Související novinky
Rány, Někdo to udělat musel a další knižní novinky (39. týden)
Vítáme vás u nového článku s připravovanými knižními novinkami. Tentokrát se podíváme na knihy, které vyjdou v týdnu od ... celý text
Populární knihy
/ všech 32 knihNové komentáře u knih Jaroslava Havlíčka
„Tohle je nekrásnější kniha za poslední dobu, co jsem četla. A to jsem na ni narazila úplnou náhodou v knihkupectví, když jsem hledala knihu s barevnou ořízkou. Knihu jsem si užívala od prvních stránek a naprosto mě okamžitě pohltila její atmosféra. Havlíček skvěle používá jazyk a výborně vykreslil veškerou psychologii postav i žití na malém městečku. Něčím mi to připomínalo Annu Kareninu a Na východ od ráje, takže kdo má rád tyto dvě knihy, tak si troufám doporučit i tuto.“... celý text
— CarolC
„Z babiččiny knihovny. Váhal jsem, zda se do toho pustit a jsem rád, že jsem se rozhodl pro.
Vzpomínky jednoho muže na část jeho dětství. Trochu veselé, trochu smutné, hodně nostalgické.
Prostý "příběh," ale tak krásně popsaný, že je prostě radost to číst. Vždy si u podobných děl uvědomím, jak je čeština kouzelná a bohatá.“... celý text
— jos_sep
„Asi je třeba na úvod říci omluvně, že je Jaroslav Havlíček lepší prozaik než básník. Zároveň co básním schází na řemesle, to se doplňuje na syrovosti. Tančí zde syfilitici, prostitutky, sebevrazi a občas i píďalka. Vlastně jsem si u některých říkal, že kdyby se tklivě a baladicky zpívaly s kytarou, tak by se to solidně sneslo.“... celý text
— gobers
„Úvodní scéna pohřbu s panoptikem příbuzných, kdy nevíte, které je třeba si zapamatovat a kdo se už v knize neobjeví, by jednoho klidně odradila. Naštěstí to nebyla moje první kniha od Jaroslava Havlíčka. I dál byl rozjezd knihy pomalejší a nějak mi tam "ten Havlíček" chyběl. Ale konec dobrý - všechno dobré. I když člověk tuší, jak to dopadne, stejně z toho autor dokáže udělat strhující drama. Nejhorší je, když člověk v tom super záporném hrdinovi vidí kus sebe sama. Těžko se to četlo.“... celý text
— mareks2
„Toto bylo ve srovnání s Petrolejovými lampami a Neviditelným slabší. Havlíček je rozený dramatik. Problém tohoto románu je v tom, že drama se začne odehrávat až v poslední třetině. V první třetině se neděje v podstatě nic, je to jen jakýsi snový úvod do venkovského prostředí a představení vypravěče – 14letého kluka. V druhé třetině pomalu zjišťujeme kontury příběhu (půjde o jeho vztahy k doktoru Hanzelínovi a jeho pěti dcerám) a teprve v poslední třetině se skutečně začne něco dít. Havlíček zde tolik nevyužil svou schopnost plastického prokreslení postav. Z pěti sester doktora Hanzelína je výrazně prokreslená jen Dora, částečně nejmladší Ema. Ostatní tři nejstarší jsou zde jenom jako ponurý dekor. Sám doktor Hanzelín je ovšem perfektní. Není to tak sevřené jako Petrolejové lampy, kde každá postava má svůj význam a všechno to dává dohromady smysl. Tady jsou některé postavy jen tak zmíněny, aniž by hrály nějakou roli v příběhu (Emilovi dva kamarádi). Rodiče chlapce jsou takoví polovičatí. Bohužel musím říct, že jsem v průběhu četby zvažoval i že to odložím a nedočtu...
A pak najednou na posledních 50 stránkách (od kapitoly 42., která začíná příznačně větou: "Něco se ve mně rozbilo."), až po útěku Dory, poznáváme pravého Havlíčka – mistrného pozorovatele duševních stavů. Teprve v poslední šestině vznikne skutečné psychologické drama, vyvrcholení nešťastné lásky, spojené s morálním dilematem a perfektním proslovem doktora Hanzelína do mladíkovy duše. Hrdina-vypravěč, v němž poznáváme mladého Havlíčka, najednou obživne a začne se zmítat ve svých emocích dospívajícího chlapce, opouštějícího svět dětství a nenaplněnou lásku. A poslední tři kapitoly, reflexe těchto vzpomínek z pozice spisovatele v momentě psaní knihy, jsou krásným zamyšlením zralého muže nad vlastním dětstvím, plynutím času a smyslem jeho života...
Celý předchozí text jako by byl jen pomalým a často docela nudným úvodem k posledním 9 kapitolám z 50. Chtěl jsem hodnotit za 3,5, ale skvělý závěr mě dojal a obměkčil, nakonec se z toho přece jen vyklubal náš starý dobrý Havlíček, takže 4 hvězdy. Zvláštní je, že je mi Havlíček něčím tak podmanivě blízký, že i když mě kniha z velké části nudila, hned po dočtení se mi po tom příběhu a jeho atmosféře stýská a nejraději bych si to přečetl znovu...
Tuto pasáž ze závěrečné reflexe bych téměř mohl označit za své životní krédo:
"Jsme salónní kouzelníci, chvíli sebe samy rozveselujeme, chvíli sebe samy klameme. Ze svých snů si kolem sebe utváříme ráj, v kterém se utěšujeme, abychom si vynahradili své životní neúspěchy. Podobáme se oněm měkkýšům, kteří v své ulitě obalují perletí zrnko písku, bodající do jejich útrob.
Netajím se tím, že jsem tak trochu ztroskotancem, protahujícím se na břehu moře, které mě vyvrhlo. Myslím na život, jehož boky jsem nesevřel dosti silně ostruhami, jak se na průbojného chlapíka sluší. Okolnost, že dosáhnout něčeho znamená dosáhnout toho jen na úkor druha v boji, učinila mě ostýchavým a vždy ustupujícím. Mnoho z toho, co jsem jižjiž získával, mi v poslední chvíli uklouzlo z prstů. Chtěl jsem příliš slabě, to je to! Raději jsem se vždycky znovu stahoval do své ulity, abych nedával v sázku své cítění a svou víru."“... celý text
— jozik_v_tumane
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Knihy Jaroslava Havlíčka
| 2015 |
Zánik městečka Olšiny |
| 1963 | Neviditelný |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 | Muž sedmi sester |
| 1983 | Petrolejové lampy |
| 1981 | Synáček |
| 1944 | Zánik městečka Olšiny (6 povídek) |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1968 | Prodavač času |
| 1967 | Vlčí kůže |
Štítky z knih
vzpomínky úvahy a zamyšlení magický realismus rozhlasové zpracování pohádky pro dospělé zfilmováno psychologické romány nemocní maloměšťáctví český venkov
Havlíček je 165x v oblíbených.


