nechronologická posloupnost. Bylo to něco odlišného a skvěle to zpestřilo čtení. Jako u každého dílu nemám naprosto co vytknout.... celý text

Křest ohněm 2002, Andrzej Sapkowski

Jak to ten Sapkowski dělá, že každý díl vygraduje takovým způsobem? Už si až nadávám, že jsem zhtla dva díly za tři dny. Tentokrát jsem se konečně dozvěděla i něco z historie, což mě dost potěšilo. Nové postavy, Milwu, Regise a hlavně Zoltana, jsem si hned zamilovala. Nejvíc jsem si užívala scény s trpaslíky, jejichž hlášky jsou úplně nejlepší, umírala jsem smíchy. Celkově mě humor v Zaklínači neskutečně baví, ono vlastně není moc, co by mě nebavilo. Ale zároveň jsem si na konci i trochu poplakala. Hned si jdu koupit další díl.... celý text

Čas opovržení 2000, Andrzej Sapkowski

Tak tohle byla jízda. Další díl Zaklínače opět nezklamal. Všechno se začalo zamotávat, ve hře je politika. Nevím, jestli někdo může tak strašně milovat nějakou knižní sérii jako já Zaklínače. To už snad ani nejde. Užívám si každé slovo. Občasná odlehčení úžasnými hláškami mě rozesmívala téměř nahlas. Narozdíl od prvního dílu má děj mnohem více akce, i když mi to u prvního dílu vůbec nevadilo. Stejně jako mi nevadilo, že se tento díl skoro vůbec nevěnoval příšerám. Naopak jsem ocenila politické rozepře, mají v sobě ukryto mnoho myšlenek, které by každá dobrá fantasy měla ukrývat.... celý text

Zabiják 2002, Émile Zola

Konečně jsem se dostala k Zolově Zabijákovi. Kniha řeší stále aktuální problémy požitkářství, nejen alkohol ale i jídlo nebo lenivost. I dnes se ženeme za nesmyslnými materiálními věcmi a mnohdy se neohlížíme za roh. Hlavně se najíst, vyspat a opít. O nic jiného nejde. Zabiják ukazuje úpadek lidí, kteří začínají s ideály, od kterých postupně upouštějí právě na tyto tři činnosti. Občas mi některé scény přišly až moc rozvláčné, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem slyšela od jiných lidí. Myslím, že se jedná o knihu, kterou by si pro výstrahu měl přečíst každý.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Neskutečně čtivě napsaný román s propracovanou psychologií postav. Knihu jsem přečetla neuvěřitelně rychle. Příběh mě naprosto uhranul, nedokázala jsem se od něj odlepit. Děj ve mě vyvolat ohromnou vlnu emocí; lítost, soucit, znechucení. Postava Hany mi přirostla k srdci. Při čtení jejího osudu jsem skoro ani nedýchala, od začátku až do konce jsem s ní prožívala hrůzy tehdejšího života. Potom, co jsem se dostala na poslední řádek knihy, jsem ji zavřela a chvíli na ní zírala, než jsem se rozbrečela. Je to vlastně naprosto hrozný příběh, hrozný příběh s mnoha myšlenkami, s připomínkou děsů druhé světové války, ale i rozpadlých mezilidských vztahů a zoufalství.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Musím říct, že mi kniha přinesla opravdu hodně. Začátek je neskutečně silný, nepamatuji si, kdy bych naposledy četla knihu a reálně mi běhal mráz po zádech (a to hodněkrát) a přitom se snažila zadržet slzy. Možná, že právě tento začátek trochu ovlinil nazírání na celou knihu, protože později už jsem tak silné emoce necítila. Autorka se věnuje hodně zajímavému tématu, o spoustě událostech jsem neměla ani tušení a vykresluje je velmi čtivým způsobem. Vytkla bych ale charakteristiku pozdějších postav. Přijde mi, že starší generace je mnohem propracovanější, jejich smýšlení nebo psychika. Pozdější generace už je tlakový slabší odvar, ale stále se vracíme i k starším postavám, které se dále vyvíjí. Celkově mi kniha dala opravdu hodně. Při četbě jsem si uvědomila, jak se vlastně máme v této době dobře.... celý text

Krev elfů 1999, Andrzej Sapkowski

Řekla bych, že tento vlastně první díl série je takovým náběhem na to, co přijde. Přesto se ale četl skvěle a spíš mě navnadil, abych se do tohoto světa naprosto ponořila. Vůbec vůči Zaklínači neumím být kritická. Už povídky mě neskutečně bavily, a přestože v této konkrétní knize není tolik akce, nebavila mě o nic méně, přečetla jsem ji jedním dechem.... celý text

Meč osudu 2016, Andrzej Sapkowski

Druhá část povídek mě nezklamala. Dosahovala stejných kvalit jako první díl. Přečetla jsem to jedním dechem, asi ani neumím být objektivní, protože jsem si tuto sérii zamilovala a neskutečně se těším, až se pustím do ní samotné. Docela dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knize napsat, protože jí nemám co vytknout. Myslím, že Zaklínač se mi naprosto trefil do vkusu, že je to taková symbióza. Opravdu doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst fantasy, která vskutku za něco stojí, protože tohle by mohlo splnit vaše očekávání. A to i povídky, přestože nejste na povídky jako já, ale líbí se mi, že na sebe docela navazují, nebo mají souvislosti, takže mi ani moc nepřijde, že by to byly povídky.... celý text

Petrolejové lampy 2008, Jaroslav Havlíček

Kniha byla rozhodně velmi čtivá, ale něco mi na ní chybělo. Atmosféra maloměsta a samotná maloměstská společnost byly vykresleny geniálně. Vývoj postav byl popsán skvěle, ale přesto to postrádalo něco, abych s tím jako s psychologickým románem byla naprosto spokojená. Asi mi chybělo, abych se víc ponořila do nitra postav, přišlo mi to málo osobní, což se ke konci zlepšilo. Celkově příběh hodnotím kladně, není to žádná prvoplánovitá pohádka, ale krutá realita, která se promítá i do dnešní doby. V průběhu čtení jsem si mnohokrát uvědomila, co dnes řešíme za stupidní problémy a jak jsme ve skutečnosti naivní. Už jen výběr hlavní postavy, která není hezká a povahově mi zprvu moc nesedla, mě zaujal a později přes nesympatie vám je jí líto, cítíte soucit, rozumíte jí a přestože jste úplně jiní, noříte se čím dál více do jejího světa a máte pro její chování pochopení.... celý text

Panda v nesnázích 2018, Markéta Lukášková

Čekala jsem od toho něco úplně jiného. Začátek byl zajímavý, poutavý, lehký, humorný styl psaní autorky mě zaujal a bavil, postupně ale její osobitost upadala a stal se z toho průměrný román. Dějová linka s Terezinými rodiči mě nebavila, nikdy se mi nechtělo se tím prokousávat. Terezin osud mě nejprve zajímal nejvíc, protože jsem knihu vlastně začala číst kvůli tomu, že trpí úzkostmi, ale postupně mě přestával bavit. Proložení příběhem o Marii mi ani nevadilo a později vlastně zachraňoval celou knihu, protože to byla jediná část, která se nezvrhla do nudného ženského románu. Čím dál jsem se dostávala, tím častěji jsem si pokládala otázku, co to vlastně čtu, co to je za červenou knihovnu. Po éře, co mi bylo třináct čtrnáct let, červenou knihovnu fakt nemám ráda a tohle se tomu pořád přibližovalo, až se to tím snad i stalo. Přestože jsem z celkového příběhu vůbec nebyla nadšená, celková myšlenka, která je na konci, se mi moc líbila. Opravdu mě mrzí, že se lehký styl psaní autorky tolik vytratil, protože potenciál to rozhodně mělo.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

Tak to bylo opravdu skvělé. Dlouho jsem měla v plánu začít číst knihy o zaklínači, slyšela jsem na to mnoho chvály, a přesně proto jsem se toho trochu bála, protože často mě vychvalované knihy tolik nenadchnou. Ale u zaklínače tomu tak nebylo. Bavilo mě to od začátku až do konce, úplně jsem se zamilovala do provázanosti se slovanskou mytologií a pohádek, které známe trochu jinak. Jednotlivé povídky pospojované jinou povídkou vlastně působily jako celek, takže jsem si ani nepřišla, že bych četla povídkovou knihu ale celistvý příběh. Takže se zařadím k ostatním, kdo tuhle sérii opěvují a pustím se do dalších dílů.... celý text

Jméno růže 2007, Umberto Eco

Bylo to úplně něco jiného, než jsem očekávala a překvapilo mě, že i přes začátek, který mě trochu nudil, mě kniha opravdu nadchla. Příběh byl propracovaný a zajímavý, Eco zakomponoval dobové prvky, a dokonale vylíčil mnišský život. Líbilo se mi vykreslení a charakteristika jednotlivých postav i se špatnými vlastnosti, které každý skrýval. Nebylo jasné, komu můžete věřit a komu ne, podezřívala jsem jednu osobu a pak zas jinou, až jsem se ztratila a dostala se do stádia, kdy už mi nebylo jasné nic, což mě ale bavilo. Filosofické myšlenky, které jsou v knize pronášeny, mě ze začátku spíš nudily, ale postupně se mi některé zalíbily a na konci mě oslovilo propojení s pointou. Zároveň dílo obsahuje řadu geniálních popisů, které mě vtáhly snad přímo vedle knižních postav, takže jsem děj mohla prožívat s nimi.... celý text

Dlouhá trnitá cesta z pekla 2009, Neil Strauss

Marilyna Mansona mám ráda. Jeho texty vždycky měly hlubší význam. Kniha byla dost upřímná a vůbec si mě nezhnusil, naopak. Spíš jsem k němu cítila čím dál větší sympatie. Dost toho zažil, ať už vlastní vinou nebo shodou okolností. Musím říct, že je velmi inteligentní a snaží se světu něco předávat, což by měla být podstata umělce, ale v dnešní době se to dost ztrácí. Takže si tohoto člověka neskutečně vážím, i když dělal spoustu věcí, které bych asi schvalovat neměla. Ale ani je neschvaluji, spíš v tom všemu hledám smysl, snažím se ho pochopit, vidět v tom znamení nebo jen zoufalství. Ačkoli se to nezdá, vlastně za tím je čistá psychologie. Oslovil davy, davy, které ho nesnáší i davy, které ho milují. Líbilo se mi, že je všechno podáno hodně přímo, bez obalu, bez lží, čirá dekadence. Vlastně v rukou držíte jednu velkou pravdu, ať se vám to líbí nebo ne. Kniha mě bavila, nadchla a rozhodně nezklamala.... celý text

Povídky 1978, Ernest Hemingway

Knihu jsem četla jen kvůli povinné četbě. Asi jsem ji nepochopila, v povídkách jsem nezvládala číst nic víc než nudný děj, umělecká a jazyková stránka mi nepřišla nijak zvláštní. Četlo se mi to hodně špatně a dočetla jsem jen z donucení. Myslím, že největší problém byl, že mi Hemingwayův styl psaní vůbec nesedl, byla to má první kniha od něj. Takže bych tuto knihu nedoporučila, ale možná někdo dokáže najít v povídkách ten skrytý smysl, který mi uniká.... celý text