Já seriál ještě neviděla, což je asi dobře, protože jsem pořád netušila, kdo by Whistledownová mohla být. Ať žije sladká nevědomost. A díky mému pravidlu - nejdřív kniha a pak teprve film/seriál.
Friends to lovers bylo fajn, hlavní hrdinové mě dost bavili i ten vývoj mezi nimi.
Opět tu nechybí erotika, romantika, vtipné konverzace a Colinova nenažranost.
Příběh určitě zajímavý, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Jako divadelní hra to bude určitě super, zkusím na to někdy zajít, ale jako kniha - děkuji, raději ne.
Bylo to trochu utrpení, neorientovala jsem se v postavách. Věty byly někdy tak divně napsané, že jsem vůbec nevěděla o čem čtu, co se tam děje.
Klasika, co nezklame a u nás v rodině se často zmiňuje Pes baskervilský. Číst to v AJ bylo super a užila jsem si to asi mnohem víc, než bych to četla v češtině.
První jsem četla Dobrodružství Toma Sawyera a to se mi líbilo mnohem víc, než tohle.
Nejen, že to bylo dlouhé, nebylo to tak zábavné, jako příběh o Tomovi, tak mi to přišlo i takové nemastné neslané.
Jediné, co mi zůstane v hlavě, je vztah Hucka s jeho otcem, který byl dost komplikovaný, věrný Jim, kterého pak Huck zachránil, a jak se dostal k tetě Sally. To bylo konečně zajímavé a zábavné.
Tohle nezklamalo. Dostala jsem přesně podle očekávání dobrodružný i romantický příběh o Hyacinth, která mě chytila za srdce už od začátku a těšila jsem se na její příběh, stejně jako na Elois.
U Elois přišlo zklamání, ale tady to bylo podle mých očekávání - super, vtipné a svižné.
Vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny taky vyšel na výbornou.
Četla jsem v AJ asi trochu zkrácenou verzi, která byla ale hodně zajímavá.
Putování do Kalifornie, protože lidi nahrazují traktory a boří jim jejich domy. Tak jim nezbyde nic jiného, než se vydat do světa a zkusit štěstí jinde.
Štěstí jim teda moc nepřeje. Je to smutné, silné a rozhodně to stojí za přečtení.
Zvláštní téma, postavy i celé dílo. Ale v pozitivním slova smyslu.
O přátelství to opravdu nebylo, spíš o koexistenci dvou lidí, co na sebe, jak se říká, zbyli a putovali spolu světem. Jeden využíval druhého, protože ten druhý... byl prostě slaboduchý.
Vyvolává to zvláštní pocity a myšlenky. Neznám zatím moc knížek, kde by byla podobná postava jako Lennie.
A nemůžu si pomoct, ale pořád jsem u toho musela myslet na můj hooodně oblíbený animák z děství, který jsem znala nazpaměť - Příběh žraloka. Lenny a Lennie. Cítím tam maličkatou podobnost. Jen Lenny byl o něco chytřejší a citlivější.
Čtu a říkám si, jestli tohle už nezačíná být realita...? Je to jako by někdo popisoval hodně zvláštní sen.
V půlce - krize, nesourodé informace a přestávalo mě bavit číst dál, ale nejsem typ čtenáře, který by nějakou knihu odložil a nedočetl. Prostě zatnu zuby a čekám, co bude dál. Vždycky se to může otočit.
Jaké by to bylo žít ve světě drog a iluzí? Tady jsme to zjistili, zažít to nechceme. A děkujme našim předkům, jakou zemi pro nás připravili, hlavně tu svobodu, kterou máme. Nenechme se o ni připravit. Mějme se na pozoru, ať se příběh téhle knihy nestane realitou.
A komu to taky připomínalo Demolition man? Nevím proč, asi jak ho tam nechávali zamrazit a svět už byl hodně pokročilý a jiný, podobně jako v téhle knize.
Když pominu oslovení "tatínku", které mi tady trochu drásalo nervy, ale všímám si, že to ve starších knížkách bylo běžné, tak to byl hodně zajímavý příběh.
Nezařazovala bych to do dětské literatury, na to mi to přišlo moc silné. Spíš to připomínalo thriller a často mi u čtení běhal mráz po zádech a občas se mi i zvedl žaludek.
Skvělé, že někdo poukáže na to, jak to může dopadnout, když se rodiče o děti dostatečně nestarají a nezajímají.
Četla jsem to v angličtině v rámci výuky a zaujalo mě to natolik, že bych si to ráda přečetla znovu v plné verzi, v ČJ nebo AJ, to už je jedno.
Je to rezonující, nadčasové a utopie, jak má být. Vzbuzovala ve mně spoustu zvláštních pocitů a myšlenek. V jaké době žijeme a budeme žít? Jak to vše bude dál? Neskončí nám ta svoboda, kterou máme teď?
Tohle bylo tak krásné a nostalgické. Vrátilo mě to o spoustu let zpátky do dětství, kdy jsem si knížku četla doma v pokojíčku. Pořád mě to moc bavilo a jednou bych to chtěla přečíst i svým dětem.
Zbytečný díl a závěr celé série? Částečně ano, ale já jsem za něj ve finále ráda. Nemám moc ráda otevřené konce a jsem radši za uzavřený a jasný konec, protože jinak moc overthinkuju. :D
Nejlepším párem pro mě bude nejspíš Ben a Sophie a nespoutaná Francesca a Michael.
Zato velké zklamání představoval příběh Elois. Ve všech ostatních knihách působila úplně jinak, než v té, která byla o ní. Pak to ještě napravily prequely o jejich předcích, které mě mile překvapily a musím říct, že jsem nebyla přehlcená, ale celá série si získala moji plnou pozornost a přízeň.
Je to delší, než by mi vyhovovalo. Místy jsem se musela hodně soustředit. Ale postavy byly skvěle vypracované a reálné. Líbila se mi i jejich různorodost.
Estella mě dost štvala, jak byla zaujatá proti mužům. Při každém slově "kočárek" mi vylétalo vzhůru obočí.
Rozhodně to bylo lepší než Příběh dvou měst, který jsem četla po tomhle průměrně vydařeném díle autora.
